top of page
Tento web byl vytvořen v editoru webových stránek od . Vytvořte si svůj vlastní ještě dnes.Začít
.com
Charakteristika:
27 let | 11.11. | Štír | 181 cm | 74 kg | Černá
Box, motorky a auta, plavání, posilování, tetování, jeho pes, knihy, střelba, whiskey a cigareta po těžkém dni, baseball, vaření, courání po nočním městě, poker, zvířata
Matheus je podle vzhledu nejspíše osoba, kterou když spatříte, zauvažujete, zda nepřejít na protější stranu chodníku. Výrazná tetování se ani nijak nesnaží skrývat, drobné nápisy má dokonce i pod očima na tváři a patří celkově k dominantě jeho vzhledu. Oříškově hnědé vlasy má husté a vlnité, občas si dělají, co chtějí a on se je ani nesnaží krotit. Akorát je má strojkem zastřihnuté po stranách. Na tváři mu věčně raší strniště, které přerůstá ve vousy, jenž si poté zase trochu zkrátí, a tak stále dokola. Tmavě hnědé oči má trochu zapadlé a hlavně pronikavé. Člověk má dojem, když se na ně Matt podívá, že jim vidí až na dno duše. Bohužel ne v dobrém slova smyslu, spíše jako by si v nich četl, hodnotil a odsuzoval, a to všechno naráz. Když je naštvaný, dost možná to spíš působí, že hledá v duchu účinné způsoby, jak Vás zabít. Přesto by se dalo říct, že je jeho tvář přitažlivá, má výrazně hranatý obličej s ostrými rysy, což je všeobecně ženami oceňováno.
Také má vysokou a vypracovanou postavu, která odráží pravdu o tom, kolik času tráví v posilovně nebo obecně sportem. Tetování má opravdu hodně, ale každé má svůj drobný význam. Nehraje na to, že by všechny tetování za sebou musely mít nějaký životní příběh, občas se mu prostě jen líbily, ale vždycky si k nim cosi v mysli přiřazoval, ať už vzpomínku nebo nějaký pocit. Jakmile sundá tričko a vy se vynadíváte na rozložité torzo a inkoust na kůži, nejspíše postřehnete velkou jizvu na levém boku kousek nad výčnělkem pánevní kosti. Nikdy neříká pravdu o tom, jak k ní přišel a ani se ji nesnaží skrýt nějaký tetováním, které by jizvu překrylo. Na opálené kůži a mezi tmavými liniemi obrazců je tudíž dost výrazná. Samozřejmě má i spoustu menších jizev, není totiž nezvyklé potkat ho s nějakým zraněním, jako by se snad každou chvilku rval. Ale žádná z nich není takto rozsáhlá.
Co se týče oblečení, má dost jednoduchý styl. Většinou nosí rifle či šortky a k tomu nějaké triko nebo tílko. Velká většina jeho skříně ladí do černé barvy, s občasnými šedými, modrými a bílými tóny. Vzhledem k tomu, že tráví hodně času i sportem nebo na pláži, není ani zvláštní vidět ho prostě jen bez trička, nemá pocit, že by se měl za cokoli stydět, v Angeles je navíc skoro věčně teplo.
Povahově je Matheus dost uzavřený jedinec. Není osobou, která by za vámi přišla a jen tak se začala bavit, a zároveň když se vy pokusíte jej vtáhnout do konverzace, dost možná vás odbude nebo odignoruje. Jen málo lidí vyhodnotí jako někoho, s kým se mu vyplatí ztrácet čas. Občas se tak třeba povede nějaké slečně, když má zrovna náladu si ukrátit večer sexem, ale i tam jde většinou rovnou k věci. Na zdvořilostní fráze a povídání není, tudíž po chvíli jasně předestře, že má zájem o jednorázovku, a když dívka souhlasí, je rozhodnuto, když ne, pokrčí nad tím rameny a jde si po svém. Nepotřebuje se doprošovat, vždycky se nakonec na noc někdo najde a on nemá zájem o žádné hračičkování a dobývání.
