St. George je provincií, které se přezdívá centrum businessu a spravedlnosti. Vše tedy začalo téměř před třiceti lety, kdy se v jedné advokátní kanceláři setkali dva právníci – Gabriella García a Devon Bartlet. Společně pracovali na složitém případu unesené dívky, nad kterým strávili opravdu hodně času a kolikrát se stalo, že si po náročném dni jako kolegové zašli na skleničku, aby přišli na jiné myšlenky a odpočinuli si. 
Vše zůstávalo čistě v profesionální rovině, dokud se případ neuzavřel. A když bylo po všem, Devon pozval Gabriellu na rande. Pár měsíců poté se k sobě přestěhovali, po dvou letech přišla svatba a o rok později se jim narodil krásný, zdravý chlapeček Dylan. Gabriella se rozhodla strávit půl roku na mateřské dovolené, než se vrátila do práce a najala chůvu jménem Lucía, která se o Dylana začala starat. 
O čtyři roky později se manželskému páru narodila holčička, Eleanor. Gabriella byla opět doma na mateřské, a Lucíu propustila, neboť její pomoc nebyla potřeba. Když byla Eleanor půl roku stará, Gabriella se vrátila zpět do práce a o obě děti se začala starat nová chůva, Miriam. Dylan byl ze své sestřičky nadšený, pořád si s ní hrál a dával pozor, aby se jí nic nestalo. Miriam se o obě děti starala jako o své vlastní, přestože sama doma již tři měla. Navíc se snažila s jejich rodiči vše vykomunikovávat a připomínat jim důležité věci, aby dětem nic nechybělo. 
Eleanor brala Miriam jako svou druhou matku a vždy se jí zdálo, že je vše tak jak má být. Již v pěti letech začala chodit na taneční lekce, které si zamilovala. Když však přišlo na různá vystoupení, často se stávalo, že její rodiče nepřišli, i když jí předem slíbili, že dorazí. Pochopitelně jí to bylo líto, ale s časem si na to zvykla, a nakonec hledala mezi rodiči ostatní děti právě Miriam. Devon a Gabriella si uvědomovali, že se svými dětmi netráví tolik času, kolik by chtěli, a proto se snažili jim svou nepřítomnost vynahrazovat tím, že je brali na dovolené a kupovali jim různé dárky. Například jednoho dne, když se Eleanor svěřila, že je nerada sama doma, druhý den přišli domu s malým bílým koťátkem, aby se cítila lépe. 
Eleanor s dětmi své chůvy strávila spoustu času, protože ji Miriam často brávala k sobě domu, aby si společně mohli hrát.  Právě mezi nimi se našel Liam, který byl pouze o rok starší než ona. Vždy si byli velice blízcí a když byla starší, začala se z obou stran projevovat určitá náklonost, ze které se později vyklubal vztah. Eleanor v té době bylo 12 let, chodila do školy, měla kolem sebe spoustu kamarádů a vše bylo tak, jak má. Dokonce ani její rodiče nic nenamítali, protože její známky ve škole byly v pořádku a Miriam, stejně jako její rodina, měla jejich plnou důvěru.  
Její vztah s Liamem trval celé 3 roky, během kterých zažila spoustu hezkých chvil, ale jak už tomu většinou u dětských lásek bývá, jejich cesty se nakonec rozešly. Mezi tím se její bratr odstěhoval do jiné provincie na univerzitu, aby mohl studovat medicínu a získat zkušenosti od těch nejlepších doktorů ve svém oboru. Eleanor si byla vědoma, že rodiče od ní očekávají, že půjde v jejich stopách a stane se právničkou. Vzhledem k tomu, že pro ni vždy chtěli to nejlepší, jejich rozhodnutí nikdy nezpochybňovala a skutečně se rozhodla nastoupit na právnickou univerzitu. 
Prvním rokem proplula bez problému. Vybrala si školu, která byla nedaleko jejímu domovu, takže nemusela opouštět své staré kamarády a do nového kolektivu také skvěle zapadla. Ve volném čase se zapojovala do mimoškolských aktivit, účastnila se různých akcí, a dokonce začala vést lekce pilates. Zkrátka vše bylo tak, jak má.  
Druhý ročník na univerzitě však ukázal být daleko náročnější. Studium totiž vyžadovalo mnohem víc jejího času, který by daleko raději strávila něčím, co jí dávalo větší smysl. Sama sebe se začala ptát, zda je právnická budoucnost něco, po čem skutečně touží a dospěla k názoru, že nechce vést život svých rodičů, kteří nebyli schopni si najít čas ani na své vlastní děti. 
Nakonec se rozhodla přerušit studium a otevřít si vlastní pilates studio. Oznámit tuto změnu rodičům pro ni nebylo snadné, a musela je několikrát ujistit, že své rozhodnutí myslí vážně. Věděla, že pro rodiče to bylo zklamání, a o to víc se snažila, aby její studio prosperovalo. Chtěla jim tak dokázat, že i bez titulu právníka může být šťastná. 
Nejprve začínala s pár lekcemi týdně, které vedla buď ona sama nebo někdo z jejích přátel. Díky svým kontaktům, které si během let vybudovala a dobré propagaci, byl o lekce byl čím dál tím větší zájem. Postupně mohla najímat více lektorů, což ji ujistilo v tom, že její rozhodnutí bylo tím správným. 
Ačkoliv se jí v této oblasti života dařilo, svému milostnému životu příliš pozornosti nevěnovala. Občas sice s nějakým mužem na rande zašla, ale v jejím okolí se nenašel nikdo, s kým by si dokázala představit svou budoucnost. Možnost přihlásit se do selekce tedy vzala tedy jako své znamení. Buď se princ stane její spřízněnou duší nebo se díky tomu aspoň její studio více zviditelní a ona bude moc otevřít novou pobočku.