Cameronovo narození mu v zásadě předurčilo cestu životem. Jako by měl od narození cejch “korunní princ”, a tak se k němu i přistupovalo. V dětství to naštěstí příliš nevnímal. Jeho rodina se snažila, aby ho prožil v únosných mezích normálně, tudíž si mohl hrát s ostatními dětmi v paláci a vyvádět vylomeniny, ačkoli na veřejnosti musel dodržovat určitá pravidla, která mu vštěpovali do hlavy. Když mu byli dva, tak se navíc narodila jeho mladší sestra a věkový rozdíl mezi nimi nebyl natolik velký, aby se později nestala parťákem pro dovádění. Jasně, při hře na vojáky ji většinou využívali jako nevinnou oběť, která potřebovala zachránit, alespoň do doby, než ji to přestalo bavit a začala se “zachraňovat” sama. Už od dětství se mezi ním a sestrou budovala určitá rivalita. Nejen o pozornost rodičů, ti se velmi snažili, aby ji rozdělovali mezi děti spravedlivě, ale celkově: studijní výsledky, sportovní, kdo vymyslel lepší dárek tátovi k narozeninám, kdo zadržel déle dech pod hladinou a v teenegerských letech i “kdo vypije víc tvrdého alkoholu”, načež oba skončili na ošetřovně a dostali tak vyhubováno, že minimálně Cam se alkoholu dlouho vyhýbal. 
Samozřejmě na něj však od určitého věku začal být kladen tlak na vzdělání a vychování, které odpovídá korunnímu princi. A vzal to dost vážně, ostatně bere to tak dodnes. Má tendenci neustále všechno zlepšovat, aby to bylo perfektní a ze všeho nejvíc sám sebe, ačkoli to vede k bezedné frustraci, protože neustále naráží na vlastní protivné limity. 
Při domácí výuce ho bavila politika, ekonomika, přírodní vědy i jazyky. Naproti tomu dost zanedbával kulturní a umělecké vzdělávání, kromě hraní na klavír mu to šlo jedním uchem dovnitř a druhým ven. V jedenácti letech objevil knihy od A. C. Doyla a zamiloval si Sherlocka Holmese, od té doby přečetl již desítky, možná spíše stovky detektivek od různých světových autorů z různých historických období. 
Má hodně nacestováno, hlavně v rámci Illei. Byl to jeho nápad, aby každý druhý měsíc navštívil osobně jednu z provincií a vyslechl si tamní potřeby lidí. Nejvíce si oblíbil Dominiku, vzhledem k tomu, že odtam pocházela jeho matka a občas tam trávili dovolenou. Vždycky se tam rád vracel. Jako kluk měl matné vzpomínky na dědečka, s kterým koukával na basket, ale ten umřel, když mu bylo šest, proto jsou dost rozmlžené. Nostalgický vztah má i vůči Hudsonu, kde se dlouhodobě angažoval v obnově téhle válkou nejvíce zasažené provincie. Po častějších nepokojích ho však rodina odrazovala od návštěv, demonstrace zrovna v téhle provincii jsou silné a jednou už se jej pokusil rozvášněný dav napadnout. To ale Cama tak úplně neodradilo, naopak si myslí, že o to více musí dávat najevo pochopení pro tamější lid. 
Bohužel neměl tolik možností vycestovat mimo Illeu, i když krátké politické návštěvy s otcem od svých šestnácti let absolvoval pravidelně. Mohl se tak učit a přihlížet, jenže díky nepokojům byla Illea poslední roky poměrně odstřihnuta a pozvání pro jednání nedostávala často. Naopak se několik zemí stáhlo od vzájemných dlouhotrvajících dohod, čemuž rozuměl. Vlastně chápal i nespokojenost lidu v Illei a taky nedůvěru v rodinu Schreave. Příběh o jeho babičce slyšel už mockrát. 
