Dánské sperma je využíváno ženami po celém světě a není divu – nordická genetická výbava propůjčuje jejich nositelům nadprůměrnou výšku, atletickou postavu, světlou pleť, vlasy i oči. Kenneth není výjimkou. Vlastně by se dal označit za typického Dána, aspoň podle vzhledu a genetických rysů. Má dlouhé, špinavě blonďaté vlasy, které mu hezky ladí k jeho světle modrým očím. Šlachovitý typ postavy je také spíš dílem genetického založení než výsledkem práce na fyzické kondici. Rozhodně se nedá označit za sportovce, nafouklé svaly na pažích, nebo vyrýsované břišáky byste u něj sotva hledali. Jeho kůže není zdobená žádným tetováním a celkově z jeho vzhledu moc nevyčtete. Tedy pokud se nezaměříte na okolí nehtů, které je často pokryto rozdrápanými záděry.
Ty jsou příznakem nervozity, kterou Kenneth umí dobře skrývat, ale i kompulzivního chování. Ano, dánský korunní princ trpí obsedantně kompulzivní poruchou, která ovlivňuje jeho každodenní život a už od dětství figuruje jako jeho pomyslný kámen úrazu. Vtíravé myšlenky vyhání rituály, kterými mírní úzkost a nepohodlí, jež se s jeho onemocněním pojí. Nejčastěji se jedná o počítání. Počty ho uklidňují, proto jeho silnou stránkou vždy byla algebra, i když by o sobě netvrdil, že je logicky nastavený člověk. Kenneth počítá neustále. Nedokáže vyjít schody bez toho, aniž by je počítal a teprve nedávno se naučil nepočítat slova ve větách. V případě, že z nějakého důvodu počítat nemůže, nebo se nedej bože ve svých počtech sekne, tak ho přepadne nenadálá úzkost, která pomine až v případě, kdy si bude moct vše přepočítat. Nesnáší sudá čísla. Když rozšiřuje svou sbírku bonsajů nebo modelů lodí, tak dbá na to, aby jejich celkový počet byl vždy lichý. A pokud bychom se vrátili k počítání schodů, tak je schopen vyjít i o několik pater výš, než je jeho destinace, jen aby se vyhnul sudému počtu – po cestě zpátky si pak dovoluje některé schody přeskakovat.
Občas ho obsesivní myšlenky přemůžou a když mu není umožněno se s nimi svými rituály vyrovnat, tak bývá podrážděný, nevrlý, a občas i po někom vyjede. Své jednání nemůže předvídat, ale za svůj život se naučil úzkost docela obstojně skrývat za oslnivý úsměv. Většinou se projeví tak, že se Kenneth zarazí a stane se mlčenlivějším, jindy si začne hrát se záděry na prstech, které rozškrábe klidně až do krve a v některých případech se neubrání naprosto iracionálnímu výbuchu.
Jeho porucha má však i pozitivní dopady. Ken je totiž pravděpodobně tím nejorganizovanějším člověkem, kterého kdy potkáte. Jeho pracovní stůl je vždy perfektně uspořádaný, stejně jako celá jeho komnata. Knihy v jeho poličce jsou uspořádány podle velikosti a barvy, jednotlivé dokumenty ve složkách má založené dle abecedního pořádku. Vše je perfektně zarovnané, rovné, zkrátka přesně na svém místě. Asi není třeba říkat, jak moc na pořádek Kenneth dbá. Nesnáší chaos. I třeba k takovému abstraktnímu umění má vyloženě odpor, protože mu způsobuje úzkostné stavy. Ale k výtvarnému umění obecně nikdy netíhl, vždy se spíš soustředil na to, aby spočítal jednotlivé objekty na obrazech, než aby se do nich vcítil. Proto jediný výtvarník, který si získal jeho pozornost (nebo ho aspoň nedonutil k proklínání vlastní existence) je Piet Mondrian.
S organizací se taktéž pojí plánování a tady je nutno podotknou, že je Kenneth rozený plánovač. Rád si sestavuje seznamy úkolů a diáře jsou jeho věrnými pomocníky. S improvizací to je komplikovanější. Změny plánů obecně nemá rád, ale dokáže se jim přizpůsobit, pokud to situace vyžaduje. Vlastně mu ani nevadí jít na sraz s tím, že jediný plán je plán vymyslet. Ale zaimprovizovat a přeskočit krok v návodu skládání stolu z Ikei? Chcete ho zabít?!
