Narodila se v Turecku. Nikdo neví kde přesně jen se ví, že ji v Izmiru nechali nejspíše její rodiče u baby boxu v malém košíku s dekou. Nakonec se dostala do rukou státního systému a prožila dětství v sirotčinci. Rodiny které si ji brali ji tak do týdne vrátili zpět kvůli tomu, že se na vše hodně vyptávala, byla plná energie. Nedokázala chvilku posedět a vždy jen něco mluvila. Prostě byla svá. Nakonec když byla starší se sama rozhodla, že žádné rodiče nechce a tak adopci vždy odmítala sama s tím, že se jí v rodině nelíbí. V sirotčinci byla často šikanována staršími dětmi. Dělali si z ní srandu, pošťuchovali ji a i přes to, se zastávala ostatních kteří byli šikanování také. Sama se nakonec rozhodla že půjde studovat střední školu s armádním zaměření. Po dokončení školy nastoupila do armády kde absolvovala další výcvik. Hnalo ji v před tou že bude moci ochránit ty, kteří se nedokáží ochránit sami. Že bude pomáhat lidem jak jen to půjde. Několikrát darovala peníze sirotčinci a chudým rodinám. Pokud zrovna měla peníze navíc. Armáda usměrnila její energii na něco dobrého. Našla si nejlepší kamarádku která bohužel zemřela na vážnou nemoc. Přítele si nikdy nenašla. Vždy dávala všechnu svou energii a čas do výcviku. Díky tomu je ve svém oboru velmi zdatná. Nemá ráda když se starší lidé nebo bohatší lidé příliš povyšují nad ostatní, proto to také dělá. Chápe postavení ale nechápe ponižování a nerespekt k druhým. Ať už je to cizinec, král nebo chudý lid. Už od malá si stojí za tím, že respekt musí mít každý ke každému. Svou školu absolvovala na výbornou. Byla to nejlepší studentka. Také měla občas nějakou praxi, kde si vyzkoušela být součástí vnitrostátních operací a zásahů. Díky nimž ji vznikla režná rána na krku a bodnutí na boku. Na vztahy ani přátelství nikdy moc nemyslela. Její hlava byla spíše plná výcviku a školy. Dobré známky a skvělá kondice byla a je její prioritou. Díky jejím skvělým dovednostem a dobrým výsledkům se jí naskytla práce strážkyně korunního prince, kterou s radostí přijmula.