Při pohledu na Jace poznáte snadno, že patří do rodiny Schreave. Podědil totiž typické kudrlinky, které si žijí vlastním životem. Občas se stočí takovým způsobem, až by si člověk myslel, že si udělal trvalou, a jindy se změní na rádoby plážové rozcuchané vlnky, obzvlášť, když uschnou ještě slané na slunci poté, co sleze ze surfu zpět na písčitý břeh. Ve tváři se nápadně podobá na otce a dědečka, jako by jeho genetika prostě vyloučila matčinu stranu, na což už v jeho rodině i mimo ni slyšel nespočet vtípků na adresu: “devět měsíců to ženská nosí, aby to pak vypadalo jako jeho otec”. Obličej má oválný, ale s ostrým sklonem čelisti a výraznější bradou, díky čemuž působí zajímavěji. Jeho nos je lehce širší ale rovný, což je až překvapivé, protože si kolikrát koledoval o to, aby byl zlomený. Ústa má hezky vykrojená, spodní ret plný a horní s typickým náznakem tvaru srdce, což by mu mohla kdejaká žena až závidět. Kromě nedbalého strniště, které se objeví, když zrovna nemá čas nebo náladu se oholit, mívá tvář hladkou. Pokud nepočítáme ty tři trapné měsíce, kdy prohrál sázku a musel nosit knírek, holt každý máme temnou minulost. Když se zeširoka usměje, ne jenom že se jeho tvář rozjasní, dokonce se mu náznakem dělají dolíčky, díky čemuž často působí mladší, než doopravdy je. Nehledě na to, že jeho tvář je doopravdy expresivní a Jaceova mimika člověka často přiměje k úsměvu právě díky své výmluvnosti. Dominantou tváře však vždycky budou oči vystupující zpod hustého obočí. Jejich světlá modrá barva připomíná letní oblohu, ačkoli se dokáže změnit na ledové studánky, jestliže se ho nějak dotknete a on se rozhodne držet odstup. Když se však dostanete do správného světla, můžou působit lehce nazelenale, asi jako mělčiny oceánu. Rozhodně dokážou zaujmout a nikdo vám nemůže vyčítat, pokud se v nich na chvíli ztratíte.  
Jace se může pyšnit poměrně vysokou postavou, kde téměř atakuje sto devadesát centimetrů výšky - a ty zbylé dva některé dny možná dohání právě rozcuchané afro. Jeho postava je poměrně šlachovitá a atletická, ale nepůsobí rozložitým dojmem. Svalstvo získal hlavně díky zdravému pohybu a nespočtu sportů, které provozuje nebo zkouší. Pod oblečením si člověk ale tolik nevšimne, že je vlastně poměrně vypracovaný, vypadá spíše štíhle, a většinu lidí překvapí, když si sundá tričko a objeví se výrazné pevné linie. Celkem snadno se opálí, jakmile tedy v Angeles nastane letní období, chytá snědou barvu během týdne, když se však na podzim trochu schovává a nehřeje, často jako by stejně rychle “vybledl”, až člověk zpochybní, že má v genech nějaké jižanské předky. Nejspíš za to může děkovat mámě, stejně jako Leslie, u níž se to projevuje v rodině nejvíce. Další věc, která vás nejspíše zarazí, je množství jizev, jenž se na jeho kůži nachází. Člověk by si myslel, že vyrostl někde na ulici a ne v královském paláci, ale za to si může Jace sám. Jeho hyperaktivita a aktivní styl života ve spojitosti se zbrklostí způsobily, že hlavně v dětství nebylo skoro ani jednoho dne, kdy by se nezranil. Nejoblíbenější rodinná historka se asi vztahuje k drobounké jizvě na horním rtu. Je tak světlá a malá, že ji člověk postřehne jen zblízka. Když mu totiž byly asi dva roky a jeho nenechavé ruce a ústa objevovaly všechno možné, zalíbila se mu otcova sešívačka. Stačilo jen pár vteřin, dvakrát zabořit zuby do nepoddajného materiálu a schytal roztržený ret a cvoček musela opatrně vytahovat sestra na ošetřovně.  
