top of page
Tento web byl vytvořen v editoru webových stránek od . Vytvořte si svůj vlastní ještě dnes.Začít
.com
Charakteristika:
22 let | 26.7. | Lev | 168 cm | 62 kg | Tyrkysová, černá, modrá
Móda a návrhářství, tanec, karaoke, plavání a volné potápění, teraristika, kočky, túry, environmentalistika, scrapbooking, arkády, focení momentek, cestování, cyklistika
Kdyby se mělo rozdávat ocenění tomu, kdo je z obou rodičů nejvýraznější kombinace, tak by z trojice sourozenců sladkou výhru shrábla právě Ruelle. Vůbec nejvýraznějším rysem, co člověka zaujme je zřejmě kudrnatá kštice, která se nejdřív tváří jako kombinace tmavších i světlejších odstínů hnědé, než se setká se slunečními paprsky a najednou se rozzáří odlesky ohnivě zrzavé. Na své kudrliny je Rue patřičně hrdá, zdaleka nepatří do kategorie dívek, které se je snaží za každou cenu schovávat, a přestože se občas stane, že si dá tu práci, aby je zkrotila žehličkou, dělá to výhradně v rámci doladění celkového duchu aktuálního outfitu. Ve tváři lze vnímat za dominantu výraznější lícní kosti a plné rty, které určitě přišly ze strany otce, zatímco mírně nadzvednutou špičku nosu a tvar obličeje Rue zase přisuzuje matce. Zůstává otázkou, kde se vzaly dolíčky doprovázející úsměvy. V tmavě hnědých, až kávových očích Rue jsou vnímány za drobnou nepříjemnost, jelikož nepatří mezi dívky, které chtějí být přirovnány k nějakému rozkošnému cukrátku.
Jestli už má být s něčím srovnávána, nejlépe s nějakou sebevědomou, ladnou šelmou, za kterou se lidi otáčejí s tichým obdivem a zdráhavostí, aby se náhodou nerozhodla je seknout ostrými drápky. Na příval pozornosti si Rue dávno zvykla vzhledem ke svému rodinnému jménu a zdaleka se tím nenechá rozhodit, spíš se ráda chopí šance ukázat, jak vypadá pořádná show. Navíc by se čumilům nevyhnula, jelikož Ruelle koluje v krvi láska pro módu, zejména tu extravagantní a neotřelou. Od brzkého věku si začala diktovat, co chce nosit, zkoušela tak v průběhu let nejrůznější styly, až se našla v tom, co jí sedí i když je nadále otevřená experimentování. Kde by pak byla zábava? Nezdráhá se pohybovat na hranici společensky přijatelného outfitu anebo všem vyrazit dech něčím, co již stírá zažité škatulky „tohle nosí dámy a tohle zase muži“. Opovrhuje zastaralými názory, kdy je žena označena za nestydatou couru, sotva si dovolí obléknout kratší šaty či vyzývavější outfit, protože je dostatečně sebevědomá a hrdá na svoje tělo, aby to udělala. Něco podobného je body shaming s ideály krásy. Nejsou realistické, a přesto zničí nemálo životů. Co teprve muži, kteří chtějí tu dokonalou, štíhlou modelku s vnadnými křivkami. Tupci. Rue podporuje názory o tom, že každá žena má odlišnou konstituci, tělesný typ a není vůbec nic špatného, když nemá pas o velikosti hroznu, kdovíjaký hrudník, bezchybnou pleť a další často komentované „nedostatky“. Sama se setkala s narážkami, že je na dívku poněkud svalnatá, jelikož chodí často plavat. A co má být? Z toho důvodu otevřeně podporuje všechny, kteří se nebojí jít v určitých ohledech proti společnosti a naplno světu ukázat, jaké to je, když člověk přijme, kým je doopravdy místo toho, aby si hrál na ovci zapadající do stáda. Kromě extravagance Rue obdivuje vintage, kam se zpravidla ponoří ve volném čase, když má chuť si něčím ozvláštnit den.
