Ryuhwan byl odjakživa někým, koho svět donutil se zatvrdit. Vyrůstal v prostředí, kde vládla přísnost, chlad a očekávání, jež nikdy nebrala ohled na dětské srdce. Jeho otec byl mužem s neprůstřelnými zásadami a Ryu, ačkoliv se tomu dlouho bránil, v sobě začal objevovat části otcova chování. Naučil se, že je slabost neodpustitelná, a že emoce nejsou projevem lidství, ale známku slabosti. 
Postupně se v něm zakořenilo přesvědčení, že respekt si člověk nezíská pokorou, ale musí si ho zasloužit. A tak se z něj stal někdo, kdo místo úsměvu volí úšklebek, kdo slova používá jako zbraň a nicneříkající pohledy jako masku. Ironie se sarkasmem se pro něj staly prostředkem, jak odradit všechny, kdo by se k němu chtěli dostat příliš blízko. Příliš blízko k měkčímu středu. Emoce si drží zamčené za pevnými dveřmi, hluboko v sobě, protože ví, že jejich vypuštění by mohlo zničit vše, co tak pečlivě budoval. A přesto, někde pod tím vším, schovává smysl pro čest, loajalitu a neústupnost vůči nespravedlnosti. Nikdy nepřijme autoritu jen proto, že má moc. Respekt si u něj musí každý zasloužit. Zklamání druhých nezapomíná. Žije podle vlastního kodexu, v němž „oko za oko” není jen fráze, ale pravidlo.
Z vojenského výcviku si odnesl víc než jen přesnou mušku a dokonalý postoj. Naučil se poslouchat rozkazy. Ale jen ty, které dávají smysl. Má disciplínu vrytou hluboko pod kůží, přítomnou v každém gestu a pohybu. Ví, kdy mlčet, kdy zasáhnout, kdy ustoupit. Ačkoliv mnohdy působí jako živel, v jádru je stratég. Schopný udržet klid i pod tlakem, být efektivní a přesný, když na tom záleží. Právě to z něj dělá dobrého vojáka. Ne slepá poslušnost, nýbrž schopnost přežít, myslet, rozhodovat a nést následky. 
Má rychlou krev a ještě rychlejší pěst. Vytočí ho maličkosti, ale nedává prostor výčitkám. Hněv je pro něj přirozený, tak jako jiní dýchají. Ryuhwan bývá nebezpečně klidný, až do momentu, kdy emoce probourají hranice, a pak nezůstane kámen na kameni. 
Přesto všechno není prázdným, jen vnitřně zapečetěný. Pro ty, kteří si dokáží získat jeho důvěru, se stane neochvějným spojencem. Neochraňuje tím, že druhé schová, chrání tím, že dokáže krýt záda, i když to znamená jít proti celému světu. Věrnost je pro něj víc než láska. A přesto, kdyby někdy někoho miloval, dal by do vztahu vše. Bez výmluv, bez hranic. Ale otevřít vlastní srdce pro něj není snadné. Není brána, ale zámek, na který klíč neexistuje…dokud se nenajde někdo, kdo si ho sám nevyková.