Jace tak docela nepodědil módní styl ani po jednom z rodičů. Spousta kusů oblečení v jeho skříni je prostě jen pohodlná, nejčastěji v odstínech bílé a černé. To jsou věci pro každodenní nošení. Na akce ale často vytáhne kousky zajímavější, které ale působí dost nesourodě, kdyby v tom snad člověk chtěl hledat nějaký systém. Pravdou totiž je, že Jaceův styl pro módu je taková “všehochuť”. Prostě popadne, co se mu líbí a neohlíží se na to, co si o tom lidé budou myslet. Soudí ho pro spoustu jiných věcí, takže to, jak se obléká, je jedna z těch posledních věcí, které ho trápí. Podobné je to se šperky. Jediný oblíbený je perlový náhrdelník, který dostal k šestnáctinám. 
Při popisu jeho povahy je hrozně těžké někde prostě jen “začít”. Je to asi jako byste se vrhli doprostřed hurikánu a mysleli si, že najdete všechno na svém místě, ale ony vám přitom věci sviští nad hlavou a brodíte se až po kolena v rozbouřené vodě. Komplikovaná ani zdaleka nevystihuje vše, ale nejvíce se blíží tomu jednomu slovu, které by do sebe vše obsáhlo. Pro začátek je potřeba uvědomit si, že Jaceova mysl nefunguje stejně jako většiny lidí. Jeho mozkové synapse prostě vysílají signály jiným způsobem. Bylo mu diagnostikováno ADHD a to ovlivňuje jeho život už od dítěte. Většina dětí z nejhorších projevů “vyroste”, ale některým zůstávají do dospělosti a to je přesně tenhle případ. Tři hlavní projevy: hyperaktivita, porucha pozornosti, impulzivní chování - to vše se Jace týká. Podíváme se na to blíže. 
Když začneme hyperaktivitou, v první řadě si zmíníme tu fyzickou. Jace je prostě aktivní člověk. Vydržet chvíli v klidu je pro něj těžké, má neustálou potřebu se pohybovat. Nejspíše proto tolik sportuje, pomáhá mu to se vyčerpat a uklidnit tak roztěkanou mysl. Když budete pozorní, všimnete si tiků, které jeho postoj sem tam doprovází. I ony pro něj slouží ke směřování proudu energie a částečně i pro upevnění v realitě, když mají jeho myšlenky tendenci začít se toulat. Občas je však tato hyperaktivita i verbální, projeví se v takový moment přehnaným hlasovým projevem, většinou rychlým a neorganizovaným. Jsou prostě dny, kdybyste si přáli, aby mu ta sešívačka tehdá zavřela pusu natrvalo. Hlavně pokud se ještě ke všemu napije, modlete se, aby vás vůbec pustil ke slovu. V neposlední řadě je tu emocionální hyperaktivita. Jace prostě cítí hodně pocitů naráz, příliš intenzivně, a naprosto zběsile se dovedou tyto emoce střídat. Způsobuje to, že s nimi občas jednoduše neumí pracovat. Dokáže se velmi snadno rozčílit a bouchnout, a není to v ten moment vůbec hezký pohled. Snést jeho záchvaty vzteku chce pevnou vůli. Může se i stát, že nepůjde pro ránu daleko ve chvíli, kdy už naprosto ztratí kontrolu. Hněv ho jednoduše pohltí a opravdu se ponoří do oné “rudé mlhy”. Neví, co dělá. Působí to však třeba i u emocí, jako je smutek. Jace se vám rozbrečí, pokud bude mít potřebu. Možná se bude stydět, a pokusí se to skrýt, ale nedokáže to zastavit. Ať už se jedná o blbej film, kde umře pes (což je ale podpásovka, aby bylo jasno), anebo pocit bezmoci, kdy nemůže nic udělat, až po nostalgický song, který poprvé uslyší v rádiu. Občas se zdá, že Jace neprociťuje emoce, ony prociťují jej, řídí jeho kroky a dělají z jeho života jednu intenzivní nekončící horskou dráhu.  