V čem se však rodičům nepodobá je umění kamenného výrazu, sem tam sice slýchává, že něčím v jejím pohledu připomíná matku, snad jeho intenzitou či příležitostnými jiskřičkami, avšak kouzelná schopnost neprozradit, nad čím uvažuje, Ruelle velkým obloukem minula. V obličeji je totiž velice expresivní a tím pádem dobře čitelná. Zpravidla vám důrazné mračení, nakrčení nosu, ohrnutí rtů, grimasy, nadzvedání obočí a další nápovědy s jistotou odhalí, kam směřuje myšlenkami, než vůbec stihne promluvit. Samotné Rue to vadí a kolikrát se snažila naučit lepší sebekontroly, v čemž nikdy neuspěla. Jedná se o podvědomou reakci, víceméně její přirozenost, se kterou se těžko bojuje. Dopracovala se leda do bodu, kdy se naučila zvedat jedno obočí místo obou najednou, takže si v zásadě akorát rozšířila arzenál.
Většina lidí, kteří se pohybují v její blízkosti již vědí, že se raději nemají podrobněji ptát, odkud se vzal onen výraz, když nejsou připraveni stanout tváří v tvář nezkrášlené odpovědi. Pokud se někdo modlil, ať nevznikne kombinace ostrého jazyku královny s občas nevybíravou přímostí jejího otce, tak mu Bůh vysloveně nastavil prostředníček, neboť Rue se nezdráhala svůj pekelný, ačkoliv užitečný dar brousit už v dětství. Nutno podotknout, že časem z něho stvořila diamant i když závisí, na jaké straně barikády se ocitnete. Není to tak, že by ráda vyvolávala konflikty a snad si užívala, kolik chaosu rozpoutá. Naopak se ráda s lidmi normálně pobaví o zajímavém, inteligentním tématu a umí být i vcelku zábavnou společnicí, ovšem problémy se ukážou v moment, kdy její náturu nezvládnete, něco se jí nepozdává, nesouhlasí nebo si holt sami koledujete, ať slovníkem, přístupem, činy, na tom nezáleží. Nedej bože, když se někdo opováží, jakkoliv znevážit její rodinu i blízké, tehdy se v ní probouzí lvice, v jejímž znamení se narodila. Nemyslete si, že třeba dav na společenské akci vás zachrání, nikoliv, Rue si místo pro rázné názory nevybírá. A popravdě cítí v hrudi nepopiratelnou hrdou spokojenost nad vyhranou bitvou s nějakým tupcem, koneckonců se řídí svým oblíbeným mottem „be a lady, but also a bitch if necessary“. Necítí žádnou potřebu mít z každého přítele nebo vycházet zadobře se všemi okolo, natož se někomu bát říct to kouzelné slovíčko „ne“. Zastává názor, že člověk s abnormálně širokým okruhem přátel je buď stejně falešný jako to údajné kamarádství se čtyřiceti lidmi, co vidí primárně na sociálních sítích nebo si zoufale potřebuje něco kompenzovat.
Preferuje hrstku těch, na kterých jí skutečně záleží. Pravdou zůstává, že by zástupy ve svém sociálním kruhu ani nenastřádala, neboť se vyžívá v energickém, až téměř uspěchaném životním stylu. Jde o prokletí kreativní mysli, nosí v sobě spoustu nápadů, co nutně potřebuje zrealizovat a co teprve cílevědomost, která jí nedovolí nechat si sny proklouznout mezi prsty. V dětství se lehce inspirovala rodiči. Táta je král, nejdůležitější osoba v zemi a možná se jako následník narodil, ovšem respekt si získal hlavně v době vlády, zatímco její máma bývala široce oblíbenou, úspěšnou zpěvačkou. Jednoduše si to nejlepší tvrdě vydobyli a Rue to cítí obdobně. Má svoje vize, kterých se zuby nehty snaží dosáhnout, touží sama tvořit, budovat, zapsat do historie a být tak známá osobnost díky tomu, co dokázala, nikoliv díky titulu.
