top of page
Tento web byl vytvořen v editoru webových stránek od . Vytvořte si svůj vlastní ještě dnes.Začít
.com
Charakteristika:
22 let | 29.6. | Rak | 161 cm | 50 kg | Levandulová, žlutá, světle zelená
Čtení knih a psaní, vedení blogu, sezení v kavárnách, sladkosti, sušení květin, kaligrafie, kreativní práce s papírem, vonné svíčky, holčičí večery, hudba, anime, kulečník
Hned z prvního pohledu není těžké uhodnout, že nemáte, co dočinění s onou elegantní, neohroženou a každým coulem sebevědomou ženou, která je typem snad každého muže a také za ní okamžitě otáčí hlavu. Zrovna Evie si možná sotva všimnete, jelikož bude kráčet v zapadlém stínu, odkud se svou drobnou konstitucí nemá velkou šanci dvakrát zaujmout. Navíc nedostala do vínku ani obdařenější dámské křivky a sama několikrát uvažovala, zda si tam nezačne cpát srolovanou ponožku, když se musela vzdát sakra hezkého topu kvůli plandavému, prázdnému výstřihu. Jestli si však Evie něčím zaslouží ždibec vašeho soustředění, určitě v tom budou hrát roli kukadla tonoucí v blankytně modrém odstínu, ve kterých to většinou vesele jiskří a dostáváte pocit, zda nehledíte na hladinu oceánu odrážející slunce. K tomu skvěle sedí souměrně řezaná tvář s věčnou ozdobou aneb úsměvem, což Evie dělá o několik let mladší a znenadání v člověku vyvolává dojem rozkošného štěňátka, od kterého by si měl zažádat o občanku. A to je přesně vjem, co kolem sebe Evie instantně šíří. Roztomilost, kterou ona sama občas nesnáší. Je totiž dost špatná ve všem spojeném s flirtováním, jelikož nedokáže rozbít onen opar nevinnosti a více nežli svůdně vypadá hloupě, což samo o sobě naznačuje, že ani pořádně flirtovat neumí a spíš z toho vždycky udělá totálně trapnou situaci, na kterou chtějí všichni zapomenout. Z hlediska intimnějších stránek vztahů také není moc o čem mluvit, což byste nejspíš do Evie neřekli vzhledem k tomu, že toho má díky peprnějším románům hodně načteno, až může v konverzaci o daném tématu vypadat jako holka, co musela v posteli zkusit snad všechno.
Nespočet hodin strávených nad stránkami knih je odrazem neštěstí v navazování přátelství, když byla mladší a dneska se kvůli tomu může zdát ve společnosti celkem neohrabaná. Nenechte se zmást a neřaďte Evie hned k introvertům, ona si zabrebentí vskutku ráda a vlastně nesnáší rozlehnutí trapného ticha, ale na druhou stranu disponuje opravdu nešťastným talentem plácnout neskutečnou hloupost, aby si následně v myšlenkách nadhodila nespočet skvělých argumentů i vtipných hlášek, které měla radši říct. Tento princip lze aplikovat rovněž na konfrontace. Dopředu si v hlavě připraví monolog, kterým by danou osobu zničila, ale v momentě lámání chleba se všechno znenadání obrátí v prach. V zásadě nad věcmi zbytečně moc dumá anebo si sesumíruje ideální scénář, kdy a co udělá, načež ho druhá osoba samozřejmě nedodržuje dle jejích představ a tím skončila.
O lidech menšího vzrůstu se sice říká, že jsou blíže peklu, ale to v případě Evie zcela neplatí a nasvědčuje o tom velmi časté ukazování bílých perliček v širokém úsměvu, za kterým se žádné zlo neschovává. Vlastně naopak, nosí v hrudi skutečně dobré srdce, které je občas jejím největším nepřítelem. Horko těžko někomu odmítne hodit záchranné lano, holt se nedokáže nečinně dívat na utrpení ostatních a dostala nadělenou slušnou dávku empatie, takže je tím člověkem, co musí hodit žebrákovi na ulici dolarovku, usilovně se rozmýšlí, zda nemá zachránit chudáka toulavého psa nebo projeví upřímný zájem o vaše trable, aniž by žádala cokoliv na oplátku. S tím úzce souvisí i fakt, že není schopna zamáčknout a zbavit se ani otravného hmyzu, ačkoliv má niterní strach z pavouků a berušek, které shledává za naprosto odporná stvoření, takže se jim většinou klidí z cesty nebo se jich snaží nenásilnou cestou zbavit za pomoci nějakého předmětu, co má zrovna při ruce.
