Jak bývá zvykem, narození dětí královského páru se stává důvodem k bujarým oslavám, obzvlášť v moment, kdy světlo světa spatří následník trůnu a občané Illei tak mohli připíjet dvojnásobně, na což si sám Julian nevzpomíná, ale za to jej věčně následuje historka, kde přišel ke svému druhému jménu, Archer. Jeho máma totiž chovala víru v sílu horoskopů a jelikož se její syn narodil ve znamení střelce, nedokázala tento fakt, možná i náznak zcela ignorovat. Těžko říct, zda to bylo dáno osudem nebo samotnému souhvězdí na nebi neuniklo, kolik cti se mu v onen den dostalo, když se v Julianovi zrodila právě ta dobrodružná, vášnivá nátura, která by měla údajně provázet každého člověka nesoucího toto znamení.
Tím však nebudeme předbíhat, vše potřebuje čas a odhalování skutečných stránek charakteru nastalo v dobách, kdy se musel dělit o pozornost se dvěma mladšími sestrami, na které nikdy v tomto ohledu vlastně nežárlil. Vzhledem k tomu, nakolik otevřené a extrovertní dítě ztělesňoval, měl ze sourozenců naopak radost a velmi snadno se zhostil role velkého, staršího bratra, co nosil v rukávech zábavné, dobrodružné příběhy. A kde se vzaly? Nejednou ho máma uspávala za čtení z knihy pohádek, kterou sama napsala a darovala tátovi v den svatby, aby z ní posléze předčítali svým dětem. Tento svět čiré fantazie, a hlavně příběh o světě Písmounek se stal největší inspirací, která jej vedla k tvorbě vlastních. Z pouhých slov na papíře se však nejednou stala reálná hra na výpravu plnou nástrah, kam se vydal v doprovodu mladších sester. 
Dost podobně započal i svou sbírku, neboť vůbec první krystal svým tvarem trochu připomínal křídla motýla a jeho napadlo, že každý z krystalů je kuklou, odkud časem vzlétnou barevní motýli se skleněnými křídly, kteří budou obdařeni blahodárnými schopnostmi daného kamene a nechají je okusit každého, kdo se je nepokusí polapit s nečistými úmysly. Čím víc dospíval a čelil návalu reality s nástupem povinností, tím se kouzlo vytrácelo, ovšem stále si nechával uložený sešit, kam všechny své nápady pečlivě sepisoval.
Po nástupu puberty možná všem způsobil menší šok, když si začal v pokoji shromažďovat nejnovější vydání Vogue i dalších módních časopisů, díky čemuž prošel menším třeskem z hlediska oblékání. Dosud rád nosil zářivější barvy či hojně kompletoval doplňky, dokonce si nesčetněkrát stěžoval služebnictvu, že odmítá akceptovat nudné černé obleky, ovšem od této chvíle začal sám rozhodovat o tom, co bude nosit a šel do toho naplno. Někdo by řekl, že se vydal ve šlépějích matky. Na začátku celkem dost divoce, neboť bezhlavě experimentoval s různými látkami i střihy, než se víceméně našel v osobním extravagantním stylu, kterým pravidelně šokoval i udivoval smetánku na královském dvoře. Nutno podotknout, že tím však zasadil náběh k určité změně a nejspíš dodal odvahu ostatním mužům, až se v paláci časem objevovalo více osobitějších outfitů. V rámci možností se módě začal věnovat obšírněji, ačkoliv na to z nátlaku učiva nedostával moc prostoru a musel se většinou spokojit s občasným navrhnutím vlastních modelů na společenské akce. 
V této době se také dostal do věku, kde si již usilovněji budoval vlastní názory z hlediska politiky. Odjakživa svého otce sice respektoval a upřímně vzhlížel ke všemu, co stihl vybudovat, ale na druhou stranu se stavěl ke svému údělu dost zodpovědně a nehodlal se nechat věčně vodit za ručičku. Také trval na tom, aby v pravidelných intervalech odjížděl na kratší služební cesty do zahraničí, neboť mezinárodní vztahy v minulosti celkem značně utrpěly. Situace se naštěstí již v nedávných letech zlepšovala a on se rád zajímal se o zavedené systémy v ostatních státech, chtěl mít přehled, co komu dobře funguje a zda to nějakým způsobem lze zakomponovat také v domovině. Vzhledem k zájmu o ekologii ho celkem uchvátila výroba elektřiny na Islandu, kde se téměř výhradně využívají obnovitelné zdroje energie nebo Španělsko, kam ho zase táhly rodinné kořeny.
