Od mala se jednalo o společenské dítě, které bylo nerado samo. Ať už během dne nebo v noci, kdy se tajně vkrádal do ložnice rodičů, protože odmítal spát sám. Jeho společenskost je dobrá, jelikož jako korunní princ tráví hodně času na akcích, které jsou pořádané jejich palácem nebo na akcích, kde by bylo vhodné, aby se jako budoucí král ukázal. Ovšem, ne vždycky má náladu se družit. V tento okamžik si rád zaleze do knihovny, kde se takzvaně schovával před vším, čeho měl dost. Bylo to takové jeho bezpečné místo, kde se cítil dobře a vyrovnaně. Je tomu už tak od doby, kdy jeho mámě zjistili rakovinu. Během jejího léčení i často utíkal na vnější terasy, kde v noci mohl pozorovat hvězdy, tam si s sebou brával i svou činčilu, kterou dostal od rodičů, aby mohl spát v klidu u sebe v ložnici. Objevování zákoutí paláce mělo jasný náznak jeho dobrodružné povahy. Rád zkoumal ty stará zákoutí, které někdo postavil před takovou dobou. Kolikrát si představoval, že tam mluví nebo vidí ty, kteří to měli za dočinění. I když je společenský, je většinou právě ten, kdo poslouchá a ne tolik mluví. Rád poslouchá lidi, baví ho o čem mluví a jak u toho gestikulují. Vždycky mu to přišlo zábavné a u žen i roztomilé. Jako miláček svých rodičů a i některých občanů Turecka je často nazývaný jako charismatický princ. Zkrátka se rodičům povedl, to celé stačilo k tomu, aby si na střední škole a univerzitě našel přátelé. Jen na lásku zatím takové štěstí neměl. Tak nějak čeká na tu pravou. Když mu něco řeknete nebo vám něco slíbí, tak to také splní. Rád dodrží svoje jméno, protože to je pro něj něco jako posvátná věc. Co se týká oblečení a módy celkově, snaží se být elegantní. Míň je totiž někdy více než víc. Jak říkávala jeho chůva. Když vám kolikrát neodpoví, nemusíte se ničeho bát, je jen přemýšlivý a kolikrát se ve svých myšlenkách ztratí. Chůva mu ráda říkávala, že je to takový jemný beran. Sice je tvrdohlavý, ale má cit a je jemný. Kromě činčily vlastní i kočku, kterou má rád nadevše.