Callum Arthur Maxwell Dean Hutchinson, australský korunní princ, působí na první pohled jako muž, který přesně ví, kým je a kam směřuje. Vysoký, udržovaný, se silnějším, ale ne přehnaně robustním tělem, v sobě nese sílu i přirozenou eleganci, kterou by od prince i mnozí očekávali. Hnědé vlasy, odstínem připomínající lesknoucí se kaštany po dešti, zdědil po otci. Většinou si je pečlivě upravuje, ale najdou se i dny, kdy mu vzdorovitě trčí do všech stran a připomínají vrabčí hnízdo. A právě v těch chvílích vypadá Callum paradoxně ještě víc sám sebou – jako by se pod vší tou uhlazeností skrývalo cosi drsného, upřímného a možná i těžce pochopitelného. Má tvář, která zanechá dojem, ať už ho spatříte poprvé nebo posté. Rysy v jeho obličeji jsou ostré a dokonale symetrické, s čelistí, která jako by byla vytesána z kamene. Tuto ostrost však zjemňuje přirozené strniště, které vždy udržuje v perfektní délce. Hrubší vousy dodávají jeho vzhledu syrovou mužnost, kontrastující s elegancí jeho královského původu, a zároveň podtrhují jeho přirozený šarm. Nejvýraznějším rysem jeho obličeje, který zanechává nejhlubší dojem, jsou oči. Modré jako nejhlubší vody oceánu za klidného rána. Ten pohled nese dědictví jeho matky, jsou plné vřelosti a srdečnosti, a přitom dokážou být i ostré a pronikavé. V jeho pohledu je cítit empatie, jako by dokázal prohlédnout přímo do nitra člověka. Když se usměje, jeho oči se rozzáří a na tváři se mu objeví klukovský ďolíček, připomínající chvíle, kdy byl ještě bezstarostným dítětem. Ten úsměv působí odzbrojujícím dojmem – jako kdyby v něm Callum přirozeně nosil něco hřejivého, co vždy dokáže prolomit chladnou atmosféru kolem něj. Plné rty, lehce zvlněné do úsměvu nebo přemýšlivého sevření, jsou dalším výrazným rysem jeho tváře. Když mluví, jeho hlas zní hluboce a vyrovnaně, každý tón pečlivě vážený, jako by chtěl dát váhu každému slovu. A přesto jeho úsměv, někdy mírně pokřivený náznakem ironie, dodává jeho serióznosti nečekanou lehkost. Jeho nos je rovný, s témě nerozpoznatelným náznakem hrdého oblouku, který jeho tváři dodává výraz charakteru a pevného odhodlání. Lícní kosti jsou vysoké a ostře definované, což jeho obličeji propůjčuje až sošnou preciznost. Nad modrými očima se klene obočí – perfektně tvarované, tmavé a výrazné, jež rámuje onen pohled, který snadno zaujme a nepustí. Callumova tvář je harmonickým spojením elegance a síly, kde každý rys nese svůj vlastní příběh. Je to tvář, která vzbuzuje respekt, ale i zvědavost, a její působivost spočívá právě v tomto kontrastu – mezi kontrolou a vnitřní vášní, mezi královskou vyrovnaností a syrovou lidskostí. Každý detail jeho vzhledu, od jeho pevných ramen po jemné vrásky kolem očí, odráží muže, který žije mezi světy. Nosí tíhu svého rodu a královského titulu, a přesto si zachovává kousek svobody, jenž se zrcadlí v jeho vlasech neposlušně trčících do všech stran a v očích plných skrytých příběhů. Je mužem, jehož přítomnost není jen vidět, ale i cítit – jako příslib, jako bouře čekající za klidnou hladinou. 
Na pravém předloktí má vytetované jméno své matky – Helene. Jednoduché, ale o to výmluvnější gesto, které v sobě nese tíhu ztráty i tiché odhodlání, jako tichá hymna, kterou zpívá jen sobě. Helene nikdy nepoznal, zemřela při jeho porodu, ale její přítomnost cítí ve svém životě neustále. Tetování je pro něj spojením s ženou, která ho nikdy nemohla obejmout, a přesto ovlivnila každý jeho krok. Je to jeho způsob, jak ctít památku matky, která za něj obětovala všechno, a zároveň připomínka neviditelného břemene, které nese od narození. Slib, který si dal – být otcovým největším triumfem a zároveň jeho největší prohrou – je odrazem té tiché, ale všeobjímající přítomnosti.
