Cordelia, jak již bylo řečeno, se narodila jako jediné dítě do rodiny Carpenterových, Angelskému podnikateli Viggovi Portrovi a diplomatce Lori Carpenter. Mladý pár byl z jejich nového přírůstku nadšený a doufal, že bude lepidlem na jejich nepříliš funkční vztah. Jak se brzy ukázalo, Delia se stala spíše demoliční koulí. Její nespokojené noci, bolesti zoubků a dětská tvrdohlavost nepřímo napomohla otcově odchodu s jinou ženou a matčině neustálé potřebě cestovat. Každý z nich si našel únik před krutou realitou jinde, a tak se ve svých pěti letech Delia pověsila na krk své babičce, jedinému pevnému bodu, který ji za nic neobviňoval a komu její přítomnost dělala upřímnou radost. Dědeček byl z její přítomnosti poměrně nešťastný, jelikož ho stále nutila, aby ji naučil střílet z luku a hrát šachy, ve kterých se brzy stala jeho nástupcem. Její strýček, dvojče její mamky, byl spolu s jeho rodinou jejím náhradním domovem v paláci, když její máma opět musela odjet na služební cestu, odkud si nemálokdy přivezla nového přítele. Nebudeme si nic nalhávat, jako mladší jí to hodně vyčítala, jak to, že ona musí střídat muže, když její táta je stále s tou stejnou, ale po překročení hranice pochopila, že to není chyba ani její mamky, ani jejího táty, že si nerozuměli. A jak jako malá žádala o pozornost, o hračky, dražší dárky, tak v počátku puberty se snažila, aby spolu alespoň vycházeli, když si ji budou předávat na víkendy. A to se více méně podařilo, ale ani s jedním z nich netrávila tak ráda čas, jako s babičkou a dědou, kteří ji naučili téměř všechno. A díky strýčkovi začala uvažovat o kariéře strážce, protože tak mohla být poblíž, kdyby se něco stalo a mohla tak svou rodinu chránit před nebezpečím nově vzniklých organizací. Dělala vše proto, aby si svůj sen mohla splnit. Studovala všechno, co se jí dostalo do rukou, začala cvičit aby její tělo bylo schopné se pohybovat dle jejích představ a meditovala, aby její mysl nebyla přehlcená zbytečnými informacemi. A tak se stalo, že po střední nastoupila na vojenskou akademii, kde se její pevná vůle a cílevědomost mohla projevit v plné síle. Ve střelbě z pušky se stala nejlepší studentkou jejich ročníku, lukostřelba jí posunula do top 5 a bojové sporty dostali nejednou její tělo i mysl na hranu. Po nejnáročnějším prvním ročníku se rozhodla, že se její vědomosti hodí nejen na strážce, ale ráda by se věnovala i vyšetřování trestných činů a vražd, takže další přihláška putovala na Harvard, obor kriminologie dálkového studia. Nejvíce ji zaujal pohled na pachatele, jeho minulost a psychiku, a motivace, proč čin spáchal a jak se cítil během jeho vykonání. Během studií se seznámila s několika muži, často spolužáky, se kterými nemálo flirtovala, ale spíše z pobavení, než aby je dostala k sobě do postele. Jen málokomu se to skutečně podařilo, a i tak jejich vztah netrval déle než pár měsíců, jelikož nedokázala upřednostnit vztah před touze školy dokončit a stát se pomalu jedničkou v oboru. Taky si dost vybírala, což zapříčinilo její vysoké nároky na potencionální partnery. Díky stipendiím, brigádám, pomoci strýčka se dočkala dvou titulů z prestižních škol a práci v paláci jako strážce. Před dokončením školy si stihla pořídit dvě štěňata velmi věrných a aktivních psů, jejichž společnost jí vynahrazovala vztah s rodiči, které brala jako kamarády, čas s nimi trávila v podstatě ráda, ale už nikdy to mezi nimi nebude správně, zatímco její roční nezbedné potvůrky tu pro ní díky výcviku a lásce vždy budou. Bohužel, tito chlupáči měli za úkol zalepit ještě jednu nečekanou ránu, jímž byla smrt dědečka. Z ničeho nic, bez větších zdravotních obtíží zemřel ve spánku. Celou rodinu to zlomilo, zemřel v jeho případě mladém věku a nikdo nedokázal zjistit, co bylo příčinou úmrtí. Tím, že studovala obor vojenské zdravotnictví, měla i dost znalostí v ošetřování zranění a drobných nouzových operacích, aby zachránila lidský život, jenže ten dědečkův už zachránit nedokázala. Co si budeme, dodnes si vyčítá, že si nevšimla žádných příznaků, jež mohli jeho život o dalších pár let prodloužit. Bohužel znalosti zdravotníka se jí staly skutečně k užitku, když se její kolega dostal do hledáčku útočníka na akci mimo palác. Jelikož se jednalo o první skutečnou akci, byla velmi nervózní a snažila se soustředit na záchranu jeho života. Bohužel, rána zasáhla břicho, a kulka se dotkla slinivky břišní, takže muži zbývalo jen několik málo minut života, musela tak jednat rychle. A s rychlou pomocí záchranářů se jí to skutečně povedlo, ale strach, který ten den zažila, už z myšlenek není schopná vytěsnit. Proto si v současné době dřží od svých kolegů patřičný odstup, aby, kdyby došlo k podobné situaci, mohla reagovat profesionálně a nebyla v zbytečném stresu. 
Poměrně nedávno se k ní dostalo povýšení, z čehož byla překvapená. Byla sice nadaná, pracovitá a pro svou práci by udělala cokoliv, ale nikdy nečekala, že by po tak krátké době dostala do vyšších kruhů. Jenže jak čekala, že bude mít dost času na trénink a zdokonalení se, byla vyhlášena selekce, což znamenalo, málo času na trénink a hodně času strávené ochranou těchto 35 dívek toužících po jejich vysněném princi. 
A tak, i teď s blížící se selekcí, doufá, že neštěstí v už měla v životě víc než dost a stejně jako nějakou z účastnic, i jí čeká šťastná a poklidná budoucnost, jelikož šestého psa už si časově nemůže dovolit.