Vlastně ji ale téměř vůbec neznal. V sedmnácti podplatil stráže, aby se s ní mohl setkat. Věděl, že je to riskantní, ale touha po tom setkání v něm narůstala celý život. Ta žena byla jeho krev, ať už chtěl, nebo ne a byl to jediný žijící prarodič. Někde v jejím charakteru by možná nalezl i společné rysy s těmi jeho. Nebyl to příliš dlouhý rozhovor, jelikož se Cameron nemohl zdržet. Postavil se k tomu však chladně a přemýšlivě, jednoduše jí sdělil, že ji chtěl poznat, načež mu ona sdělila, že se jedná o zbytečný sentiment. Tím se vykolejit nenechal a ujistil ji, že se jedná o logické rozhodnutí, měl se vyvarovat chyb, které v životě udělala, dobré tedy vidět na vlastní oči, jak skončila. Přišlo mu, že v jejích očích se napůl mísilo popuzení s uznáním, ale atmosféra se o něco uvolnila. Když se však vrátil domů a zjistil to otec, došlo k hádce. Snad nikdy neviděl tátu takhle rozzlobeného. Dostal jasně připomenuto, že jejich vláda teď není stabilní, a aby se syn stýkal s osobou odsouzenou za vlastizradu, bylo nemyslitelné, obzvlášť když šlo o vlastní rodinu. Cameron s tím nesouhlasil, sice nikdo o návštěvě neměl vědět, ale ignorovat stín minulosti a chovat se, jako by Lucienne neexistovala, nepovažoval za řešení. Bylo to poprvé, kdy si uvědomil, že kdyby vládl on, udělal by něco jinak. 
Tahle myšlenka v něm zakořenila, začal spřádat vlastní plány, uschovávat vlastní nápady a snažil se svou vizi prosazovat na poradách i ve chvíli, kdy musel jít proti otci nebo matce. Ne, že bych si nevážil jejich rad, ale pokud mu měla připadnout koruna, stejně by se nakonec musel spoléhat hlavně na svůj instinkt. Nechtěl si z rádců dělat opěrnou berličku. V sedmnácti si také poprvé začal s dívkou. Byla to francouzská diplomatka, která zde byla pár měsíců na zaučenou, jelikož měla pracovat následně v Illei na ambasádě, přičemž to byl nejdelší vztah, který Cameron zatím s ženou navázal. O lásku se však nejednalo, ačkoli si Mariette vážil, byli spíše jen kamarádi, ani jeden z nich to nebral vážně, rozloučení s ní bylo tudíž trochu smutné, ale o zlomeném srdci se mluvit nedalo. Tak nějak tušil, že rodina to úplně neschvalovala, ale měl své potřeby a taky mu přišlo logické zjistit, co od žen vlastně očekává předtím, než bude hozen do Selekce a bude si muset v omezeném počtu vybrat tu, s kterou stráví zbytek života v pouhých dvaadvaceti letech.  
V osmnácti se přihlásil na vojenskou akademii. Byla to pro mužské potomky v zásadě skoro tradice, navíc jeho to dost bavilo. Ideální volbou, kdyby si mohl vybrat, by byla sice akademie policejní, ale tohle se dalo brát jako dostatečná náhražka. Zde zjistil, že mu jde střelba, která ho začala poměrně bavit, nechal si tudíž v jednadvaceti vystavit platný mezinárodní zbrojní pas. Léta na škole považuje za jedny z nejlepších. Je pravda, že měl taky nejvíc svobody, co kdy pamatoval. Znamenalo to, že se nechal přáteli zlákat, a párkrát navštívil bar nebo klub, ale nikdy nepil tak, aby ohrozil jasné myšlení a provedl nějakou hloupost. Jen jednou byl viděn veřejně s jednou z dívek, s nimiž se seznámil, jinak se mu dařilo občasný úlet nebo románek skrývat. 