Taky dřív trpěla syndromem prostředního dítěte, nikdy to sice nepřiznala, ale nosívala v sobě velký strach, aby náhodou nezapadla. Všichni se obracejí na Jace, když je korunní princ a má toho spoustu předurčeného, Leslie je zase odmalička rozkošná, něžná panenka, kterou mají snad všichni rádi. Ale co ona? Díky svému charakteru není opěvovaná na každém kroku a nezdědí trůn, takže si občas připadala maličko ztracená, nedůležitá i když ji samozřejmě rodina ujišťovala o opaku. Části oněch obav se nikdy nezbavila. Mimo ambicí je tohle skrytým palivem, co pohání zběsilý, nekonečný kolotoč aktivit, do kterých se vrhá a víceméně si neuvědomuje, že kdyby si dovolila chvilku zastavit, svět na její existenci nezapomene ani nepřijde nazmar všechna dosavadní práce.
Tohle se samozřejmě odráží také na jejím milostném životě. V zásadě si řadí muže do tří kategorií. Ti, co s ní nezvládnou držet krok, neskousnou její osobnost nebo nevyvolají tak silnou chemickou reakci, aby s nimi dál zůstávala. Kdyby jí někdo básnil o skutečné lásce, tak Ruelle nebude tušit, o čem mluví. Nikdy se nezamilovala a nejednou někomu zlomila srdce. Buď to po nějaké době neklapalo v rámci přitažlivosti a Rue se necítila zachvácená hormony, aby z dotyčného znovu strhala oblečení nebo se připadala moc utlačovaná. Dalším důležitým faktem je totiž to, že Ruelle zpočátku potřebuje mít dostatek svého prostoru a nepotřebuje každý třetí den chodit na rande. Je tak nějak zajetá ve svých vlastních kolejích, ví, co chce a potřebuje dělat v dlouhodobějším hledisku, což si ráda striktně naplánuje a celkem neochotně tam vecpe něco nečekaného, navíc prioritně těžko srovnatelného. Není tedy výjimkou, když se někde objeví se zpožděním, protože si věří, že zvládne do čtyřiadvaceti hodin vecpat rozvrh vyžadující minimálně dvojnásobek času a občas na něco dokonce zapomene. Jako by toho nebylo málo, spoustě mužů se nezamlouvá, že není příliš ochotná se zatím usadit. Hlavně s výše postavenými šlechtici, logicky se od ní očekává sňatek s někým vlivným, nejlépe ze zahraniční královské rodiny kvůli spojenectví, ale ironicky si danou možnost Rue ráda nepřipouští. Vůbec to nekoliduje s její snahou dosáhnout věcí, k nimž není předurčená titulem.
Většinou na to z prvního pohledu nevypadá, ale pod všemi slupkami je zlatíčko pro ty, na kterých jí záleží a klidně by se rozkrájela, když se ocitnou v nepříjemné situaci. Má tendenci je brát pod svá ochranná křídla a stát za nimi, ačkoliv jim vždycky narovinu sdělí, když udělají nějakou hloupost. Ve svém nabytém programu se občas bohužel stane, že nechtěně někoho z nich odbude, ovšem následně si dá záležet, aby přišla sakra velká omluva s gestem, co jim veškeré zklamání vynahradí. Naoko se tedy zdá, že je Ruelle prostě nezodpovědná a nikoho si neváží, ale ti, kteří znají její povahu hlouběji chápou, že takový závěr nemůže být dále od pravdy. Není to s ní vždy jednoduché, ovšem snadným soustem ti nejlepší zpravidla nebývají.
