Marina je přesně typ ženy, která si získá vaši pozornost už jen tím, že vejde do místnosti a podívá se vaším směrem. Stejně tak jí lidé často odhadují i více let, než jí ve skutečnosti je, což mnohdy způsobilo dost nehezkých omylů. Marina je hodně podobná na své rodiče a vcelku snadno se i odhaduje, co získala z které strany a co tak nějak splynulo dohromady. Má snědší pokožku a tmavě hnědé vlasy, které jí splývají v hustých loknách po zádech. Plné rty, které jsou obvykle vždy trošku pootevřené v jakémsi odhadujícím úsměvu, který se jen málokdy nepřemění v zářivý úsměv, kterým si snadno získá přízeň opačného pohlaví a stejně tak rychle je pak i nadobro zaháčkuje pohledem tmavých kukadel. Sama moc dobře ví, že je hezká a že svět je jednoduše nakloněn hezkým tvářičkám. Ostatně její bratři jsou toho důkazem a stejně tak i její rodiče. Z její tváře na první pohled vyzařuje laskavost a jemnost a to hlavně díky jemným rysům a kulatým tvářím. Málokdo by ji na první dobrou odhadoval jinak než na miloučkého anděla, který dokáže léčit jen pouhým úsměvem a stejně tak si s ní lidé často spojují naivitu a mají tendenci si do ní promítat dámu v nesnázích. Hlavně kvůli věčně zamyšlenému nebo zcela zasněnému výrazu. Realita je ale poněkud jinačí a jen málokdo, kdo ji zná, by si troufl srovnávat ji s andělským stvořením ve strachu, že by tím urazili samotnou svatou knihu.
I když vypadá jako svatoušek, ani v nejmenším se tak nechová, tedy až na situace, kdy z toho nemá užitek. Moc dobře ví, že je skvělá a taky si moc dobře uvědomuje, že ostatní lidé už tak skvělí nejsou a když chce, dokáže jim to dát pěkně sežrat. Mnozí by ji označili za samolibou, ale ona si jen prostě umí užít své vítězství. Když si něco umane, tak toho chce i dosáhnout a málokdy snese, aby nebylo po jejím. Ústupky je ochotná dělat leda tak u své rodiny, ale jinak dokáže být dost nemilosrdná, a když chce, tak i netaktní. Přestože si za svými slovy vždy stojí, občas se ale přeci jen stane, že zpětně přemýšlí nad tím, jestli nebyla moc prudká, nebo jestli druhému nezpůsobila nějakou újmu. V případě, kdy je to ale nějaký kretén na druhou, tak by si celé rodeo klidně ráda zopakovala. Sama s omluvou ale obvykle nepřijde a místo toho se nechá užírat ve svém vlastním pekle výčitek, než to celé pustí z hlavy s tím, že co se stalo, stalo se. 
Obecně není příliš trpělivá a hodně často jedná spontánně a řídí se jen vlastními pocity a intuicí, na kterou i rovněž a bohužel i hodně dá, přestože její intuice stojí v určitých směrech za starou belu. V jiných věcech je ale zase nesmírně puntičkářská, zvlášť když jde o nějaké úkoly, které je třeba splnit, organizaci nebo o pouhé studium. I když je chytrá, nedokáže se na věci jen tak vykašlat s tím, že to nějak dopadne, takže mnohdy odvede i práci, která ani nebyla její, jen aby to bylo hotové a ona měla pokoj a svatý klid.
Současně je ale stále schopná jednat stejně tak lehkomyslně, takže i když cizímu člověku zpravidla nevěří, tak se s ním stejně sejde, protože je lepší lidi poznat osobně, než si jen dělat závěry přes net a pepřák v kabelce a základy karate to přeci jistí. Co by se tak mohlo stát? Obecně se dá říct, že má pocit neohroženosti, tedy že se jí vůbec nic nemůže stát, protože se o sebe umí postarat a protože lidi přece nemůžou být až tak zlí. I když tedy lidmi ve výsledku opovrhuje, stále v ně má naději a to jen a pouze z toho důvodu, že se spolu s tátou angažuje v různých neziskovkách, i když se v určitém věku začala soustředit hlavně na ty, které se týkají zvířat a zvlášť, když jde o papoušky. Sice miluje všechna zvířata, ale papoušci jsou její velká vášeň a dokázala by o nich povídat celé hodiny a to klidně jen o tom, jak se liší jejich zobáky. Na potkání vám to ale rozhodně jen tak vyprávět nezačne, vlastně docela nerada ukazuje lidem svoji pro něco nadchnutou stránku, protože má pak pocit, že z ní mají někteří legraci a jakmile začnete popisovat, jak nejlépe by si měl žako čistit peří a kolik přesně je schopný naučit se slov, jen těžko se pak dokazuje, že nejste papoušky posedlá holka, která svůj čas nejraději tráví v přítomnosti opeřenců.
