Vzhledově podědil Luca opravdu jedny z nejlepších genů. Jasně, mohlo by se říct, že brunet vlasy s pár medovými odstíny na slunci, nejsou zrovna nejoriginálnější. Doplňují je čokoládově hnědá kukadla, která svým způsobem nejsou výrazně zajímavá, občas jde spíš o způsob, jakými se na člověka v některých situacích upírají. Luca má onen pronikavý pohled, kterým jako by člověku viděl snad až do duše a uměl si ho přečíst jako otevřenou knihu. Má trochu vyšší čelo a širší nos, ale neubírá mu to na atraktivitě. Dominantou jeho tváře jsou totiž jasně řezané a ostré rysy. O hranatou čelist jako by se člověk mohl poranit. Zvykl si nosit upravené krátké vousy, které mu přidávají na vyspělosti a byly ohodnoceny opačným pohlavím jako “zatraceně sexy”. Když se usměje, působí rozverně a bezstarostně, jako by snad byl o pár let mladší, a hlavně má člověk skoro pocit, že se ze světa stalo na vteřinu hezčí místo. Ideální je, když úsměv nedoprovodí slovy, protože ty by mohly pozitivní účinek snadno zkazit.  
Je nadprůměrně vysoký a má očividně vypracovanou postavu někoho, kdo má rád pohyb a dopřává si ho často. Jeho pokožka je věčně opálená, určitou snědost má po rodičích v základním tónu a taky tráví hodně času venku. Jeho šatník je celkem chaotický. Pokud jde o oficiální akce a příležitosti, preferuje nedbalou eleganci. Kravaty a motýlky nesnáší a rád se jim vyhne, tudíž často dostává připomínky k tomu, že nebere dresscode dostatečně vážně. Mnohem líp se cítí ale ve sportovním oděvu. Ideálně nějaké šortky a bavlněné triko. Do toho pohodlné vycházkové boty a je ve svém živlu. O tetování nikdy neměl zájem, na jeho kůži byste však našli pár jizev. Největší je na levé noze po vážné otevřené zlomenině.  
Existuje mnoho druhů sebevědomí, některé je falešné, jiné možná ryzí, ale založeno na chybných úsudcích, další tak akorát zdravé. To Lucovo by se dalo označit jako jedno z těch nejotravnějších variant. On moc dobře ví, že je úžasný. Samozřejmě se mluví nejen o vzhledu ale o mnoha jeho charakterových rysech, které považuje za atraktivní. Má často pravdu, naopak se velmi málo mýlí, a když už ano a vy se rozhodnete na jeho chybu upozornit, považuje to prostě jen za hloupou snahu o to, abyste se mohli cítit lépe. Většinou jen pokrčí rameny s tím, že chybovat je lidské, a on je přeci jen taky člověk, i když ukázkový exemplář. Ale ten, kdo si snaží na chybách jiného nahnat lepší náladu nebo třeba vyšší sebevědomí, není hoden jeho pozornosti. Do toho je to celkem flegmatik v mnoha ohledech, tudíž si tuhle “ztrátu” ani nevezme k srdci.  
K jeho flegmatismu se váže pár nepříjemných věcí, například to, že žije hlavně přítomností a budoucnost jednoduše moc neřeší. A to není ideální pro budoucího vládce země. Má za to, že do předání královských povinností je ještě daleko, jeho matka vládne svědomitě, a on má tudíž možnost si užívat života tak, jak se mu zachce. Nad následky nepřemýšlí, na svou pověst moc nemyslí. Podle něj jsou životy stejně celkem pomíjivou záležitostí, tak by byla škoda nechávat se svazovat všedností, strachem či očekáváním společnosti. Má za to, že každý má povinnost prožít svůj život naplno, a ti, co se drží zpět nebo se smíří s málem, jsou buď zbabělci nebo pokrytci.  
On sám velmi rád riskuje, což se projevu například v jeho slabosti pro adrenalinové sporty a zážitky. Nemyslí přitom zrovna moc na svou bezpečnost. Čím nebezpečnějším se daná aktivita jeví, tím mu přijde lákavější. I on má ale své hranice a nešel by vyloženě do něčeho, co vyznívá jako sebevražedný podnik. Většinu věcí ale prostě potřebuje vyzkoušet na vlastní kůži, nespokojí se jen s vyprávěním. Miluje svobodu a líbí se mu tudíž například octnout se někde hodně vysoko, uprostřed divočiny nebo třeba na otevřeném širém moři. Nepotřebuje za každou cenu společnost, vystačí si sám se sebou a jsou naopak dny, kdy preferuje trochu osamělosti. Jeho povinnosti korunního ho samozřejmě předurčují k jednání s lidmi a společenský by na to byl taky dost. Ale o to víc si cení chvil samoty, kdy muže vypnout a nikdo od něj nic neočekává. A i kdyby, všichni jsou třebas stovky i tisíce kilometrů daleko a on může alespoň předstírat, že ho tíha těch očekávání netlačí dolů.  