Kdybychom zabrouzdali do kapitoly zájmů, jak už bylo naznačeno, tím hlavním je rozhodně móda spojená s návrhářstvím. Zápal tvořit a šít své návrhy získala díky babičce, která Rue naučila veškeré základy a svoje první modely ušila právě pod jejím drobnohledem. Od ní převzala cíl zaměřit se na slow fashion, jelikož babča Angie byla první, kdo jí onen koncept víc prakticky osvětlil. Navíc se enviromentalistika, kterou má Rue rovněž v hledáčku, nese již pár generací v celé rodině Schreave, tudíž není nijak překvapivé, když se rozhodla kráčet ve stejných šlépějích. Kromě práce s látkami od babičky odkoukala scrapbooking. Na každý rok si nachystá album, kam vkládá nejrůznější momentky a stránky zdobí hláškami, co jí utkví v paměti, citáty či barevnými páskami, rámečky nebo drobnými malůvkami. K tomu se pojí cestování, mimo hranice se nejčastěji objevila v Dánsku, aby navštívila tetu Phoenix. Dále v Nové Asii, neboť má ráda zdejší kulturu a vyprosila si výlet ještě do Francie se Španělskem. Neoznačila by to sice za svůj koníček, ale nejspíš stojí za zmínku, že ovládá několik jazyků a to španělštinu, francouzštinu, dánštinu a pokouší se přijít na chuť japonštině. Hned závěsu je plavání a volné potápění. Těmto aktivitám propadla, když je táta začal brávat k oceánu. Jakmile prvně uviděla podmořský svět a zjistila, jak je nekonečná hladina uklidňující, ale svým způsobem výzvou, nedokázala se odtrhnout. Nečekanou nemůže být láska k hudbě, konkrétně karaoke, za kterým si ráda zajde do města a tance, u nich se zaměřuje primárně na latinskoamerické nebo moderní styly s freestyle. V neposlední řadě je teraristika. Aktuálně má v pokoji tři hady, chameleona, gekony a tzv. skákavku, druh pavouka. Konkrétně tenhle koníček je maličko problematický, když se vezme v potaz, že má v komnatě i kocoura, Gideona, který získal své jméno samozřejmě po lišákovi z pohádky Zootropolis.
Minulost:
Soukromé, univerzita v oboru módní návrhářství / otec Julian, matka Margarita, starší bratr Jace, mladší sestra Leslie, teta Phoenix a Vivienne / Svobodná
Ruelle se narodila poměrně krátce po starším bratrovi, nejenže se tak vyhnula následnictví, ale poměrně rychle se s Jacem sblížili a stali nerozlučnými parťáky. Těžko říct, zda si rodiče oddychli nebo si velmi brzy začali po večerech nalívat o sklenku vína navíc, jelikož Jace býval odjakživa odjištěná střela a Rue nebyla zrovna ten rozumnější sourozenec, co situaci uklidní. Ne, ona byla ta podpůrná síla, která se začne hned v závěsu hádat, v horším případě prát, protože přeci nenechá svého bráchu na holičkách, když se do něho někdo naváží. Odmalička už mívala proříznutou pusu a byla na svůj věk vcelku vyspělejší, takže v ní těžko hledali zakřiknutou malou holčičku, která by se zdráhala navázat konverzaci třeba s dospělými nebo staršími dětmi. Dřív neuměla slova šikovně zaobalit a všichni si užili s korigováním jejího vyjadřování, speciálně tedy učitelé či chůva, aby se nenaučila být přehnaně drzá a nezapomněla na špetku respektu, když se baví s důležitými osobnostmi.
