Valeria vyrůstala v prostředí plném lásky a inspirace. Od dětství byla fascinována kulturou a uměním, přičemž její rodina jí vždy poskytovala podporu v jejích tvůrčích zájmech. Její otec, Christopher, jí často četl knihy z různých kultur, a tak se brzy naučila chápat hodnotu různorodosti a toleranci vůči lidem s odlišným pohledem na svět. Tatiana, její matka, se jí snažila předat hluboký smysl pro rodinu, a společně trávily hodiny dlouhými procházkami nebo rozhovory o světě kolem sebe. 
V dospívání však nebyla Valeria ušetřena výzev, které jí pomohly dospět a pochopit, jaký svět opravdu je. Jedním z klíčových okamžiků v jejím životě byla nehoda, kdy její blízká přítelkyně utrpěla vážné zranění. Tato událost Valerii hluboce zasáhla a přiměla ji přehodnotit svůj pohled na hodnotu zdraví, času a důležitost toho, aby si vážila každého dne. Stala se mnohem vnímavější k trápením ostatních, což posílilo její empatii a chuť pomáhat druhým. Později se kvůli tomu začala zapojovat do dobrovolnické činnosti, například v centrech pro mladé lidi, kteří se ocitli v obtížných životních situacích. To jí přineslo nové zkušenosti a ukázalo jí, jak rozdílné osudy lidé mohou mít.
Když dokončila soukromé vzdělání, měla příležitost studovat umění v zahraničí, což byl pro ni splněný sen. Rok strávený na umělecké škole v zahraničí ji změnil jak po stránce osobní, tak i profesní. Nejenže se zlepšila v malbě a hudbě, ale také si uvědomila, jaká je její vlastní identita a co od života chce. Byla svědkem různých kultur a měla příležitost učit se od talentovaných umělců z různých koutů světa. Získala nový pohled na svět, který ji obohatil a zároveň jí dal odvahu následovat své sny.
Po návratu domů se Valeria rozhodla využít své zkušenosti a začala pracovat na vlastních uměleckých projektech, jejichž prostřednictvím chce sdílet své prožitky a názory se světem. Cítí, že její minulost, plná výzev a cenných lekcí, ji přivedla na cestu, kde může skutečně růst jako umělkyně i jako člověk.