Kdysi se dala popsat za striktně slušnou dívenku, která by radši obětovala vlastní prst nežli porušit stanovená pravidla, ovšem život s krutou realitou Evie nabídly účinnou lekci, díky čemuž si uvědomila, že věci nejsou černobílé. Zdaleka nelze říct, že rázem prošla změnou v nového člověka. Je stále stejná, akorát již nevnímá za vyloženě hrozné, když občas nakoukne do morálně šedších zón. Nedokázala by někomu bezdůvodně a úmyslně škodit, ovšem také se naučila, že občas musí něco málo obětovat, aby si zachránila vlastní kůži nebo se v životě přiblížila tomu, kam chtěla. Dávno již nenosí růžové brýle a naivitu nechala naštěstí daleko za sebou, dobře ví, že v nejhorších momentech lámání chleba si všichni hlídají primárně svůj krk a nikdo se za ni nepostaví, takže má právo udělat to samé. Naštěstí má v sobě přirozenou vynalézavost včetně mazanosti, které onen úkol dělají mnohem snazší.
Není vůbec neobvyklé zahlédnout Evie někde kráčet se zasněným výrazem, zatímco nedává pozor na realitu a nejednou do někoho omylem vrazila, když se zničehonic objevil za nejbližším rohem. Takhle zblízka si lze všimnout bledé, tenké jizvy na straně krku, na kterou je Evie až nečekaně háklivá a nerada o tom mluví. Vraťme se však k hlavní věci, Evie je v zásadě snílek a občas chodí s hlavou doslovně v oblacích, na což upozorňují nasazená sluchátka s puštěnou hudbou a podezřele zrychlený krok, přičemž si v hlavě přehrává různé scénáře do příběhů, které zrovna píše anebo sní nad věcmi, kde ona sama figuruje. Jejím nejhlubším přáním je stát se spisovatelkou a otevřít kavárnu jaksi zkříženou s knihovnou, kde si budou moct hosté vypůjčit a na místě číst knihy nebo na podiu předčítat díla, co sami napsali.
Hudbou se snadno nechá zlákat k tanečním kreacím, ale to musí mít jistotu, že se nikdo nedívá. V tanci totiž není zdatná a nechápe ladné, uvolněné tanečníky s nekonečnou zásobou energických pohybů. Ona je spíš typická holka, co drží své epileptické záchvaty za zavřenými dveřmi a následně k tomu přidá koncert ve sprše. Větší úspěch sklízí s knihami, kterých za život přečetla stovky. Není omezená na specifické žánry a šanci dává všemu s lákavou anotací, načež každou z nich zrecenzuje na svém knižním blogu, kam dává příspěvky již několik let. Objevila se tam i některá její osobní díla, ačkoliv spoustu z nich má schovaných v šuplíku z dob, kdy všechno svědomitě sepisovala ručně. Zaplněné sešity následně nezapomněla ozdobit, ať již různými materiály, barevnými páskami, úhledně napsanými citáty, pečetěmi a dalšími drobnostmi prozrazujícími, že Evie zbožňuje kreativní práci s papírem. Stráví nad tím klidně několik hodin, hodně si potrpí na estetičnost a dokud není naprosto spokojená, klidně to několikrát předělá nebo začne zcela znovu. Takhle se dostala ke kaligrafii, až si časem vytvořila osobitý charakteristický font a toho si lze všimnout hlavně na ručně stvořených obálkách či dopisním papíru, neboť si většinou nedopustila ani tvorbu dopisů mezi charaktery, které zmiňovala ve svém příběhu. Několikrát se stalo, že obálka skrývala i niterní tajemství, která ze sebe nechala takto proudit nebo cosi sdělovala otci, časem i dalším osobám.