Škola nabízela studium na dva až čtyři roky, s tím, že Cameron měl původně v plánu absolvovat všechny čtyři. Když však při jeho návštěvě Angeles došlo k nepovedenému atentátu, při němž byla zraněna matka, rozhodl se jinak. Ukončil studium po třech letech a vrátil se domů, kde sám vytáhl na přednes Selekci. Nebylo to tak, že se tohle téma nadhodilo poprvé, už delší dobu počítal, že to bude dost možná jeho cesta k tomu, jak si najít ženu. Druhá varianta by byla vzít si nějakou zahraniční princeznu, kterou ani skoro nezná, tudíž byla Selekce v zásadě o něco snesitelnější. Větší šance, že najde někoho, s kým se shodnou na společné budoucnosti. Vyhlášení Selekce proběhlo v zásadě vzápětí během přímého přenosu zpráv.   
Věděl, že jeho rodiče spolu byli šťastní, ale sám se rozhodl, že nic podobného od Selekce žádat nebude. Vzhledem k nátlaku, který byl od lidu, nehledě na váženou rodinu, která se stala jejich rivalem a získávala značnou podporu lidu a bohužel i některé šlechty a dalších důležitých osobností, se rozhodl vybírat rozumem a ne citem. Ačkoli někteří mají dojem, že by bylo rozumnější vzít si někoho kompetentního a navázat s jinou zemí sňatkem spojenectví, většina země je pro Selekci stále nadchnuta. A on hodlal dokázat, že dívka z lidu může být stejně schopnou princeznou jako někdo, kdo se do těchto podmínek narodil, navíc bude znát mnohem lépe problémy vlastní země. Zde však vznikal problém. Musel onu perfektní dívku najít. A přitom se nezamilovat. To si žádalo plán. 
Průběh Selekce mu ale veškeré plány zhatil. Ze začátku postupoval tak, jak si předurčil. Dokonce dívkám vytvořil složky, kam si zapisoval jejich klady a mínusy a informace o nich. Uděloval jim hodnocení a v prvním kole vyřadil ty, které považoval za neperspektivní z hlediska vlády, nehledě na vlastní sympatie. Snažil se s každou dívkou trávit čas tak, jako by žádná Selekce neexistovala. Alias jí věnoval plnou pozornost a nepřemýšlel nad jinýma. Připadalo mu to spravedlivé, jelikož tak měly všechny stejné podmínky na něj zapůsobit. Později se mu to však stalo osudným. V několika dívkách totiž našel doopravdy dobré kamarádky. Do Elity ještě nastoupilo pár dívek i z rozumu, ale s většinou z nich měl v té chvíli už kamarádský či dokonce vřelejší vztah. 
Selekci však provázely nemalé potíže. Příznivci rodu Tierney začali podnikat radikálnější kroky a došlo například k útoku na palác, při němž bylo několik lidí zraněno. Nejhorší však přišlo na večeři Elity s královskou rodinnou. Zde otrávili krále Joela, který skončil v umělém spánku. S Cameronem to dost otřáslo, i když se snažil to na sobě nedávat vědět. Před většinou z dívek se udržel, ale na schůzce s lady Angelicou mu přeci jen praskly nervy a smutek přetavil ve vztek. Pohádali se spolu, což mohlo snadno vést k tomu, že ji poslal domů. Jenže Angie mu poskytla něco, co nečekal. Odpuštění a pochopení. Sama byla tou, kdo nakonec ustoupil, ačkoli to pro ni nebylo typické, a porozuměl tomu, že jeho hněv vyplynul z bolesti. Nejspíš v ten den na pláži položili základy pro jejich budoucí vztah, aniž by si to doopravdy uvědomovali.
