Za každou duši, která přijde na svět, se na nebi rozzáří další hvězda. A ta jeho se rozzářila právě 12. dubna. Už od prvního nádechu o sobě dával světu patřičně vědět a jeho pokřivený osud chtěl tomu, aby to tak bylo i dál. S postupem let ten křik utichal, aby se jednoho dne proměnil v hlasitý řev. Ten den ještě nenastal, ale byl blíž a blíž.
Narodil se do rodiny, která by ve světě, kde by ještě existovaly kasty, byla v žebříčku šestých. Což znamenalo jediné – místo na světě si bude muset doslova vydobýt. Většinou je narození dítěte spojené s radostí, to jeho však bylo protkané pláčem, strachem a bolestí rodičů, kteří od samého začátku věděli, jak těžký život bude jejich jediný syn mít. Co však bylo víc, byla jejich nekonečná láska k malému modrookému chlapci. Láska, která hory přenáší, láska, pro kterou ani smrt není všemocná. I když si byli vědomi každého úskalí, které výchova a zaopatření malého dítěte přináší, nikdy se nevzdali. Theodor, nebo jak mu rodiče s láskou říkali – Teddy, neměl nikdy na růžích ustláno. A i přes všechna úskalí se jeho rodiče snažili, aby jeho dětství bylo tím nejlepším, jaké mu mohli dát. Vyrůstal v jedné místnosti spolu se svými rodiči, často bez elektřiny, téměř celou dobu bez teplé vody s tak malým množstvím jídla, které by některým lidem nestačilo ani jako svačina. Jeho jedinou hračkou byl malý dřevěný vojáček, kterého mu vyřezal z kousku dřeva jeho otec. A i přes to všechno byl Teddy šťastným dítětem. Nebo si spíš neuvědomoval sled věcí a všechno to špatné, co tížilo jeho rodiče. 
Když mu bylo šest let, byla na tom jeho rodina nejhůř za poslední roky. Jeho matka byla bez práce úplně a otec domů nosil tak málo, že by z toho nevyžili ani den, natož dva. A tak se uchýlil k něčemu, co rozhýbalo kola osudu závratnou událostí. S jedinou myšlenkou, uživit svoji ženu a syna, Mason Abbott vykradl místní klenotnictví. Bohužel jeho žalostný počin byl překažen dřív, než s ukradenými šperky stihl dojít dál, než na konec ulice. Byl okamžitě zatčen a následně předveden před soud, kde mu bylo uděleno pět let vězení. Nazvali ho tenkrát někým nepřizpůsobivým. Muž, který se nechce začlenit, je jen jedním z mnoha zbytečných. A tak zavřeli do vězení člověka, který se kvůli systému, lhostejnosti a neschopnosti postarat se o vlastní lid, uchýlil k něčemu, co se mu bytostně příčilo jen proto, aby jeho žena a syn nezemřeli hlady. Zavřeli ho do vězení na pět dlouhých let. On se ale nedožil ani konce toho prvního, zemřel v cele po útoku spoluvězně. Den, kdy odváděli Masona Abbotta do vězení byl pro malého Teddyho něčím, čemu nedokázal porozumět, křičel, pral se s plačící matkou, která ho svírala v náručí, aby mu zabránila rozběhnout se za otcem, jehož postava mizela za vězeňskými branami. To bylo naposledy, kdy svého otce viděl. Ten den malého Tedda málem zlomil. 
Zvrat nastal o necelý rok později. Žil s matkou na ulici, o byt, nebo spíš tu jedinou místnost dávno přišli, protože nezvládali platit účty. Jenže, co všechno může lidské tělo zvládnout? Víc, než si člověk myslí, ale všechno má své hranice. I život jeho matky, se dostal do mezí, ze kterých nebylo úniku. Těžce nemocná a podvyživená žena balancovala na hraně života a smrti. A v jeden moment vyhrála smrt svůj boj a vzala si Caroline Abbottovou k sobě. Sedmiletý Teddy zůstal sám v tmavé, špinavé uličce, protkané pachem výkalů, odpadků a alkoholu a choulil své vyzáblé tělíčko k mrtvé matce, kterou se s křikem snažil probudit. Jenže ona byla nenávratně pryč. Odešla za otcem na druhou stranu a jediné, co si malý Ted přál, bylo odejít za nimi.
Jeho život nabral spád, který si nepřeje žádný z dospělých, natož potom malý chlapec. Jako zubožený sirotek se protloukal životem, aniž by vůbec jen tušil, co má dělat. Byla mu zima, měl hlad a jediné, co mu zůstalo byl malý dřevěný vojáček, kterého mu vyřezal otec. Co v takové chvíli mohl dělat? Jediným východiskem pro něj bylo krást. Jenže jak? Hned při první krádeži bochníku chleba a jednoho jablka, ho majitel obchodu chytil a surově ho zbil, načež ho vyhodil ven z obchodu. Nikdo se mu nesnažil pomoct, nikdo se nezajímal proč, a co ho k tomu vedlo. Nikoho nenapadlo se zeptat, kdo jsou jeho rodiče ani ke komu patří. Byl na samotném okraji společnosti, v místech, kam ani systém nedosáhl. Teddy Abbot byl jedním z těch, které sítě systému nezachytili, stejně jako jeho rodiče a mnoho dalších lidí, pro které se čas v zemi zastavil. Jeden by čekal, že tohle bude konec, který si osud pro Teddyho připravil. Opak je pravdou. Tenhle malý chlapec přežil. Sám by to asi nedokázal. Ale když se po tom, co jeho kůži na zádech majitel obchodu opaskem rozerval až do masa, probral, ležel na břiše v teplé posteli, v místnosti, kterou nepoznával a u něj seděl muž, který mu opatrně ošetřoval hluboké rány.
