Chladná. Temperamentní. Upovídaná a soutěživá. I tak by se dala vystihnout budoucí královna Španělska. Neokouzlila vás ale jen svou vlídnou povahou, ale i krásným vzhledem, který měla po otci. Dlouhé rovné černé vlasy, které si velice málo nechávala zkracovat, opálená pleť, čemuž se ani nedá divit, když se narodila ve Španělsku a hnědé čokoládové oči. Postavově se podobala spíš své matce, protože po ní podědila ženské výrazné křivky, za které by se nemusela stydět žádná špičková pornohvězda. 
Šíleně krásná a rozmazlená princezna, určitě sen každého muže. Její povaha už v některých chvílích tak kouzelná nebyla. Pokud opomene temperament a upovídanost, kterou měla díky španělským genům, tak vás rozhodně může odradit její soutěživost a upřímnost. Už od mala ji učili, aby se naučila mít ráda a všem, kteří jí shazovali sebevědomí, ukazovala prostředníček. Její otec sám věděl, že být korunní je velice náročné a nechtěl, aby jeho princezna někdy musela zažít tu nejistotu. 
S každým rodičem si časem našla jejich společný koníček. Nechtěla se od nich odcizit a chtěla s nimi trávit čas, i když měl každý z nich dost povinností. Její táta ji naučil nejen hrát na hudební nástroje, jako byly housle, harfa nebo kytara, ale i ji brával do své posilovny, kde se naučila svůj vztek věnovat boxovacímu pytli. Rozhodně by jí nikdo neměl naštvat. S mámou si pak našla svou lásku, které věnovala i své vlastní finance a to byli právě koně. Naučila ji jezdit od základů a udělala z ní vynikající jezdkyni. Vždycky se na ty hodiny ježdění těšila, protože jakmile se ocitla na koňském hřbetě, najednou jako kdyby se ocitla v úplně jiném světě. Ten vítr ve vlasech a pocit svobody milovala. 
Koně se v těžkých časech, stejně jako pozorování hvězd, stalo jejím domovem, kde nacházela klid. Když měla těžký den, sedla na hřbet zvířete nebo si našla v noci nějakou vyhlídku a jen koukala na hvězdy nad sebou. Už jako malá si vždycky říkala, jestli ty hvězdy představují duše mrtvých, a když už znala pravdu, pořád tak nějak věřila, že ti co umřeli, se dostali na oblohu a hlídají jejich blízké. Nikomu to nevykládala, protože přece věděla, že hvězdy jsou většinou jen z prachu a jiných věcí, ale její teorie se jí zdála tak nějak hezčí a daleko příjemnější. Hlavně když na ní zaútočila těžká realita a její titul. 
Jako korunní princezna nesměla moc věcí, pokud měla nějaký románek, pojistila se, aby se to nedostalo ven. Alkohol si užívala jen v soukromí a během svého života nenasbírala moc kamarádů. Stala se spíš uzavřeným člověkem, i když to tak nepůsobilo. Velice ráda komunikovala a bavila se s novými lidmi, jenže nikdy nesvěřovala nikomu své nejistoty. Všechny pochyby prostě pevně uzamkla do sebe a na světlo ukazovala jen svou sílu a namyšlenost. Spousta lidí ji proto nemělo rádo, ale ona to neřešila. Šla trochu ve šlépějích jejího dědečka, který taky považoval za důležitou sílu a ne emoce. Brala to tak, že je lepší aby jí lidé respektovali a to jestli jí nebudou mít rádi, může jít na druhou kolej. 
Občas se ozvala ta malá holčička, která toužila po uznání okolí a lásky. Od dětství snila, jak bude chodit po ulicích a lidé ji budou vítat s úsměvy, místo toho zažila z jejich strany neskrývanou nenávist a to ji úplně odzbrojilo. Nechápala, co udělala špatně, ale ani to neřešila. Schovala svou jemnou stránku dovnitř, začala se chovat sobecky a namyšleně, aby všem dala důvod k té nenávisti. Skryla za ty negativní emoce všechny pochyby a zklamání ze sebe. Sama v pokoji často plakala a nadávala si. Samu sebe začala nenávidět a proklínat, to ale nikdo netušil. Bála se, že by její slabost mohli využít a proto to všechno pohltila. Nikdo by neřekl, že tahle dívka může i brečet nebo někoho milovat. 
Od její rodiny se docela odcizila, za což mohla její potřeba všechno zvládnout bez pomoci, nikdy nikoho o noc neprosila, pokud měla problém, vyřešila ho ona, i když jí to někdy stálo všechnu sílu. Když začaly chodit výhružné vzkazy, měla pocit, že když to nezvládne sama, je k ničemu korunní. Neuvědomovala si, že někdy potřebuje pomoc i sám král. Viděla tu tátovo sílu a vytrvalost, chtěla být vždycky jako on, stejně majestátní a silná. Tím ale ničila všechno hezké, co v sobě měla. Neuvědomovala si, že ne každý musí být na všechno sám.