Ačkoli je chladný a málo komunikativní, neznamená to ani náhodou, že je plachý. Konfliktům se nikdy nevyhýbal, zvlášť těm fyzickým. Jakmile dojde na ostrou hádku, prostě mu po určité době přestanou slova stačit a raději spoléhá na to, že pěsti sdělí jeho názory za něj. Trochu tuhle svou dravou stránku zkusil zkrotit ve prospěch cílů, které teď v životě má, ale stále platí za hocha, který nejde pro ránu daleko. Zatím si frustraci místo na lidech vybíjí na boxovacím pytli, když není zbytí. Má v sobě jakousi neutuchající energii, která ale málokdy vypluje na povrch. Nechává ji proudit spíše v soukromí, kdy stráví několik hodin v posilovně nebo u vody, případně třeba na střelnici, či se jde na dlouhé hodiny projet, aby si vyvětral hlavu. Kolem lidí má totiž nacvičený absolutní klid a ukázněnost. Armádní výcvik ho naučil klidně několik hodin ležet téměř bez pohnutí, i když už na něj každá část těla ječí bolestí ze ztuhlosti. Občas tak má auru dravce číhajícího na kořist, jakousi tichou vyčkávavost, která vychází z mnoha let tvrdé disciplíny.
Mnoha empatie se u něj nedočkáte. Je to veskrze praktický člověk, který má v sobě dost cynismu, o nějž se klidně podělí. Nevěří na spravedlnost, šťastné konce nebo snad dobro v lidech. Podle něj byl svět zkažený a mířil do záhuby, a každý, kdo tvrdil něco jiného, si jen něco nalhával. Lidé se snažili předstírat, že žijí své šťastné úžasné životy, ale to všechno bylo jen pozlátko zakrývající zkaženost, anebo naivita a slepota před tím, jak na tom doopravdy jsou. Prosté popírání vlastní bezvýznamnosti. Nevěřil ani tomu, že nějaký lidský život má větší hodnotu než jiný, podle něj vlastně lidský život celkově moc hodnoty neměl. Možná proto se nebál smrti, a možná proto necítil takové výčitky, které by asi měl, za životy, které sám zmařil. Byla by to zbytečnost, když stejně každý jeden člověk každým okamžikem mířil vstříc do náruče smrti tak jako tak. Jeho svědomí celkově po mnoho let utlačoval, jelikož naslouchat mu by přineslo jen zbytečnou bolest a emoce, které by mu bránily v tom jít dál.
Dalo by se celkově říct, že k lidem nemá blízko, jeho nejbližším přítelem a parťákem je jeho pes, kterého pojmenoval Chopper. Jedná se o Rotvajlera, který možná občas dokáže působit trochu děsivě, ale ve skutečnosti je to snad ten nejhodnější a nejposlušnější pes na světě. Matt na něj nedá dopustit a celkově je to jediná bytost, které dokáže otevřeně projevit náklonnost. Zvířata byla podle něj celkově mnohem snesitelnější než lidé, vděčné němé tváře, anebo prostě jen stvoření, která se snažila žít svůj život. Přirozený běh přírody většinou nijak nenarušovala, a to se o lidech říct nedalo.
Další věc, co byste do kluka jako je on neřekli, je, že velmi rád čte. Popravdě nezáleží ani tak co, nedá se říct, že by měl jeden žánr, kterého se držel, popadl tak nějak všechno, co ho zaujalo. Nejen beletrii, ale i naučné knihy či poezii. Nevadilo mu ani drama, ačkoli třeba Shakespeare ho nikdy nezaujal a považoval spoustu jeho děl za zbytečně teatrální. Není hloupý, ačkoli školu ze začátku dost flákal, než musel jít do sebe. Měl celkem dobrou paměť a strategickou mysl, navíc i zde měla vliv jeho ukázněnost, když si řekl, že se půjde učit, tak k učivu opravdu usedl a neskončil, dokud neměl dojem, že látku umí. Díky tomu se mu povedlo taky projít školou na vyznamenání. Další věc, kterou by nikdo netipl, když ho lidé spatřili s cigaretou posedávat na motorce, většinou si jej zařadili jako ztracenou existenci, drsného hocha, který skončí v kriminále. Nevadilo mu to, na názoru jiných lidí mu ani za mák nesešlo.
