Ida Suusje Dresler se narodila 1.4., což může znít lehce ironicky. Její celá rodina si celý den říkala různé vtípky a posměšky, než přišel večer. Její matka už nějakou dobu nevypadala vůbec dobře a to, že zrovna přímo na Apríl předčastně porodí malou holčičku, na kterou se pozbytek života bude ukazovat jako na vražedkyni vlastní matky nikdo nečekal. Jak by taky mohl. Ale stalo se to. Malá Ida přišla na svět zcela zdravá, ale kvůli krve, kterou její matka ztratila chvilku po té co si jí alespoň na chvilku stihla pochovat umřela. A v ten moment se nikdo nezajímal o ní. Nikdo nestál u její kolébky a ani neslyšel její pláč, který většinou novorozenci mají. Všichni se točili kolem smrti královny a ona byla prostý vzduch. Ale jako dítě tohle nedokážete pochopit. A jediné co dokážete je zvyšovat svůj křik na přivolání kohokoliv. Vlastně jí dlouhou dobu vychovávali komorné. Ale všechno se nejspíše pokazilo ve chvíli, kdy už spala, což se dělo skoro celý den, a její komorná si musel někam doběhnout. V tu chvíli její starší bráška se vetřel do pokoje a pokusil se jí udusit. A možná by se mu to i povedlo, kdyby si neuvědomil co dělá a nepřestal. Ale i přes to si toho všimla ta komorná, která malou Idu měla na starost a zrovna se vracela, a okamžitě to šla říct králi. Ten nejspíše z rozhořčení, a možná i ze strachu, že by mohl v rodině přijít o další ženu poslal svého syna do Asie na internátní školu. A minimálně pro ní to bylo lepší. Její bráška Damian, po tom co tam nebyl jeho starší brácha si začal hrávat s ní a také se o ní více zajímal. A to se dalo považovat za šest nejlepších let jejího dětství. Sice za ní nikdy nepřišel otec, stejně jako chodil za jejím bráškou Damianem a nikdy jí neřekl slova jako byli dobrou noc nebo dobré ráno. Častokrát se na ní ani nedokázal podívat, ale i tak měla pocit, že jí někde hluboko uvnitř měl rád. Musel mít rád. Damian pro ní tvořil nějakou oporu.. občas když neměla špatný den přicupitala si to za ním, přece jen byl jen o dva roky starší a tak na ní měl trochu jiný pohled. V dobrém slova smyslu. Přece jen byla malá a její špatný den nebylo nic vážného, ale většinou to, že si s ní nikdo nehraje nebo nevšímá, že má hlad, nebo že jí někdo nechce dovolit sladkost, kterou ona chtěla. 
Když měla šest let, jednoho letního dne jí bylo oznámeno, aby se slavnostně oblékla. Nechápala moc proč, ale udělala to co měla. Nakonec jí odvedli ven k jejímu bratrovi a otci a čekali. Nevěděla moc na co a tak akorát tak poskakovala okolo Damiana nebo se na něj věšela, aby si získala jeho pozornost. Častokrát pronesla jak moc se tam nudí, ale když uviděla auto, ve kterém poznala svého bratra, rychle se mu vydala na proti. Byla ráda že ho vidí, protože o něm šest let neměla jinou zmínku a naposledy kdy ho viděla bylo jako miminko. A jestli věděla jak vypadá bylo to tak maximálně z fotek. Ale i tak za ním šla jako první. Chtěla vědět kde byl a proč ho za život skoro vůbec nepoznala? Ale hned jak ho obejmula jí od sebe dost prudce odstrčil, což nechápala. Ale později začala. Vlastně si jí přestal všímat i bratr Damian, což nechápala. Ale vždycky, když se ptala co se děje bylo jí odpovězeno, že je vrah. Nechápala to. Minimálně ze začátku, ale později začala. A tak co nenašla u rodiny začala hledat jinde. Začala chodit "inkognito" do města kde se bavila s občany a hodně rychle si jí oblíbili. Ze začátku chodila v utajení, kvůli toho aby nevzbudila povyk a nehledali jí v paláci. Ale když zjistila, že jim je zcela putna po nějaké době přišla jako ona sama. Hodně se s lidma bavila, zjišťovala jejich potřeby a nebo jen hledala nějakou přátelskou podporu, což se jí dost dařilo. A dokonce i mladé dívky v ní měli vzor, což bylo něco.. hezkého a zvláštního zároveň. 
A tak snad více času, než v paláci ztrávila ve městě. Přece jen jí přišlo, že vždycky když se v paláci objeví, buď je vzduch a nebo někdo kdo způsobuje rodinné hádky což také moc nechtěla. 
V jejích 17 letech zjistila, že jí nezbývá nic moc jiného, než si sbalit své věci a vycestovat do Dánska. Dle slov jejího otce to bylo kvůli jejímu kvalitnímu vzdělání a toho aby věděla jak fungují mezinárodní vztahy, ale pohled jejího bratra Lucase při tom jak jí to otec říkal, mluvil za vše. Ale vlastně jí ten přesun do Dánska opravdu něco dal. Už nebyla označována za vraha a prakticky mohla začít od znova. Nemusela přijímat ty temné myšlenky, které měla doma, když se její bratři a otec hádaly, ale mohla být sama sebou. Ta milá holka, která byla mimo palác. Našla si tam plno fajn lidí, kteří jí podporovali a viděli jí v dobrém světle.. možná kdyby se narodila do jiné rodiny, nikdy by s ní rodina takový problém neměla.. Mimo to byla premiantkou třídy, nad čímž někteří z "chudších" poměru ohrnovali nos a mysleli si že je to jen kvůli tomu, že má modrou krev a její rodiče jenom univerzitu podplatili. Když se dozvěděla o tom, že v Illéy bude probíhat selekce, hrozně se tam chtěla podívat. Věděla, že tam bude mnoho lidí z cizích zemí a mohla tak alespoň částečně poznat některé národnosti. A tím, že to byl její poslední rok si škola řekla, že není nic lepšího, než zkušenost na vlastní kůži a tak v tomto podvolili ještě s pár studenty, za což byla a je neskutečně ráda.