top of page
paper-cherry-blossom-watercolor-painting
paper-cherry-blossom-watercolor-painting

Charakteristika:

24 let | 25.5. | Blíženec | 185 cm | 80 kg | Pastelově žlutá, tmavě zelená, hnědá

Sport – basketball, fotbal, bruslení, fotografování, cvičení, zvířata, střelné zbraně, plavání, rodina

paper-cherry-blossom-watercolor-painting
paper-cherry-blossom-watercolor-painting

Levi se narodil s kouzelnou povahou i vzhledem. Své vlnité hnědé vlasy si často sčesává na stranu, protože nesnáší, když mu padají do jeho očí. Ty zdědil po své mamince, krásně hnědé a věčně s veselými jiskřičkami. Liší se pouze jeho pletí, protože se narodil s už tmavší pletí, kterou zdědil po svém otci, stejně jako jeho postavu. Oproti jeho sourozencům je mohutnější a vyšší. Už od malička byl svými rodiči tahán na všemožné sporty, takže není ani divu, že se to na jeho postavě odrazilo. Během pár let nabral svalovou hmotu a stal se tak oblíbencem, hlavně u holek. 
Kvůli jeho vzhledu může vypadat spíš jako tichý nebo namyšlený frajírek, ale to on rozhodně není. Jak často říká, nesuďte knihu podle obalu. Vypadá možná nebezpečně a tajemně, ale uvnitř je to medvídek. Urazit ho nebo dokonce naštvat je skoro nemožné, takže i kdybyste se o to pokusili, ztratíte nervy spíš vy než on. 
Veselost a positivita je jeho druhé jméno, svým úsměvem a vtipy rozjasní den snad každému. Nečekejte, že byste tohohle kluka někdy viděla se slzami v očích, jedině s těmi z radosti. Neznamená to, že by nikdy neplakal nebo si nepostěžoval, ale většinou se snaží si tyto věci nechat pro sebe a tajně si pak ulevit. Už jako malý tajil zranění a bolest, protože to vždycky chtěl zvládnout sám. 
Oproti své mámě je ale rozumnější a zodpovědnější než byla kdy ona. Ne každý by to na první pohled řekl, ale on nikdy nedělal věci jen tak spontánně. Vymyslel si pro sebe svou budoucnost a jen se snažil za tím jít. Zodpovědnost získal hlavně díky jeho mladším sourozencům, které často hlídal a staral se o ně. Miloval roli staršího bratra a velice rád jim šel příkladem. Občas si jeho máma kladla otázku, jestli je opravdu její, protože v jeho věku se dokázala sotva postarat o sebe. On naštěstí ale tenhle její neduh nedostal, za což děkovali snad všichni z rodiny. 
Možná jeho povahu ovlivnilo i znamení, ve kterém se narodil, ale jak už je u blíženců známo, byl také dost komunikativní a rád trávil čas mezi lidmi. Na rozdíl od jeho mámy dokázal být i sám, ale málokdy se mu to povedlo. Bohužel dostal i jednu špatnou vlastnost a tou byla jeho zvědavost a chuť poznat všechno a všechny. Jakmile s někým mluvil, věnoval mu plnou pozornost a často se ptal na dotazy, které někomu mohli přijít až vlezlé. Pokud jste ho na to upozornili, snažil se hlídat, ale v tomhle dokázal být jako malé dítě. 