Jmenoval se Sebastian Hawksley. Podnikatel, který viděl každou jednu ránu, kterou malému chlapci majitel obchodu uštědřil. Nutno podotknout, že jeho obchod ještě tu noc čirou náhodou lehl popelem i s majitelem, který se údajně opil v kanceláři, kde od cigaretového nedopalku chytil stoh dokumentů. Těžko říct, kde je pravda, ale postarší muž prý nikdy nepi ani nekouřil… 
Sebastian Hawksley – podnikatel, vlivný bohatý muž, mafián a především člověk, který se zasadil o to, aby život Theodora Abbota nevyhasnul dřív, než jeho plamen sežehne všechno kolem. S několika dobře zfalšovanými dokumenty se zdálo, že je Teddy jeho synem. Zachránil ho ve všech směrech, jak jen mohl. Dal mu šanci na život, ve kterém může dokázat velké věci. Šanci na pomstu, kterou si královská rodina zasloužila i s celým systémem kolem. A tak chlapec postupem let pohřbil nevinného Teddyho Abbota a stal se Malachaiem Hawksleym. Vysoce postaveným mužem, inteligentním, bystrým, bohatým podnikatelem, dědicem Hawksleyho výroby zbraní, a hlavně člověkem v jehož žilách nekolovalo nic víc než nenávist a pomsta. Stejně jako jeho otec, nevlastní otec, i on pokračoval v dodávání těch nejlepších zbraní královskému vojsku. Byl někým, koho si královská rodina i vláda vážila, byl pro ně důležitým kolečkem v jejich systému. Velice dobře placeným kolečkem. Jak směšný byl fakt, že nebyli jediní, koho Hawksley’s Armory zbraněmi zásobovala. Největší zbrojířská firma v zemi měla mnoho závodů, ale ne všechny vyráběly zbraně pro královské vojsko. New Order stáli na druhém poli jeho byznysu. Nejen, že je zásoboval zbraněmi, ale velice štědře je dotoval penězi přímo od královské rodiny.  Přišlo mu naprosto brilantní a vlastně bizardní, že sama šlechta si platí zbraně, které jim vezmou život. Bylo to pro něj, jako by si oni sami kopali své vlastní hroby. Byl jako had, kterého si hřejí na prsou. Doslova. Pochlebovali mu, uzavírali s ním obchody, bavili se s ním a zvali ho na akce, jako by byl jeden z nich. Ale opak byl pravdou. Nejen, že se díky svým štědrým darům podílel na plánování útoků, ale sem tam vzal spravedlnost do vlastních rukou. Připadal si, jako dítě, které se těší na Vánoce a otevírá adventní kalendář, díky čemuž je blíž k tomu, co si tolik přeje. A to on byl, díky sobě, díky Sebastianovi, díky New Order. Nechtěl se s nimi mazlit a hrozit jim vztyčeným ukazováčkem, jak to bývalo dřív. Chtěl, aby trpěli stejně jako jeho otec, jako jeho matka, jako on sám. Chtěl, aby prosili, aby se před ním plazili a žadonili o milost, kterou on jim nedá, stejně tak, jako oni ji nedali jeho rodině. Chtěl, aby zažili bolest tak šílenou, že je připraví o zdravý rozum. Zničí je. Spálí je na popel, ze kterého sám povstane jako fénix. Pohřbí celou monarchii, která se sice tváří jako novodobá a moderní, ale už staletí je stejná – zlá, prohnilá a zkorumpovaná. Proč on by měl být jiný? Není se proto čemu divit, že jeho postavení v NO se řadí k těm vyšším, není jen pouhým pěšákem, na němž neseje. Je někým, kdo systému uštědří jednu z těch smrtelných ran. A není na to sám. Nejen, že je součástí New Order, něčeho tak obrovského, že si to nikdo nedokáže představit, ale má i pár vlastních zdrojů, které ho drží v obraze. Jedním z nich, a tím hlavním, je Marjorie. Dívka, žena, jež se ho před lety snažila okrást u pobočky jeho továrny v Hondurague – v tom nejšpinavějším a nejchudším koutě Illey, v provincii, kde se sám narodil. V té době se ještě jmenovala Azara a naivně si myslela, že se jí zalekne a vysype před ní obsah své peněženky i s pinem ke kreditní kartě a do rukou jí s požehnáním božím vloží klíčky od svého auta. K jejímu nebetyčnému štěstí v ní ale viděl obrovský potenciál. Připadala mu naprosto perfektní. Přesně to, co hledal. Byl připraven s ní uzavřít obchod, a byl si téměř jistý, že neodmítne. A to se stalo. Zajistil jí novou identitu, stejně, jako to před mnoha lety udělal Sebastian pro něj, dal jí peníze, a slíbil jí svoji ochranu, když pro něj začne pracovat. A tak se ze zlodějky, přes špionku, stala téměř jeho pravou rukou.