Před narozením Kalliase si rodina Windsorů rozhodně užila své a nepříliš v tom dobrém smyslu, naopak se potýkala s celkem tíživou situací zapříčiněnou nejenom odhalením letitého domácího násilí ze strany tehdejšího krále vůči královně, a především druhorozenému synovi, ale navíc se ukázal těžký alkoholismus následníka trůnu, kterého rada odmítla přijmout. V tu chvíli se již křehká Anglie octla na tenkém ledě, neboť ztratila svého vůdce odsouzeného dle platných zákonů a koruna spadla do rukou veřejně nepříliš oblíbené černé ovce rodiny, kterým byl Kalliasův otec. Jak se však později ukázalo, země si tímto krokem velmi polepšila a lid časem našel v novém králi zálibu, když utišil řvoucí občanskou válku stojící za dveřmi nebo nastolil v Anglii spravedlivou, vcelku pokrokovou vládu, za které začínala opět prospívat. 
Situace se stihla víceméně stabilizovat, než se octnul na světě, a to byl rovněž záměr jeho rodičů, kteří chtěli svým dětem zajistit bezpečné zázemí, místo, co skutečně bez mrknutí oka nazvou domovem. Z toho lze snadno odhadnout, že Kalliasovo dětství se neslo v tom láskyplném a lehce rozmazlovaném duchu, na kterém se značně podepisovala otcova škaredá minulost a touha zajistit své rodině to nejlepší, aby nikdo z nich nemusel projít obdobným peklem. Napříč tomu si v jejich domácnosti lze občas všimnout hustší atmosféry, když dojde na hádku mezi rodiči, o nichž dodnes spousta lidí nechápe, jak mohli vzhledem ke svým rozdílným osobnostem skončit spolu a dá se říct, že na velmi obdobném principu funguje Kalliasův vztah s mladší sestrou. Odjakživa Corinne sice bezmezně zbožňoval, ovšem je to právě ona, kdo zdědil matčinu divočejší povahu, která se nevyhnutelně bije s jeho klidnou duší a nastávají situace, kdy má chuť sestře prásknout dveřmi před nosem. Nedá se však říct, že se nesnažil svědomitě plnit svou roli staršího bratra a člověk si toho všímá hlavně v momentech, kdy Corinne udělá určitou formu ústupku, ačkoliv se mu nápad dvakrát nezamlouvá nebo se ochotně ujme nejmladší Josette, která se s ním ráda vozí na koních.
Za jedny z nejsilnějších vzpomínek považuje chvilky strávené na letním venkovském sídle, kde si jednak mohl trochu odpočinout od svých povinností, kterých jakožto následník trůnu míval odmalička nad hlavu, ale především velmi rychle propadl kouzlu zdejší přírody či atmosféry, která nemohla být od rušného, hektického Londýna víc odlišná. Značnou část podílu na tom nese jeho matka, neboť nikdy nepromrhala šanci jej vytáhnout na procházku po pozemcích anebo mu předčítala z mnohých knih, kam mimo jiné patřila Pýcha a Předsudek, takže ho možná venkovem v zásadě naočkovala. Právě zde se učil jezdit na koni, šermovat anebo fascinovaně sledoval hbité anglické chrty na honech, díky čemuž v pozdějších letech těmto psům definitivně propadl.
Přesně takového čtyřnohého chlupáče si přál mít doma, ovšem ve svých osmi letech by sotva chrta vycvičil, a navíc si královská rodina tradičně udržovala loveckou linii nepříliš vhodnou na domácího mazlíčka, až tento svízel rozsekla matka. Ráda totiž přispívala různým charitám a mívala tendenci osvojit si starší, nechtěné pejsky z útulku. A přesně to udělali, když mu vysvětlila, že mnohem větší službu udělá právě těm opomíjeným duším, co zde setrvávali již delší dobu. Poprvé vzali domů desetiletého křížence a víceméně z toho udělali tradici, takže se Buckinghamský palác nikdy víc nenacházel bez uštěkaného společníka, čímž otce vytáčeli do běla, když se vrátil z celodenních porad a zjistil, že má místo manželky v posteli dalšího opelichaného psa, co má určitě ranec blech. Jediným mladším psem, kterého si z útulku vzal se stal Archie, greyhound s nejasnou minulostí, ačkoliv dle předpokladů byl nějakou dobu využíván jako dostihový pes a buď se majiteli zaběhl nebo se ho chtěl zbavit.
