Vivienne se narodila jako nejmladší dítko královské rodiny, z čehož celé své dětství benefitovala. Dostávalo se jí spoustu pozornosti jak od rodičů, tak i od sourozenců, kteří si sestřičku pěkně rozmazlovali. I přes svůj urozený původ měla Viv bezstarostné dětství, odmala byla velké třeštidlo, co do rodiny přinášel radost a úsměvy. Také ale oplývala rošťákovskou drzostí. Jako když se při křtu jednoho ze svých bratranců usmála na novináře a ironicky, potměšile utrousila: „vy nejste zvaní“. Anebo když při vybíjené ve sportovní lize, určenou pro rodinu a přátele, schválně mířila na strejdu Setha, aby se pak před sourozenci mohla naparovat, že je pro tatínka určitě to nejoblíbenější Schreavče.
Se sourozenci měla odjakživa krásný vztah. S Julianem měli podobné povahy, navíc Vivienne vždycky zbožňovala dobrodružné příběhy, které jí vyprávěl. Phoenix oproti tomu byla hodně jiná, ale byla to právě ona, kdo se zbytky klepal na dveře poté, co se Viv s rodiči pohádala u večeře a nestihla jídlo dojíst. Taky jí dokázala uklidnit a přimět k tomu, aby se rodičům omluvila.
Zájem o záhady v ní vzbudil právě Julian. Jednou za Viv přišel se zaprášenou mapou pozemků paláce, kterou údajně našel v truhle ve starém křídle. Mapa obsahovala nesmyslné popisky a Jules Vivienne vyprávěl příběh o zakopaném pokladu v paláci. To ale netušil, že se jeho sestra pro poklad nadchne natolik, že se okamžitě pustí do hledání. Ze začátku to všem připadalo legrační, ale zájem Viv o poklad neopadal ani po týdnech. Oslími můstky spojovala neexistující nitky, prováděla výslechy nejstaršího personálu v paláci a neustále někoho otravovala s tím, aby jí přečetl nějaký kus pergamenu, protože to muselo být ono vodítko k pokladu. Když jednou rozkopala květináče v otcových orchidejích, protože byla přesvědčena o tom, že se v nich skrývá další stopa, tak se rodina jednohlasně shodla na tom, že nějaký poklad musí skutečně někde zakopat, aby Vivienne dala pokoj a neobrátila palác vzhůru nohama. Když pak ale poklad skutečně našla, tak jí to jen podnítilo v detektivní práci. Případy začala aktivně vyhledávat a řešit je, aniž by o to měl vlastně někdo zájem. Kam zmizela sestřina druhá ponožka do páru? Řádí v paláci snad ponožkový bandita? Kdo je tajným ctitelem kuchařky Berty? A co se skrývá v knížce „Moje koťátko“, kterou rodiče nikoho nenechají si prohlédnout? To je jen zlomek případů, kterými se detektivka Schreave zabývala. (I když by byla radši, kdyby případ knihy „Moje koťátko“ zůstal navždy nevyřešený.) Když pak byla starší a naučila se psát, tak začala o své detektivní práci vydávat měsíční zpravodajství. To ze začátku vypadalo neškodně, ale když v jednom čísle apelovala na personál, aby v případě, že budou svědky trestného činu, nejprve zavolali jí a až pak strážce, aby stihla zajistit místo činu, tak jí rodiče dali se zpravodajstvím utrum a Vivienne si tak začala případy zaznamenávat jen k sobě do deníčku.
Byla přesně tím dítkem, které neustále domů nosí zvířátka, co našla na pozemcích a kdyby bylo po jejím, tak z paláce udělají zoologickou zahradu. Za ta léta přitáhla domů tolik živočichů a nejrůznější havěti, že kdyby jí Cameron s Angie nekorigovali, tak se z paláce určitě taková zoo brzy stane.
