top of page
paper-cherry-blossom-watercolor-painting
paper-cherry-blossom-watercolor-painting

Charakteristika:

23 let | 26.5. | Blíženec | 168 cm | 50 kg | Olivově zelená, bílá, béžová

Fotografování, běh, surfování, psaní, detektivy, procházky se psem, výroba šperků

paper-cherry-blossom-watercolor-painting
paper-cherry-blossom-watercolor-painting

Na první pohled vypadá jako obyčejná, tuctová dívka, kterou je v davu snadné přehlédnout. Ne moc vysoká, ne moc široká, ani bujnými křivkami obdařená žena. Prostě obyčejná, modrooká blondýnka, která je stejná, jako tisíce dalších. Ale když jí věnujete pohled delší než dvě vteřiny a pořádně si ji prohlédnete, zjistíte, že je v Camille tajemná a hluboká krása. Je živým důkazem toho, že některé duše jsou jako rozkvetlá zahrada plná různorodých květin. Její světle modré oči jsou jako vlny jiskřivého moře, v nichž se odráží její inteligence a ženskost. Její pohled je plný života a neutuchající zvědavosti, díky čemuž působí poutavě, nicméně stále pod rouškou záhadnosti. Camille, nebo taky Millie, jak jí doma často říkají, má schopnost nosit se s grácií a sebevědomím, a přesto zůstat naprosto přirozená. Není to hra. Její vzhled je odrazem toho, jaká ve skutečnosti je a jakým způsobem se prezentuje světu. Je to žena, která upoutá pozornost v mnoha ohledech a zanechává dojem, který zůstane v paměti i dlouho poté, co ji potkáte – jako cejch. Je přitažlivá, hrdá a naprosto sebevědomá. Jedné věci však tajně lituje. Že se nenarodila jako muž. Méně omezení – více příležitostí. Tajemství, které tají i sama před sebou a vidět ho odhalené jí rozhodně nedělá dobře. Přesto by to nebyla Camille, aby nedokázala vytěžit z každé situace maximum. A tak se sice smířila s nošením růžových botiček, ale přes všechnu ženskost a půvab, který jí nemůže nikdo odepřít, nosí tato dívka kalhoty s překvapující nenuceností a perfektně jí padnou. Její duševní procesy jsou charakteristické mužskou logikou a dokáže se vám vyrovnat v nejedné diskusi. Dokonce vás může často i předčit, ačkoliv je příliš chytrá na to, aby vám to vůbec dala najevo. Tahle křehká, něžně vzhlížející blondýnka je jedním z nejpřímějších lidí, které za svůj život možná potkáte. Má odvahu říkat věci tak, jak jsou, bez ohledu na to, zda jsou slova příjemná nebo ne. Je to vlastnost, které si sama na sobě cení nejvíc. Její upřímnost nespočívá jen v urážkách, jak si někteří mylně myslí, ani v pouhém říkání pravdy, ale také v tom, že se nebojí vyjádřit své emoce a názory. Je to způsob, jakým se vyrovnává se situacemi a komunikuje se světem. Její slova mohou někdy znít tvrdě, ale vždy vyzařují autentičnost a bezelstnost. Její odvaha mluvit upřímně v situacích, kdy se ostatní možná schovávají za zdvořilostí, ještě víc podtrhuje její charakter, který stojí na pevných základech a vytváří vztahy založené na důvěře. Neříká vždycky věci, které chcete slyšet, ani věci, které jsou příjemné. Většinou se vám při jejích pozoruhodných, kategorických výrocích a zahanbujících otázkách naježí vlasy a zvedne tlak. Ale čas od času dokáže říct něco tak výjimečného a nádherného, že se vám bude chtít snad i radostí zpívat. A pokud se s vámi pustí do křížku, tak má obvykle pravdu, protože svá konečná rozhodnutí zvažuje stejně pečlivě jako Nejvyšší soud. Což je její typickou zálibou a výrazným