Malá Ida poprvé spatřila světlo světa (nebo spíše světlo levných zářivek) uprostřed kuchyně jednoho pochybného motorestu. Kvůli vánici a mrazům se její matku totiž nepodařilo dostat včas do porodnice, a tak chudák rodička musela vystačit s pomocí rozklepaného manžela a postarší servírky. Naštěstí vše dobře dopadlo, takže doma Ardenovým přibyl malý, nezvykle uřvaný špunt. První tři roky Idina života se nesly v poměrně idylickém duchu; trávila čas u krbu s maminkou a o dva roky starším bratrem Damianem. Otec byl většinou v práci, o které tehdy nic moc nevěděla, takže mohla existovat v blažené bublině ignorantství. Chvíli po jejích třetích narozeninách však přibyl do rodiny další uzel (ne)štěstí, Edmund, a od té doby se začaly věci poněkud komplikovat. Peníze již nestačily tak jako dřív a rodiče se proto často hádali, z čehož nemělo ani jedno dítě ještě žádný rozum. V pěti letech se najednou Ida společně s Damianem ocitli u babičky, ani pořádně nevěděli jak; bydlela o něco více v centru zašedlého města a tudíž i blíže ke základní škole, ale to jim samozřejmě došlo až retrospektivně. Idě se prve role žákyně ani trochu nezamlouvala, což bolestně pocitíla nejedna paní učitelka. Kolem třetí třídy si ale pomalu zvykla jak na odloučení od rodičů, tak na školní lavici, tudíž její eskapády k úlevě všech vyučujících ubraly na intenzitě. To však vydrželo pouze do začátku puberty, kdy se Idy život začal měnit nejen kvůli šílícím hormonům, ale především kvůli šílícím rodinným příslušníkům. Damian se odstěhoval od babičky zpátky k rodičům a místo dalšího vzdělání pomáhal tátovi s prací, o které toho Ida stále věděla velké houby kromě toho, že má co do činění s rybolovem. Matka se čím dál tím více utvrzovala ve své fascinaci s Edmundem, o jehož genialitě byla skálopevně přesvědčená ona i zbytek příbuzenstva, a na Idu nezbyl doma nikdo, kdo by se o ní pořádně zajímal. Nedostatek emocionální náklonnosti jí nicméně poměrně dobře nahrazovaly peníze, protože obchodu se zase dařilo a táta své jediné dceři velice rád dopřál nový kožich nebo její vysněné kozačky. A tak se Ida jak se patří zbláznila; ve čtrnácti začala nosit outfity tak vyzývavé, jak jen to klimatické podmínky dovolovaly, stýkala se výhradně s nevhodně staršími chlapci a dost brzy přišla na to, že nejefektivnější ochranou před Baffinskými mrazy je levné víno. Stárnoucí babičku zajímalo pouze, zda vnučka pravidelně uklízí, nakupuje a nepropadá, jinak ji nechávala dělat bez zbytečných okolků cokoliv, co se jí zamanulo. Během následujících dvou let si Ida úspěšně zvládla vybudovat vcelku obsáhlý okruh přátel a ještě obsáhlejší šatník, ve kterém se společně s oblečením postupně kupily i módní časopisy. Pak ovšem přišel zlom - Edmund odcestoval kvůli programu pro výjimečně nadané studenty. Idě osobně by tato skutečnost sama o sobě byla vcelku jedno, jelikož byť měla mladšího bratra ráda, vlastně toho o něm moc nevěděla a namísto blízkého sourozeneckého pouta mezi nimi vládl spíše stav jakéhosi příměří (tedy ona tiše tolerovala jeho podivínskou introvertní povahu a on jí u sebe v šuplíku schovával cigarety, protože jeho věci rodiče nikdy nekontrolovali). Navíc Ida žila stále u babičky a stejně Edmunda vídala jen o víkendech. Jenže matku z odjezdu nejmilovanějšího dítěte popadl splín, což doma dělalo značné dusno. Damian se poté Idě svěřil, že táta má ještě ke všemu jakési opletačky se zákonem a nevypadá to pro jejich budoucí finanční situaci moc růžově. I tak ale našetřil své milované sestře na šicí stroj, který jí dal k sedmnáctým narozeninám a vysloužil si tím v jejím srdci navždy pozici nejoblíbenějšího příbuzného. Poté se Idě úspěšně dařilo trable doma ignorovat právě díky tomuto stroji, nad nímž proseděla nejednu mrazivou noc. Jako další rozptýlení sloužil i její první a také zatím jediný přítel, Aaron. Byl o čtyři roky starší a “pěkný jako obrázek”, jak ráda prohlašovala babička. I Idina nejlepší kamarádka Betsy, která normálně na kluky nasazovala poměrně nesplnitelné standardy, označila tohoto konkrétního představitele mužského pohlaví za “tolerovatelného”, což už něco doopravdy znamenalo. Měl vlastní byt, auto a dobrou práci, nosil na každé rande kytku nebo čokolády a krásně kreslil a tetoval, jak se lze dodnes přesvědčit z Idina kotníku. Navíc tam byl vždy, když ho potřebovala; pomohl jí zvládnout matky depresivní období i zjištění, že otcovo “opletačky” bylo jen okrasné označení pro pytlačení. Na tatínkovo nezákonné přivýdělky doplatil nejhůře ze všech Damian, kterého těsně před Idinými osmnáctinami šoupli za mříže. Matka nedokázala otci odpustit to, jak vlastního syna hodil pod vlak, ale zároveň nechtěla ani slyšet o rozvodu, takže z Ardenovic domácnosti byl najednou ukázkový příklad bipolární poruchy; jeden týden létaly nadávky i nádobí, ten další nepadlo od rána do večera jediné slovo. Tehdy Aaron zabalil sobě i Idě věci a odvezl jí za svou tetou do Caroliny. Bylo jí sice líto za sebou nechat Betsy, se kterou to táhla již od druhé třídy, každopádně své rodné provincie měla tak akorát po krk. Navíc Carolina byla jako splněný sen; spousta inspirace, tepla a dobrého vína. Jako jediný problém se postupem času ukázal, paradoxně, Aaron, nebo tedy konkrétně Aaron jakožto stálý partner. Samozřejmě Ida pociťovala neskutečnou vděčnost za všechno, co pro ní udělal, nicméně jejich vztah jí postupem času začal méně připomínat romantickou pohádku a spíše se proměnil v pozlacenou klec. Skončila to s ním tedy pár měsíců před tím, než odjela na vysněnou uměleckou fakultu; překvapivě šlo vše klidně, což bylo příjemnou změnou v porovnání s tím, co znala od temperamentní maminky a citově otupělého tatínka. Bydlela pak u všech možných i nemožných individuí až do začátku školy, kde se jako zázrakem znovu sešla s Betsy. Obě studovaly historii umění a na straně si přivydělávaly, jak jen to šlo, od práce za barem po vzácně vydařený prodej Idou sešitých kousků nebo Betsyny “abstraktní” keramiky. Když se jednoho dne naskytla příležitost účasti v Selekci, neváhala Ida s odesláním přihlášky; přeci jen, co je více trendy, než královská rodina? A i kdyby to nevyšlo s pohledným princem, alespoň si může užít zámeckého šatníku.