Cameron usilovně pracoval na tom, aby se dopátral travič jeho otce, což se nakonec povedlo. Tajným vyšetřováním se navíc našla spojitost s rodem Tierney. Na veřejných rozhovorech tedy Cameron přímo obvinil Jonathana Tierney z vlastizrady a do vazby byl vzat i jeho syn Seth. Tomu byl později prokázána nevina. Cameron se rozhodl učinit vstřícný krok a Setha přijmul do královské rady, díky čemuž doufal, že konečně zarazí rozdělování společnosti na dva tábory. Zároveň si tím málem podepsal ortel. Jonathanu Tiernemu se totiž povedlo z vězení utéct a na koňském polu ve městě měl v úmyslu syna Setha zastřelit za to, že zradil svou krev. Cameron se však ve snaze situaci uklidnit dostal do střelné dráhy kulky a utrpěl zranění plíce. Naštěstí byl včas převezen do nemocnice a brzy se ocitl mimo ohrožení života. Blízké setkání se smrtí mu však otevřelo oči. Věděl, že bude muset Selekci ukončit. A taky to, že se už dále nechce rozhodovat na základě rozumu. Protože jeho jedinou výčitkou předtím, než ztratil vědomí, bylo, že neřekl dívce, kterou miloval, co k ní cítí.
Z dívek v Selekci se do užšího výběru dostala například lady Sophie a Madox, obě milé, příjemné dívky, pravé dámy. Jenže právě jejich jemná povaha znamenala, že u nich Cameron postrádal jiskru a necítil přitažlivost. Jiné to bylo s poslední čtveřicí, která postoupila až k tribunálu. Nejdřív tu byla Mallory. Ta byla Camovi v mnoha ohledech podobná, tudíž měli spoustu podobných názorů a zároveň zde probíhala jakási škádlivá rivalita. Poté lady Kiera, s kterou měli společné záliby ve sportu a velmi si rozuměli. Byly momenty, kdy ji vnímal spíše jako kamarádku, ale i chvíle, kdy si dovedl představit, že by k ní třeba i cítil něco víc. Problém byl možná v tom, že mu nedokázala dostatečně oponovat. V mnoha ohledech myslela spíše na jeho štěstí a blaho, ale Cameron potřeboval, aby mu někdo otevřel oči a donutil ho vystrčit hlavu z ulity. O něco lépe se to dařilo lady Hope. Ta mu byla z dívek asi nejblíže. Fungovala mezi nimi chemie, dokázali si povídat dlouhé hodiny, a sdíleli velmi mnoho soukromých vtipů jen mezi nimi dvěma. Během Selekce si vyměnili mnoho provokativních poznámek nebo vtipných vzkazů, kde se Cam podepisoval jako Sherlock a Hope jako Moriarty. Jednu dobu věřil, že to na konci bude Hope. Přesto byly chvíle, kdy ho rozčilovala její občasná dětinskou nebo to, že sem tam měla problémy brát věci vážně a ve chvíli, kdy potřeboval problém rozebrat detailněji změnila atmosféru na bezstarostnou. Nejdřív si totiž myslel, že to úplně stačí. Moct se odreagovat. Ale až s Angie pochopil, že o tom to není. Že občas musí čelit nepříjemnému, aby se dokázal posunout kupředu.