Přesuneme se k poruše pozornosti. Někdy se budete cítit, jako že vás Jace neposlouchá, a budete mít nejspíše pravdu. Není to však kvůli tomu, že by vás záměrně ignoroval, anebo se chtěl chovat hrubě. Jednoduše se mu stává, že jeho myšlenky začnou nečekaně odplouvat jinam, a než se naděje, proklouzne mu ta pomyslná nit mezi prsty a vytratí se, a navázat najednou tam, kde původní myšlenka skončila, je téměř nemožné. Absolutní roztržitost, nečekané změny témat v konverzaci. Přál by si, aby to bylo jinak, aby v tomhle ohledu byl normální a dovedl se bez problémů soustředit, ale na to nemá ty správné buňky. Ale snaží se, je to jako nekonečné plavání proti proudu, čím víc se pokouší soustředit, tím horší to často je, proud je silnější, a všechna ta námaha nakonec vyjde stejně vniveč. A to vše proto, aby nakonec slyšel výčitky, že vůbec nedává pozor, nesoustředí se a nezáleží mu na tom, jako by se chvíli předtím netopil. Je to k zbláznění. Jeho vlastní hlava je pro něj vězením. Tolik nápadů, tolik myšlenek, ale žádná vůle a směr, díky kterým by jim dal tvar. Věděl o sobě, že je chytrý, že dokáže snadno najít kličky, že umí smýšlet logicky, ale nikdy se nedokáže na něco soustředit tak dlouho, aby to dotáhl do konce.  
Nakonec tu máme impulzivitu. Jace je prostě “dítě okamžiku”. Budoucnost je pro něj jakýsi abstraktní pojem, na nějž se příliš nesoustředí, ne, když ho tolik zaměstnává přítomnost. Jace se snadno pro něco nadchne, většinou třeba nějaký nový zajímavý sport, ale může to být i pořad v televizi, anebo nějaký vědní či humanitní obor atd. A na chvíli se do toho kompletně ponoří, než ho to přestane bavit a přesune se zase jinam. Umí mluvit i jednat víceméně bez přemýšlení právě na základě prostých impulzů. Později svých činů i lituje, ale nikdy nedokáže šlápnout na brzdu včas, aby zastavil ten metaforický rozjetý vlak, než vykolejí či narazí a způsobí nedozírné škody. I zde se snažil s touhle vadou na charakteru pracovat. Pokoušel se do myšlenek vloudit vzorec, dotazy, které mu pomáhaly rozlišit, jak se má zachovat, jenže jakmile do hry vstoupily emoce, stejně šlo vše do kytek.  
Za zmínku stojí například i špatné vnímání času. Spousta lidí si myslí, že je Jace prokrastinátor a schválně z lenosti nechává věci na poslední chvíli. Jenže pravdou je, že Jace nevnímá čas jako jiní, jsou chvíle, kdy se mu táhne jako žvejkačka na botě, a naopak momenty, kdy najednou prosviští rychlostí japonského bullet train a on najednou těžce mešká. Deadliny pro něj absolutně neexistují. Těžko se mu též určují priority. Pochopit, co je již neodkladné a musí se tomu věnovat, a co by ještě počkalo, je pro něj těžké. Má nutkání se nejdříve vypořádat s věcmi, které ho zajímají a baví, než s těmi, které ho nudí. V tomhle ohledu se mu ale podařilo vytvořit si nějaký systém. Pořídil si diář a důležité věci si zapisuje, už jen kvůli tomu, že díky jeho roztržitosti snadno zapomíná. Horší je, když si zapomene zapsat to, co nechtěl zapomenout. Ještě to holt nedotáhl k dokonalosti, ale často diář nosí u sebe. Jeho ADHD je natolik těžké, že ve chvílích, kdy je ve stresu, musí užívat léky. Snaží se to omezit, ale občas pro něj jednoduše není jiné východisko. Jelikož dobře netoleroval Atomoxetin, momentálně užívá metylfenidáty. Medikaci by měl správně užívat pravidelně, ale jeho tvrdohlavost ho nutí k tomu, aby si namlouval, že to zvládá i bez ní.  
