Sólveig se narodila do královské rodiny Reysted. Vyrůstala se svým starším bratrem Funnurem, který byl vždycky více opečovávaný. Kdo by se také divil byl to všemi oblíbený korunní princ. Sólveig byla vždycky ta druhá. Ani ji to nějak zvlášť nevadilo. Mohla si dělat co chce kdy chce, na rozdíl od svého bratra.
Ze začátku byli vychováváni společně, pak ale když její bratr stárl vychovávali ho více přísně. Hodiny které spolu mívali už dohromady neměli. Přestali se úplně vídat. Vždy ho jen zahlídla na chodbě a mlčky mu zamávala. Na školu úplně kašlala. Raději běhala po lesích a prozkoumávala svět. Nikomu to nevadilo. Říkali si že ona stejně na trůn nepůjde, tak proč by ji něco měli říkat. To se ale hluboce mílili.
Jednoho dne se Sólveig jako obvykle šla projít. Procházela se tundrami Islandu a spírala lišejníky. Když v tom se za ni přihnal obrovský medvěd. Sólveig začala křičet. Nevěděla co má dělat, tak volala o pomoc. Jeji bratr ji uslyšel a běžel ji na pomoc. Když přišel Sólveig už byla zraněná. Vypadala že za chvilku umře. Medvěd ji chtěl dát poslední ránu ale v tom mezi medvěda a Sólveig vběhl Funnur. Funnur odletěl daleko. Byla to strašná rána. Pak už jen přijeli ostatní a pomohli jim. Funnura ten medvěd zabil. Sólveig byla jen zraněná a za pár dní se uzdravila. Její matka za nedlouho po smrti svého syna zemřela. Celé království truchlilo nad touhle ztrátou. Jeji otec byl zničený. Dlouho se nic nedělo a v království byl jen smutek. Král se ale musel schopit a připravit svojí dceru na kralování. Tak se z Sólveig stala koruní princezna. Musela se pilně učit a poslouchat. Převzala spoustu zodpovědnosti. Nemohla chodit kde chtěla, nemohla dělat co chce a kdy chce. Za nedlouho se otci vzepřela, prostě tohle nebylo pro ni. Silně se s otcem pohádala. Nakonec ale byla nucena odstoupit. Musela to udělat pro svého bratra. Aby jeho smrt nebyla k ničemu. Nikdy si ale neodpustila že jeji bratr zemřel kvůli ni. Že se pro ni obětoval.