V osmnácti vstoupil do armádního výcviku, již dávno věděl, že ho absolvoval také otec i když za trochu méně příjemných okolností, ovšem ta samotná představa se mu zamlouvala, koneckonců život přetékající disciplínou člověka v určitém smyslu pronásledoval na každém kroku v paláci. Celkem zde strávil čtyři roky, kterých zdaleka nelituje, a naopak ho zdejší dril dost bavil, kdo by se mohl divit, když se preferovala spíš jednoznačná úsečnost v projevu nežli sáhodlouhé žvanění o hloupostech, kterými jej zasypávala smetánka. Navíc se naučil slušně střílet a zbraně následně zařadil k vedlejšímu zájmu sdílenému s otcem, ačkoliv se nikdo z nich osobně neúčastnil honů, rádi si dělali malé soutěže na střelnici či v sídle sestřelovali vyřádkované plechovky, dokud odněkud z okna nevykoukla rozhořčená Corinne či matka, ať s tím randálem okamžitě přestanou.
Nedlouho po návratu z výcviku ho kontaktoval strýc s žádostí o osobní setkání, což Kalliase celkem překvapilo, věděl o bouřlivé historii Nathaniela s jeho otcem, která neobsahovala mnoho růžových vzpomínek včetně toho, že strýc dlouho válčil s alkoholismem a užil si hodně času v léčebně, načež se měli s otcem údajně usmířit. Poté se však skoro vůbec nevídali, neboť Nathaniel odmítl místo v radě a sám Kall nemohl říct, že toho člověka osobně zná, a proto nešlo zcela odhadnout, co očekávat. Začalo to celkem nevinně, než se téma stočilo k tomu, co si myslí o právech Irska na samostatnost, když se o ni v tehdejší době zase spekulovalo a následně mu Nate povyprávěl o rodinné historii, akorát z vlastního úhlu pohledu. Tak trochu se zdálo, že se strýc pokoušel zpochybnit jeho oddanost otci a čím déle hovořil, tím víc Kalla žrala myšlenka, zda nenese určitý podíl na nepokojích Irska snad v rámci osobní msty. Nakonec se otci svěřil a znal jej dostatečně dobře k tomu, aby dokázal odhalit stín v jeho očích napovídající o tom, že nikdy zakopání oné válečné sekery zcela nevěřil, ba naopak ho možná dávno napadla varianta, kde mu Nate záměrně škodí.
Naneštěstí se politická situace s Irskem příliš nezlepšovala a moc tomu nepomohl ani incident, kdy se Kallias nechal vyprovokovat třemi idioty, kteří dost bezostyšně zesměšňovali orientaci Corinne rovnou na společenské akci. Jakmile k němu dolehla první otevřená urážka, odměnil toho kreténa setkáním se zatnutou pěstí dřív, než stihl mrknout. Naneštěstí z toho vznikla téměř rvačka, když ti dva tupci chtěli svého přítele bránit a museli zasáhnout stráže, načež média všechno extrémně rozmázla. K velké smůle se jednalo zrovna o irské šlechtice a někteří Irové to vzali za další popud k samostatnosti, když „už nejsou na anglickém dvoře očividně vítáni“.  
V momentální době ho rodiče jaksi jemně vykopli do Illei, jelikož se nachází ve věku, kde by bylo vhodné, aby si našel manželku a nedá se říct, že se mu to dvakrát zamlouvá, neboť naplněné společenské akce nesnáší, a navíc necítí potřebu se seznamovat s každou druhou šlechtičnou, aby s ní tlachal o prázdných tématech v rámci seznamování. Vystřídal již několik milenek, které si určitou dobu držel právě z důvodu, aby mohl obejít neustálou nutnost poznávat někoho nového, ovšem o hlubších citech se hovořit nedalo a jemu vlastně celkem vyhovovalo, když nemusel svůj čas uzpůsobovat plnohodnotné přítelkyni, která z něho navíc začne páčit věci, o kterých se netoužil bavit z iracionálního pocitu, že má znenadání právo na každou maličkost v jeho životě. V tom případě musí vymyslet plán, jak utišit hlas rodičů i vlastní svědomí, kterého nabádalo ke splnění svých povinností a zároveň neskončit s každodenní migrénou kvůli přehnané socializaci. Na druhou stranu tuší, že bude mít stejně plné ruce práce s dohlížením na Corinne, která na sebe strhne veškerou pozornost a třeba se nenápadně ztratí kdesi za jejím nekonečným flirtováním se vším, co se hne.