Callum je inteligentní a pozorný, vidí a chápe více, než je mnohdy ochoten přiznat. Možná i proto si kolem sebe udržuje určitou distanci. Ve společnosti působí sebejistě, někdy až lehce vzdorovitě, a od dětství ví, že svět kolem něj je poskládaný z očekávání a povinností. To vše přijal, ale přizpůsobil si to tak, aby si udržel vlastní prostor a neztratil svou vlastní, nezaměnitelnou osobnost. Neznamená to, že by byl Callum arogantní nebo nepřátelský; spíš si váží své nezávislosti a netouží po tom, aby ho někdo svazoval nebo určoval jeho životní cestu. Jeho smysl pro humor je přirozený a vždy upřímný. Často používá humor k odlehčení situací, k potlačení napětí a taky jako štít proti zvědavosti okolí. I když dokáže být společenský a veselý, uvnitř je tichý a rozvážný, mnohem více zaměřený na vnitřní rovnováhu než na okázalé projevy. Často se uchyluje k samotě, kde hledá klid. Jeho záliba ve fotografování mu poskytuje únik, kdy se může skrze objektiv dívat na svět s odstupem a nacházet v něm tichou krásu. Často fotí přírodu a detaily, které ostatní možná ani nezaregistrují – pro Calluma však každý takový záběr představuje jeho osobní vnímání světa, kde je důležitý každý maličký kousek.
Jako přítel je Callum loajální a spolehlivý, ale důvěru považuje za vzácný poklad. Přes všechnu svou vnímavost a empatii si uchovává vnitřní odstup, který nikomu neumožňuje snadno prolomit. Přátelé si pečlivě vybírá, stejně jako všechno ostatní, s nimiž je ochoten sdílet střípky svého soukromí. Bojí se zklamání, a možná proto si i své nejbližší drží v bezpečné vzdálenosti. Ve vztahu k ženám je tento přístup ještě výraznější. Callum je milovník žen, obdivuje je a váží si jejich společnosti. Umí být okouzlující a pozorný, ale zároveň ví, že nic hlubšího si nemůže dovolit. Přitahuje pozornost žen svou přirozeností a upřímným zájmem, a možná právě tím, že zůstává svým způsobem nedosažitelný. I přes jejich náklonnost však s žádnou nenaváže vztah. Callum necítí potřebu se vázat; stále si uchovává přesvědčení, že největší hodnotou je jeho nezávislost a svoboda, která mu umožňuje být sám sebou. A pak… je tu onen tichý slib, který sám sobě dal.
Miluje pocit volnosti – a právě v tomto ohledu se naplno projevují jeho záliby v surfování a jízdě na motorce. Když je na vlnách nebo když projíždí krajinou, cítí se oproštěný od titulu i odpovědnosti, jako by svět kolem něj na chvíli ztichl. V těchto chvílích si připomíná, že je víc než jen korunní princ – že má své vlastní sny a touhy, které mu nikdo nemůže vzít. Jeho další záliba je možná netradiční záliba, ale je pro něj způsobem, jak se ponořit do detailů a soustředění. Ráda sestavuje modely malých aut a letadel. Právě při práci s těmito modely se projevuje jeho schopnost disciplíny a preciznosti, což považuje za jednu z klíčových hodnot ve svém životě. Detailní práce na složitých modelech mu přináší tichou radost a zároveň jej učí trpělivosti a pečlivosti. Za vším tím odhodláním a smyslem pro disciplínu se však skrývá slabina – Callum obtížně odpouští. Staré křivdy a bolest v sobě nosí dlouho a drží se jich skoro jako částí vlastní identity, kterou by možná ztratil, pokud by se jich pustil. Neochota pustit minulost ho někdy brzdí, přesto v hloubi srdce doufá, že jednoho dne najde sílu překročit vlastní stín.
Ke svému titulu přistupuje Callum s naprostou zodpovědností a možná až s tvrdým odhodláním, které je zřetelné v každém jeho kroku. Od malička mu bylo vštěpováno, že je předurčen k tomu stát se králem, a na jeho bedrech vždy leželo břímě očekávání, že povede svůj národ i rodinu. Otec, poháněný posedlostí zachovat rodovou linii, z Calluma vypěstoval dědice s nesmírně pevným odhodláním. Callum však našel způsob, jak se s touto rodinnou posedlostí vyrovnat – rozhodl se stát se tím, čím otec vždy toužil, ale také něčím, co by ho nikdy nenapadlo. Dal sám sobě tichý slib, že se stane otcovým největším splněným snem a zároveň jeho největší noční můrou. Nejenže převezme vládu a povede svou zemi, ale zároveň se nikdy neožení a nezplodí dědice, čímž plánuje uzavřít dějiny jejich rodu se svou osobou a vládu bude muset převzít někdo z jeho stupidních příbuzných, jak jim otec často a rád přezdívá. Toto rozhodnutí z něj dělá muže, který si v přítomnosti žen zachovává vnitřní odstup – ne proto, že by je neměl rád, ba naopak, ženy jsou jeho slabostí, rád se jejich společností obklopuje a jejich kouzlu často podléhá. Nicméně jeho vědomí, že se nikdy nemůže vázat, mu nedovolí překročit určitou hranici, a každému hlubšímu poutu se vyhýbá. Navzdory své disciplíně a pevnému postoji si Callum dopřává alespoň jednu slabost – kávu. Na kávě je téměř závislý, považuje ji za svůj každodenní rituál a jedinou drobnou neřest, která mu poskytuje alespoň malý únik v momentě, kdy je zavalen nároky své královské povinnosti.