Ráda si udržuje image sečtělé, elegantní ženy, která se drží nejnovějších módních trendů a dokáže konverzovat o všem, co je ve vyšších sférách nutné vědět. Obzvlášť zbožňuje, když v nějaké debatě dokáže porazit nějakého zatrpklého páprdu, který ani během vlády její mámy neuznal, že ženy rozhodně nepatří jen do kuchyně. V domácím prostředí je ale velmi lehké ji zahlédnout s neupraveným drdolem, ve vytahaném tričku a kraťasech, které se pomalu rozpadají, ale jsou oblíbené, takže i nevyhoditelné. Stejně jak je netrpělivá, tak ruku v ruce s tím jde i její výbušnost. Jakmile se malý pohárek trpělivosti naplní, je jasné, že legrace končí. To, že je naštvaná, jde poznat velmi jednoduše. Jednak se začne usmívat až nebezpečně širokým úsměvem a stejně tak velmi rychle zrudne v obličeji, což si někteří mylně vykládají jako rozpaky, ale pro znalé je to už jasná výstražná vlajka k tomu, aby se hodně rychle pakovali pryč, protože když se skutečně rozčílí, tak Marina nevidí, neslyší, prostě jen srší síru a trvá, než se uklidní a není náhodou, že občas dojde i na slzy hněvu, které ji vytočí snad ještě víc. Dřív to s výbuchy bývalo horší, nyní už se snaží spíš stáhnout se do pozadí a uklidnit se, aby zbytečně nedělala scénu, ale někdy se to zvládnout prostě nedá.
Krom těchto nepříjemností je ale Marina skutečně milá a lidi, které má ráda, na ty nedá ani za nic dopustit. Ze všeho nejvíc miluje svou rodinu a jsou to taky jediní lidé, kterým je ochotná naslechnout a případně je i poslechnout, pokud jí v jednoduchosti shrnou ta nejdůležitější fakta a pomohou jí srovnat si myšlenky. Ohledně milostného života není Marina zrovna ukázkový případ toho, jak by to mělo vypadat. Velmi snadno se nadchne a o to snadněji propadá hezkým tvářičkám, dokud tedy nepřijde vystřízlivění a následný dopad zpátky do reality, kdy je jí z druhé osoby spíše zle než cokoli jiného. Takzvaně růžové brýle opadnou a je po legraci, protože sice si snaží namlouvat, že je romantik, ale nakonec je hlavně jeden velký hnidopich, který nakonec odchází rozmrzele domů po dalším zklamání století. Není totiž schopná nevidět varovné signály, které se projeví ke smůle dotyčných chlapíků až nepříjemně rychle. Románky v realitě prostě rozhodně stojí za prd. Oproti tomu románky z knih, to už je něco jiného a pak shipování lidí v realitě není o nic méně zábavnější než samotné čtení. Vlastně jde o takovou její libůstku, kterou pak doplňuje domýšlením si možných pokračování a ani se nebojí zahrát si na dohazovačku. Dokonce si už takto vede malý deník, kde má zaznamenaná své úspěchy, které hodlá navyšovat. Drama prostě miluje, a i když by to nepřiznala, stejně tak zbožňuje i drby. I proto se tak moc těší do Illei. Jednak konečně někam pojede na delší dobu bez rodičů, přičemž bratr jí za zadkem rozhodně stát dvacet čtyři hodin nebude, ale pak je i dost fascinována selekcí a vším, co se v Illei vlastně chystá a s kým vším se může potkat a to už je pak zase hned jednodušší nechat se unášet představou o dokonalé sex bombě, kterou potká, i když v duchu je smířená s tím, že jediný okouzlující muž bude tak její bratr a to je jí tak na dvě věci a ona tak jako vždy skončí u vyšívání, které má ozdravný účinek na její duši.