Když se rozhodne, že si udělá fajn večer, nezamíří jako spousta mužů v jeho věku do baru nebo klubu, ale místo toho si nakoupí a pustí se doma do vaření. Je v tom dost dobrý. Kdyby si někdy vybral sám kariérní dráhu, možná by se stal kuchařem. Bavilo ho experimentovat a stát u plotny, dívat se, jak ruce, které často věci spíše ničily, vytváří něco, co by spousta lidí označila za skvělou věc. Do toho si pustí v televizi baseballovou ligu a možná později po sklence whisky zamíří s Chopperem ven na procházku po městě. Noční Angeles ho fascinovalo. Lidé jako by v noci tak trochu shazovali ty naučené masky a odhalovali, jací jsou ve skutečnosti, a to stejné dělalo i město samotné. Skrývalo onu přívětivou stránku a místo toho se stávalo městem neřestí a zločinu. Ne, že by někdo zkoušel něco na něj, nejspíše už působil tak, že kdokoli trochu rozumný si vybral snadněji vypadající cíl. Dobře tak pro ně, Matt se uměl nejen prát, ale taky ohánět nožem, a co se týkalo střelných zbraní, našel konkurenta jen málokde. Mezi vrchol jeho společenského života patřily pravidelné pokerové sezení, kde většinou slušně obíral své spoluhráče o peníze. Zaprvé měl naprosto nečitelný poker face, ale také přízeň náhody. Jak už to asi bývá, štěstí ve hře a neštěstí v lásce. Podle něj získával rozhodně tu lepší část nabídky.
Minulost:
Otec Lorran, matka Jennifer (zesnula)
Start do života neměl Matheus zrovna lehký. Narodil se svobodné matce jako následek jedné divoké noci. Jeho matka o dítě nestála, to bylo naprosto jasné z jejího lhostejného přístupu, ale na druhou stranu jí nevadilo na něj pobírat příspěvky, za které si následně mohla kupovat cigarety a chlast a později drogy. Matheus se tak velmi brzy naučil o sebe postarat sám, potají kradl mámě peníze z peněženky, aby mohl nakoupit nějaké jídlo, protože jinak se často stávalo, že doma nic nebylo a on trpěl hlady. Matka měla tendenci třeba na několik dní zmizet a nechat ho doma samotného, a to i když mu bylo například teprve šest. I na zápis do školy se jí musel sám připomenout, když to zmiňovali v televizi. Ve škole však nebyl zrovna oblíbený, ačkoli zrovna v té jeho bylo dost outsiderů. On byl ale jako dítě celkem malý a podvyživený a do toho dost uzavřený, tudíž se snadno stával obětí šikany. I přes svůj vzrůst však bojoval a nenechal si to líbit, takže často končil v ředitelně. Ne, že by to jeho matku zajímalo. Když došel domů, většinou byla buď pryč, zfetovaná a tím pádem mimo, anebo tam měla někoho ze “štamgastů”, s kterým zrovna píchala, aby jí dávali peníze na drogy. Taková odpoledne se Matt zamykal v pokoji nebo šel raději ven se sluchátky na uších a nechal hudbu, aby ho konejšila. To mu zůstalo až do dospělosti, hudba na něj měla uklidňující účinky.
Jednoho dne se však dost změnilo. Bylo mu osm, a když došel domů, byl v bytě klid. Předpokládal, že matka je pryč nebo snad právě v opojení drogy. Když však později opatrně nakoukl do jejího pokoje, našel ji na posteli, vedle tváře loužičku zvratků a jehlu ještě stále v žíle. Nepůsobila blaženě nebo uvolněně jako obvykle, ale nezvykle ztuhle. Když se ji pokusil probudit, byla chladná, na dotek a nereagovala. To bylo jeho první setkání se smrtí. Nevěděl, co udělat, a tak půlku večera proseděl vedle její postele, čekal, zda se přeci jen nevzbudí, než se konečně přiměl někoho kontaktovat. Následné dny má trochu rozmazané. Sociálka řešila, co s ním udělá a za pár dnů byl provizorní pohřeb. Neměli moc peněz, takže se jednalo jen o kremaci a krátký obřad při rozprášení. Co ho zachránilo od dětského domova, byl jeho otec. Zjevil se zničehonic jako hrdina z bájí a přihlásil se k němu. Zdálo se, že se doslechl o tom, že matka zemřela, a přišel na pohřeb, přičemž spatřil malého Matheuse. Podoba mezi ním a jeho otcem tam byla celkem zřetelná a testy spřízněnost potvrdily. Na své straně měl jeho otec i kupu dobrých právníků, kteří zařídili, aby Matt připadl do péče svému pravému otci, ačkoli nikdy nefiguroval v rodném listě. Nejdříve to působilo jako vysvobození. Jeho otec se zdál jako poměrně vlivný muž, který vzbuzoval respekt. Brzy se ale ukázala pravda.
