Rose by nikdy nezačala svůj popis tím, jak vypadá. Ačkoliv je její krása nesporná, je to právě ona, co ji v očích ostatních často definuje. Lidé ji obdivují obvykle pouze za to, jak vypadá, což je pro ni nějakým způsobem zraňující. Vždy byla tou, která přitahuje pozornost svou dokonalou tváří, se smyslnými rysy, které by jakýkoli portrétový malíř mohl považovat za ideální. Ale čím víc jí tento vděk za vzhled přicházel, tím víc se cítila, že není nic víc než jen dekorace. Krása jí sice otevírá dveře, ale zároveň je udržuje zamčené, protože za tou fasádou se nikdo neptá, kdo opravdu je. Pro ostatní je jednoduše "ta krásná holka" a nic víc. Každý, kdo se s ní setká, vidí její vzhled a okamžitě se rozhodne, co si o ní myslí, aniž by se zajímal o její myšlenky nebo pocity. Muži ji často adorují, ale málokdo se zastaví, aby ji skutečně poznal. Rose má pocit, že její vnitřní svět zůstává vždy nedotčený, protože co je tam uvnitř, nikoho nezajímá. Cítí se být zredukována na pouhou tvář, kterou si ostatní mohou všimnout, ale nikdy ji neprozkoumají do hloubky. A tak se Rose přizpůsobuje. Její způsob, jak se vyrovnat s tímto pocitem, je hrát hry – hrát různé role, aby zaujala, aby byla víc než jen hezká. 
Rose má totiž dar vnímat lidi a rychle si všimnout, co jim chybí, co mají rádi, co by je mohlo zajímat. A podle toho upravuje svou osobnost, své názory, svoje zájmy. Když někdo mluví o určité knize nebo filmu, o kterém nemá páru, začne se tvářit, že to je něco, co má také ráda. Vytváří si obrazy o tom, co by měla být, co by měla mít, co by měla dělat, aby upoutala pozornost. Lidé kolem ní se tak často setkávají s její verzí, která je vytvořená podle jejich přání, nikoliv podle její skutečné podstaty. Rose zkrátka cítí, že její skutečné já je příliš obyčejné na to, aby bylo zajímavé, proto má v sobě celou mozaiku osobností, z nichž každá je určena pro jinou situaci, pro jiný okruh lidí. A přestože je v tom velmi dobrá, někdy to přináší komplikace. Někdy se dostane do situace, kdy tvrdí, že má ráda něco, o čem ve skutečnosti nic neví, což vytváří situace jako ze sitcomu. Zároveň si již v životě vyzkoušela hrát tolik různých postav, že má opravdu vynikající všeobecný přehled v nejrůznějších odvětvích.
Tohle hraní rolí jí však přináší uspokojení pouze na chvíli. Nakonec totiž stejně pronikne na povrch uvědomění, že ji někdo nemá rád pouze pro vzhled, ale sympatie si získala díky vymyšlenému charakteru, který mnohdy není vůbec její. I když se cítí oceněná, cítí také prázdnotu. Je to, jako by si postavila svůj svět na písku. Každý kompliment, každý zájem je postavený na něčem, co není pravé. Když lidé mluví o tom, co na ní obdivují, tak to není její skutečné já. To, co si o ní myslí, je jen verze, kterou si oni sami zvolili. A i když to může na chvíli naplnit její ego, stále v ní zůstává pocit, že nikdy nebude skutečně milována pro to, kým je ve své podstatě. I tak ale doufá. Doufá, že někdy nalezne někoho, kdo prohlédne její masku a za ní zahlédne záblesky toho, kým ve skutečnosti je… a třeba to bude mít i rád. 
Není velkým překvapením, že vztahy mezi ní a muži jsou postaveny na sexu. Bodycount v minulosti považovala za něco, co ji činí zajímavou, a tahle myšlenka jí zčásti zůstala dodnes. Rose je poměrně promiskuitní a když vidí, že nějakého muže nedokáže zaujmout svou osobností, tak se s ním aspoň vyspí. Anebo se s ním vyspí tak či tak, pokud ji přitahuje, „aby měla o čem vyprávět“. Je to paradoxní: na jednu stranu si vytváří různé osobnosti, protože nechce být ostatními vnímána pouze jako hezká tvářička, ale zároveň pak svádí muže, aby ji ostatní měli zafixovanou jako „tu, co je krásná natolik, že může mít kohokoliv si zamane“, což je osvědčená strategie z minulosti, díky které jí ostatní považovali za zajímavou. Pod tím vším se však v Rose skrývá beznadějná romantička, která sní o velkých romantických gestech a neustálém projevování náklonnosti, jako vídává u svých rodičů a prarodičů. Když už jsme zmínili její rodinné příslušníky, tak je třeba říct, že před nimi Rose nic nepředstírá. V rodině má své místo, a i když není v záři reflektorů, tak ho má ráda. Rodina je pro ni nejdůležitější věcí na světě.