Je sice dost šikovná na ruční práce, ovšem spoustu aktivnějších věcí si musí nejdřív řádně osahat. Pokud si něco zkouší napoprvé, zdaleka není osoba, která v tom hned vyniká jako kdyby to dělala odmalička. Ne, Evie to spíš na začátku zkazí a nedopadne to dvakrát dobře. Jednou požádala strážce v paláci, zda ji naučí sebeobraně a zlomila si palec hned během prvního tréninku, ačkoliv jí několikrát ukazoval a vysvětloval, jak má pěst správně zatnout.
Nutno zmínit rovněž její oblibu ve skladování a nakupování květin. Začalo to s levandulí, kterou je naprosto posedlá a kdyby náhodou někomu ona drobnost nedošla z parfému, určitě ho spolehlivě přesvědčí koupelna naplněná přípravky s danou vůní. Kdysi si doma čerstvou levanduli nechávali do posledních chvilek a Evie časem začala kupovat i ostatní druhy květin, jejichž květy nakonec ukládá do skleněných lahviček či nádobek v různých sestavách, až má svým způsobem originální dekoraci, a hlavně nemusí kvítka vůbec vyhazovat.
V konečném shrnutí Evie možná šíří dojem neškodného sluníčka, ovšem její život se v posledních letech nedal ztotožnit s pohádkou a nastávají momenty, kdy zavřená v komnatě z plna hrdla křičí do polštáře, když na ni všechno těžce doléhá. Upřímně se sem tam dostaví i chvilka, kdy touží do něčeho nebo někoho vší silou praštit, k čemuž se zatím nikdy nedostala, jelikož nemá ráda násilí. Její spolehlivou léčbou je tím pádem holčičí večer s napuštěnou vanou, zatímco zapálí vonnou svíčku, nechá běžet oblíbené anime a láduje se něčím sladkým.
Minulost:
Otec Antoine, strýc Thomas, matka Sylvie (zesnula)
Život tohoto drobného, roztomilého stvoření nezačínal vůbec špatně, naopak by někteří tvrdili, že měla nehorázné štěstí a narodit se tam, kam ona, nejspíš se cítí téměř uprostřed reálné pohádky. Takhle vlastně i víceméně působí malebné město na jihovýchodě Francie, Aix-en-Provence, kde Evie započala svou cestu osudu. Široké bulváry lemované rozkvetlými platany, útulné kavárničky na každém rohu, historické budovy s osobitým šarmem, spletité uličky vedoucí na malá náměstí s kašnami, tohle všechno skuteční zní jako obrázek vystřihnutý z pohlednice a malá Evie tam mohla cupitat dennodenně. Velmi často v doprovodu svého otce, neboť ten míval v malíku snad každé kouzelné zákoutí a dával si záležet, aby svou dceru neochudil o žádné tajemství rodného města, které společně ve volných chvílích prozkoumávali.
Za vůbec nejoblíbenější den Evie považovala sobotu, kdy ve staré části, tedy Vieux Aix rozkvetlo nespočet trhů s lokálními surovinami, od sezónního ovoce, zeleniny, květin až k oblečení nebo neodolatelným blešákům. Dopoledne zde nakupovali tunu čerstvých potravin, ze kterých následně všichni společně ukuchtili rodinný oběd, stal se z toho v zásadě rodinný rituál na zahájení víkendu. Nejoblíbenějším receptům určitě vévodilo ratatouille a kdyby to záleželo výhradně na Evie, dost možná by nejedli nic dalšího, koneckonců danému pokrmu nakonec začala říkat „ratatouvie“, když tam zakomponovala vlastní jméno na počest oné nehynoucí lásky.
