Bylo nebylo, za sedmero horami a sedmero řekami, v malém španělském městečku, se sblížil mladý student ekonomiky s dívkou z Illey na výměnným pobytu. Netrvalo dlouho a narodila se jim krásná dcerka s pronikavýma jasně modrýma očima a růžovými tvářičkami jako okvětní plátky růží. Esperanzino narození způsobilo po celé rodině nevídaný poplach. Zvláště u jejích bratranců. Byla totiž jedinou mladou dívčí tváří v rodině. Holčička byla už odmalička neposedným dítětem s neustálým úsměvem na rtech a nápady hodnými nějakého mezinárodního ocenění. Od stavění rodinné ponorky po celém prostoru obývacího pokoje k malování fixkami po zdi, jelikož se papír zdál už jako příliš velké klišé až po číhání na Santa Klause s vařečkou v ruce za účelem více dárků, tohle dítě potřebovalo neustálý dohled. V jejích osmi letech se rodina rozhodla přestěhovat do Illey, konkrétně do Likely. Jejímu otci se naskytla výhodná pracovní nabídka, kterou nešlo odmítnout. Usídlili se v prostorném bytě s terasou, kde si pěstovali bylinky.
Dobré známky, úžasní rodiče, báječný život. Zlom nastal, když po pěti letech firma hlavy rodiny zkrachovala. Rodina rázem padla do neudržitelných dluhů a její otec se rozhodl psychicky vyléčit nemalým každodenním požitím alkoholu. Větší množství v něm probouzelo agrese, na které začala doplácet jeho žena. Pravidla byla jednoduchá. Pokud se táta do deváté hodiny večerní nevrátí, je potřeba schovat všechny nože i jiné ostré předměty. V té době našla Perry útěchu hlavně ve svých kresbách. Plátno a štětce pro ni přestavovaly jediný prostředek pro pocit naprostého uvolnění. 
Během dvou let doprovázených psychickým i fyzickým týráním se manželé rozvedli. Matka zabalila sobě a své dceři kufry a během několika hodin se přesunuly z Likely do Soty, kde bydlel její bratr se svou početnou rodinou. Důvodem bylo fyzické napadení společného dítěte, které bylo pro zdrcenou ženu poslední kapkou. Co se s jejím otcem dělo pak se už dívka nedozvěděla, jelikož ho nikdy více už nespatřila. Odnesla si s sebou jen řetízek od něj, který od něj dostala na své první kulatiny a nikdy ho nesundávala, averzi ke každému, kdo konzumoval alkohol a obrovský problém navazovat kontakty s jinými muži, pokud si k nim nevybudovala nějakou důvěru. 
Malý barák, velká rodina. Pánem domu byl Perryn strýc, který si zakládal na velmi přísných pravidlech pořádku ve svém domě. A jedním z takových pravidel byl i finanční příspěvek za každého člena do rodinného rozpočtu. V té době se dívka rozhodla studovat v oboru marketingu a aby své matce přeci jen trochu pomohla, brávala brigády v malém knihkupectví uprostřed města. Jejich život nebyl růžový. Vždy si ale udržovaly úsměv na tváři, protože přeci jen mohlo být daleko hůř.
Krátce na to ale Esperanzina matka těžce onemocněla. A ačkoliv se snažila dělat vše pro to, aby byla práce schopná, brzy lehla pod peřinu a její stav se jen a jen zhoršoval. Aby tak Perry sobě i své matce udržela střechu nad hlavou a zároveň jí zajistila potřebná léčiva, odešla od svých studií a nastoupila na plný úvazek do knihkupectví. Každé ráno až do pěti práce prodavačky, večer pak až do dlouhého rána práce servírky v jednom z luxusnějších barů provincie. Nebyla to ideální práce pro tak mladou dívku, jakou byla. Byla to však jediná možnost, jak si zařídit nějaký obnos peněz, aby splatila rodině měsíční množství a mohla se postarat o nemocného člena bez jakéhokoliv strádání. Čas sama na sebe si našla jen zřídka, ačkoliv prodáváním svých obrazů se dal nějaký ten peníz navíc ušetřit snáz. V dnešní době už ale nebyl o umění takový zájem jako dříve. Kšeftů přicházelo pomálu.
Do selekce se přihlásila už jen z povinnosti, kterou ke své rodině cítila. Její strýc bral přihlášení se jako obrovský projev díků vůči němu, jelikož nebýt něj, neměla by s matkou kde složit hlavu. Podání přihlášky bylo tedy zcela nuceně dobrovolné. Princ se jí vždy zamlouval, ostatně snad jako každé dívce, která se ráda nechala potopit do myšlenkách o zakázané lásce Romea a Julie. Spíš než aby však pomýšlela na něj, se zaměřila na důležitější a hlavně reálnější věci, jakmile se dozvěděla o svém úspěšném přijetí. Prioritou pro ni byl lepší život a lepší léky pro její matku a taky její myšlenka o boji proti týrání, domácímu násilí a zneužívání, jelikož jako účastnice měla větší slovo a známější tvář.