Povahu Jace ale samozřejmě netvoří jen jeho porucha. Hlavní je i to, že ADHD celkově jen odlišuje jeho způsob uvažování a chování, ale nedefinuje jeho osobnost. Ačkoli v rámci královské rodiny je považován za “černou ovci”, pravdou je, že lidé, kteří ho poznají osobně, si ho velmi rychle oblíbí. Má skvělé charisma, které vás snadno vtáhne, je zábavný, bezprostřední, dokáže si s vámi promluvit v zásadě o všem a často bývá otevřeně přátelský. Je duší každého večírku, zná spoustu zábavných historek a nikdy nikoho nevyloučí z kolektivu. Mívá ty správně šílené nápady a někdy se zdá, jako by si vůbec nedělal nic z toho, co si o něm lidé myslí, a to má své kouzlo. Pokud vás tedy nevyděsí to hlučné a extrovertní vystupování, nejspíše neodoláte gravitačnímu poli a necháte se pohltit jeho přítomností. Velmi snadno se budete hřát na výsluní jeho pozornosti a zatoužíte po tom, aby vám jí patřilo víc. Škoda, že v tomhle ohledu je jako motýl, neustále přesedá a chvíli nezůstane na místě. Je tedy velmi těžké jej dlouhodobě zaujmout. Svým způsobem je trochu takový zlatý retrívr, pěkný, přátelský, lehce natvrdlý a stojí vás víc energie, než jste původně mysleli.  
Co se jeho koníčků a zaměření týče, působí zde totožný problém. Jace má prostě hodně nápadů, ale u ničeho nevydrží. Z toho, co se ho ale drží dlouhodobě je nutno zmínit tanec a zpět. Vyrůstal v muzikantské rodině a tohle je jednoduše něco, co má nejen v genech, ale vypálené do nejhlubších propadlišť mozku. Baví ho hra na klavír, kytaru a bubny. Rád si zazpívá a nebude se stydět v baru spustit karaoke na plné pecky. Na parketu je jako doma, ačkoli jeho nejmilejší taneční partnerkou bude vždycky jeho máma už od dob, kdy jí šlapal na špičky. Druhým, a o dost překvapivějším, koníčkem je včelařství. Kvůli Jaceovi naleznete na pozemcích včelín a opravdové úly. A rozhodně by vás nemělo zarazit, když ho v ochranném obleku uvidíte, jak se svým včelám věnuje. Tento zájem se ho drží už mnohá léta, a včely samotné ho dodnes fascinují. Včelstva jako taková. Jejich systém, vliv na životní prostředí, píle a mnoho dalšího. Popravdě pokud na tohle téma zavedete řeč, připravte se na dlouhý a vášnivý výklad. Jace tak trochu věří tomu, že bychom se od včel mohli ledasčemu přiučit. Před pár lety se navíc sám naučil vyrábět med, což bere spíše jako příjemný bonus, navíc ho systematika této práce celkově uklidňuje. A je zvláštní, že bzučení včel, které u jiných vyvolává paniku, jemu přináší klid na duši.  
Včely ale nejsou jediné živé bytosti, pro které má slabost. Je to tak trochu “animal guy”, miluje snad všechny zvířata. Žádné nemá, i když by chtěl, jelikož ho zaměstnává včelařství, a trochu se bojí, že by se třeba o psa nedokázal správně postarat a vycvičit ho. Jako by snad on sám měl sakra nějakou disciplínu. Rád ale pomáhá v útulcích a sdílí s Ruelle slabost pro toulavé kočky, u kterých se dokážou oba na notný čas zastavit a potulit je bez ohledu na to, kolik nemocí tím asi můžou chytit. Nu a když odhlédneme od němých tváří, možná by nebylo na škodu zmínit něco o vztahu k ostatním lidským bytostem. Vůči rodině je Jace loajální a má tendenci je bránit. Jsou jediní, kteří ho kompletně znají, a i když mají všichni své chyby, ví, že se na ně může spolehnout, když jde do tuhého. Poté jsou tu přátelé. Těch má hrozně moc, ale reálně asi nikdo z nich není tak blízký, aby to stálo za řeč. Jace si chrání své soukromí a nechce, aby o jeho ADHD někdo věděl, a to platí i pro kamarády. Navíc si není jistý, komu věřit. Jako mladší hůře vyhodnocoval, komu se svěřovat a zadělal si tím na pár problémů. Dnes už není naivní a ví, že spoustě lidí jde o to, aby vás využili. Má s tím ale problém jen tak z půlky. Přijde mu, že to totiž vychází z přirozené lidské podstaty.  