Nutno zmínit i levanduli dováženou z proslulých pěstitelských plání, další stálice, se kterou odcházeli z trhů, neboť Evie milovala její vůni a barvu. Jakmile květina uschla, ukládali kvítí do sáčků a mezi prádlo, kam se následně linulo známé aroma, které je doslovně provázelo na každém kroku. Několik letních víkendů si dokonce dělávali výlet do hodiny vzdálené vesničky zvané Valensole, kde se nacházela levandulová pole. Zařídili si zde ubytování a den strávili na farmách, kde se Evie na nebeském obláčku proháněla v onom fialovém království či následně rabovala obchod s produkty, takže celkem běžně odjížděli se zásobou levandulových mýdel, sirupu, svíček a všeho možného.
Mnoho trablí nezažívala ani ve škole, ačkoliv možná závisí na úhlu pohledu. Hned zpočátku šlo snadno uhodnout, že Evie získala do vínku dost inteligence k tomu, aby zvládala látku levou zadní a ročník zakončovala s výborným prospěchem. Jednoduše ztělesňovala učebnicový příklad onoho bezproblémového, hodného a pozorného žáka, od kterého nikdo neočekával levárny, rušení v hodinách, nedělání domácích úkolů či opisování testů. Leda se naučila občas schovávat rozečtenou knížku pod učebnicí, když zadanou práci dokončila dříve a musela čekat na ostatní. Právě ve čtení také nalézala jediného tichého přítele, se kterým trávila ve škole čas. K ostatním dětem totiž moc nezapadala a mnohem radši měla své knižní hrdiny, nedá se však říct, že s tím měla Evie těžkou hlavu, dokud si nosila v batohu knížku, nepotřebovala nikoho dalšího.
Naneštěstí se celá pohádka zničehonic rozpadla, a to ve dvanácti letech, když se rodiče rozvedli. O konkrétních důvodech toho moc nevěděla, otázky smetli ze stolu tím, že nemohou nadále bydlet společně a bude to tak lepší. Otec jí slíbil občasnou sobotní návštěvu, z čehož se nakonec vyklubala hořká lež. Nezáleželo, jak dlouho Evie čekala a těšila se na nový víkend, od chvíle, co odešel se znovu nevrátil a ona svou naději časem ztratila.
Absencí známé tváře v domově však sotva začínalo několik změn, kterým se musela uzpůsobit. Její matka pracovala v místní kavárně a nedostávala astronomickou výplatu, takže nastal čas uskromnění v zásadě všude, kde to šlo. Ze sobotní tradice sešlo a obdobně letních dobrodružství ve Valensole. Matka často brala víkendové směny a nemohla si dovolit obětovat celkem dost peněz za hloupé obědy z předražených farmářských surovin či zbytečně projet benzín na místo, které Evie viděla již několikrát. Takhle to minimálně říkávala a těžko říct, zda v tom hlavní roli hrály finance, skutečnost, že ke své dceři neměla nikdy až tolik blízko či zahořklost, která se do ní následkem rozvodu vloudila.
Každé odpoledne se Evie naučila trávit v kavárně, když matka pracovala. Ráda sedávala na venkovní zahrádce v zadním rohu, kam tolik nedoléhal šum konverzace ostatních hostů, aby se mohla soustředit na domácí úkoly, knihu nebo psaní vlastního příběhu, na kterém zrovna pracovala. V pozdějším věku se obdobně zašívala v okolních kavárnách, když měla něco málo navíc z kapesného a časem mohla dělat zkušeného průvodce všem, kteří chtěli zažít gurmánské dobrodružství.
V patnácti vedla celkem nehezkou debatu s matkou o budoucích úmyslech navázat studium na univerzitě. Často Evie vyčítala, že je jako otec a nosí hlavu v oblacích, v čemž jí nehodlá podporovat a jestli chce na univerzitu, musí si na to vydělat a vše zařídit sama, neboť by správně měla spíš hledat práci a pomáhat jí vést domácnost. Vzdát se však Evie neplánovala. Hodlala si našetřit a následně se osamostatnit, nechtěla obětovat vlastní život kvůli tomu, že matce ten její nevyšel dle představ.
