Jak rád říkával, nikdy si nevybereme do jaké rodiny se narodíme a to platilo i pro něj.  Ačkoliv už od narození mu spočíval titul Budoucí vévoda, nebylo to nic strašného nebo těžkého jednoduše šlechtic jako každý jiný.  Ale teď k jeho příběh života.
Narodil se jakož prvorozený syn vévody a vévodkyně jedné letní noci, kdy zuřila divoká bouře už třetí den v kuse. Možná to vysvětlovalo mnohé, jak občas dokázal být klidný jako vodní hladina a jindy výbušný jako rozbouřená obloha. Netrvá dlouho a narodí se druhé dítě, tím byl jeho bratr Jules. Nemají od sebe nijak zvláštní věkový rozdíl a možná proto  díky tomu spolu od začátku nevychází, co je také mít o jeden rok mladšího bratra že? To znamená jediné, že se stále vytahuje, že je jen o rok mladší a nesmí mu rozkazovat.
Už od útlého věku, kdy se naučili mluvit a chodit byli mezi nimi rozbroje, ale matka jednoduše dva energetické kluky nikdy neuměla dostatečně uzemnit a tak to většinou končilo tím, že je spolu s chůvou od sebe snažili odtáhnout ze spleti končetin a nadávek, kdy se tloukli. Nenarodil se jako hrubián, ale jednoduše neuměl se svým vztekem jako dítě pracovat a mladší sourozenec tomu zrovna moc nepomáhal.
Ale jednoho dne přišlo řešení všech jeho problémů a tím bylo bojové umění, od svých 8 let se začal věnovat aikido, které požadovalo hlavně práci s myslí, proto to pro něj byla dost velká výzva, občas se nepodařilo a jednoduše bratrovi jako správný rošták natáhl, ale pak ho vždy čekali hodny trestu od mistra bojového umění. Možná to ho přimělo víc přemýšlet nad svoji sílou a tu negativní energii směrovat jinam a to přesněji ke tvorům, kteří jsou o dost větší než on sám a znamená to mít pevnou ruku,ale zároveň mít respekt jako takový. Koně. Jeho prvním koněm byl valach Frojdského koně, ale povahou ho vždy přirovnával spíš k poníkům. Jelikož byl velice tvrdohlavý.  Díky mnoha koníčkům hodně času trávil mimo domov, domů se vracel vždy k večeru na rodinné večeře. Neřekl by, že někdy měl špatné vztahy s rodiči by naopak je měl velice rád a chápal, že si stále dělali starosti o vztah mezi jím a bratrem, hlavně mu stále opakovali a připomínali, že on někdo bude jeho bratr ne. A možná proto se mu někdy dralo na jazyk at teda dají bratrovi vše a on klidně bude pást krávy. I když to vážně nemyslel.
Ale jak dospíval i bratr dostali tichého příměří, většinou spolu řešili jen vážně záležitosti nebo, když Julese doučoval do školy. Ale nijak jeho blízkost nevyhledával, ačkoliv měl společnost velice rád, tak si jí rozhodně pečlivě vybíral. A díky tomu vlastně poznal svoji budoucí ženu, i když svoje povinnosti vévody bral neskutečně vážně chodil na vybrané akce s rodinou, ale i sám se snažil udržovat si určité kruhy a to platilo i o přátelích, však Camile byla zcela jiná. Svá na pohled mírné děvče, co dělá, vše co se jí řekne, ale když se otočí někdo zády je to velice vysmátá mladá žena se smyslem pro humor, ale i vášeň pro deskové hry.  A takto přišel ke zkušenosti s dračím doupětem, kdy ho s přáteli po večerech hrávali.  Což znamenalo nedostatek spánku a druhý den vždy vstávat do školy či práce, ale každý večer byl jedinečný a člověk mohl být kýmkoliv. 
A jak se říká jednou musí každý dospět, což znamenalo i opustit školu. Během svého studia, studoval pro zábavu dějiny a mytologii. Ne že by musel, ale chtěl si rozšířit znalosti o svém zájmu. Než se stihl pořádně rozkoukat po světě na stole mu přistálo domluvené manželství, které mu rodiče předhodili jako samozřejmost.  A on nebyl proti, jelikož šlo o Camile, která s tím též souhlasila. Vždy mezi nimi byli jisté sympatie, ale o nic se nepokusil, jelikož měl tušení, že ho bude jednoho dne čekat domluvený sňatek.