povahovým rysem – zvažovat věci minimálně dvakrát a psát si na lístečky pro a proti. Nedělá to proto, že by snad byla nerozhodná, naopak. Vždycky chce dojít k co nejlepšímu a nestrannému rozhodnutí. Millie, ač se to může zdát absurdní, až překypuje vášní, i když ji pečlivě skrývá chladným, vyrovnaným přístupem, zejména k neznámým lidem, sarkasmem a povrchní uhlazeností, která připomíná černý samet. I přes jistou tvrdohlavost a rozhodnost o věcech hodně přemýšlí, takže pokud se rozhodne, že vás ve svém životě chce, získáte věrného přítele, který bude stát na vaší straně, i když s vámi zrovna nebude souhlasit. Jednu věc se však budete muset naučit rovnou, nebo vaše přátelství nebude mít šanci přežít ani den. Když chcete, aby něco udělala, požádejte ji. Nenakazujte jí to. Technika jeskynního muže pro ni přestala existovat spolu s Tarzanem. Ocení na vás jistě spoustu věcí, ale rozhodně nesnese, aby jí někdo poroučel. Ani její matce to neprojde. Nikdy nebývá afektovaná ani snobsky založená, má však jistou averzi vůči lacinému napodobování a pokrytectví. Její jednání se řídí zásadou rovného s rovným, nikoho nevyvyšuje ani neprotežuje a druhé soudí striktně dle jejich zásluh. Vadí jí jakákoliv omezení a předsudky ve společnosti, kterých je podle ní v dnešním světě až přes příliš. Zklamání z okolního světa občas skrývá za sarkasmus a ironii. Její sarkastický smysl pro humor je jako zvláštní ochranný štít, který jí chrání před ránami života a dává jí sílu, aby se smála i v těžkých chvílích. Její občas až nemístné a příliš upřímné vtípky jsou jako nitě, které prolínají každý aspekt jejího života, přičemž její smích dokáže být jako osvěžující déšť v dusné letní noci. Láska k psaní a novinářské tvorbě se stala středobodem jejího vesmíru a směrem, kterým se ubíralo její vzdělání. Její texty jsou jako klíče, které odemykají dveře k novým myšlenkám a pohledům, zachycují různé nuance a barvy lidského života. Psaní je pro ni způsobem, jak sdílet své myšlenky, pocity a názory s ostatními, aniž by musela mluvit nahlas. Nejednou jí její zápal pro psanou tvorbu a kvalitně odvedenou novinářskou práci zahnal do úzkých a dostal ji do míst, kam se nechcete dostat, ale s pomocí anděla strážného, který se pořádně zapotil, a svých řečnických schopností, se vždycky dokázala dostat zpátky Občas se může zdát, že vás málem utopí ve své vášni pro život, přesto bude v opravdové bouři její chladný rozum a ocelová síla fungovat jako záchranný vor. Navzdory všemu se na vás budou její působivé modré oči vždy dívat upřímně, a to i ve chvíli, kdy je lidskému chápání její energie nedostižná. Má tak fantastické dobré vlastnosti, že asi tušíte, že nebude malicherně šetřit ani špatnými. Takže radši myslete na její kladné stránky. Dobrá, tak prostě jen myslete na její kladné stránky. Protože ji láká prozkoumávat stinná zákoutí, může se ze začátku Camille zdát, že je něco jako zakázané ovoce a tento dojem znásobuje zvláštní hluboký výraz jejích očí. Je pravda, že v úsilí a vášni poznat život někdy zabrousí do nebezpečných vod, a protože v sobě nemá ani stopu strachu její pátrání ji může zavést do prapodivných postranních uliček. Ale vždycky se vrátí z jakékoliv své výpravy silná a čistá. Pokud však nějakým nedopatřením dovolí, aby jí její cesta potřísnila duši, její mysl ji potrestá krutými výčitkami a pocitem viny; přesto však dovede vyburcovat velkou sílu svého charakteru a znovu se povznést, jako fénix, z popela svých experimentů.  