Zcela nový úhel pohledu jí nakonec poskytnul mladík, co si k ní přisednul v kavárně. Jmenoval se Bastien, syn známého hoteliéra a trochu mazánek vzhledem k tomu, že nikdy neváhal získat si špetku přízně prostřednictvím drahých dárků, od šperků k parfémům či pozvánce na honosné akce, které Evie ukázaly dosud nepoznanou stránku světa. V dárcích se však skrývala cesta ke svobodě s notnou výhodou oproti brigádě, které by musela obětovat dost času a ten by radši zužitkovala na studium, aby si udržela průměr. Vídala se s Bastienem několik měsíců, než začal moc tlačit na to, aby se s ním vyspala. Poté kontakt přerušila, veškeré předražené dárečky střelila na internetu a tento postup stihla zopakovat se dvěma dalšími zbohatlíky.
Krátce před sedmnáctinami se matka Evie stala obětí dopravní nehody, kdy opilý řidič ztratil vládu nad vozidlem a najel na chodník. Zasaženo bylo víc lidí, ovšem její mámu s těžkými zraněnými lékaři ztratili na operačním sále, když nastala srdeční zástava. Svět Evie se znenadání změnil v utlumenou, rozmazanou šmouhu, kde figurovala spousta cizích lidí řešících danou situaci, mezi kterými se objevil její strýc Thomas z matčiny strany. Předtím se nikdy nesetkali a sama Evie o jeho existenci vlastně netušila, jelikož žil v daleké Illei, ale žádného dalšího příbuzného se nepodařilo sehnat. A byl to právě on, kdo jí pomohl zařídit pohřeb a následně se jí ujal, neboť byla stále nezletilá. Tím pádem se musela přestěhovat do země, kterou neznala a oproti malebnému Aix působila jaksi nepřívětivě, téměř uspěchaně. Tedy minimálně Las Vegas, kde dokončila střední školu a hodlala nastoupit na univerzitu v Sotě, neboť se dozvěděla o její pověsti a velmi kvalitních univerzitách v oborech, které ji zajímaly.
Jen netušila, že se svět zase jednou totálně zhroutí. Nelze říct, že si za tu dobu vypěstovala ke strýci nejvřelejší vztah, očividně to s dospívajícími neuměl a netrávili spolu zase tolik chvilek. Rád se Evie věnoval, když projevila zájem o kulečník anebo spolu později hrávali večerní partičky pokeru, což se nestávalo zase moc často. Strýc se skoro každou noc pravidelně kamsi vytrácel a omlouval to večerními směnami nebo plány s přáteli, na tom se nezdálo nic extra zvláštního, dokud se jí jednou nezeptal, zda nemá na půjčení peníze. Údajně potřeboval vyjít do výplaty, a to Evie nepřišlo alarmující, neboť nežili právě v nejluxusnějších podmínkách. Jenže se žádost několikrát opakovala, nedošlo k naplnění slibu o navrácení každého centu, až o několik týdnů později náhodou zjistila, že zmizela veškerá hotovost, kterou měla schovanou v pokoji. Hned poté vyšla najevo strýcova závislost na hazardu a pravda o tom, kam se vytrácel. Denně chodil hrát automaty či poker do blízkého kasina, kde se navíc stihl zadlužit.
Neřekl, komu peníze dlužil, a nakonec vůbec nemusel. Přišli si totiž srovnat dluh sami. Z toho chaosu snadno vyplynulo, že strýce čeká nepěkná cesta násilí, zatímco na Evie se jeden z nich vrhnul a začal z ní strhávat oblečení. Sotva se mohla bránit, ale stihla zahlédnout tetování meče s korunou, znak New Order. Už o nich zaslechla a tušila, na čem se tito lidé podílí. Ve vlastním zoufalství a strachu se však přistihla nabízet a škemrat, že dluh splatí svou věrností NO a tím, že ho v zásadě odpracuje. Čímkoliv. Štěstí v neštěstí. V té době již NO plánoval nasazení špeha do královského paláce a ona se příhodně šikla, jak vzhledem, tak mladou tváří, kterou by lidi tipovali klidně o několik let mladší.