Jak jste asi pochopili, tak Luca velmi rád cestuje. Má z velké části projetou Evropu, velkou část Asie, navštívil i Brazílii, Illeu, a teď má v hledáčku Afriku, kam se párkrát vydat za dobročinnými účely, vypomáhat s kopáním studen a stavbou domů a mezitím se seznamovat s domorodými kmeny a jejich stylem života. Určitě by jednou rád zavítal i do Austrálie. Preferuje túry do přírody a nekonvenční zážitky než turisty zamořená města a místa. Velmi rád třeba objevuje pláže se skvělými vlnami na milované surfování. Hodně ho v tomhle překvapilo Portugalsko, zde sjel svou největší vlnu v životě. V Alpách si zase užil skvělé lyžování, rozhodně nikoho nepřekvapí, že zdolal hodně černých sjezdovek. Mezi jeho další oblíbené sporty patří například tenis. Sem tam se zastaví na některém ze slavných turnajů, aby fandil svým favoritům. Někdo by mohl říct, že celkem netradičně dělá i šerm, ale v královských rodinách je to vlastně poměrně běžné. Jemu se líbí, že se jedná o kombinaci strategie, svižnosti a umu.  
Ačkoli byste to možná podle dosavadního popisu neřekli, Luca je vážně inteligentní. Proto je s ním občas tak těžké vyjít. Nejen že je arogantní, ale ještě má doopravdy skoro na cokoli nějakou odpověď, všude byl, všechno zná... Je pak těžké se s ním dohadovat. Školní látku zvládal s přehledem, a to ani nemusel dávat velký pozor. Učitelé si s ním nevěděli rady, protože vyvolat v něm zájem bylo opravdu těžké, ale zároveň přitom měl dobré výsledky, takže bylo obtížné si stěžovat na to, že učivo fláká. Často slyšel spojení “ten hoch mrhá svým potenciálem”. Ale bylo mu to jedno. Nejspíš by taky dost vynikal v behaviorální psychologii, hodně dobře umí číst v jednání lidí a jejich gestech či snad jen drobné mimice obličeje. Jeho upřený zkoumavý pohled často přinese výsledky a může působit až jako nějaký geniální detektiv, když třeba nečekaně odhadne vaše rozpoložení, aniž by vás znal, nebo třeba vaše povolání, či to, odkud jste zrovna přišli apod. Samozřejmě nemůže držet pusu a nechat si to pro sebe, a i tím lidi často štve. Nedá se říct, že by bylo snadné si ho oblíbit. Člověk musel mít nějakou tu trpělivost a nervy, aby se s ním zvládl vypořádat.  
To však neznamená, že nemá i dobré vlastnosti! Jednou z nich je třeba absolutní oddanost rodině. Ta se u Martinelli dědí generaci po generaci. Byl by schopen pro svou rodinu udělat téměř cokoli, klidně zničit třebas celý svět. Pro něj je prostě rodina na prvním místě a všechno ostatní jde stranou. Nemá ani moc přátel, nikdy neměl potřebu si je dělat a být kvůli tomu třeba falešný. Těch pár, co má, ti jsou prověření životem, a i za ně by dal ruku do ohně. Kdyby se zamiloval, tak nejspíš bude nosit svou vyvolenou na rukou, ale tak daleko bohužel zatím nedošel. Jelikož žije teď a tady, vztahy jsou mimo něj a jen si občas najde někoho do postele, aby se zabavil. Nechal za sebou už hezkou řádku zlomených srdcí a nejednou se stalo, že ho nějaká ex očernila v médiích. Občas by vážně mohl trochu víc myslet na city jiných lidí. 
Luca umí být dost charismatický a zábavný, je tím typem člověka, který kolem sebe šíří dobrou auru, jakmile se ocitne ve společnosti a lidé k němu automaticky tíhnout. Ať chce nebo ne, podědil něco z té velitelské části osobnosti své matky, tudíž je rád středem pozornosti a nevadí mu být tím, kdo stojí v čele a dělá rozhodnutí. Dokáže se pro věci nadchnout jako málokdo. Je jedno, jestli se jedná o věc nebo třeba nějaký výlet, je těžké mu odolat ve chvíli, kdy se na něco těší nebo ho něco zaujme. Popravdě mu ženy taky těžko odolávají kvůli tomu, že umí vyseknout dokonalý kompliment a flirtovat způsobem, že se žena cítí výjimečně a obdivovaně, i když třebas jen na jeden večer. Problém byl v tom, že po jedné noci s Lucou standardně ženy chtěly další a ty on už nebyl ochoten poskytnout.  
Málokdo ví, že má taky slabost pro umění. Jeho majetek obsahuje spoustu drahých obrazů, soch a jiných uměleckých předmětů. Všechny jeho šerky a doplňky jsou špičkové kvality. Nevadí mu zajít třebas i na módní přehlídku. Za umění tak trochu považuje třebas i auta, které zbožňuje, vlastní několik sportovních modelů. Dalo by se říct, že má rád všechno krásné. Není jen však obdivovatelem těchto věcí. Velmi rád kreslí a maluje, ale druhé zmíněné je pro něj větším vyžitím, jelikož rád používá barvy a pastelky a voskovky nemají podle něj takovou hloubku jako olejové barvy či akvarely. Dnes tvoří již i velká plátna a často je pak anonymně daruje, jen chce, aby někomu dělaly radost. Před pár lety si zamiloval graffity a při cestování se snaží najít ony volné plochy, kde člověk může beztrestně malovat. Vždycky se tam pak pár dní zdrží, aby něco vytvořil jako takový “podpis”, že na daném místě byl. Poté si výsledek vyfotí a občas z nostalgie projíždí galerii na telefonu. V neposlední řadě už od svých pěti let hraje na housle. Nu, upřímně se to nějakou dobu nedalo označovat za hraní, ale dnes dokáže spoustu oblíbených skladeb zahrát zpaměti bez chyby a je opravdu šikovný. Tesklivé tóny houslí ho uklidňují víc než cokoli jiného.