A Angie měli od počátku bouřlivý vztah. V mnoha ohledech si absolutně nerozuměli. Po prvních schůzkách nebyla zrovna úspěšnou kandidátkou. Na jejich prvním rande to mezi nimi zajiskřilo, ale zároveň znovu a znovu naráželi na svůj odlišný pohled na svět, jinak postavené priority a dalo se říct, že to dost skřípalo, až se dokonce pohádali v salonku. To byla ale spíše vina Camerona, který nevybíravě zkritizoval délku jejích šatů, zaprvé protože jejímu módnímu vkusu nerozuměl, ale také z vnitřního popuzení nad tím, že si vůbec délky její sukně všímal, a že ho to rozptylovalo. Do Vánoc spolu skoro nemluvili a dárek, který od Angie dostal, sloužil spíše k výsměchu, jelikož mu dala hrnek na čas, i když věděla, že čaj Cameron nepije a nemá ho rád. Vlastně až výměnou pár vzkazů a tanci na plese, při němž si promluvili, se jim podařilo věci mezi nimi trochu urovnat a vydat se správnou cestou.  Od té doby se Cameron rozhodl, že Angie přijde na kloub. Bral ji trochu jako hádanku, kterou potřebuje rozlousknout, ale byla v tom i neurčitá osobní potřeba a touha po tom, aby ji pochopil. Nedokázal ty pocity identifikovat, ale mnohdy se jim ani bránit. Čelili spoustě nedorozuměním, hádkám a krizím, ale s každou překážkou, kterou zdolali, si byli blíže. Nakonec Cameronovi Angie ukázala svět svýma očima tak, jak jednou vyjádřil touhu, že by ho rád viděl. Vzala ho doslovně na procházku svým životem a osobností, ukázala mu ze sebe tolik, až zjistil, že ve chvíli, kdy ji viděl bez všech těch ochranných bariér, konečně se nebál odložit ty své. Když se dozvěděl, že Angie dostala nabídku na kariéru módního návrháře v Itálii, zmocnila se ho panika. Z rozhovoru v časopise vyznívalo, že opravdu zvažovala, že to vezme. Což bylo logické, jednalo se o životní příležitost a móda byla pro Angie vášní, jenže... představa, že ji ztratí, ho donutila jednat. Zachoval se neférově, když ji zkonfrontoval s tím, že ji vyřadí, pokud chce odjet, až si nakonec oba dva dokázali přiznat, a to následně jeden druhému, že se nechtějí oddělit. Nejspíš ten stejný večer si uvědomil, že ji miluje, ačkoli jí to neřekl.
Té chyby litoval, když byl postřelen, ale rozhodl se ji napravit. Nečekal, že mu Angie bude city opětovat, zvlášť když se doznal k mnoha pochybením v rámci Selekce. Ale ona ho milovala stejně upřímně jako on ji. Naučila ho tomu, že lásku není potřeba si zasloužit, jen se o ni snažit a pečovat, že odpouštění může být darováno, a že vyhlídka společné budoucnosti stojí za všechny minulé útrapy. Jeho láska k ní se stala majákem a jistotou, kterou v životě potřeboval. Naučili se jeden o druhém nepochybovat, nehledě na to, že oba dva měli komplexy a o sobě pochybovali stále, nikdy ne však o sobě navzájem. Nakonec tak Cam získal to, o čem tajně snil. Vztah založený na vzájemném respektu, důvěře a absolutním přijetí. A nikdy nelitoval. Ačkoli ho bolelo rozpustit Selekci a přijít o kamarádky, věděl, že nemá nárok na truchlení. On mohl za jejich zlomená srdce, a to, že se mu některé rozhodly odpustit a nezavrhly ho byl spíše zázrak. Angie si vzal při obřadu v nezrekonstruovaném křídle, které věděl, že měla ráda a společně vykročili do budoucnosti, které se bok po boku už nebáli čelit. 
Nedá se říct, že by to měli jednoduché. Cameron se ještě v průběhu Selekce stal králem, jelikož stav jeho otce se nezlepšoval. Stále se měl dost, co učit, a taktéž Angie. Do toho oba dva měli dost rozdílné názory na vedení, tudíž se často poštěkali. Cam se ženou nehádal na poradě, ale v soukromí si uměli vjet slušně do vlasů. Naštěstí jejich usmiřovací sex dost sporů taky ukončil. Vzájemná přitažlivost je dost rozptylovala od povinností. I když se jim poštěstilo mít líbánky, kdy vzal Cam Angie do Itálie. Projeli Řím na skútru, v Miláně zašli na módní přehlídku, sjeli na Amalfi coast, kde vzal Cam Angie na projížďku malou plachetnicí. Neopomněli navštívit třeba i Veronu, kde se dostali do zapálené diskuze o tom, zda je Romeo a Julie spíše tragédie nebo komedie. Na vinicích strávili romantické večery u lahví s vínem a zakončili svůj výlet v Benátkách, kde ho Angie omylem shodila do vody při vystupování z gondoly. Byl z toho dost nabručený vzhledem k tomu, že to nějaký přihlížející vyfotil a Cameron několik dnů okupoval titulní plátky novin v promáčeném oblečení a s mrzutým výrazem, zatímco se Angie vedle něj popadá smíchy za břicho. Nakonec to však byly samy o sobě líbánky snů. Snažil se každý rok najít aspoň týden na to, aby s Angie vycestovali a poznali zase jiný kus světa. Například na první výročí ji vzal do Francie, kde prozkoumali Paříž a následně pobřeží. Rok na to zvolil Španělsko kvůli jejím Španělským kořenům. Stala se z toho jejich společná záliba, protože i když předtím cestoval rád, po jejím boku bylo to objevování příjemnější.
