Během jednoho dne s prvním paprskem slunce na svět přišla i hnědooká holčička, která oznámila svůj příchod na svět hlasitým pláčem. Ovšem s jejím narozením ze světa odešla její maminka a v tu chvíli přišla malá holčička o jednoho ze svých rodičů. Její táta nesl zprvu ztrátu své ženy těžce, ale nedokázal se do svého malého děvčátka nezamilovat. I přestože nebylo nejlehčí se starat o malé novorozeně a později batole, snažil se jak nejvíce mohl i přes nedostatek peněz. Dával jí najevo lásku a malá holčička nesoucí jméno Jennifer měla krásné, bezstarostné dětství plné hezkých vzpomínek na chvíle se svým tátou. Byli jen oni dva, ale byla to správná dvojka. Vymýšlela už od mala se svým tátou hlouposti a on jí vyprávěl o její mamince, které se dle jeho slov tak podobala. Občas jí maminka chyběla a přemýšlela nad tím jaké by bylo, kdyby tady mohla být s nimi. Na smutek ovšem neměla tolik času, často trávila noci pod stanem, v létě spolu chodili plavat, v zimě stavěli sněhuláka, chodili na procházky, na podzim spolu pouštěli draka a podnikali spoustu dalších, zábavných aktivit. Snažila se tátovi vždy pomáhat se vším čím mohla, aby mu mohla usnadnit práci a ve vlasech se mu starostmi nevyskytly šediny. Ve škole nikdy neměla problémy a nedělalo jí problém najít si mezi ostatními lidmi přátelé. Nikdy neměla žádný vztah, protože neměla čas na vztahy kvůli škole, žádný jí nepřišel ten pravý a nechtěla nechávat svého tátu samotného. Jejím nejlepším parťákem byl prostě vždycky její táta, on byl totiž tím člověkem co jí učil, co jí poprvé vzal do kuchyně a začal jí učit vařit a po kom zdědila svou vášeň. Jakmile se jí navíc po škole naskytla příležitost pracovat v kuchyni v paláci, brala to jako velkou příležitost a s nadšením se do toho pustila.