Trable, ačkoliv úsměvné se Rue lepily na paty taktéž v rámci koníčků, například teraristika. Často obdivovala hroznýše, co chovala máma, až si vyprosila jako vánoční dárek terárium s chameleonem. Zrovna se nacházela v éře Tangeled a jiný živočich tedy nepřipadal v úvahu, samozřejmě, že nutně potřebovala mít vlastního Pascala. Pokud nebudeme počítat desítky cvrčků, kteří utekli při krmení a cvrlikali několik dní v chodbách paláce, tak jí zdrhnul i ten chameleon. Chytře se schoval v květináči, kde splýval s prostředím a hledání už začínali pomalu vzdávat, když se ozval křik komorné, která květiny zrovna zalévala a ta malá potvůrka se jí zakousla do prstu. Dále to bylo včelařství, hrozně Jace obdivovala, když se zcela klidně procházel kolem bzučících úlů a neustále mu chtěla nakukovat přes rameno, než tedy dostala žihadlo. Spustila se jí akutní alergická reakce a urgentně byla transportovaná do nemocnice. Od té doby se včelám obloukem vyhýbá a nevykročí z paláce, aniž by někde na blízku neměla EpiPen.
Z narození Leslie měla nejdřív hodně smíšené pocity. Najednou se totiž objevila v roli prostředního dítěte, o které si nebyla jistá, zda se jí zamlouvá. Malá Leslie každého okolo zaměstnávala svou rozkošností či batolecími problémy a Jace byl korunní princ, tomu již z principu náležel pořádný kus pozornosti. Neberte to zle, zbožňovala svoje sourozence, dokonce se těšila, že budou s Leslie nejlepší kamarádky, až vyroste, akorát se cítila v té době maličko opomíjená.
Hned po dokončení domácího studia si podala přihlášku na prestižní univerzitu v New Yorku, která se mimo jiné zaměřovala na módní návrhářství a byla spojena s nejednou módní ikonou, například Michael Kors či Carolina Herrera. Už dávno Rue věděla, co chce od života a titul princezny nebrala za velkou překážku. Nechtěla být známá čistě na základě toho, že se narodila do zlaté kolébky. Zoufale toužila zanechat díru ve světě něčím, co vytvoří svými dovednostmi, vášní a tvrdou prací. Zpočátku zvažovala formu kombinovaného studia, jelikož nechtěla opustit rodinu, když je neustále bombardovalo Unity s přihlouplými požadavky a všichni toho nosili nad hlavu, ovšem po dohodě s rodiči, kteří by těžko bránili v jejím rozletu si nakonec zvolila čtyřletý program, co nabízel několika nejlepším studentům po promoci odbornou stáž v Miláně. Nastěhovala se tedy na koleje v New Yorku, kde si naplno zkusila typický studentský život ve velkoměstě spojený se stresem, kolik projektů či esejí nestíhá, holčičími večery s kamarádkami a nejedním divokým večírkem. Zažila zde i dva ze svých několika krátkých vztahů, o nichž se rodiče dozvěděli tak, že zveřejnila výmluvný příspěvek na sociálních sítích a následně v řádu minut obdržela telefonát, co to má znamenat a kdy se hodlala o tu novinu podělit. Upřímně, neplánovala o tom nějak diskutovat, dopředu tušila, že to nebude mít dlouhého trvání a nezmýlila se. S Michaelem, typickým New Yorčanem se rozešla zhruba po třech měsících, neboť víc vášně by cítila asi klidně s vibrátorem nežli s ním a poté to byl Richardo, temperamentní Ital a její spolužák. Ten zase nepřenesl přes srdce její touhu po svém vlastním prostoru a samostatnost, takže jí už nenapsal, když mu několikrát odmítla třetí rande v tom samém měsíci. Některé věci se holt nezmění.