Nebylo však všechno růžové. Po návratu z Francie musel Cam čelit drtivému rozhodnutí. Rok se stav jeho otce nezlepšil, naopak jen chátral. Dle všeho pohasla naděje, že se z umělého spánku, kdy probere. Proto Cameron nakonec přijal doporučení doktorů a nechal Joela odpojit od přístrojů. Pro Camovu matku to bylo hodně těžké období. I když se smířila s tím, že to tak může dopadnout, přece jen ji pohřeb znovu zlomil. Už nikdy nebyla tak veselá, jak si ji pamatoval. Ale i pro Cama to znamenalo týdny, kdy nebyl úplně sám sebou. Angie se mu snažila projevit podporu, co nejlépe dovedla, ale když se Cameron umanul a zaseknul na místě, občas bylo těžké se k němu dostat. Úlevu nacházel v práci, jelikož s Angie měli tunu nápadů a to, jak zlepšit život v Illei. Několik společných projektů jako třeba ekologičtější textilní výroba nebo regionální rozvoj v provinciích, či třeba zlepšení transparentnosti vlády. Ale taky měl své vlastní záměry, třeba se podílel na rozvoji školství a vytvořil program pro nadané žáky, aby i děti z opomíjených a znevýhodněných vrstev obyvatelstva měli možnost dovolit si kvalitní vzdělání. Nakonec se mu podařilo chmury hodit za hlavu. Ztráta vždycky tak trochu bolí, nikdy se úplně nezahojí, ale čas poskytne člověku prostor pro to, aby se zaměřil v životě raději na to dobré. 
Byl to Cameron, kdo Angie navrhl, že by mohli mít děti. Věděl, že zmiňovala přání mít děti až později, třeba v dvaceti sedmi a více, ale Cameron se cítil připravený. Vždy věděl, že bude chtít rodinu a svou ženu miloval každým dnem jen více a více. Té lásky byla spousta, určitě měli dostatek na to, aby ji mohli rozdávat a darovat jejich dětem. A Angie kupodivu souhlasila, tudíž započala jejich snaha o miminko, která byla odměněna velmi brzy. Narodil se jim syn, kterého pojmenovali Julian a druhým jménem Archer, jelikož byl ve znamení střelce a Angie si dost potrpěla na znamení. Cameron trval na tom, že bude u porodu, nedokázal nechat Angie v těch těžkých momentech samotnou a jen čekat na výsledek. Brzy se jim zadařilo podruhé a Angie znovu otěhotněla. Zde proběhla mezi Camem a Angie asi nejhorší hádka v historii jejich manželství. Z dívek ze Selekce se totiž Cameronovi podařilo znovu obnovit přátelství s Hope. Ta si našla manžela a začala fušovat do politiky, v Angeles se často vídali a občas k nim třeba i Hope s manželem přišli na večeři. Měl za to, že Angie to nevadí a přátelství mezi Camem a Hope respektuje. Pro Camerona to byla doopravdy nejlepší kamarádka. Dokonce šel jejímu synovi za kmotra. Když tedy diskutovali s Angie o druhém jménu pro Phoenix, navrhl jméno Hope. Angie se to dotklo a vyloženě vybuchla. Cameronovi však přišlo, že to Angie přehání, a když měl dojem, že je v hádce v právu, prostě nepřestal a neomluvil se. Poprvé po letech tak zůstaly dveře mezi jejich komnatami zavřené, a sotva spolu prohodili pár slov, když nutně museli. Cama to užíralo, ale zároveň dokázal být dost tvrdohlavý. Nakonec si však uvědomil, že