Jako u všech jeho příběh začíná narozením. Jeho je ale obestřen záhadou a stovkami otázek. Kde se narodil? Komu se narodil? A proč jej vlastně hned po narození vložili do systému? Byla jeho máma příliš chudá na to, aby si jej nechala nebo jej jeho otec nechtěl? To jsou otázky, které jej provázejí celý jeho život. Ale naneštěstí nikdy na ně nedostal odpověď.
Vyrůstal v dětském domově, kde to k smrti nesnášel. Nebylo zde moc důvodů k lásce. Tety byly hodné a staraly se o něj, ale když máte málo finančních prostředků a spoustu dětí, o které se musíte starat život je o něco těžší. Nebýt jeho biologického bratra, dávno by z dětského domova utekl. Ale spolu s ním zůstal až do konce. Byli nerozlučná dvojka, před spaním si opakovali, že na světě neexistuje nic, co by je mohlo rozdělit. A Caspian se toho držel zuby nehty. Když mu bylo sedm a jeho bratrovi pět, chtěl Calien adoptovat mladý pár, který nemohl sám mít děti. Nikdy to bratrovi neřekl, ale on se stal důvodem proč jej nikdy neadoptovali. Sám neví, jak to tehdy do detailu udělal, ale v podstatě donutil potencionálního adoptivního otce na něj zvednout hlas a kdyby nepřišla vychovatelka, dostal by i pár pohlavků. Nehledě na to, co pak bylo řečeno, pár se ukázal nekvalifikovatelný k adopci dítěte. A tak zůstali bratři Jonesovi spolu. Přesto jej ale zlé myšlenky neopustily. Co kdyby měl bratr lepší život, kdyby mu to nepokazil? I vychovatelky uznaly, poté co viděli, jak je Calien smutný, nic neříkat. Vždyť by se chudáček cítil ještě hůře. A tak mu tenhle krutý podraz vůči vlastní rodině prošel. Cítil se hrozně, ale on by jinak zůstal v Palomě sám a co by se pak dělo?
Dospívání se ukázalo jako výzva pro všechny v Caspianově okolí. Byl klasický puberťák, který za své neštěstí trestal své okolí, hlavně ty, co za nic nemohli. Ve skutečnosti šlo pouze o banality, které z jeho strany mohl vyřešit klidněji, ale na konci dne se daly srovnat omluvou a hnutím se dál. Nadělal si tak spoustu nepřátel a ztratil těch pár přátel co měl. Mrzelo jej to? Ano. Ale posunul se dál. Vždy si říkal, že ti nejdůležitější lidi ve vašem životě zůstanou nehledě na to co se děje a pokud na něj někdo zanevře kvůli jednomu momentu, do jeho života nepatří. On se radši soustředil na ty pozitivnější věci ve svém životě. Jako třeba že mu šel docela zeměpis a tělocvik ve škole. Alespoň něco, když nic jiného. A taky mohl pomáhat v dětském domově, třeba se naučil pracovat s dřevem a taky lecco opravit.
Když mu bylo osmnáct, musel z dětského domova odejít, zatímco jeho bratr musel zůstat ještě dva roky. Vše se připravovalo už několik měsíců dopředu. Muselo se najít bydlení a taky práce. Systémové požadavky byly jednoznačné, aby si udržel byt, musí chodit do práce nebo studovat. Ale jeho vysoká škola nelákala. Chtěl zůstat v Palomě, tedy alespoň dokud jeho bratr neodejde ze systému rovněž. Chtěl mu být nablízku. Tak si našel práci v loděnici. Pro spoustu lidí to byla podřadná práce, ale jemu to nevadilo. On se tvrdé práce rozhodně nebál. Opravoval lodě, uklízel. Prostě dělal vše co bylo potřeba. A tak se zrodil jeho sen o moři. Stát se kapitánem a věčně se plavit na moři. Jediný způsob jak toho docílit je nechat se zaměstnat palácem. Mohl by se stát kapitánem královského námořnictva, podstoupit výcvik, ale nechtěl opustit bratra. Tak mezitím pracoval na své kondičce, staral se o sebe a byt a mezitím navštěvoval svého bratra, kdykoli měl možnost. A když mu zbyly nějaké drobné navíc, uložil je do sklenice. Za ty dva roky se mu přeci jen něco nahromadilo. Už od patnácti se stal terčem nejednoho oka dámy. A kdo je on, aby je odmítal. To jej nikdy nenapadlo, ba naopak si takovou pozornost užíval. 
Do osmnáctin jeho bratra odpočítával dny. Pomalu se chystal na odjezd. Samozřejmě jej ale na to připravil, řekl mu svůj plán a po ne tak dlouhém přemlouvání se rozhodli společně odjet na výcvik vojáků. A tak také učinili. Trénovali dlouho a tvrdě, ale společně přišli na to, že je to jejich osud stát se námořníky. První byli jen lodní krysy. Nejnižší z nejnižších. Ponižování důstojníky a kapitánem. A Caspianův  sen se pomalu řítil do nížin. Místo toho aby objevoval moře, bránil Illéu na moři, tak drhl palubu a naléval drinky důstojníkům. Měl své momenty, kdy si říkal, kam to povede, ale nevzdával to. Mohl být na moři, cestovat z místa na místo a díky tomu viděl nejeden div světa, neuvěřitelná místa. Vyprávění o nich používá právě k získávání žen a jak se ukázalo jeho bratr na tom nebyl jinak. Jenže narozdíl od Caspiana se chtěl i usadit. Caspian nepotkal zatím dívku, kvůli které by nad tím vůbec uvažoval. Asi potřebuje dívku, která by sdílela jeho zájem cestovat na moři. Jeho bratr potkal se s dívkou svých snů a rozhodl se stát vojákem v paláci. Starý Caspian by asi udělal vše, co by mohl aby je rozeštval. Nechtěl o bratra přijít, ale už byl dospělý. Navíc se mu podařilo splnit si sen. Postupně se vypracoval z lodní krysy na důstojníka a nakonec nahradil i kapitán, který odešel z královských služeb. Sen o moři byl jeho ne Caliena, a proto jej chtěl žít dál. Už se chystala svatba, na rozlučku se svobodou se bratři Jonesové naposledy vypravili na moře společně. Vypůjčili si menší loď a vydali se na menší ostrůvek. Tam strávili noc a ráno se měli vrátit nazpět. Po cestě je však chytla bouřka a loď se s nimi potopila. Caspian se vyplavil na břehu, kdežto Calien se ztratil na moři. Po pár týdnech byl oficiálně prohlášen za mrtvého, ač se jeho tělo stále nenašlo. Svatba Caliena se zrušila. A Caspian se zcela uzavřel do sebe. Oddal se alkoholu, chtíči a ženám. Třeba ale jednoho krásného dne najde někoho, kvůli komu zbourá své zdi a pustí někoho k sobě. Ale nyní je ještě příliš brzo. Do Illejského paláce se vrací kvůli truchlení.