Obsedantně kompulzivní porucha je důvodem, proč se Ken stahuje do ústraní, i když je vcelku společenský člověk. Je sice spíše introvertní, ale v malých skupinkách přátel zastává většinou vůdčí pozici. Čím je však skupina větší, tím spíš se stahuje do ústraní a přebírá roli aktivního posluchače. Nestojí o pozornost. Jeho život provází obavy z toho, že se při konverzaci dostane do situace, kdy mu bude znemožněno vyhánět vtíravé myšlenky a on se ztrapní – nebo hůř, někomu ublíží. V kolektivu bývá oblíbený převážně pro jeho kamarádský a férový přístup, se kterým přistupuje ke všem bez výjimky. Málokdo si však dokáže vysloužit Kenovy ochranářské pudy a post blízkého přítele. Není uzavřený, ale otevřeností taky nepřetéká. Pokud se mu zalíbíte, bude vám nenápadně naznačovat některé věci, jen aby viděl, jak na ně reagujete a na základě toho nastaví level bezprostřednosti, se kterou k vám bude přistupovat. Ten se bude neustále posouvat na základě situace a vlastně i aktuální nálady. Pokud stojíte o jeho přátelství, budete si muset na jeho náladovost zvyknout, stejně jako na škádlivý humor. To platí hlavně pro opačné pohlaví. Ken je přesně tím klukem, který náklonnost projevuje neustálým popichováním, ironií a vlastně i mírnou formou šikany, která je v přesném kontrastu s jeho empatickým přístupem a chápavou povahou. Možná to tak na první pohled nevypadá, ale jedná se o citlivého hocha. Je to přesně ten typ kluka, co si potrpí na velká romantická gesta a co víc, i na drobné, každodenní projevy lásky. Ale pozor! Stejně jako je těžké si jeho blízkost získat, tak je i lehké ji ztratit. Čím blíž mu jste, tím jste na tenčím ledu. Kenneth má totiž tendenci blízké lidi ostřihávat. Uvědomuje si, že svými výbuchy a náladovostí pramenící z jeho poruchy často ubližuje lidem kolem sebe. Neumí o svých pocitech komunikovat, a tak prostě lidi odstřihává, protože má dojem, že jim bez něho bude lépe. Taky se hodně srovnává s ostatními. Za to nemůže pouze jeho onemocnění, ale i rodinné prostředí, ve kterém vyrůstal. 
Věcí, co ho nikdy nezklamala, je hudba. Ken je velký milovník jazzu a neumí si představit větší relax, než se zaposlouchat do skladeb od Franka Sinatry nebo Etty James. Sám dokonce hraje na klavír a na saxofon – k němu má vypěstované takřka osobní pouto. Nejen že při hře na něj může počítat tempo a metriku skladeb, ale může se i naprosto uvolnit a oprostit se od neustálého počítání. Jazz má v sobě zakomponovanou značnou dávku improvizace a Kenneth miluje momenty, kdy se naprosto ponoří do hry a bez plánování upravuje jeden takt za druhým. Díky hře na saxofon si navíc osvojil různé dechové techniky a kontrolu tónu, proto umí skutečně dobře hvízdat. No do toho, jen si ho vyzkoušejte! Jmenujte písničku a tu vám s přehledem vypíská. Často se přistihne, že si něco hvízdá při každodenních činnostech, což je zlozvyk, jemuž se nebrání. Zpěv za svůj koníček nepovažuje, i když hlas má díky hloubce libozvučný a zpívat umí hezky.
Osvědčeným balzámem na nervy je pro něho taky pěstování bonsají, tedy miniaturních stromečků, co vypadají jako zmenšené verze dospělých stromů. Vyžívá se v jejich zastřihování, ale i obyčejném zalévání, hnojení… no co vám budu, zmiňte v konverzaci bonsaje a Kenneth bude v sedmém nebi! O jiných pokojovkách toho moc neví a byli byste nemile překvapeni, jak špatné jsou jeho znalosti o botanice a zahradničení.
Vlastní slušnou sbírku modelů lodí a sám se o jejich modelování občas pokouší, ale s výsledkem není téměř nikdy spokojen. Jeden by řekl, že má díky hře na saxofon dobře vycvičenou jemnou motoriku a sám Ken je o tom přesvědčen. Když však vezme do ruky lepidlo a chce přilepit ráhno k stěžni, je vyveden v krutý omyl. Na takovou činnost nemá ani trpělivost. Modely lodí jsou v jeho případě určeny pouze ke sběru, ne k tvoření. Rád ale analyzuje jejich historickou přesnost, vyzná se v jednotlivých typech lodí a obecně je pro něho námořnictví blízké téma, vzhledem k jeho původu. Dánsko má dlouholetou mořeplaveckou tradici a v celé zemi se snad nenalezne chlapec, který by si společně s řidičákem na auto neudělal i kapitánský průkaz. Kenneth není výjimkou. Navíc se díky studiu na námořnické akademii vyzná v námořní technologii, umí navigovat pomocí map, hvězd, i mořských proudů, zná námořnický jazyk a dokáže uvázat celou řadu smyček. K mořeplavbě se nutně pojí i dobrodružství, a ačkoliv Kenny není zapálený cestovatel, fascinují ho odlehlá místa, zejména izolované majáky. Jsou pro něho symbolem síly a ochrany, ale také nádechem naděje. Zdůrazňují, že i v nejtěžších chvílích existuje něco, co nás může navést a poskytnout naději na lepší budoucnost. Majáky jsou také znakem v jeho rodinném erbu, takže s nimi cítí určitou spřízněnost. Necestuje často, ale když už si může vybrat destinaci, tak se vydává po stopách těchto slepých strážců.
Pokud bychom měli zmínit ještě jeden Kennethův koníček, tak to bezpochyby bude jeho záliba v konspiračních teorií – zejména těch, co se týkají Atlantidy. Možná si říkáte, že říct, že je záhadnou civilizací posedlý, je přehnané, ale on jí opravdu posedlý je. Knih, spisů a jiných odborných prací, které na toto téma přečetl, jsou stovky, ne-li tisíce. Nedokázal by spočítat hodiny, co strávil analýzou historických zdrojů a nad mapami kalkuloval, kde přesně by se bájná civilizace mohla nacházet. Před tím, než se z něj stal následník trůnu, tak byl přesvědčený o tom, že se stane archeologem a bude to on, kdo Atlantidu nalezne. To už je ale jiný příběh…