Její otec Jean-Fabrice Rousselot (61) se v mládí vydal na slibnou kariéru strážce, kde si sice neodnesl žádnou zářivou medaili, ale zvládl ji dotáhnout až na diplomatické vrcholy pomocí oblíbené strategie „znám koho je třeba.“ A i když neměl žádnou výsadní pozici, díky své schopnosti v pravou chvíli říct správnému člověku „mám na vás malou prosbu“ a občasným podplácením přátel se vyškrábal na diplomatické příčky. Časem sice zjistil, že armáda dává přednost mladším mužům, ale to ho nijak neodradilo. Stačilo se vzdát vojenské uniformy a nasadit diplomatický oblek. Čas ho totiž tlačil – měl partnerku, Frances, a s ní nemanželského syna Luciena, o kterém se muselo v pravý čas decentně mlčet. Aby se předešlo hanbě, především té jeho, vzal si ji. Manželství nebylo šťastné, Frances byla ochotná a vstřícná, ale trochu prostoduchá. Nedokázala si vojáka udržet, a když se objevila ambiciózní mladá kráska Claire, která v úspěšném politikovi viděla skvělou a zabezpečenou budoucnost. A tak došlo k výměně „slušné“ manželky za „strategickou“ manželku, která rychle a efektivně využila jejich postavení k tomu, aby si sama otevřela dveře do světa politiky. Od té doby se společně pohybují ve vyšších společenských vrstvách – a na očích bulváru jsou jen málokdy, protože Bankston je z ruky a drby tak snadno nepřichází. Jean-Fabrice zůstal u ministerstva obrany a Claire získala místo u věcí zahraničních.  

Narození a rané dětství:
Clara Audrey se narodila na jihu provincie Bankston v jeho hlavním městě. Jedna z provincií v Ilée,  kde je stejně přirozený francouzský jazyk jako čaj o páté. Po svatbě si totiž Fabrice a Claire konečně našli čas na novou investici do rodiny, pardon, na dítě, a tak přišla na svět Audrey, která dostala vznešené francouzské jméno, což byl důležitý prvek jejich image (když už tedy nějaké to dítě mají). Jean Fabrice (61) a Claire (43) si přivlastnili sídlo u hlavního města, kde dceru vychovávali. Její první jméno, Clara, bylo na popud své kmotry, po které jej dostala, z rodokmenu vyškrtnuto. Urazila totiž Claire natolik, že kvůli image byla ochotná své dítě přejmenovat. Claire měla s Audrey velké plány – žádná průměrnost nepřicházela v úvahu. Dostávala hodiny vzdělávání navíc, ve svých dvou letech ji matka přivedla k baletu, aby v ní rozvíjela ženskost, ladnost a eleganci. Později k tomu přibyl golf, hra na klavír a angličtina, protože její rodný jazyk je francouzština, a co kdyby náhodou pozvali na čaj o páté britskou královnu?. Dětství měla poměrně harmonické, stejně jako bylo harmonické manželství jejích rodičů - alespoň navenek.  Claire dbala na to, aby se manželství navenek tvářilo harmonicky, protože „přiznejme si, rozvody kazí image“. Samozřejmě se občas potýkali s občasnými problémy spojenými s jejich kariérními pozicemi, střídavou péčí o Luciena, syna Jeana-Fabrice z prvního manželství, či pouhý fakt, že láska po několika letech mezi manžely vyprchala a nahradil ji zvyk a praktická kooperace. Audrey však nikdy nepocítila žádné důsledky těchto problémů. 

Dětství:
Ve svých sedmi letech dostala Audrey, k obrovské nelibosti své matky, nápad věnovat se kromě baletu i krasobruslení, což šlo ruku v ruce s baletem. Krasobruslení si však postupem let vyžadovalo mnohem větší fyzickou sílu a též představovalo větší riziko potencionálně závažnějších zranění - disciplína, která v matčiných očích zaváněla vším možným, jen ne bezpečím. Audrey však v této jediné věci neustoupila a našla poprvé podporu u svého otce, který byl velkým fanouškem ledního hokeje, kterému se v tuto dobu již aktivně věnoval jeho syn z prvního manželství. Audrey nikdy neměla kolem sebe nedostatek lidí, ale důvěru měla šetřenou výhradně pro rodinu. Matka ji pravidelně upozorňovala, že jen rodina to s ní myslí doopravdy dobře. A to přes fakt, že její otec, Jean-Fabrice, byl kvůli své práci často nepřítomný, takže většinu času trávila s matkou. Byla s ní blízká jako žena s ženou, ale s rostoucími očekáváními se jejich názory začaly rozcházet. Zpočátku se s nevlastním starším bratrem, který vrcholově hrál lední hokej, moc neznala. Vztah se zlepšil, když se přestěhoval se do rodinného sídla. Čím více se Audrey oddalovala od matky, tím blíže se dostala ke svému bratrovi, který pro ni byl inspirací. Krasobruslení a balet se staly jejími hlavními aktivitami, i když musela čelit mnoha prohrám, pádům a zraněním, jako byly zničené vazy a zhmožděná chodidla. Ačkoliv měla být původně vzdělávaná v doomácím prostředí jako jiné dcery smetánky, Claire se rozhodla poslat Audrey na soukromou dívčí školu, což Audrey prospělo - ne tak úplně její matce. Audrey se více zapojovala hned do několika kolektivů a začala s ní cloumat puberta. Byla čím dál více rozmazlená a vybíravá. Mělo to však svůj důvod - chtěla být oblíbenou. Dokonce ve věku 11 let měla v pokoji plakát prince Illéji v životní velikosti a byla jeho velkou fanynkou. S kamarádkou Lacy o něm a celé královské rodině dokonce psala na blog, kde analyzovaly, co má dnes princ na sobě, a dokonce spekulovaly, zda je víc na růže, nebo na orchideje. Tato platonická posedlost ji naštěstí s odstupem času opustila. 

