Erik vyrostl ve vysokého pohledného mladíka, který kdyby nebyl politik, určitě by se uplatnil mezi modely. Ostře řezané lícní kosti, které se v rodině musí dědit po generace v DNA, by tomu rozhodně nasvědčovaly, a stejně tak svalnatá postava, tvrdě vydřená v armádě a pravidelným sportem. Život tomu ale chtěl jinak a on je synem jednoho z nejvlivnějších politiků dnešního Švédska, což znamená konstantní pozornost veřejnosti a záři reflektorů. Když se jeho otec nechal zvolit prezidentem, jakkoliv pochybná volba to byla, celá rodina a půlka země oslavovala. Ta druhá půlka se zděšeně chytala za srdce, ale co mu je po názoru nějakých hloupých woke aktivistů? Zvlášť, když mu na hranicích zuří boje s Finskem. Sám nemá zájem na společenských tématech, a různé sexuální odchylky podle něj rozhodně nemají co dělat v politice. Stát se má řídit podle ekonomiky a chladné hlavy, a ne na základě pocitů. Erik je téměř přesnou kopií svého otce, ne snad vzhledem, zato rozhodně charakterem. Pro občas drastická řešení nejde daleko, pokud to situace vyžaduje. Je mužem, který pevně stojí za svými slovy, názory a činy. Válčit se nebojí, protože ví, že má dostatek převahy a kuráže vždycky vyhrát. Je perfektním synem jako ze škatulky, poslušný, ovladatelný, ledově klidný za každé situace. Lars s Pauline by si lepší dítě nemohli přát. Jeho otci se spí klidně s vědomím, že jakmile dokončí svůj převrat a prohlásí se po staletích prvním švédským králem, bude mít komu svůj nový trůn jednoho dne předat, a jeho linie bude dál tvrdě držet uzdy severské velmoci. Odmala byl Erik rozmazlován vším, co chtěl, což ovšem jen vykupovalo nedostatek upřímné lásky a něhy. Oba jeho rodiče vedli tvrdou chladnou výchovu, a malý kluk chtěl občas jenom obejmout nebo pofoukat koleno. Naopak ale dostal ze všeho životní lekci – na nikoho se nespoléhej, nikomu se nesvěřuj, nikdo ti nepomůže nezištně. Otec se ho tak snažil vychovat v silného sebejistého muže, matka to omlouvala jako rodičovskou lásku, což překvapivě jako odtažitá metoda výchovy zafungovalo. V domě plném lidí se tak často cítil sám, ale jak dospíval, přestávala mu samota vadit. Lepší trávit čas vlastními činnostmi než s hloupou společností. V dospívání ho začala opouštět i kamarádství, protože neměl chuť předstírat o lidi zájem, a byla jen hrstka těch, kteří v něm dokázali vzbudit skutečné zaujetí. Se svou vysokou inteligencí se raději věnoval odborným knihám a studiu než průměrným osobnostem. Jednou z nich byla před pár lety jeho přítelkyně, po většině stran perfektní blondýnka se zajímavým vzděláním a roztomilými zájmy. Erik si tehdy myslel, že si ji snad jednou vezme, i když v jeho rodině se muži neženili z lásky. Jejich vztah ale po letech skončil podobně z nenadání, jako začal, a Erik se po rozchodu, který iniciovala, jen víc utvrdil v tom, že nemůže nikomu věřit, a tím spíš ne ženám, které ho vždy budou jen zneužívat pro jeho postavení, moc a peníze. Když zrovna nečetl, začalo ho bavit plachtění, protože je to disciplína, ve které se člověk může spolehnout jen sám na sebe, fyziku a nevypočitatelnost moře, stejně jako v jeho životě. Jedna z mála věcí, za které je otci vděčný na osobní rovině je, že ho odmala učil střílet, což je další činnost, kterou si Erik téměř zamiloval. Pravidelné lovy losů jsou jednou z mála věcí, kterým se spolu s otcem věnují dodnes, nehledě na to, kolik povinností oba mají. Mnoho lidí by Erika pro jeho chladnou rodinu litovalo, on ale jiný přístup nikdy nepoznal, a proto je mu blízká intimita cizí. A podle jeho vlastního ne tak skromného názoru se povedl výborně.