Meilin se narodila jako druhé dítě královské rodiny Nové Asie. Její rodiče, král a královna, ji milovali stejně jako jejího staršího bratra, ale tradice a politika byly neúprosné, on byl dědicem, zatímco ona byla vždy až na druhém místě. Přestože jí rodiče nikdy nedávali najevo, že je méně důležitá, společnost jí to připomínala na každém kroku. Byla princeznou, kterou nikdo neočekával a přesto se odmítala spokojit s tím, že by byla jen dekorací u dvora. Již od dětství cítila potřebu dokazovat svou hodnotu. Zatímco její bratr se připravoval na roli budoucího krále, ona se soustředila na vzdělání a diplomatické schopnosti. Zatímco jiní ji viděli jako „druhou“, ona se snažila být nejlepší ve všem, co dělala, nejen pro sebe, ale i proto, aby dokázala, že není jen přebytečným dítětem královského rodu. Její vztah s bratrem byl komplikovaný. Na jednu stranu se měli rádi, vyrůstali spolu a chránili jeden druhého, ale vždy mezi nimi panovala tichá soutěživost. Bratr ji vnímal jako schopnou, ale nikdy jako hrozbu, dokud nezačala být veřejností oslavována pro svou inteligenci, odvahu a charisma. Lidé ji obdivovali a někteří ji začali srovnávat s ním. Možná poprvé v životě pocítil, že jeho pozice není tak neotřesitelná, jak se zdálo. Přesto nikdy neměla ambice získat trůn. Chtěla něco víc, chtěla být slyšena, chtěla se zapojit do rozhodování o budoucnosti své země. Chtěla být něčím víc než jen princeznou, která se jednoho dne vdá za vhodného šlechtice. Její snahy ale často narážely na konzervativní názory dvora, který ji stále viděl spíše jako diplomatický nástroj než jako skutečnou vůdkyni. Postupem času se v ní začal probouzet rozpor, měla v úctě tradice, ale zároveň se proti nim bouřila. Ctila historii své země a její hodnoty, ale odmítala přijmout předurčenou roli. To ji vedlo k hledání vlastní cesty, i kdyby to znamenalo porušit pravidla a postavit se autoritám, které ji chtěly udržet v pozici poslušné princezny. Její touha po svobodě ji vedla k tajným nočním výpravám mimo palác. Poprvé se vyplížila ze zvědavosti, ale zážitek, kdy mohla být jen obyčejným člověkem mezi lidmi, ji okouzlil. Míchala se mezi dav na rušných trzích, objevovala skrytá zákoutí města a dokonce navštěvovala večírky, které byly pro někoho jejího postavení naprosto nevhodné. Bylo to nebezpečné, ale zároveň vzrušující. Rodiče se o jejích eskapádách nakonec dozvěděli a přísně jí zakázali opouštět palác bez doprovodu. Hlavně se obávali, že by se jí mohlo něco stát, nebo že by mohla poškodit pověst rodiny. Jenže Meilin odmítala svůj život strávit zavřená v pozlacené kleci. Zákazy ji nezastavily, jen ji přinutily být opatrnější. Když její rodiče pochopili, že ji neudrží pod kontrolou, rozhodli se pro radikální krok. Poslali ji do Illey, aby sledovala probíhající Selekce. Oficiálně šlo o diplomatické gesto, posílení vztahů mezi Novou Asií a Illeou. Ve skutečnosti to však byl způsob, jak ji dostat pryč z problémů a zajistit, že se konečně usadí. Pokud už ale opravdu musela odejít, hodlala z této zkušenosti vytěžit co nejvíce a pořádně si jí užít.