I přes pohádkové dětství však Vivienne trpěla neduhem, a to šišlavostí, na kterou dost ošklivě poukazovala média. Z hodin logopedie většinou odcházela smutná a když jí rodiče opravovali, tak na ně akorát byla naštvaná a po zbytek dne byla zamlklejší. Měla období, kdy s rodinou přestala komunikovat úplně, ale její mamku napadlo, že když nechce mluvit s nimi, tak by možná mohla mluvit s jejich „alter egy“, a tak ušila maňásky. Těm se Vivienne svěřila, že jí vadí, když jí pořád někdo během mluvení opravuje a na vady v její řeči upozorňuje, a proto radši nechce mluvit vůbec. Komunikace skrze maňásky se jí ale zamlouvala, a tak na logopedii začala chodit s nimi a brala si je i na společné obědy a večeře, tudíž vždy, když jí někdo urazil, tak o tom dotyčného maňásci informovali. Se svými starostmi se ale často svěřovala i kočičce Starlight a jiným mazlíčkům. Šišlavosti se nakonec zbavila a maňásky už při komunikaci nepotřebovala, ale zvykla si na ně natolik, že s nimi začala hrát divadlo. Látkové figurky postupně vyměnila za marionety, které byly techničtěji složitější na ovládání, ale o to víc pro Vivienne zajímavé. 
Rostla a rostla. Věnovala se svým koníčkům, starala se o mazlíčky, trávila čas s rodinou a i přesto, že její život byl do určité míry limitován povinnostmi její rodiny, tak jí všichni znali jako stále usměvavé třeštidlo. Když jí bylo 10 let, tak se omylem ochomýtla na jednání ohledně omezení užívání palmového oleje a viděla obrázek mrtvého orangutana, který byl zabit při kácení tropických deštných lesů. Ten měla vrytý do paměti ještě několik dní a začala se kvůli němu zajímat o problematiku ekologie. Její rodiče učinili spoustu důležitých kroků ohledně udržitelnosti a v tomto duchu vedli i výchovu svých dětí, jenže Vivienne chtěla „něco víc“. Na aktivistické akce ale začala jezdit až později.
První se zúčastnila v době, kdy jí bylo 14. Jednalo se o rozdávání letáčků před bistrem KFC, na kterých bylo napsáno „maso je vražda“. V téhle době si Viv procházela svým radikálním veganským obdobím, které ji však nevydrželo dlouho. Média její účast na protestu šíleně rozmázla, o to víc, když jí o několik měsíců později zahlédla, jak si na ulici v Angeles dává párek v rohlíku. Vivienne to tehdy šíleně sebralo. Už tak na sebe byla naštvaná kvůli tomu, že nedokáže žít bez masa a teď byla ještě za největšího pokrytce. Byl to pro ni ale podnět k tomu, aby se poučila ze svých chyb. Vydala veřejnou omluvu, kde za pomocí rodičů formulovala své stanovisko a ruch kolem její osoby utichl. Aspoň na chvíli.
Aktivistických akcí se účastnila dále, většinou však bez vědomí rodičů. Dařilo se jí nepozorovaně vytratit z paláce a bojovat za věci, které ji připadají správné. Nebozí rodiče se pak o její účasti dozvěděli až z televize. Nejednalo se však o pouhé poklidné demonstrace. Ne. Několikrát se Vivienne stala součástí živého řetězce, který blokoval důležité dopravní uzly v Angeles, aby na sebe přitáhnul pozornost médií a upozornil na problém vymírání ohrožených druhů, nebo na klimatickou krizi. Jindy zase několik dní okupovala uhelné doly a jednou se jí dokonce povedlo připoutat se ke stromům nedaleko Yosemitského národního parku, kde v korunách strávila skoro dva týdny. Odmítala strom, kterému hrozilo pokácení, opustit, a tak tvrdohlavě spolkla klíč od řetězu, kterým byla připoutaná. Probrala se až v nemocnici, kde od rodičů dostala pořádně vyhubováno. Na aktivistické akce jezdí dodnes, dokonce se začala aktivně podílet na jejich organizaci a v průběhu konání většinou zastává roli mluvčího pro média. Nejezdí na ně však tak často, jak by ráda. Veškeré přípravy musí vykonávat v tajnosti, protože rodiče s jejím počínáním zásadně nesouhlasí.