Důležitým rysem byla i jeho romantická stránka, každé své přítelkyni nosil dárky a zahrnoval jí pozorností. Nepotřebuje sice pořád rande při svíčkách, ale nevadí mu to, stejně jako romantické filmy, které sám sice nesleduje, ale svou dívkou je shlédne klidně všechny. Věří, že na něj někde taky čeká ta pravá. Zatím jí sice nenašel, ale svou naději na Šťastně až Navěky ještě nevzdal a dokud jí nenajde, tak ani nevzdá.
Mezi jeho největší koníčky patří sport, kterému se věnoval hlavně na škole, kde hrál za školní tým fotbal. Zatímco jeho rodiče se sportu věnovali profesionálně, on to bral pouze jako výplň volného času a nikdy v tom neviděl svou budoucnost. Dost často také chodil plavat, to bral spíš jako cvičení a nástroj k dosažení jeho cíle, než jako relaxaci. Ale byly i dny, kdy šel jen tak do bazénu nebo k moři, kde si zaplaval, protože voda mu přinášela klid. Pokud toho měl opravdu hodně, zmizel někde v lesích nebo v horách a tam fotil. Nikdy fotoaparát nemířil na lidi, jako jeho máma, jeho bavilo spíš fotit přírodu, zvířata a rostliny. Vytvořil si i album, do kterého začal své fotky ukládat a když nemůže zrovna vyrazit ven, listuje jím a odpočívá. Za každou jeho fotkou byl i nějaký příběh, ať u ž jeho nebo cizí. 
Pokud zrovna nemůže trávit čas s lidmi, obrací se na svého mazlíčka, Dortíka. Když byl malý, zemřel jim pes jeho mamky a tak pořídila jiného. Stejně jako před tím si ho adoptovali z útulku, ale on byl za to rád. Dortík věděl o všech jeho trápeních i starostech, nikdy nic nevykecal a snažil se mu pomoct. Také se stal jeho parťákem na ranní běhání, které si náležitě užíval. 
Jeho největším koníčkem ale byla rodina, kterou miloval nadevšechno. Trávit s ní čas bylo podle něj to nejlepší a klidně kvůli ní zrušil všechny své plány. Pokud někdo ochořel, staral se o něj, nejen že vařil jeho vyhlášené vývary, ale nosil mu prášky, klidně svým sourozencům i četl, pokud chtěli. Stejně jako na jejich narozeniny nikdy nechyběl, i kdyby měl vynechat jeden zápas, přišel a nakoupil horu dárků. Tohle měl pravděpodobně taky po své mamince, která dělala přesně totéž. Oba dva drželi rodinu pohromadě a snažili se všechny spory utnout na začátku. 
Má opravdu velké srdce a dost lásky pro všechny, kteří si jí zaslouží. Dostat se do jeho srdce není těžké, ale stačí jedna chyba a jste hned zase venku. Dokáže odpustit dost věcí, ale neplýtvá tím na každého. Vždycky okolo sebe měl jen lidi, kterým mohl věřit a spolehnout se na ně. Pokud tím člověkem nejste, nebude předstírat kamarádství, protože přetvářku nemá v povaze. Stejně tak prokoukne tu vaší, takže jestli si ho chcete udržet nebo získat, buďte sami sebou a možná si vás všimne.

