Vysoký, vypracovaní, usměvaví, a hlavně zábavní pro svoji rodinu, ale taky plachý. Tak by se někdo mohl pokusit popsat Dmitrije. Vypadá jako andílek, ale i andělé mají vrstvy jako cibule. První pohled zaujme neznalé jako postava. Upravený mladík s dobrým vzděláním a skvělým zázemím. Jenom toto by vydalo na tisíce slov. Dále určitě poznáte jeho laskavost a upřímnost, která mu je ale ve vodách jeho předurčeného života spíše na škodu. Odvaha a společenskost, která ho též obývá, je ovšem vykoupená snobismem. Sic je to snobismus v dobrém smyslu, kdy jí/pije jen to co je opravdu dobré, tak i to občas v kombinaci s upřímností tvoří peprnou směs. Dmitrije tak musíme brát jako člověk s bohatým a blízkým vztahem nejen k mamce Andrei, která ho i přes nesouhlas otce silně ovlivnila, ale také ke svým sestřičkám Tatiane a Anastasii. Je plný vášně k tělesnu, ale i lásce a oddanosti hudbě, které věnoval mnohem více času než sportu. Proto nemá moc dobrou fyzičku, i přes to že už odmala dělá plavání, kde se dokonce když mu bylo sedm let účastnil závodění. Jeho zájmy jsou rozdílné a divoké. Nejvíc je patrné u něho pití a kreslení. Má nejraději impresionismus a romantismus, naopak opovrhuje moderním uměním, zde se projevily geny po matce, která dokázala doslova splynout s kresbou. Občasně se tak věnuje kresbě pro svoje potěšení. Po otci ale má cit pro duševno, kdy je od doby, co prodělal krizi identity, když nevěděl, jestli je dobrý nebo špatný, zda dělá to, co se od něho očekává, si našel místo v sobě jen pro sebe. Místo, pro svůj vlastní vývoj a sebelásku, kterou i přes starostlivost rodičů trpěl. Postupně si zlepšoval sebevědomí, a i způsob mluvení, aby nebyl tak zakřikli jako dřív. Teď je mladím sebevědomím mužem, který se musí postarat nejenom o své dvě mladší sestřičky, ale i o zemi, kterou jeho otec vyrval z rukou zkorumpované republiky.