Tehdy mu bylo 24 let, když stál před oltářem a čekal na svoji nevěstu stále si to živě pamatuje. Divoce modré oči, široký úsměv světle blond vlasy a ty šaty. Jako kdyby pro ní byli jednoduše stvořeny. A ani ne rok po svatbě se Camile podařilo otěhotnět měla se jim narodit malá holčička, ale čeho si během roku života s jeho milovanou všimnul bylo, že si nepřeje žít život ve společnosti. Byla jednoduše jiná než on, byla jako on když byl mladší a trávil hodiny a hodiny ve stájích jen, aby nemusel domů. A proto souhlasil, že se na pár měsíců uchýlí do malé chalupy v lesích.
Měli se měsíc před jejím porodem vracet zpět. Ale osud vzal všechno do svých rukou.  Jako kdyby to bylo včera, Camile křičela bolestí, že jí strašně bolí břicho.  Všude krve a krve, zrovna jí měl končit 6 měsíc těhotenství.  Nejhorší bylo, že než by dojeli do města, které bylo 5 h cesty bylo by stejně pozdě. Vypadalo to na brzký porod a také tomu tak bylo. Bohužel se holčička narodila bez dechu a ani ne hodinu na to jí následovala jeho žena. Nezapomene, jak žena z nemocnice se snažila ho udržet při telefonu. Jak jen tupě zíral na tu spoust. Než tam někdo přijede. Ani si nepamatuje, že by volal rodiče a ani to kdy odklidili těla pryč. Ani kdy a kdo stihl uklidit celou chalupu.  A už vůbec ne těch pár měsíců, co odmítal tohle místo opustit.
Opustil ho jen protože mu matka vyděšeně volala, že jeho hloupý bratr s kamarády na střelnici děli hlouposti a Jules si ustřelil celé ucho.  A že mu ta hluchota na jedno ucho patřila.  Jako kdyby toho nebylo málo na zdravé uchu začal hůř slyšet. To byl jeden z důvodů proč se vrátil, ačkoliv jeho bratr slyšel, ale stávalo se častěji, že ne. Tak ho z donucením začal učit znakovou řeč. Přesněji on s ním, využíval jeho soutěžový i dospělosti ve svůj prospěch.  
Ale i tak si svět řekl, že toho není dost! Začali se šířit drby, že Julesův bratr zešílel a moc dobře věděl odkud vítr vál. Od Julese, ale nečekal nic jiného.  Však tohle byl poslední kapka z jeho strany, druhý den otci donesl na stůl papír s prohlášením, že vzdává titulu ve prospěch svého ubohého bratra a že si zítra balí věci a odjíždí. Nikomu neřekl kam, jediné, co zanechal, byl telefonní kontakt.  Během měsíců cestovaní podal žádost o to se stát strážcem a díky bojovému umění prošel samotným výcvikem i zkouškou velice snadno. Jednoduše se z něj stal strážní pes a jemu došlo, že možná tohle celý život potřeboval.  Někoho chránit, udržovat ho bezpečí, když tohle pro Camile udělat nemohl. 
Nakonec se nikde dlouho neohřál skrz svůj přímý přístup a rozhodnou povahu. A tak jednoho dne nečekaně skončil ve  Francii kam jel za prací. Upřímně ho překvapilo, že si jej vybrala královská rodina. Sice měl rejstřík čistý, ale čas od času se objevil rýpal faktu, že vzdal titulu. Co ho však nepřekvapil je fakt, že se jeho svěřencem měl stát bastard doposud byl strážcem pubertálních dívek, když občas už nedával jejich divé povahy a nálady jako počasí či pláč kvůli klukovi.  Takže byla velice osvěžujíc změna stát po boku mužskému pohlaví, ale to nečekal, co na něj bylo připraveno.
Princ, který se ani ne nedávno dozvěděl, že je vlastně princem. A co hůř došlo k nějakému incidentu. Ale on nebyl tady od toho, aby ho soudil nebo tomu věřil nebo ne, ale jak strávil pár chvil s Nicolasem. Došlo mu, že asi pravdy bude trochu jinde.  Také rozhodně věděl, že to s ním nebude mít lehké, ale kde to bylo že?
A tak od té doby pracuje po boku mladého prince. Ve svém volném čase se nadále věnuje svým koníčkům a volnočasovým aktivitám. Žije, tak jak žít chce, tak aby se aspoň trochu učinil šťastným a jednou se dokázal přenést přes smrt ženy. I když to bylo dávno, tak pro něj to bylo jako včera.