Je již téměř rodinnou tradicí, aby se mužští potomci přihlásili na armádní výcvik a Julian nebyl výjimkou, takže se v osmnácti letech odebral na vojenskou akademii, kde strávil dva roky. Záměrně si vybral kratší dobu studia, neboť se v té době země potýkala s nástupem New Order a nechtěl se moc dlouho distancovat od hlavního dění. Vrátil se akorát v době častějších útoků na palác, které si žádaly řešení. Otec s ním toto téma dlouho diskutoval, chtěl znát jeho názor a návrhy, ostatně ho vždycky podporoval v samostatnosti, a nakonec společně došli k hrubému náčrtu organizace, která se později za spolupráce s armádou stala skutečností a nesla název Kingsman. Účinná sebeobrana tedy nebyla jediným, čím se akademie vyplatila. Získal trochu lepší náhled do samotného výcviku, lépe rozuměl řešené problematice a tím více se mohl na založení tajné služby podílet, na což je upřímně celkem pyšný.
Jednoho z Kingsmanů se později uvolil nechat přidělit v rámci ochranky, aby zmírnil strach rodičů a mohl nadále osobně navštěvovat provincie, ačkoliv o dost méně. Za svou tvrdohlavost si nakonec děkoval. Jinak by se neobjevil v New Yorku, kde se zrovna mluvilo o premiéře velkolepého baletního představení, což v životě vlastně nikdy nesledoval a samozřejmě musel svou chybu napravit. Spousta lidí v tom viděla neskonalou krásu, což si musel sám ověřit. Zaujala ho již na scéně, jelikož tančila mnohem lépe než hlavní představitelka a rozhodně zasluhovala něco lepšího než dělat někomu křoví v naprosto příšerně napsaném baletu, o kterém netušil, jak mohl získat až, tak dobré hodnocení. Věděl, že účinkující mají pozvánku na večírek, kterým se měla hra oslavit. Upřímně mu to nedalo a trochu se rozhlížel, načež objevil danou baletku na baru, kde se celkem troufale, narovinu osočila. Tím si Alethea definitivně získala jeho zájem a strávil s ní několik hodin nad sklenkami vína, kdy se z ní vyklubala talentovaná, krásná, inteligentní, vtipná i cílevědomá žena. 
Jedna společná noc se změnila v celé měsíce, co se vídali, až z toho vznikl rok. Tehdy si Julian začínal uvědomovat reálnou povahu svých citů, které se staly mnohem hlubší. Narovinu se tedy Aletheae svěřil a navrhnul, aby se zhostila role jeho oficiální přítelkyně, kterou nebude schovávat. Už předtím chtěl s jejich románkem na světlo, ovšem nakonec Al ustoupil, aby mohla v klidu dokončit školu a neřešit mediální lavinu, když to mezi nimi nebylo vážné. Od té doby čas letěl celkem rychle a najednou za sebou měli tři roky, čímž se z toho stal vůbec nejdelší vztah, co dosud měl. Jenže onomu štěstí osud nepřál vydržet věčně a muselo se to sejít zrovna v době, kdy měla Al slavit promoce. Trval na tom, to musí řádně oslavit a naplánoval večeři, načež sezvali několik přátel, se kterými večer zakončili v klubu. 