V průběhu studia občas zavítala domů, hlavně za nějakých speciálních příležitostí či neodkladných povinností, které si žádaly její přítomnost. Takhle daleko od rodiny dlouhodobě nikdy nebyla a nejednou cítila stesk po domově, když jí rodiče či sourozenci vyprávěli, co je nového, ale zdaleka svého rozhodnutí nelitovala. Těch několik stovek kilometrů jí však stejně nezabránil spáchat pár krátkých přepadovek. Třeba neohlášeně sedla na noční let kvůli narozeninám Leslie, aby sestřičku ráno v překvapení vzbudila před východem slunce a vyrazili spolu na pláž uskutečnit tradiční narozeninové plavání, přičemž sledovali vycházet onen ohnivý kotouč nad obzor a rozebírali vše možné i nemožné, zatímco pláže zejí prázdnotou. Hned ten večer se musela vrátit, takže byla jaksepatří mrtvá, ovšem i těch pár hodin stálo Rue za všechnu únavu. Samozřejmě nevynechala ani Jace, který v tu dobu trčel na akademii, kam za ním přijela víkend po narozeninách a neurčitým vzkazem jej nalákala do pokoje, kde na něho čekala s rozestavěnou šachovnicí a hromadou cheeseburgerů.
Před několika měsíci věci začaly jít z kopce. Začalo to incidentem v klubu, kam se vydala s Jacem po tom, co skrze zprávy vycítila, že není ve své kůži a rozhodla se bratra navštívit, aby s tím společně něco udělali. Vytáhla ho z akademie a strávili spolu den jako dřív, načež večer zakončili ve víru tance s úctyhodnou řadou panáků. Začal se tam po ní sápat jakýsi slizoun, kterému z dechu kromě whisky táhla ještě tráva a kdovíco dalšího, když jí lichotil oplzlými kecy na parketu. Po tom, co jí zkusil rukou zajet pod sukni do něho hrubě strčila s důrazným doporučením, že následně to bude její koleno, co ucítí v rozkroku, když se chce tolik sbližovat. Naštěstí se s nějakými nadávkami a uraženým egem stáhnul, ale už nepostřehla, že mobilem zkoušel natočit co nejpotupnější záběry její maličkosti. Upozornil na to teprve Jace, když se s ním začal dohadovat. Situace rychle eskalovala, kdy onomu prasákovi uštědřila kopanec do holeně a stihla mu ještě vrazit facku, než se s Jacem pustili do rvačky. Ve výpovědi vzal Jace všechno na sebe, za což byla nějakou chvíli naštvaná, správně by měla část viny nést taky. Jenže se na něho nedokázala moc dlouho zlobit, když věděla, že ji chránil. Nakonec mu tedy odpustila objetím a poznámkou, že je idiot, kterého ale nejde nemilovat.
Nedlouho po tom se zpátky v New Yorku náhodou střetla s kamarádkou, se kterou se nějakou chvíli neviděla. Tušila, že se jí Brenda záměrně vyhýbala, neboť Rue vůbec nesouhlasila s jejím přítelem. Jednou se v slzách svěřila, že je zapletený v prodeji i užívání drog. Co hůř, zneužíval Brendu, aby drogy v klubech prodávala a tím sebe ochránil. Několikrát naléhala, aby se s ním rozešla a ideálně ho nahlásila na policii, ovšem Brenda to tvrdohlavě omlouvala, jak je bezhlavě zamilovaná a chová se k ní vlastně hezky. Z toho Rue usoudila, že je ten zmetek zřejmě skvělý manipulátor a nejspíš se uchyluje k formám psychického nátlaku, což jí kamarádka nikdy nepřiznala. Minule se Rue chystala to vzít v zájmu Brendy do vlastních rukou a situaci vyřešit, ona však odpřisáhla, že vztah ukončí. Jak v klubu zjistila, tak to neudělala. V náhlém popudu hořkosti se neobtěžovala klást otázky a sebrala jí kabelku, kde samozřejmě našla balíčky drog. V dalších minutách se udála vyostřená hádka venku před klubem, Rue trvala na tom, že si kabelku nechá u sebe a půjdou ten bordel spolu hned ukončit, čemuž se Brenda bránila a naneštěstí svůj majetek nakonec uzmula nazpět a zmizela v ulicích.