Možná bychom si měli říct něco o Vivienniném milostném životě. Nesčetněkrát měla crush na někoho z bratrových kamarádů, ale vzhledem k tomu, že se jednalo většinou o výrazně starší kluky, tak z toho nic nebylo. V 15 letech přišla s tím, že chce vydražit své panenství a výdělek věnovat na tvorbu mořských rezervací, ale to jí bylo rodiči důrazně zatrhnuto. První vztah tedy měla ve svých šestnácti. Zakoukala se do jednoho ze strážců, který studoval vojenskou akademii a v paláci vykonával praxi. Vivienne po něm v jednom kuse pokukovala, svými detektivními schopnostmi zjistila, jak se jmenuje a pátrala, v jaké části paláce má zrovna službu. Když si pak dodala dost odvahy, tak se s ním sem tam pustila do řeči. Schválně si vymýšlela záminky, aby se s ním mohla potkat, ale zdálo se, že si Dustin, jak se mladý strážce jmenoval, její pozornosti užívá. Z pár prohozených slov se stávaly čím dál tím delší konverzace o všem možném, až si při jedné takové dali pusu a začali spolu chodit. Vídali se takhle pár týdnů, ale nikdy spolu nezašli dál než k polibkům. Dustin se bál, že by z toho ještě mohl mít nějaký problém. Do problémů se dostal tak či tak, protože jednou, když se zrovna líbal s Vivienne na chodbě, šel kolem Cameron, který se vracel z jednání, které se protáhlo až do nočních hodin. Ze vztahu jeho dcery byl podrážděný a chtěl si strážce proklepnout, protože s jeho holčičkou nebude přece chodit jen tak někdo! Po pár setkáních vystrašil Dustina natolik, že ten se s Vivienne ze strachu z jejího otce rozešel. Vivienne to Cameronovi zazlívala a pořádně si na něj vybila zlost. Ještě ten den mu však ubrečená klepala na dveře komnaty s tím, že je nejlepší tatínek na světě a že pokud bude chtít, tak se klidně sbalí a odjede do kláštera a na žádného kluka už nikdy nepomyslí. Do toho se však vložila Angelica. Nebýt ji, tak by dnes z Vivienne byla jeptiška. Ve finále byla tedy Viv smutnější kvůli tomu, jak zlá byla na svého tátu a ne proto, že se s ní Dustin rozešel.
Randění s personálem se pro ni od té doby stalo no-go. Další lásku si našla ve svých sedmnácti, kdy jí rodiče poslali na tábor do Aruby, kam si Vivienne moc přála. V Arubě se totiž nacházela záchranná stanice pro želvy, kde táborníci dobrovolničili a místo her měli na denním programu úklid odpadků na pláži. Tam potkala Ashera, bohatého kluka ze Sonage, jehož rodiče podnikali v rybolovném průmyslu, ke kterému používali obrovské průmyslové lodě ničící oceán a jejichž etika lovení měla od dostatečnosti daleko. On se však proti svým rodičům vzbouřil, každé léto jezdil dobrovolničit na Arubu a v budoucnosti by rád bojoval proti byznysům podobným tomu, jaký provozují jeho rodiče. Navíc byl stejně jako Viv aktivista, zúčastnil se několika tree-sittingových demonstrací a jeho rekord, co strávil na stromě, bylo 74 dnů. No, co vám budu povídat, Vivienne se do něj zbláznila okamžitě. I jemu se královská dcerka zalíbila a netrvalo dlouho a padla první pusa. Další poprvé na sebe nenechala dlouho čekat, přece jen léto bylo krátké a dvojice si ze sebe chtěla užít co nejvíc. Nikdy si neřekli, že spolu chodí, ale Vivienne to tak brala. Když se po prázdninách vrátila zpátky do paláce, byla zamilovaná až po uši. Každému o svém klukovi vyprávěla a nedala mobil z ruky, aby náhodou nezmeškala jeho příchozí hovor. Těch… nebylo hodně. Asher nepsal tak často, jak si Vivienne představovala a odmítl její pozvání do paláce na Día de Muertos i na Nový rok. Po něm Viv jela na dva týdny zpátky na Arubu, kde se s Asherem potkala. Setkání se trochu bála, ale zdálo se, že se mezi nimi nic nezměnilo. Dokonce Ash přijal pozvání na Vivienniny osmnácté narozeniny a v dubnu dojel do Angeles. Vivienne se radovala z toho, že se nezalekl jejího táty, ale měla z něj pocit, že je mu její rodina