Dodnes netuší, kam nechal odejít rozum, když sedl za volant a neobtěžoval se zapnout bezpečností pás. Zdaleka se nenacházel ve stavu, kde by zvládal zavčasu reagovat a vnímat okolní provoz, což se nakonec stalo osudným. V jednu chvíli se auto dostalo do smyku, načež skrz přední sklo zasvítila světla protijedoucího vozu. O vteřinu později přišla hlasitá rána, ostrá bolest a tma. Útržky toho, jak se snažil dostat z auta, Al, která něco říkala a tváře neznámých lidí doprovázených blikajícím světlem sanitky začaly dávat smysl teprve v nemocnici, kde zjistil, že utržil silný otřes mozku, zlomenou klíční kost a dvě žebra. 
Tím nejhorším však zůstávalo, že způsobil nehodu v opilosti a skoro zabil dva lidi. On, budoucí král. A jakoby toho nebylo málo, Alethea vzala všechno na sebe, aby ho ušetřila celého průseru. Nehoda tak ztělesnila poslední kapku a zpečetila jeho rozhodnutí, které se celkem dlouho zakládalo na vytrácení jiskry. Zahořela sice vášnivě a chvíli věřil, že mají společnou budoucnost. Jenže časem to začínalo opadávat a stavět život obou na téhle lži kvůli vztahu, co za to nestál? Ne, nemohli v tom pokračovat. Jakmile se zotavil, zajel za Aletheou do New Yorku, kde mu uspořádala oslavu a strávili spolu poslední večer. Hned ráno si začal balit věci a stroze jí sdělil, že se s ní rozchází. Jakmile začala křičet a házet vším, co měla na dosah, víc se nezdržoval. Odešel a tímto nechal Aletheu za sebou, aby mohli jít svou vlastní cestou.
Nehoda se na něm však podepsala daleko více, než tušil. Začínal si všímat, že se necítí dobře ve výtahu, malých místnostech, kde si v záchvatu úzkosti zběsile otvíral okna či dveře a dalších prostorách, kde není moc místa nazbyt. Klaustrofobie zabořila tesáky nečekaně a stala se notnou životní nepříjemností, ovšem zdaleka se nedala srovnávat s čirým strachem, až vnitřní panikou, sotva zkusil sednout za volant. Nedokázal se zbavit temných vzpomínek, každá z nich ho okrádala o sebejistotu, až nakonec vzdal své marné pokusy s přiznáním, že s roztřesenýma rukama a roztěkanou pozorností ohrožuje nejenom sebe, ale každého řidiče. Musel se smířit s tím, že ho v nejnutnějších případech vozil osobní strážce, zatímco on seděl na zadním sedadle s otevřeným okénkem, neboť mu vadil i pohled na provoz, nemluvě o stísněném interiéru auta. Proto se časem raději naučil vyhradit několik minut navíc, aby se v rámci města přesouval pěšky, když to vzdálenost dovolovala.
Nechal si skoro sedm měsíců na uklidnění situace, než rodičům navrhnul Selekci. Tušil, že dřív či později s ním stejně přijdou a nedokáže se tomu vyhnout, ačkoliv se mu tradice v určitém ohledu příčila. Naneštěstí ho tížila povinnost najít si manželku a doba, kde mohl doufat, že budou mít s Aletheou společnou budoucnost dávno zmizela.  V té době však netušil, že se jejich nitě osudu znovu propletou, a to nejméně očekávaným způsobem. Dost ho šokovalo, když sotva chvilku po oficiálním vyhlášení Selekce dorazil dopis se známým rukopisem, kde se skvěla otevřená výhrůžka. Jelikož měl onen večer dost napito, téměř zapomněl, že Alethea zpočátku natáčela. Volal jí několikrát a ošklivější hádky za celou dobu vztahu snad nepamatoval, ovšem nedošel žádného valného řešení, nemluvě o tom, že ho nakonec začala ignorovat s tím směšným ultimátem. Jestli má zařídit její vylosování do Selekce, tak to znamená, že ho musí zmanipulovat. A lhát. Hrát si na krásnou náhodu a chovat se zcela normálně, předstírat, že ho žena, kterou kdysi miloval nevydírá nebo nehodlá hodit žralokům, když se sama rozhodla vzít na sebe vinu. V ústech mu celá Selekce rázem zhořka dvakrát víc a také začal dokonale chápat onu křehkou hranici silných citů, které mohly z lásky sklouznout rovnou k odporu.