Tím se začal psát začátek několika let, kdy se Evie zapletla se vzbouřeneckou skupinou. Měla se stát falešnou šlechtičnou, konkrétně údajnou dcerou Isabelly Audrey Noyer a zároveň zaměstnankyní ubytovanou v paláci, odkud bude vynášet informace o královské rodině, šlechtě i slabých místech. Jak zjistila, Isabella se stáhla ze společnosti, když jí otec mysogynista odepřel dědictví veškerého majetku a přenechal jej bratranci, načež se tato zhrzená žena v rámci msty přidala k NO. Naučila Evie základům etikety, tance a všech znalostí, které hrály zásadní roli v přesvědčivosti celého divadýlka. Určitou dobu trvalo, než se všechno připravilo a Evie byla oficiálně představena šlechtě, následně i přijata do paláce jako knihovnice, čímž se stvrdila nová osoba, kterou se stala. Evie Maria Noyer.
O několik měsíců později se dozvěděla, že strýc beze slova zmizel. Zachránila tomu zbabělci krk a on neměl ani dost slušnosti, aby jí zavolal nebo napsal. Isabella se mohla smíchy za břicho popadat, zatímco v Evie kypělo zklamání i vztek, načež z ní vypadlo, že končí a udělala dost. Nestihla ani mrknout a měla na krku přiložený nůž, snadná volba, buď si svá slova urychleně rozmyslí nebo tedy skončila, ale definitivně. Dodnes nechápe, jak mohla být takhle naivní, samozřejmě, že nikdo se splácením dluhu nepočítal a nikoho nezajímal, kdoví, zda o něm vůbec někdo další věděl. Zapřísáhla se jako hlupačka, snadná kořist, co mohli příhodně využít a zastrašovat nebo zabít, když nebude užitečná.
Od té doby držela hlavu dole a poslušně střádala informace, aniž by kdokoliv tušil, že se někde musela stát chyba. Jeden z Kingsmanů se dostal na stopu celého podvodu, a nakonec Evie odhalil. A tak si zase ve zbrklém plánu zachránila kůži, minimálně na určitou dobu. Uzavřela s ním dohodu, nevyzradí její totožnost a na oplátku mu začne donášet informace o NO, stane se tedy dvojitým špehem. Informace si pečlivě rozložila, aby nepřišlo všechno najednou. Místa, kam mohli potencionálně mířit útok, jména a popis osob, se kterými se v rámci NO setkala. Lokace, kde se nacházela. Tajemství si nesla dost a chvíli to vycházelo, dokud Isabella nepojala podezření. Musela se jí zbavit, pokud chtěla přežít a také to udělala, když její totožnost vyzradila a Kingsman ji obratem zatknul.
Uvízla tak mezi dvěma mlýnskými kameny. Touhle dobou musí být NO nad slunce jasné, že mají v řadách zrádce, když si stále běhá na svobodě a skoro všichni rebelové, které znala skončili za mřížemi. Zároveň jí docházejí informace, které by mohla Kingsmanovi dát a absolutně nevěří, že si poté bude moct svobodně odkráčet. Jenže utéct nemohla, když venku číhal Lorran. Jak dlouho potrvá, než nasadí do paláce někoho dalšího? Třeba se tam již nacházel, z dobrých důvodů se identita ostatních špehů mezi pěšáky neprozrazovala. Nadcházející Selekce je možná poslední nadějí, dřív zvládla zbohatlíkům zamotat hlavu a kdyby měla štěstí, možná někoho z nich přesvědčí na výlet do domoviny, kde zmizí.
Why Do You Like Thunderstorms?
Because It Shows That Even Nature Needs To Scream Sometimes.
Motto:
Šlechtična, knihovnice | Angeles | SŠ vzdělání | Jade Distinguin | Kiera
Evie Lyon
The Selection Empire of Illéa
Je zakázáno kopírovat profily jak z grafického, tak obsahového hlediska.
bottom of page