Narozen někde ve Fennley během léta. Když během bouřky našli pracovníci sirotčince prochladlé dítě před dveřmi s obálkou, ve které byli jen papírek s jeho křestním jménem a stříbrný prsten s vyrytým heslem „Fury and Duty“ nikdo nevěděl, kým bude. Prvních šest let tak strávil jako chovanec v domově sirotků. Nikdo se nehlásil. V té době se hodně stranil a neměl vůbec žádné kamarády. 
Naštěstí se ho ujala mladý pár s kořeny ve Španělsku. Bylo mu osm, když byl adoptován. Dostal novou rodinu včetně sourozence (teprve pětiletou sestřičku) a konečně nějaké to příjmení. Nikdy si, ale nedokázal zvyknout na novou rodinu. Vždy si přál poznat svojí pravou rodinu. Čas plynul, a tak si více a více zvykal na život v bohaté rodině. I se svojí sestrou Minii se skamarádil. Rodina ho úplně chtěl k sobě přičlenit, aby se necítil jako ten „druhý“ v řade. Byl pokřtěn a dostal tak jméno Emiliano, které ve spojení s práci, stal se věrným katolíkem a dobrým synem. Paradoxem je že rodina podnikala v oblasti hazardu. Přesněji matka měla na starost fungování sázek na automobilových závodech a otec se staral o sít kasín. Nikdo ale přeci není dokonalý, a ten život stál za to. Zvyknul na bohatý život a nebýt ran v životě, tak by ho to zničilo. V průběhu dospívání zažil krátký a intenzivní románek s o ročník starší holkou, aby pak zjistil že si ho nechávala jen jako hračku, když její kluk neměl zrovna chuť. Vadilo mu to, že chtěl strávit zbytek života s ní.  
Časem dokončil jak střední, tak i první část vysoké. Na magistra z ekonomie nechtěl pokračovat a začal se věnovat více sportu. Musíme dodat, že byl se svojí sestrou zapojen do tenisu, který si oblíbil. Dokonce se jednou zúčastnil i místní soutěže, kterou nevyhrál ale jeho rodina ho přišla podpořit, a to bylo to důležité. Teď byl čas najít si práci. Sic mohl pracovat v rodinném podniku, tak spíše ho to lákalo být někomu oporou. Tady se ukázala výborná situace rodiny.
Rodina jednou navštívila Angeles kvůli už nevíme čemu. Chris se ale oddělil od rodiny a zabočil do parku. Když akorát odcházel od stánku s ledovou tříští narazil najednou do cizí holky. Narazil do opálené, usměvavé a kudrnaté holky. Mezitím co se ho ptala, zda je v pořádku tak se tratil v jejích vodových očích. Představil se jí jako Chris, ona jemu nějakým jménem, které hned zapomněl. Když se jí svěřil, že hledá práci, tak mu řekla ať to zkusí v paláci, že tam pořád hledají lidi, přitom se pousmála a mávla ruku. Chris se rozloučil a našel rodiče. Výlet si tak protáhli o jeden den, aby si to, jak on říkal ještě užili, než pojedou domu. Hned ráno ale na sebe vzal to nejlepší, co mněl vyrazil. Sám cizím městem se potlouká. Nakonec však najde, co hledá. Velká to budova jest. Málem ho stráže vymlátí zpět, jen nějaká lady z paláce ho zachrání rychle. Dozví se ze práce se tu nabízí. Práce komorníka pro jednoho z královských. V tu chvíli poprvé dostane strach, ale překoná ho. Ta krev za to stála. Nakonec se dostaví na výběrové zřízení jako poslední z tuctu zájemců. První pohovor, druhý pohovor, vyplnění papírů atd. A nakonec i práci dostal. Proč ale? To se zatím nedozvěděl.