Jeho otec byl samou hlavou zločineckého gangu New Order. Lorran Carvalho, na povrchu středně úspěšný podnikatel, pod povrchem kriminálník a nejhledanější osoba v Illéi. Nevěděl o existenci svého syna, na děti navíc neměl čas, jeho potomkem jako by byl jen odkaz, který se snažil zanechat skrze NO. Uvědomil si však, když pochopil, že má syna, že se mu Matt může v budoucnu hodit. Byl ještě dost mladý na to, aby ho mohl muž převychovat podle svého gusta a jednou mu NO předat, pokud by snad za svého života neuspěl ve splnění svých cílů. A tak začalo pro Matta peklo. Podle Lorrana byl moc měkký, tudíž ho driloval k lepším výsledkům, nejen slovně, ale i fyzickými tresty, které považoval za formu motivace. Neztratil vůči synovi skoro žádné vlídné slovo, ani ve chvílích, kdy Matt prospíval a vykazoval potřebné výsledky. V pubertě měl matheus období, kdy si dovolil protestovat, ale většinou jen tajně, chozením za školu, vídáním lidí, s nimiž jeho otec nesouhlasil, nebo třeba zanedbáváním výcviku. Občas mu to procházelo, občas ne. Jednou přeci jen přestřelil, když otci, podobně jako kdysi matce, ukradl peníze, aby si mohl koupit lahev whisky a opít se s přáteli. Tenkrát přišel domů ještě trochu pod parou. Neměl ani šanci pořádně se bránit brutálnímu výprasku, nakonec jeho otec vzal rozžhavený pohrabáč, který Mattovi přitiskl k boku. Dodnes se Mattovi dělá zle z pasu pálícího se masa. Měla to být věčná připomínka toho, jak skončí, pokud nebude poslouchat.
Od té doby se vším tím vyváděním Matt skončil. Podřídil se vůli otce. Přátele odstrčil a dnes se dá maximálně hovořit o tom, že má pár známých z New Order. Ale i ti k němu chovají respekt, jelikož jasně ukazuje, kdo je nadřízený. Stejně jako otec se usnesl na tom si pořádek srovnávat klidně i násilím, když je to potřeba. Někdy byl strach nejlepším způsobem, jak dosáhnout respektu. Po absolvování střední jej otec poslal na armádní výcvik. Podle něj bude skvělé mít někoho infiltrovaného do Illeijské armády kvůli výnosu informací o rozsahu i jejich strategii. Matheuse však výcvik opravdu bavil. I zde panovala disciplína, ale nebyla tak despotická. Lidé nebyli motivování záští, ale upřímnou snahou o úspěch, nebo nadějí či ctí, což sice Matt považoval za trochu utopistické smýšlení, ale zároveň jej to fascinovalo. Tihle lidé byli ochotni stejně jako členové NO umřít za to, čemu věřili, ale ne kvůli tomu, že něco vytrvale nenáviděli, ale protože něco či někoho upřímně milovali. I když se tomu bránil, probudila se v něm určitá sounáležitost za ty roky, co trénoval, a nakonec i bojoval po jejich boku, když byli krátce nasazeni na frontu v zámoří.