nastalo datum výročí jeho žádosti o ruku. A když Angie kdysi žádal poprvé, slíbil, že se jí bude ptát každý rok znovu, aby se pokaždé mohla rozhodnout, zda s ním chce strávit další rok života. V té chvíli se ho poprvé zmocnilo mírné zhrození. Opravdu nechá tohle, aby mezi ně vrazilo zbytečný klín? Angie byla v těhotenství logicky více emotivní, měl mít víc trpělivosti. A sice mohla být s Hope smířená, ale věděla, že kdysi do Camerona byla Hope zamilovaná a třeba v ní hnisala nějaká nejistota nebo bolístka, o které Camovi nikdy neřekla, anebo si ani neuvědomovala, že tam je. Rozhodl se tedy večer za Angie přijít, a stejně jako každý rok poklekl na koleno, tentokrát jí nabídl upřímnou omluvu a až následně své srdce. Neodmítla ho.
Po narození Phoenix ještě s odstupem přišla dcerka Vivienne. Ta nebyla tak úplně v plánu, ale zároveň si ani Cam ani Angie nestěžovali. Práce a děti je rozhodně okupovali naplno. Snažil se jim všem věnovat, jak jen to šlo a dát jim nejen lásku, ale i patřičné vychování. Občas to nebylo snadné, jelikož kromě Phoenix měly děti dost španělského temperamentu. Sem tam, když něco vyvedli, utrousil Cam k Angie “to jsou tvoje děti, já bych taková čertidla určitě neměl”, ale myslel to z legrace. Miloval je všechny stejně. Nedalo se říct, že by mu jedno nebo druhé či třetí dítě bylo bližší, i když každé miloval jinak. Julian mu dost připomínal sám sebe za mlada, navíc měl také slabost pro přírodní vědy, a přitom měl tolik ze své matky, že byla jedna velká radost ho sledovat vyrůstat. Phoenix byla naproti tomu jeho zlatíčko, dcerka, která se pokoušela každému zavděčit a působila jako v rodině jako lepidlo. I když se mohlo zdát, že do jejich rodiny nezapadá právě díky své rozvážné a poklidné povaze, občas v jejím pozitivním přístupu spatřoval zase svou mámu Lyannu i Joela. Tomu napovídala i zrzavá kštice, kterou podědila Phoenix právě po své babičce. Přinášela mu jistou nostalgickou nevíru a zároveň vděk za zachování těchto genů. A nakonec tu byla Vivienne. Ta Cameronovi v průběhu let způsobila předčasné zešedivění. Byla to jeho malá rozkošná holčička, ale taky neskutečný živel a nezastavitelné torpédo. Nejhorší bylo, když se začala zaplétat s aktivisty. Nešlo o to, že podporovala ekologii, to by schvaloval. Jenže s aktivistickými extremistickými akcemi porušovala zákony a Cameron byl ten, kdo musel čelit následnému nátlaku veřejnosti a jejich pobouření. Musel Viv vysekávat a občas to šlo jen tak tak. Díky svému věku jednou vyvázla s podmínkou, ale Cam věděl, že to mohlo dopadnout hůř. A už tak byl problém, že měla škraloup jako členka královské rodiny. Pokoušel se s ní promluvit, jenže Viv často tyhle rady brala jako snahu o omezování. Občas už si nevěděl rady, co s ní. Ze všech svých dětí o ni měl největší obavy a bál se ji spustit z dohledu. Věděl však, že to dívka nemyslí zle, jednou když se pohádali kvůli jejímu prvnímu klukovi, nakonec s pláčem přiběhla a omlouvala se mu, že na něj byla zlá. 
