Heidi Astrid Keller je ženou, jež na první pohled působí jako zosobnění královské elegance. Její rysy jsou jemné a klasicky krásné, s nádechem éteričnosti, která se zdá téměř nadpozemská. Přitom je však zcela lidská, se všemi svými drobnými nedokonalostmi a zvláštnostmi, které ji činí skutečně jedinečnou. Heidi je dokonalou kopií své matky Camille, jejíž podoba se zdá vepsaná do každé její črty – od oválného obličeje po jemně vyklenuté čelo, úzký nos a porcelánovou pleť s růžovým nádechem v lících, jež dodává její tváři přirozenou živost, která kontrastuje s jejími jemnými rysy. Přesto, když se člověk zadívá pozorněji, objeví v jejích gestech a mimice nezaměnitelné rysy jejího otce, německého krále Sebastiana. Občasná pevnost pohledu, způsob, jakým pozvedne obočí, když je překvapená, nebo náhlé, lehce strohé gesto rukou, když ztratí trpělivost. Její úsměv, který zdánlivě patří jen Camille, občas doprovází menší úšklebek, jenž připomíná královskou hrdost a ostrovtip jejího otce. Tyto detaily dělají z jejího vzhledu fascinující směs matčiny křehkosti a otcovy autority Světlé, blond vlasy, které jí padají většinou v jemných vlnách pod ramena, jsou jako hedvábný závoj, který rámuje její tvář a přitahuje pohledy okolí, i když ona sama se je snaží spíše krotit. Často je nosí volně rozpuštěné, někdy je neformálně stáhne do copu, ale vždy působí, jako by to udělala bez většího přemýšlení. Její oči, pronikavě modré, jsou jako průzračné horské jezero, v němž se zrcadlí všechny její emoce. Když je klidná, mají v sobě hluboký mír, ale když ji něco rozruší, rozohní se jako bouře. Jsou neuvěřitelně výrazné a podmanivé – díky nim je téměř nemožné se od ní odtrhnout, protože člověk má pocit, že skrze ně vidí její duši. Občas v nich probleskne jiskra humoru nebo drzého úsměvu, který připomíná jejího otce, a v kombinaci s její upřímností a vřelostí ji činí neodolatelně charismatickou. Rty má plné a jemně vykrojené a jejich přirozeně růžová barva zdůrazňuje něžnost jejího vzhledu. Když se usměje, její úsměv má schopnost rozzářit celou místnost. Její smích je nakažlivý – zvonivý a přirozený, jako by vycházel z nejhlubších koutů jejího srdce. 
Přestože je její postava drobná, je její křehkost spíše optická iluze. Má útlá ramena, jemně klenutý pas a přirozeně štíhlé nohy, které budí dojem elegance i při těch nejjednodušších pohybech. Její chůze je lehká, téměř taneční, ale ne bez občasných zaškobrtnutí – Heidi je totiž pověstná svou nemotorností. Její kroky nejsou vždy dokonalé. Občas zakopne o schod, který tam ve skutečnosti vůbec není, nebo se její nohy rozhodnou, že si dají pauzu a nebudou zrovna spolupracovat. Když si v tichosti postaví sklenku s nápojem, dokáže ji bez varování převrhnout, nebo při elegantním kroku znenadání zachytí špičku boty o roh stolu. Ale co je na Heidi fascinující, je její schopnost se těmto nešikovnostem smát. Na galavečerech a formálních akcích, kde se očekává dokonalost a sebevědomí, dokáže Heidi svými malými přešlapy přimět všechny kolem, aby na chvíli zapomněli na etiketu a nechali se strhnout jejím šarmem. V jednom okamžiku dokáže elegantně upustit sklenici s vodou, v dalším se její šaty zachytí o kliku, nebo zakopne o koberec a v tu chvíli veškerá těžkost situace zmizí, protože její schopnost se tomu zasmát a s úsměvem dál pokračovat ji činí v očích ostatních ještě více okouzlující. Lidé kolem ní se často neubrání smíchu. Ačkoliv její nemotornost může být někdy zdrojem lehkých nepříjemností, Heidi ji nikdy nebere příliš vážně. Naopak, i tyto nešikovnosti jí dávají důvod se zasmát a vytvořit okolo sebe atmosféru, která je odlišná od všeho, co obvykle očekáváme od členů královské rodiny. Tato lidskost a neskrývané nedokonalosti, se stávají její silnou stránkou. 
Povahově je Heidi komplexní směsicí jemnosti a síly. Na první pohled je empatická, přátelská a otevřená, vždy připravená naslouchat ostatním. Její upřímnost je někdy až bolestná – nevyhýbá se pravdě ani v momentech, kdy by bylo snadnější něco zatajit. To ji často dostává do situací, kdy její slova zanechají větší dopad, než zamýšlela, ale nikdy není jejím cílem někoho zranit. Právě naopak – je to člověk, který hledá řešení, smíření a cesty k porozumění. Přestože je v jádru optimistická, má i své pochybnosti a chvíle nejistoty. Často se ptá sama sebe, zda je dostatečně schopná, aby naplnila očekávání spojená s jejím postavením, a tyto pochybnosti ji někdy vedou k tomu, že si na sebe klade příliš vysoké nároky. Když je pod tlakem, má tendenci příliš mluvit – proud jejích slov je nezastavitelný a plný drobných odboček.
Heidi miluje kreativní činnosti, jako je šperkařství, což je rodinné dědictví, které jí předaly babička s matkou. Nachází v tom klid a vyrovnanost, přičemž každý šperk, který vytvoří, nese kousek její osobnosti – jemné detaily, promyšlený design a kousky emocí, které do něj vloží. Ráda peče a vaří, i když výsledky ne vždy odpovídají jejímu nadšení – někdy jsou spíše komické než poživatelné. Své nemotorné kulinářské pokusy však přijímá s humorem a rozhodně se žádným z těchto drobných nezdarů nenechá odradit. Je vášnivou plavkyní a milovnicí exotických květin, především podivně tvarovaných kaktusů, které sbírá.  Každému kaktusu dává jméno, které podle ní vystihuje jeho osobnost. Navíc má zvyk obdarovávat kaktusy své přátele a blízké podle toho, který kaktus jí je připomíná.  Důležitou součástí jejího života je podcast Desire Dispatch, který založila se svou nejlepší přítelkyní Stormy. Společně otevřeně diskutují o vztazích, sexualitě a tabuizovaných tématech, což zpočátku vzbudilo mnoho kontroverzí, ale zároveň přineslo obrovskou vlnu podpory od lidí, kteří v jejich slovech našli odvahu nebo útěchu. 
Navzdory všem těmto vrstvám osobnosti nezapomíná na svou roli princezny. Nyní, kdy má během Selekce reprezentovat svou zemi, se znovu ocitá v centru pozornosti, kterou nikdy příliš nevyhledávala. Přesto v sobě nachází sílu čelit této výzvě – nejen kvůli Německu, ale i kvůli sobě samé. Věří, že může být hlasem smíření mezi Illeou a Německem, zeměmi, které mají složitou minulost, ale možná i společnou budoucnost. Každým krokem, úsměvem a slovem staví mosty tam, kde jiní vidí jen propasti.