úplně ukradená. Asher neprojevoval žádný zájem rodinu poznat a zdálo se, že si do paláce přijel udělat prázdniny. Vivienne z toho byla rozpačitá a snažila se přijít na kloub tomu, v čem vězí zakopaný pes. Na oslavu narozenin přijela také Phoenix se svým manželem a Vivienne se zdálo, že se Ash věnuje daleko víc její sestře, než jí. Stejný dojem nabyli všichni přítomní a když s tím Viv Ashe konfrontovala, tak jí sdělil, že ho zrzky hrozně berou a že by to na ní zkusil, kdyby neměla manžela. V pekelně nepříjemné konverzaci se pak dozvěděla, že jí Asher nikdy nebral jako svoji přítelkyni, ale jako kamarádku, se kterou se občas vyspí a mezitím, co se neviděli, se vyspal s několika dalšími holkami. Vivienne ho přitahuje, ale necítí k ní zhola nic a nechápe, kdy přesně přišla na to, že spolu oni dva chodí. Viv byla naštvaná. Na Ashera, i na sebe. Protože měl pravdu, nikdy si neřekli, že spolu oficiálně chodí. Hrozně se pohádali, Vivienne mu řekla plno ošklivých věcí a Asher Viv vyčetl, že je nevyspělá princeznička, co má pokoj plný panenek a nemá v životě žádné reálné problémy, tak si je musí vytvářet sama a psát do deníčku. Ještě ten večer odjel zpátky do Sonage. Vivienne jejich rozchod oplakala, ale měla u sebe mamku i ségru, se kterými si před Phoenixiným odjezdem udělaly pár holčičích večerů se zmrzlinou, co vyléčily Vivčino zlomené srdce. Určitá nedůvěra v ní však zůstala, deník s detektivními případy schovala do šuplíku a od té doby ho neukazuje jen tak někomu.
Od chlapců a od randění si dala pauzu, místo toho se soustředila na své koníčky a povinnosti, ale měla i důležitější věci na práci. Sestře zemřel manžel. Pheonix se tak po nějaké době nastěhovala zpátky do paláce a Vivienne brala jako svou sesterskou povinnost jí rozveselovat a být tu pro ni v těžkých chvílích. Uspořádala pro ni bezpočetně divadelních představení, které sice Pheo donutily k úsměvu, ale ten byl vesměs falešný, vykřesaný ve snaze udělat mladší sestře radost.
Přišel čas, aby si Vivienne vybrala vysokou školu. Lákalo jí studovat v Allens, kde operuje spoustu organizací ochraňujících přírodu, anebo pak také v znečištěné Honduragui. Obě možnosti jí byly rodiči zakázány. Cameron s Angelicou moc dobře věděli, že kdyby Viv studovala v Allens, tak stráví více času dobrovolničením, než studiem a do Honduragui by šla studovat možná tak proto, aby tam mohla pořádat protesty a okupovat spalovny. Vivienne byla zkrátka kvítko a chtěli ji mít pod dohledem, nehledě na to, že New Order začali být čím dál tím větší hrozbou. Viv si tak podala přihlášku na studium enviromentalistiky pouze na univerzity v Angeles, nicméně ani na jednu z nich se nedostala. Přijímačky se odehrály den po tom, co měl Julian autonehodu, tudíž místo nich se Vivienne soustředila na bratrův zdravotní stav. Nedostat se na univerzitu byla pro všeználka jako ona potupa a uvažovala nad tím, že celé studium pověsí na hřebík dřív, než vůbec začalo. Dokonce ani když prestižní UCLA vyhlásila druhé kolo přijímacího řízení v oboru Ochrana a management divokých zvířat, se odmítala přihlásit. Tady do hry vstoupili znovu rodiče, kteří nechtěli, aby Viv nepokračovala ve studiu jen kvůli své ješitnosti, a tak jí přihlásili na před přípravný program pro zájemce oboru. Jednalo se o třítýdenní kurz v yukonské přírodě, kde si uchazeči o studium vyzkoušeli monitoring divokých šelem v divočině a také terénní stopování pytlácké činnosti. Po třech týdnech se Viv vrátila s promrzlým nosem a obnoveným nadšením. Úspěšně složila přijímací zkoušky a společně se začátkem selekce nastoupí na univerzitu v Angeles. Má však domluvený individuální plán, aby mohla být co největší podporou Julianovi a celé rodině. No a taky aby měla čas si účastnice selekce pořádně proklepnout. Je přece rodinný detektiv, no ne?