Oproti jejím sourozencům se může Leslie zdát nudná, kromě vzhledu nevýrazná osobnost bez špetky temperamentu. A popravdě se není čemu divit, její rodina disponuje nejen navenek výraznými jižanskými rysy, kudrnatými vlasy, temperamentem jim vlastním… A co má ona? Dlouhé, jemné, zrzavé vlasy sahající jí v drobných dokonalých loknách až po zadek, jejichž délku by mohla kdejaká dívka závidět. Bledá pleť, téměř až perleťově jasná, je častým důvodem, proč se slunci spíše vyhýbá, než se mu vystavuje. Taky kdo by chtěl mít každou chvíli spálený obličej nebo zbytek celého těla. To byla věc, kterou u svých sourozenců i vzdálené rodiny obdivovala, jejich odolnost vůči světlu a možnosti si jeho teplo naplno užívat. Jedinou možností se uchránit před paprsky jasně zářící hvězdy a užít si venku je pokrývka hlavy, většinou slaměný nebo látkový elegantní klobouk, či slunečník. Co jí však naopak s rodinou spojuje, kromě barvy vlasů po mamince, jsou její jasně modré oči, jež podědil i její velký bráška Jace po jejich dědečkovi, a nemůže být na ně pyšnější. Na rozdíl od vlasů, její výška nedosáhla vysokých délek, jelikož měří necelých 156 centimetrů a stala se tak nejmenší z rodiny, o to horší je, že nerada nosí vysoké a nestabilní lodičky, takže ji v sálu plném lidí s přehledem přehlédnete. Naučila se však ve své výšce najít kdejakou výhodu a není tak divné, že i ve svých osmnácti letech miluje, vcelku paradoxně, princeznovský a velmi dívčí styl. Sice je velmi jemný, ale od obou rodičů zdědila extravagantnost a oblibu ve výstřednějších kouscích, v rámci možností. Jak již bylo povězeno výše, její vlasy jsou její chloubou a aby vždy podtrhly její drobnost, ženskost a eleganci, má je po většinu času buď volně rozpuštěné, stažené do drdolu i copu, nebo rozpuštěné s drobnými prvky navíc. I když co si budeme, mít hřívu jako má Rue, byla by spokojenější. Další charakteristický prvek jsou její pihy, kterých si všimnete jen pokud jste u ní blíže, nejsou totiž tak výrazné, možná během podzimu, kdy slunce už není tak prudké a nemusí se před ním chránit.  
Dostáváme se k povahové stránce. Není průbojná jako Rue, aktivní jako Jace, přímá jako Julian ani odvážná jako Margarita. Vlastně by se dalo říci, že je jejich opakem. Ale začněme od začátku, jelikož jako každý člověk, dospívala a vyvíjela se, až se stala člověkem, jakým je dnes. Jako malá nevinná bytůstka byla roztomilá, usměvavá a naprosto k sežrání. To víte, jasné modré oči a baculaté tvářičky, no kdo by jim odolal. Dokonce i její starší bráška jim propadl, ale trvalo to. Rodiče, stejně jako u jejích sourozenců, strávili hodiny a hodiny smíchem nad její neohrabaností během prvních pokusů o sezení, batolení se nebo i chůzi. Bohužel, všechen tento trénink ji trval déle, ne proto, že by byla opožděná, ale dávala si s věcmi hodně na čas. Dokonce i první slovíčka pověděla o dost později než ostatní děti, což rodičům už dělalo značné vrásky, zda na ní jistá událost nezanechala nějaký traumatický zážitek. Tichost jí ovšem zůstala, a tak se kromě nejnižšího člověka rodiny stala i tím nejtišším. Už jako malá se snažila být tím nejméně problematickým, nejklidnějším dítětem, jelikož vnímala starost rodičů o Jace, nechtěla tak, aby měli starosti i s ní. Proto se mnohým lidem v širším okolí jeví spíše jako klasický stereotyp tiché nevýrazné princezny. A jí to tak nakonec začalo vyhovovat. Mohla se díky tomu věnovat svým nejmilovanějším koníčkům, rodině a svým nejbližším přátelům ze zvířecího světa. Nenechte se však zmýlit, pokud si vás oblíbí a najde si s vámi oblíbené téma, je schopná s vámi probdít i několik nocí, jen aby nemusela riskovat ukončení konverzace. A pokud se na vás dívá zasněným pohledem, můžete si být jistí, že už nikdy nenajdete pozornějšího člověka. Jenže po jednom