Neustále se mu vracela otázka “za co bojuju já?”. Když poprvé na rozkaz zabil jednoho ze špehů, kteří se z Kingsmana snažili infiltrovat do New Order? Zabil ho jen protože mu to nakázali, protože se naučil věřit otcově propagandě o tom, že šlechtě všechno projde. Znal onu historii jeho rodu, byl potomkem prince Ethana a jeho babička se pokoušela získat titul, který jim náležel, ale byla donucena k mlčenlivosti a tomu, aby zůstala v Brazílii, kde po válce onemocněla a zesnula, přestože kdyby měla peníze na potřebnou péči, mohla žít dál. Platit na tom musel jeho otec, a následně Matt. Protože jakmile má někdo modrou krev, znamená to, že je něco víc. V tomhle ohledu Matt souhlasil, ale přestával věřit tomu, že způsob, kterým operuje NO, je správný. Nesnižovali se tak právě na úroveň těch, o nichž prohlašovali, že jimi pohrdají? Lidé nebyli černobílí, všichni aristokraté nebyli automaticky zlí. A jak teď už věděl, lidé, kteří jim sloužili a nasazovali pro ně životy, si nezasloužili umřít.
Matt však neměl, jak z toho kolotoče ven. Byl jednoduše vycvičen jako nástroj, jako voják, neznal nic jiného než věčný boj, smířil se s krví na rukách. A tak jen cvičil o to usilovněji, byl nejlepším stratégem v jeho ročníku a zároveň sniper s nejlepší muškou. Po výcviku přišla překvapivá nabídka, aby se připojil ke Kingsmanům, tajné organizaci, která měla za úkol podnikat kroky proti New Order. To byla obrovská příležitost, když to sděloval otci, snad poprvé mu Lorran ukázal nějakou upřímnou hrdost. NO věděli, že existuje nějaká výsadní skupina, ale neměli o nich žádné detaily. V paláci měli nasazenou špionku, jmenovala se Evie, ale ta vynášela spíše informace o královské rodině a šlechtě a k této skupině neměla přístup. Úkol byl jasný, přijmout nabídku, projít dodatečným výcvikem, a rozvracet Kingsmany nenápadně zevnitř, shánět informace o jejich postupu. Matt souhlasil, ale jen naoko. Poskytoval NO určité informace, ale jen takové, které nakonec vedly do slepých uliček, vymlouval se na to, že po roce ještě nemá dostatečné postavení a je spíše pěšákem. Za to Kingsmanovi podsouval informace o pohybech na černém trhu, či o menších zátazích NO, tak, aby působil jako velmi zdatný člen Kingsmana, ale zároveň NO nepojal podezření o tom, že je zrazuje.
Jednou však jeho otec svolal poradu s tím, že mají v řadách zrádce. Zamrazilo jej. Měl vymyšlený únikový plán, ale přišlo mu zvláštní, že by Matta odhalil otec takhle veřejně. Pořád to byl jeho syn. Kdyby měl přiznat, že se z jeho potomka vyklubalo takové zklamání, mohl by ztratit respekt a to by Lorran určitě neriskoval. Matt znal svého otce. Pokud přijde na to, že je Matt zrádce, prostě ho nechá zabít. O žádné lásce mezi nimi nemohla být řeč. Nejspíš by kvůli tomu neuronil ani slzu. Na schůzi se však odhalila překvapivá informace. Zrádkyní byla právě Evie, kterou odhalili ve špionáži a pro zachránění si vlastní kůže začala na NO donášet. Lorran zuřil. Každý zrádce musel být exemplárně potrestán. Evie naštěstí nebyla členem vnitřního kruhu, tudíž nemohla říct něco, co NO úplně potopí, ale mohla napáchat dost škod. A v paláci byla mimo jejich dosah. Snad jen kdyby... Princ Julian pořádá Selekci a několik členů Kingsmana mělo být přiděleno do paláce. Moc se k tomu lidé nehrnuli, zdálo se to jako příliš nudná práce. Matt se však má dobrovolně přihlásit a pokusit se dohledat Evie. A zařídit, aby ji buď dostal k NO a předvedl ji ke spravedlnosti, anebo se postarat, ať mlčí navždy. Matheus nemůže odmítnout, aniž by se prozradil, tudíž souhlasí. Nyní ale ví, že kráčí na hodně tenkém ledě. Jeho čas vyprchává a musí přijít s plánem, který ho neohrozí. Je kvůli tomu ochotný obětovat ještě jeden život navíc?
Mors Irrumat Omnia. Death Fucks Us All.
Motto:
Kingsman, New Order | Angeles, Zuni | SŠ, armádní výcvik | @Williwhey | Ginny
Matheus Carvalho
The Selection Empire of Illéa
Je zakázáno kopírovat profily jak z grafického, tak obsahového hlediska.
bottom of page