Minulost:

Máma Kiera, otec Thomas, mladší sestra Sophie, mladší bratr Maverick a pes Dortík

Kiera se po Selekci plně ponořila do svých plánů, charity, sport a cestování. Nejen ale to, svou sbírku fotek vystavila a stala se tím slavnou. Po roce od konce Selekce se seznámila s jedním sportovcem, do kterého se i po pár měsících zamilovala. Ze začátku byl jejich vztah plný pádů a ani jeden nevěřil, že by spolu mohli nějak normálně být. Kiera si ale uvědomila, že pokud ho nechá odejít, pravděpodobně už nikoho lepšího nenajde a rozhodla se zachránit jejich vztah, což se i povedlo. Netrvalo dlouho a přestěhovali se do jednoho domečku, společně cestovali, a ačkoliv to ještě neplánovali, odvezli si z cesty i malé překvapení. Malého Leviho. Během pár měsíců se jejich život úplně obrátil vzhůru nohama. Jejich syn totiž podědil dost po obou a někdy ho bylo dost. Jako malý byl zvídaví, což mu zůstalo, všechno chtěl zkoumat a znát. Chyběl mu i pud sebezáchovy, takže když chtěl vědět, jestli ho oheň popálí, prostě tam strčil ruku. Když chtěl vědět, jestli mu zásuvka něco udělá, strčil tam přinejlepším prst. Nedá se říct, že by to s ním rodiče měli snadné. Naštěstí se postupem času naučil svou zvědavost ovládat a zjišťovat věci bezpečnějším způsobem. Kladl otázky, někdy až tak chytré, že na to nikdo neznal odpověď. Kiera si často říkala, že jí osud asi trestá za ty hříchy, protože i když byl její syn hodný a kouzelný, byl taky neskutečně otravný a vlezlý. Pokud mu někdo nedal uspokojivou odpověď, nepřestával na vás útočit dotazy. Jestli už měl někdo chuť ho praštit? Ano, nejmíň tisíckrát.
Už jako malý kluk věděl, co jednou chce dělat. Mamky příběh o selekci znal nazpaměť, o jeho dědovi, po kterém měl i druhé jméno, o lásce i trápení. Vždycky když o tom mluvila, nejevila známky vzteku nebo nenávisti, takže ani jeho vztah ke koruně nebyl negativní. Nikdy nevnímal královskou rodinu jako nějakého parazita, ba naopak chtěl být vždycky strážcem v paláci a chránit rodinu. Jeho máma se ho nenápadně snažila odradit od jeho snu, protože se bála, aby se mu v paláci něco nestalo. Člověk by si řekl, že právě tam bude v bezpečí, ale ona věděla své. Ačkoliv palác hlídal nespočet strážců, stejně se vždycky našla skulinka. Obávala se toho nejhorší, i když měla královskou rodinu ráda, nepotřebovala, aby její syn v paláci taky naposledy vydechl.
Vytrvalost a odhodlání ale měl po ní, a když si něco vzal do hlavy, prostě si za tím šel. Moc dobře věděl, že jeho máma s tím nesouhlasí, ale taky si byl jistý, že zrovna ona mu bránit nebude. Možná bude prskat a snažit se ho přesvědčit, ale doopravdy mu to nikdy nezakáže a toho využil. Jakmile dokončil střední školu, přihlásil se na armádní výcvik. Už od začátku patřil mezi ty nejlepší. Všechny úkoly plnil na sto procent, pokud mu něco nešlo, snažil se na tom zapracovat a změnit to. Cítil se šťastný, jako kdyby se pro tuhle práci narodil. S kluky si rozuměl a nikdy neměl pocit, že by tam nepatřil. 
O NO slyšel hodně příběhů a vždycky jen živily jeho vztek a odhodlání tady zůstat a pomoct. Netušil ale, že se ho začne týkat taky. Byl ve výcviku už nějakou chvilku, když se k němu dostala novina o útoku. Jenže tentokrát nešlo o nikoho cizího, když na papíře viděl to jméno, zastavilo se mu srdce. Najednou se ten vztek, který předtím cítil, doopravdy zhmotnil. Do téhle chvíle se jednalo vždycky o někoho cizího, neměl je rád pro to zlo, ale nikdy mu nic neudělali. Teď ale kvůli nim ležela v nemocnici osoba, kterou miloval nadevšechno. Jeho máma. Samozřejmě, byla to bývalá účastnice, s králem měla dobrý vztah a díky svému zapálení se stala slavnou. Jenže to nebyla žádná zlá osoba, ani se s králem nějak zvlášť nevídala. 
Našel nový motiv a důvod, proč se chtěl stát strážcem nebo vojákem. Potřeboval se osobně postavit lidem z té organizace, aby se jim taky mohl pomstít. Makal na sobě víc než kdy předtím a přineslo to i své ovoce. Stal se jedním z nejlepších a po dokončení výcviku mu přišla zajímavá nabídka. O organizaci, která má chránit krále a bojuje proti NO, se mluvilo, ale většinou tomu nikdo nevěřil. Levi ale svým zápalem a vztekem předběhl většinu kluků a oslovili ho. Ze dne na den se proto zapojil do tajné organizace, o které vědělo jen málo lidí. Jeho sen se tedy nejen stal skutečností, ale ještě povýšil na nový level. Věděl, že takhle bude moct ochránit víc lidí než jen jeho mámu a královskou rodinu. 
Když princ Julian vyhlásil Selekci, byl stažen do paláce, aby hlídal nejvýznamnější členy Illey. Jeho život se tímhle změnil, musel se tak trochu odstřihnout od rodiny, protože jeho máma by to z něj vytáhla i násilím. Vzdal se tím ale i nějakého rodinného života, protože nechtěl ohrozit svou případnou partnerku svým zaměstnáním. Ale jestli mu to vadilo? Ani náhodou. Dokud tu budou běhat ti kreténi z NO, rozhodně neodejde. 

paper-cherry-blossom-watercolor-painting
paper-cherry-blossom-watercolor-painting

The Real Loss Is When You Stop Trying.

Motto:

paper-cherry-blossom-watercolor-painting
paper-cherry-blossom-watercolor-painting
levi.png
levi.png

Kingsman | Angeles, Carolina | SŠ, armádní výcvik | Daniel Illescas | Queenie

Levi Oliver Hudson

1.jpg
2.jpg
3.jpg
4.jpg
banner3.0.png

The Selection Empire of Illéa

Je zakázáno kopírovat profily jak z grafického, tak obsahového hlediska. 

 

bottom of page