Vlastnosti, které si na sobě Rose nejvíce cení, jsou její empatie a schopnost péče o ostatní. Více než kdokoliv jiný chápe potřebu být viděn a pochopen, takže se vždy snaží být všem oporou.  Je přirozeně vnímavá k emocím druhých, dokáže vycítit, kdy někdo potřebuje podporu, i když to nevyjadřuje nahlas. Má dar naslouchat a skutečně se zajímá o to, co druhý prožívá. Když někdo kolem ní prochází těžkými chvílemi, okamžitě se jí zmocní touha pomoci. Je přesně tou kamarádkou, za kterou se chodíte vypovídat a čekáte od ní spíše emocionální podporu než praktické řešení situace – i když i to je vám schopna nabídnout, pokud o to stojíte. Největší radost jí dělá, když tady zkrátka může být pro ostatní. Ráda ostatním kouzlí úsměvy na tváři třeba tím, že jim podstrčí pozitivní vzkazík, který v průběhu dne najdou, nebo je překvapí malým dárkem. Naopak je velmi citlivá na to, když někoho vidí v úzkých. Často tráví večery tak, že sedí u televize sledujíc noční hudební kanály, které nabízejí i chat, kde především osamělí důchodci hledají někoho, s kým by si mohli popovídat. Rose je na základě telefonního čísla, které uvedli v chatu, kontaktuje a vymění si s nimi pár zpráv. Není výjimkou, že se z dědečků nakonec vyklubou úchylové a Rose přistanou nevyžádané zprávy. Je jí ale jedno, kolik fotek pindíků jí přijde, protože nadále zůstává věrná svému poslání pomáhat druhým a s nočním chatováním s důchodci nepřestane.
To ale není všechno. Euphrosynina empatie nemá hranic, vciťuje se do všeho – opravdu do VŠEHO. Bezdomovci, drogově závislí nebo kriminálníci jsou jen začátek, její citlivost jí totiž vede i k méně obvyklým subjektům soucitu. Třeba k poslednímu papíru v balení. Je jí líto, že je na konci, protože se přece musí cítit nedoceněný kvůli tomu, že je poslední. Proto jej Rose přehodí navrch, aby šel jako první. Nikdy však nepřesune vrchní papír naspod, aby si nemyslel, že zpochybňuje jeho kompetence. Stejně tak když něco tiskne, tak do tiskárny nezasune pouze jeden papír, aby se necítil opuštěně, když ho oddělila od jeho kamarádů. A takových příkladů bychom si mohli uvést spoustu.
Celkově by se dalo říct, že je Rose nesmírně milý a laskavý člověk, což je věc, kterou nemusí nikdy předstírat. Věří, že se v každém skrývá něco dobrého, jen musí dostat příležitost, aby mohlo vyniknout jeho lepší já. A ona bude ráda tím, kdo každému pomůže tu příležitost vytvořit.
Stejně jako je Rose citlivá, tak je i bojácná. Má celou řadu fobii, z nichž se většina z nich točí kolem zvířat. Má obrovský strach z pavouků a hmyzu všeho druhu, takže ačkoliv ráda chodí na procházky v přírodě, tak s sebou potřebuje mít nějakého ochránce, co ji před veškerou havětí ochrání. Mimoto se také bojí psů, není ji dobře ve výškách a dobrý pocit nemá ani z toho, když je sama ve tmě. Dokonce i usíná s rozsvícenou lampičkou, anebo běžící televizí na pozadí.
Asi vás nepřekvapí, že je i velký idealista a snílek, co chodí s hlavou v oblacích a nachází krásu v těch nejtitěrnějších drobnostech. Maličké detaily, jako je svítání na obloze, vůně deště nebo zvuk padajících listů, ji naplňují radostí. Zatímco pro většinu lidí jsou to jen běžné jevy, pro Rose je každá taková chvíle malým zázrakem.
Na jejích koníčcích není vůbec nic zajímavého. Většinu času stráví zahrabaná v knihách, anebo vytváří své vlastní příběhy prostřednictvím RPG. Jejím oblíbeným tématem je selekce, ale nikdy nezůstala na jednom serveru příliš dlouho. Kvůli jejímu původu je být součástí této komunity poněkud nekomfortní: přece jen nechcete pročítat diskuze spoluhráček o tom, jestli by se radši vyspali s vašim bratrancem, strejdou, nebo dědou… A už vůbec nechcete na tyto otázky odpovídat. 
Lásku ke slovu má v sobě zakořeněnou a mezi její největší záliby patří studium jazyků. Rose mluví plynule 13 jazyky: dánsky, švédsky, norsky, finsky, německy, španělsky, italsky, portugalsky, anglicky, francouzky, čínsky, japonsky a indonésky, v poslední době se pak věnuje korejštině. Za to může její posedlost Novou Asií, která vznikla čtením mang a sledováním anime.
Nepovažuje se vyloženě za uměleckou duši, ale ráda navštěvuje galerie a starožitnictví. V rámci umění je spíše konzumentem, i když je pravda, že si občas něco jen tak pro radost namaluje a v rámci hudební výchovy se naučila základům klavíru a harfy. Nikdy však hudebním nástrojům nepropadla. Její produkce umění spočívá ve vytváření AI příběhů trpaslíka Freda, na které je patřičně pyšná, avšak nikdy nenašla odvahu, aby se s jeho příběhy pochlubila veřejně světu. Uvažuje, že by Fredovi založila Instagram, který by byl samozřejmě anonymní, protože se bojí, aby se jí ostatní nevysmáli. Když už je pro ostatní pouze „hezká tvářička“, tak nebude riskovat, že bude „hloupá, hezká tvářička“. Na svůj instagram tedy sdílí pouze fotky sebe samotné, z čehož spousta z nich jsou velmi vyzývavé, aby měla jistotu, že zaujme. Není to ani tak o tom, že by chtěla za každou cenu pozornost, prostě se jen zase vracíme k tomu, že doufá, že bude zajímavá. A pokud se v životě něco naučila, tak to, že její vzhled zaujme vždycky.