Dospívání:
V dospívání Audrey z baletních kruhů rychle zjistila, že být nejlepší neznamená mít nejnovější baletní piškoty, jako spíše mít občas mít nohy odřené do krve. Rivalita? Ano, děkuji. Dřina? Všechna na světě. Svět už nebyl tak růžový.  Krasobruslení a balet vyplnily veškerý její volný čas – což bylo možná trochu ironické, vzhledem k tomu, že Claire se mezitím rozhodla, že Audrey přeci jen potřebuje i vzdělání. Přešla na sekundární vzdělávání na Akademii pro všeobecné vzdělávání a změnil se tak kolektiv kolem ní. Více se soustřeďovala na tréninky a soutěže baletu a krasobruslení, čímž se více uzavírala do sebe. Též mnoho cestovala po Illéji, kvůli různých šampionátům a soutěžím, či představení. První pracovní příležitost se naskytla jako balerína v National Theathre v Bankstonu, což byl velký úspěch pro 15letou dívku. Obsazována však byla pouze do vedlejších rolí, kvůli její povinné školní docházce a krasobruslení. 
Šestnáct byl věk, kdy na scénu vstoupil Michel Deveraux, který byl nejen trenérem, ale taky pohledným krasobruslařem. Když spolu začali trénovat, Audrey byla rozhodnutá prokázat svou zdatnost – jak na bruslích, tak před jeho očima. Díky jeho vedení nakonec vyhrála provinční šampionát v krasobruslení, čímž prokázala, že v sobě má víc než jen základy etikety. Později reprezentovala i celou Illéu, na mezinárodní úrovni už sice úspěch neslavila, ale v tomto období se její vztah s Michelem z neprofesionálního zájmu posunul na úroveň, kterou by její matka nazvala „nepřijatelnou a skandální.“ Michel, bývalý reprezentant Illéji, byl její první láska – a to tajná a o sedm let starší. Vztah však nevydržel; po necelém roce ale Michel přišel s tím, že „na to není připravený“ a Audrey zanechal na ledové ploše s první zlomeninou. Rozchod Audrey z pochopitelných důvodů zasáhl. Byl to její první vztah, navíc neetický a s člověkem, který byl zároveň její autoritou, a který s ní prošel kus jejích vítězství a pádů. A najednou na to měla být sama. Krasobruslení se sice nevzdala, ale neúčastnila se již šampionátů na mezinárodních úrovní. 
V osmnácti ukončila sekundární vzdělávání a připravovala se novou kapitolu svého života - v jiné provincii. Protančila se k pracovní nabídce k National Monument Theathre v Montréalu - ve městě, kde začala studovat obor Sociologie a Ekonomie na Université de Montréal. Byla to dost možná nejdelší věta v jejím životopise, ale mnozí - a možná i ona sama - zpochybňovali, zda pozice primabaleríny je založena na její technické zdatnosti jako spíše na jejím jméně. Nakonec si pozici primabaleríny udržela pouze jednu sezónu, než se začala opět připravovat na zimní olympijské hry. Navíc si je vědoma, že ačkoliv balet ji přináší pevný základ a stabilní kariéru, krasobruslení reprezentovala na mezinárodní úrovni a tudíž je mnohem více zručná v tomto zaměření. Univerzitní studium sociologie a ekonomie můžeme vnímat jako povinnost vůči rodině – něco, co splňuje, ale nevěnuje tomu celou svou pozornost. 
Přihláška do Selekce jí do života vstoupila trochu nečekaně, ale její matka na ni čekala jako na dárek k Vánocům a jen doufala, že se přihlášky neotevřou, než Audrey dovrší 19 let, aby splňovala potřebný minimální věk pro zařazení. Ačkoliv Audrey svou pozornost věnovala přípravě na sezónu, léto strávené v Bankstonu s její matkou ji nakonec přesvědčilo o výhodách, kdyby byla zařazena. Řadila by se mezi nejžádanější dcery Illeji, zvýšila by se její prestiž, poznala by nový kolektiv, mezi který by zapadla lépe, a měla by pauzu od univerzity - pauzu, kterou by mohla věnovat sama sobě. Bylo ji mylně přislíbeno, že palác v Angeles vlastní největší lední stadion. Nakonec přihlášku podala, ale s velkými obavami. Je to nakonec soutěž, na kterou se nemůže připravit tréninkem. A i když je hlavní výhra srdce prince, vůbec si nedovede představit, že by se měla ve svém věku zavázat k něčemu jako je sňatek. Její ženská ješitnost však zvítězila - pokud by byla jen do Selekce zařazena, ukázala by všem, kdo o ní pochybovali, že má na víc. Může jen doufat, že ji toto nepromyšlené rozhodnutí neskončí fatálně.