Jsou dva typy lidí, ti co chtějí dítě a potom ti, co jsou následně překvapeni. Řekněme, že u Laina to byli oba dva typy.  Jeho praví rodiče nebo spíše jeho matka byla překvapená, když otěhotněla. Byla mladá, měla celý život před sebou a kvůli blbé náhodě, jednomu večeru se stalo, že se jí měl narodit syn. Opravdu stála si za tím, že si dítě nechá, ale pár dní po porodu, jako matka samoživitelka si byla jistá, že to nezvládne. Nechtěla si pokazit život dítětem, chtěla cestovat, žít a to dítě jí táhlo k zemi. Nezbavila se ho, že by ho někde nechala o to žádná. Jednoduše Lain se dostal k jejímu bratrovi. Věděla, že se o dítě snaží, ale jeho manželka nemohla otěhotnět a taky si byla jistá, že o něj bude dobře pečováno, přece jenom její bratr byl královský voják a jeho manželka byla právnička. Takže dva měsíce potom, co se malý chlapeček narodil, změnil rodinu. Bylo v plánu, že se o tom nikdy nedozví, jeho pravá matka se i odstěhovala a doteď cestuje po světě a dělá jakoby nic. A malý Lain získal oba rodiče a skvělý život. Rostl z něho úžasný kluk. Už na pískovišti si uměl najít přátelé a mezi nimi byla i jedna dívka. Stejně stará, byla to sousedka. Amari byla holčička, která to ve svém životě měla těžké už od začátku. Už když se narodila, tak její nohy byli slabé a ona se tak postupem času dostala na vozíček. Přesto se usmívala na každého a čišela z ní energie, která Laina přitahovala. A tak se z nich stali nejlepší přátelé. Postupně jak vyrůstali tak dělali všechno spolu. Lain se učil surfování a Amari ho přitom sledovala a ona se učila zase o oceánu. Předávali si tak všechno potřebné. Ona mu předávala informace, lásku ke knihám a vše co se týkalo oceánu a on naopak jí zase ukazoval ten dobrodružný svět, který by mohla mít taky. Bylo předurčeno, že Lain půjde ve stopách svého otce, takže už když mohl se připravoval, že jednou převezme stejnou práci a bude vojákem u královské rodiny. A to se mu i v osmnácti povedlo. Neřekl by, že byl z toho dvakrát nadšený. Spíše doufal, že půjde studovat oceánologii a jednou bude pracovat takhle.  Ale podle Amari to byla skvělá příležitost a přece to neznamenalo, že nebude mít čas na to co má rád. Taky to bylo období, kdy tohle přátelství začalo vymykat kontrole a po roce přemýšlení, se oba rozhodli, že spolu začnou chodit. Do jeho dvacetičtyř let se k jeho koníčkům přidali zbraně a auta. První z toho, byla věc u které neměli stejný pohled na věc a byla to jediná část, která tvořila jejich hádky. Ona chápala, že to k jeho práci patří, ale neznamenalo to pro ní, že by to měl být jeho koníček. On naopak v tom viděl nějaký únik od reality, tak jako v knihách a surfování. Pár měsíců před jeho narozeninami dostal nabídku, být soukromý strážce prince, což z větší části bylo spíše řidič. S princem se znali, nebo spíše jak by on řekl, byli známí, tzakže nečekal, že zrovna on, bude na tom seznamu první. Přijal tuhle nabídku, taky proč ne. Což ale znamenalo, že s Amari vedli nekonečné diskuze. On byl více v práci než doma. Někdy přišlo na téma dítě. Taky byla šance na léčení u Amari a on v tom viděl, že když bude pracovat budou peníze na všechno. Ona naopak byla pořád sama doma a ten dobrodružný život se vytrácel. Přesto stále mezi nimi byla nekonečná láska, kterou viděli všichni okolo. Jen si oba museli zvyknout na to nové. To nové však přišlo dva týdny před jeho narozeninami. Amari, měla začít postupovat léčbu a měla se dostavit do nemocnice. On jí tam měl odvést, ale bohužel nestíhal a tak se Amari rozhodla to vzít do svých rukou. Bylo normální, že se sama někam doprovázela. Přece jenom vozík v dnešní době nebyl problém. Mnoho dopravních prostředků na to bylo uzpůsobeno a ona jeden z autobusů využila. Nemohl za to nikdo, byl to osud, tak jako, byl osud, že on se nikdy nedozví, že jeho údajná teta je jeho matka, tak osudem bylo, že na křižovatce přestaly fungovat semafory a do autobusu vrazil nákladák, který si myslel, že má přednost. V ten den umřelo deset lidí včetně Amarti, která svůj boj vzdala při cestě do nemocnice.  Lain to zjistil až o několik hodin později, kdy tomu nemohl uvěřit. Někdo by řekl, že v tu chvíli se zavře a bude brečet. A ano on to udělal, ale jen na pár dní, potom začal fungovat. Přesto to neznamenalo, že se tak rychle dostal, přes Amari, spíše naopak to dokonale uzavřel do sebe a na venek jen přijímal omluvné pohledy a lítost. Práce bylo a v tu chvíli jediné místo, kde na ní nemyslel tolik.