Narodila se královskému páru jako druhá. Její dvojče, Jasmine, se narodila první, což bylo vlastně dobře. Narodily se na svatbu svých rodičů, k jejich štěstí až po obřadu. Bylo to možná jejich štěstí, protože jejich rodiče to neměli zrovna dvakrát jednoduché. Nejenom, že Anastasie těhotenství bylo vlastně omylem. Rodiče jejich otce ani nesouhlasili s tím, aby Anastasie bydlela v paláci, protože to podle nich bylo až moc… vyzývavé? Pošpiňujíc jméno jejich rodiny? Nakonec se jim to stejně nevyplatilo rozmlouvat, jelikož si Anastasie i Marco k sobě nějakou tu cestu našli a zamilovali se do sebe. Z lásky, která ani nebyla očekávaná se nakonec stal šťastný manželský pár. Dalo by se říct, že spolu Jasmine a Mersailles měli nerozdělitelný sesterský vztah, ale člověk by se neměl nechat splést. I když to byla dvojčata, každá měla rozdílné chování a koníčky. Kdo by se také divil? Španělsko nemůže mít povahově a vzhledově dvě identické princezny. Jelikož byla Jasmine taková jaká byla, nebylo ani divu, že se Mersailles chovala jinak. Její dětství bylo až pohádkové, bez té pohádky. Stejně jako její starší dvojče, i ona ji zlobila, ale většinou to schytala ona, takže toho po nějaké době nechala. Ne že by jí to nebavilo, jednoduše jí vadilo, že to vždycky schytala jen ona. Měla podezření, že je méně oblíbeným dítětem, ale její matka jí to vždycky vymlouvala. A kdo by se také divil? Starší z dívenek byla spíše po otci, ale mladší se podobat své matce. Ne vzhledem, ten zdědila též po otci, ale spíše chováním a svými zálibami. Nevadilo jí, že měla hodiny etikety, tance a vše okolo toho, aby byla dobrou princeznou. Dokonce jí to i bavilo. To se divíte, což? Chůvám neodmlouvala, naopak je poslouchala a snažila se jim dělat radost. Lhala by, kdyby řekla, že jí nemrzí, že otec trávil více času s Jasmine. Částečně to i chápala, protože Jas byla korunní a ona ne. Ale jednu výhodu to přeci jen mělo. Nemusela mít tolik přísný dohled, co se jejích vycházet do města týče. Ovšem platilo pro ni to, že pokud měla nějaký románke, klidně i na jednu noc, nesmělo se to dostat do novin. Což se jí v podstatě i podařilo, hned několikrát. Takže i když se zdá jako někdo, kdo ještě nikdy neměl alkohol, drogy nebo sex s opačným pohlavím, spletli jste se.Ne že by to byla nějaká děvka nebo drogově závislá princezna, to ne. Ale čas od času prostě potřebovala to rozptýlení v podobě toho, že se zajde někam pobavit. Když se začaly čím dál tím víc objevovat na veřejnosti, získaly si spousty pozornosti. Pro Jasmine možná tu nevítanou, ale pro Mersailles tu vítanou. Lidi jí doslova milovali, i když Mer jejich pozornost z celého srdce nesnášela. I když se mohla tvářit, jako slušná dáma a normálně se bavit s lidmi na ulici, kdykoliv byla třeba na nějaké charitativní akci nebo navštívila jen tak nemocnice a podpořila lidi bojující o své životy, ve svém nitru si přála, aby se co nejdříve dostala do bezpečí své komnaty. Sice byla konečně ráda za to, že byla v něčem lepší než její sestra, ale nečekala, že to bude mít takovou hodnotu. Její radostí bylo spousty věcí, ale jednu z těch největších jí asi tvořila móda a šití oblečení. Vytvořila si svou malou značku dámského oblečení a celkem dost se jí i dařilo. Byla to věc, u které mohla vyjádřit své pocity a uvolnit se. Stejně tak třeba u malování, modelingu nebo cestování. Většinu času trávila cestováním po světě, kde se snažila odreagovat od svých povinností. Když se dozvěděla, že Jasmine zmizí do Illey, nemohla zůstat ve Španělsku sama. Rozhodla se, že pojede s ní a zmizí tak tomu, že si bude muset vzít nějakého Tureckého prince, kterého ani nechtěla. Kdo by byl taky nadšený z toho, že si má vzít někoho, koho ani nezná? I tak její rodiče stejně napadlo, že se potkají v Illey, takže jí nechali jít. A ke všemu ještě dobrovolně a bez hádky! Když už musí někam mimo svůj domov, rozhodla se, že si s sebou vezme aspoň svou věrnou přítelkyni. Neboli kočku, která se jmenuje Blue, stejně jako barva jejích očí.