Druhý den ráno zaklepala na dveře koleje policie. Před několika hodinami nalezli Brendu mrtvou a několik svědků uvedlo, že je viděli se hádat, navíc kamerový záznam z klubu zachytil, jak se Rue vrhla po kabelce a odhalila výmluvný obsah. Ve výpovědi se nebránila uvést vše na pravou míru, aby ukázala na Brendina přítele, ačkoliv nebylo vyloučeno, že si znepřátelil nějakou organizaci v podsvětí. Nebo to mohl udělat nějaký šílenec, co ji chtěl prostě okrást, koneckonců šlo o New York. Za pár hodin z toho dle očekávání vznikl obrovský poprask a celá země věděla, že jejich princeznu vyslýchala policie v rámci trestného činu.
V řádu týdnů se oficiálně potvrdilo, že Rue s její smrtí neměla, co dočinění a neúčastnila se ani žádného drogového obchodu nebo cokoliv podobného. Jenže nemálo lidí odmítlo její nevinnu přijmout. Podílel se na tom zřejmě fakt, že skutečného viníka zatím neusvědčili. Na internetu začala vídat konspirační teorie, že královská rodina zločin ututlala. Anebo to, že je Rue drogově závislá. Zapletená s frakcí The Syndicate a obdobné nesmysly. Úplně nejhorší je rodina Brendy, která v zaslepení žalem zřejmě některým teoriím skutečně uvěřila, aby mohli ukázat na viníka. Zaslali jí nejednu nenávistnou zprávu, většinou skrz sociální sítě či dopis vzhledem k tomu, že telefonní číslo se jim naštěstí nepodařilo zjistit a nehledě na to, kolikrát se snažila obhájit, vyjádřit srozumění s těžkou ztrátou, nakonec dokonce i omluvit, v tom pokračují. Věci už začaly být natolik zlé, že zablokovala účty, ze kterých zprávy dostávala. Vždycky chvíli nastane klid, než si někdo z nich založí nový profil. Zatím o tom nikomu neřekla, ačkoliv o tom párkrát uvažovala. Ale pokud se situace nezhorší nebo nezačne její život neblahým způsobem více ovlivňovat, rozhodla se chvíli zatnout zuby a nezvířit zase prach okolo celé kauzy.
V létě podnikla kratší zahraniční cesty, přičemž navštívila i příbuzné. Potřebovala to všechno nechat chvíli za sebou a nejenom si odpočinout od veřejnosti, ale také si rozmyslet, co udělat. Původně plánovala rovnou navázat s dalším ročníkem. Tentokrát na ni rodiče apelovali, zda nebude lepší s tím počkat a pokračovat ve studiu za rok. Předpokládala, že mají starost a chtějí nechat onen incident úplně utichnout, než odjede do New Yorku. Jedním z těch důvodů byla nejspíš i Selekce, kterou zanedlouho vyhlásili. V tu chvíli se definitivně rozhodla, že studium o zmíněný rok odloží. Věděla, nakolik Jace nesnáší změny a tuna holek v paláci mu jich naservíruje nespočet. Chce být tedy bráškovi oporou a náležitě si dívky proklepnout. Nepustí si přeci do rodiny kdejakou podivínku. Navíc nemůže popřít, že ráda stráví pár měsíců s rodinou či příbuznými, mimo jiné i December, kterou nedávno tahala z propadliště pekel. Mezitím se naplno ponoří do budování své módní značky, se kterou začala již na škole a zdá se, že má před sebou dlouhé měsíce, které musí něčím užitečným zaplnit.
Be a Lady, But Also a Bitch If Necessary.
Motto:
Ruelle Lynette Schreave
Princezna / Angeles / Kiera / Reyhan Betul Küçük
The Selection Empire of Illéa
Je zakázáno kopírovat profily jak z grafického, tak obsahového hlediska.
bottom of page