Rodina se stala jeho největší radostí i prokletím. Vždycky byl tím, kdo se ji za každou cenu snažil chránit. A to se velmi zkomplikovala s příchodem New Order. Nebylo pro něj šokem, že Lucienne někde zanechala další problém. Zdálo se, že všechny tyhle její minulé chyby nikdy nepřestanou rod Schreave sužovat. Problém s New Order je ten, že se s nimi nedá vyjednávat. Do toho k sobě začali shromažďovat zločince a kriminalita v zemi stoupala až příliš rychle. Po pár letech a jednom úspěšném útoku na palác dali s Julianem hlavy dohromady a vytvořili tajnou elitní jednotku Kingsman, jejímž cílem bylo podnikat kroky proti New Order a chránit královskou rodinu. Mělo to smíšené výsledky. Zatím nebyl žádný útok tak úspěšný, aby došlo ke zranění člena královské rodiny, ale taky se nepodařilo New Order doopravdy zastavit. Taky tu byla ta záležitost s manželem Phoenix, který měl podezřelou dopravní nehodu. Nebyla prokázána spojitost s New Order, ale ta možnost tu byla a Cam věděl, že i když Phoe nic neřekla, že si to vnitřně vyčítá. A nemohl jí pomoc, ani když mu chodila po paláci jako tělo bez duše. Měl dojem, že trochu otevřeněji s ním mluví ve skleníku, když společně pracovali na záhonu orchidejí, ale jako by vytratila její typická jiskra. Do toho Viv chtěla začít studovat a Cam měl obavy, že jakmile jí odzvoní 21 let, dostane se ještě do větších potíží. A Jules... s ním to také bylo poslední měsíce složité. Působil podrážděně a až příliš ponořen do práce. Cam věděl, že se rozešel s dlouholetou přítelkyní, s níž si už Cam pomalu myslel, že se možná v budoucnu ožení a Selekce nebude potřeba. Vadilo Julianovi, za jakých okolností se rozešli? Jeho dívka řídila pod vlivem a způsobila nehodu a rozchod přišel chvíli na to. Že by to Jules udělal kvůli tomu, jak Aletheu kritizovala média? A teď toho litoval? Nechtěl Selekci? Těžko říct. Julian nelhal, ale zároveň věděl, jak ukončit konverzaci, když člověk narazil na téma, o kterém se nechtěl bavit. 
Nyní tedy došlo na vyhlášení Selekce a Cameron je víc ve stresu než kdy jindy. Umně to skrývá, ale ví, že Angie to tuší, uměla v něm číst jako nikdo jiný. Jeho rodina byla nejen v ohrožení. Chvílemi měl dojem, že se trochu rozpadala zevnitř. Že některé pouta visely na vlásku, že zbýval jen okamžik do katastrofy a on nezvládne stát mezi všemi těmi hrozbami a zarazit je včas, aby neublížili tomu nejcennějšímu, co má. Věděl, že své děti nemůže ochraňovat navždy. Úkolem rodičů bylo je připravit a pustit do světa, ačkoli věděli, že ten je nemilosrdný a člověk si dříve nebo později ublíží. Ale sledovat to nikdy nebude snadné. Teď ještě naposledy se pokusí být štítem a mužem, který stíná hlavy imaginárních draků, aby mohla jeho rodina v klidu spát. Kéž by všechno bylo tak snadné jako v těch dětských pohádkách a příbězích, které všechny jeho děti do jednoho milovaly. Ale jestli se Cam něco naučil, tak to, že člověk se nevzdá jen kvůli tomu, že je něco složité a těžké. Ne, když má za co bojovat, bude se snažit dál třebas do posledního dechu.