V neposlední řadě jsou tu vztahy a to je kategorie sama o sobě. Jaceův nejdelší vztah trval dva měsíce, osm dnů, sedm hodin a přibližně čtyřicet minut. Není se ale čemu divit. Jace touží po lásce. Není žádný proutník nebo casanova, jak mu to přišila média, jelikož je každou chvíli viděn s někým jiným. Prostě se do vztahů vrhá po hlavě. Někdo se mu líbí, okamžitě se na toho člověka zaměří, snaží se ho poznat, nevyhýbá se tělesnému kontaktu a začne přemýšlet o budoucnosti. Naprosto přirozeně sklouzne klidně i k romantickém gestům. Ale pak přijde střet s realitou. Jeho představy o dokonalé lásce a spřízněné duši naruší nějaká nemilá chybička. A Jace okamžitě zájem ztrácí. S Hailee, s níž měl onen nejdelší vztah, si vážně rozuměli, než zjistil, že si zastřihuje nehty na nohou přímo v posteli. Zásah. Potopa. Konec hry. A takhle je to vždycky. Jace zjistí, že daná osobě má nějakou charakterovou vadu, v něčem důležitém s ním nesouhlasí, anebo dělá něco, co se mu nelíbí, a on prostě ochladne a odstoupí. Pořád věří tomu, že má čas, a někde tam je osoba, která se k němu hodí víc, a jeho vysoké nároky tím pádem likvidují jeho šance na štěstí. Ne, že by ho to odradilo, stejně to zkouší, na to má prostě až moc rád randění, líbání a prosté potěšení z něčí společnosti. Flirtování a laškování je pro něj v zásadě formou hry. Nevidí na tom nic špatného. Co je však dalším z řady tajemství pod tou nablýskanou fasádou... Jace je bisexuál. Ví to o sobě pár let. Ale je zatraceně opatrný na to, aby to nikdo nezjistil. Párkrát už si s mužem něco začal, ale cítil se provinile, že pokaždé, když to neklaplo, se mu v zásadě ulevilo. Nemohl si dovolit mít vztah s mužem. Nemohl by si ho nikdy vzít. Jak by to dopadlo? Lidé by to nepřijali. Už tak je pro ně nevhodný a nekompetentní kandidát. Natož kdyby takhle šokoval konzervativně smýšlející vrstvu obyvatelstva.  
Tajemství jsou vlastně něco, v čem Jace neustále žije. Věčná přetvářka. Snaha vyhovět jiným. Je to ubíjející. Leží na něm neskutečná tíha povinností, dědictví, o které se neprosil, ale padlo mu do klína a on si nemůže dovolit zklamat. Jenže přesně tak se někdy cítí. Jako věčné zklamání. Nikdy není dost dobrý, dost chytrý, dost pozorný. Pro své milované by se dočista rozdal, ale přitom dělá neustálé přešlapy. Nejraději by všem pomáhal, ale přitom neví jak a učí se příliš pomalu. Touží být sám sebou, ale čím víc to dělá, tím spíš ho veřejnost odsuzuje. Je na něm prostě něco špatně. Ví to. Někde v genomu se něco pokazilo. A on měl tu smůlu, že se narodil jako první. A tak se může stát, že čím víc se propadá do spirály úzkosti, stresu a pocitu nedostatečnosti, tím hýřivěji se může chovat. Pije trochu moc přes míru, a přijde mu to v pořádku, protože tak má aspoň na co svést svou roztěkanost. Vyhýbá se občas rodině, protože nechce vidět jejich zklamané či starostlivé pohledy. Snaží se vyznat lépe v tom, kým je, kým se má stát, a jak k tomu zatraceně dojít, protože život... život je kurva chaos. A on si občas připadá, že dostal na jeho prožití návod v čínštině, vzhůru nohama, a ještě na něj někdo rozlil kafe. A tak si vytváří svůj vlastní. Spoiler alert! Nejde to tak, jak si představoval.