incidentu se do její povahy vloudila i jedna nepříliš pozitivní vlastnost. Často, až nepříjemně často, působí, jako by nebyla z této planety. Je duchem nepřítomná, očima spíše pátrá a působí skutečně dojmem nadpozemské bytosti, anděla nebo mořské panny, jejíž duše byla zaslíbena vodě než-li životu na pevné zemi. Taky se snaží lidem představit nejen život zvířat, ale i rostlin a jiných biologických prvkům, přestože jí jasně naznačíte, že o to nemáte zájem a nelíbí se vám to. Pokud na ní v takovém případě zvýšíte hlas, stáhne se do sebe v dojmu, že vám ublížila a nechce to opakovat. Ale nebojte, pár dní a zase se oklepe. Co na ní můžete obdivovat je velká fantazie. Tematické plesy bere svým vlastním způsobem a vtělí se do vysněné postavy, zatímco typické plesy tráví spíše v rohu na židli schovaná před jakoukoliv pozorností. Pokud ji uvidíte tančit, bude to nejspíše jen se členem její rodiny, jelikož získat si její důvěru nějakou chvíli potrvá. Potřeba je zmínit, že je hodně tajnůstkářská, a to i před svými nejbližšími, naučila se o svých problémech spíše lidem neříkat a veškerá zranění, pokud k nim tedy dojde, si ošetří sama, aby nikomu nemusela způsobovat hluboké vrásky. 
Její klid a pohoda ji nakonec dovedli k nejvíce typickým i netypickým koníčkům. Lásku ke zvířatům netřeba zmiňovat, přeci jen to je rodinné dědictví. Jako malá si možná, skutečně jen možná, jen maličkato… vyškemrala lišku, hříbátko fríského koně, sovu, králíčka (nejednoho) a mnoho dalších. A můžete si myslet o darování zvířat tak malým dětem cokoliv, ona se o ně skutečně starala, vážila si jich a brala starost o ně jako nejdůležitější povinnost na světě. Nebyl den kdy by se s nimi nemazlila, nečesala je, nedbala na to, aby dostávali jen to nejlepší, co jim může nabídnout. A jakmile nadešel jejich čas, oplakávala je několik dní a i dnes při vzpomínce na ně propláče celou noc. K tomu se nepřímo váže i její láska ke květinám, pěstování zeleniny a starání se o milované růže. Nejvíce se tomu věnuje, když je šťastná a spokojená s životem jaký aktuálně vede. A tím, že její starší brácha chová včely, její pěstování kdejakých rostlin napomáhá trochu ulehčit jejich těžký život. Bohužel, její starší sestřička Rue je vůči těmto drobným tvorům alergická, a tak jsou to oni dva, kdo ji musí ochraňovat. Už jako miminko byla vystavená vlivu vody, kdy jí rodiče, stejně jako její dva starší sourozence, učili plavat. A jak brzy zjistila, plavání byla zábava, ale potápění se stalo její vášní. A co potom potápění v oceánu, prozkoumávání korálů i jeho hlubších částí, takže si dokážete představit, že to mnohdy nebylo bezpečný. A pak je tu umění, je jedno zda se jedná o kresbu, malování barvami, abstraktní umění, tvorbu keramiky nebo hraní si s barevnými sklíčky, díky jemné motorice, titěrné práci prstů a smyslu pro detail, vynikne v jakémkoliv stylu. Navíc miluje barvy. Zhlédla se i v sochařství, kdejaká socha se stala ozdobou paláce nebo zahrad a nebo jako anonymní dar nějakému z muzeí a galerií. A pak je tu výroba šperků, což je její nejnovější koníček a co šperk, to unikát. Nemusí moc umělé látky, spíše používá měkké kovy nebo chirurgickou ocel, a případně výše zmiňované sklo. No a nakonec, co by to bylo za dceru, kdyby nemilovala tanec, hudbu a jazyky. Utancuje téměř všechno, nejvíce se však věnuje contemporary a standardním tancům. A samozřejmě nemůžeme opomenout ani nadání na jazyky. Kromě španělštiny ovládá i plynně italštinu, francouzštinu, portugalštinu a japonštinu s korejštinou. Hůře na tom je s dánštinou a mandarínštinou. A aby toho nebylo málo, před pár lety se tajně začala učit zacházení se zbraněmi, s lukem, pistolí a kordem. Její učitel, jeden z vojáků, je vázán přísnou dohodou o mlčenlivosti, jelikož se to nesmí dozvědět ani její rodina.