Josephine není extra vysoká, extra hezká, ani extra výjimečná. Vlastně ani extra chytrá nebo talentovaná. Takže vlastně není důvod vybrat ji jako kandidátku na princeznu. Z nějakého nepochopitelného důvodu se ale právě to stalo. Sama by byla spokojenější, kdyby jí poslali děkovný vzkaz se „Snad to vyjde příště“ a letenkou někam hodně, hodně daleko. Namísto toho je ale pořád tady. Dokázala by si představit spoustu velkých plánů, jela by dělat entomoložku, naučila by se sochařit, možná by chvíli žila v chatrči u pláže. Jenže mezi tady a teď a tam, je propast, kterou neví, jak překročit nebo zacelit. Možná že právě výlet do paláce může být odpověď? Konec konců, prý se za to dostává docela dost peněz… Takže pár týdnů v paláci, dělat že ji hrozně zajímá etiketa a hosté, sníst pár chlebíčků, vypít nějaké šampaňské, ideálně se moc neztrapnit ani neukazovat v televizi a ta vysněná letenka do dalekých krajin by se mohla stát skutečností. Přece jen, proč by se s ní někdo zabýval? Není nijak speciální, nemá vysokou školu a do třinácti let si kousala nehty ze stresu i z dlouhé chvíle. Dokonce ani neměla samé jedničky. Krom toho, že umí hrát na housle, což jí ke královské koruně asi moc nepomůže, není vůbec zajímavá. A co tak slyšela, princ je hrozný náfuka a nikoho méně než perfektního kolem sebe stejně nesnese. Josephine je tvrdohlavá, trochu naivní, a nic moc dlouho nepromýšlí. Většinou dříve jedná, než myslí, což byl asi přesně ten omyl, kterým se její přihláška do selekce vůbec dostala. Mnohem víc by tu cestu přála své druhé půlce, která je pro pozici ‚princezny na zkoušku‘ jako stvořená. Je chytrá, hezká, a Josephine by ji volila hned. Navíc podle ní umí spoustu věcí, a Josephine se maximálně tak umí hrabat v hlíně a zkumavkách s brouky. S čímž je teda osobně naprosto spokojená, nechápejte ji špatně, ona je ráda tak jak je. A právě proto snad do žádného paláce nechce, proč by se tam z ní měli snažit udělat nějakou princeznu, když si Julian stejně vybere nějakou jinou buchtu a do týdne zapomene i její jméno? Josephine je naslouchající a chápavá, taky je ale zbrklá a chytí se každé hovadiny. Čím šílenější nějaký nápad je, tím spíš ho musí provést. A když to nevyjde? Alespoň si to užije a jednou bude mít co vyprávět tomu, kdo ji bude ochoten poslouchat. Nedokáže si představit vlastní rodinu a děti, to je ale úplně jedno protože svou pozici jako cool tetička těm Cindyiným si dokáže představit naprosto přesně. A možná si ji nevezme pravý princ, ten její ale určitě. Představa strávit bůh ví jak dlouho bez svojí Elly jí skoro trhá srdce, no zbavit se příliš starostlivého otce alespoň na pár týdnů nebo měsíců zní skoro jako požehnání. Sice tím bude o to zasedlejší na Charlese, no někdo to bohužel vždycky odnést musí. Moc si neumí dělat kamarády, protože je na lidi trochu moc živá a často je hned z kraje vyděsí. Ne, že by jí to vadilo, ona k životu moc přátel nepotřebuje, vystačí si přesně s tím, co teď má.