Osobnost Camille je jako paleta umělce, jako mozaika, kdy každá jedna barva doplňuje druhou a dává obrys její osobnosti. A tou další je vášeň pro fotografování. Ráda říká, že díky fotoaparátu dokáže zachytit okamžiky, které se nikdy neopakují, že je jejím spojencem, který jí umožňuje zastavit čas a uchovat vzpomínky. Přičemž každá fotografie je jako okno do minulosti, jež otevírá dveře do vzpomínek a emocí. Stejně jako výroba šperků, které se věnovala její matka. Není to pro ni jen kreativní projev, ale také spojení s dětskými vzpomínkami a rodinnou tradicí, která její rodinu spojovala už desítky let. Každý šperk pro ni byl podobně, jako fotografie – okno do minulosti, příslib budoucnosti a pevná kotva v přítomnosti. Jedinečný. Camille vám možná čas od času vám připomene nemotorné štěně vrtící ocáskem a pletoucí se vám pod nohy. Ale právě přátelské psíky má hodně lidí rádo a krmí je. Samozřejmě krmit psa vyjde poněkud levněji. Millie, přestože tak nevypadá, miluje jídlo. Jeden by se možná divil, jak je možné, že po tom, co toho tolik spořádá, je pořád hubená jako malíček. Nemá to zadarmo. Rozhodně v tom nejsou dobré geny, jak s oblibou a úsměvem říká všem, když se cpe hovězím burgerem a lidé na ni zvláštně koukají. Jsou za tím hodiny surfování, plavání a běhu – což jsou jediné sporty, kterým je schopná se věnovat. Víc nezvládne, a to především proto, že je poněkud neohrabaná. Někdy jí spatříte, jak kráčí po ulici jako nádherná bengálská kočka, a myslíte si, že je to nejladnější žena, jakou jste kdy viděli – dokud nezakopne o spáru na chodníku, nechytne se v úleku markýzy stánku s ovocem a neshodí dvě bedny pomerančů. Majitel si asi trochu zanadává, ale brzy pokrčí rameny, řekne, ať si z toho nic nedělá, a dva jí podá. Proč? Protože jí věnoval víc, než pouhé dvě vteřiny. Protože je jednoduše okouzlující, i když se o to nesnaží. Jako člověk je velmi přátelská a otevřená. Má až nakažlivý smysl pro humor a ráda se směje. Je odvážná, energická a cílevědomá a jistým způsobem od ostatních očekává stejnou vervu a nasazení, jakým oplývá ona sama. Má totiž tendenci se snažit dosáhnout perfekce úplně ve všem, co dělá, což je někdy stresující nejen pro ni samotnou, ale i pro lidi kolem ní. Je velmi energická a aktivní a přesně tyhle dvě vlastnosti se snoubí a odráží v jejím životním stylu, kdy se neustále snaží dělat něco, co ji baví a naplňuje. Anebo za to může jen přemíra kofeinu, protože prostě miluje kávu, hodně kávy. Narozdíl od Claire, která se utápí v bylinkových čajích. Camille bylinkové čaje nesnáší – vadí jí jejich vůně i odpudivá chuť, kterou často přirovnává k lásce. Není pro každého. Věří ve svou nezávislost a vlastní cestu. Na rozdíl od své sestry Claire, která sní o romantických láskách a hledá epické romantické příběhy ve všem, snad i ve sbírání psích hovínek v parku. Camille má nohy pevně na zemi. Její srdce je nezávislé a svobodné, nechávající ji objevovat svět bez zbytečných iluzí

Minulost:

Marianne Zara Lovett - matka, Calledon Lovett - otec, Claire Anna Lovett - identické dvojče, Margot Astrid Lovett - starší sestra

26. květen byl dnem, kdy si Calledon Lovett s oficiální platností potvrdil, že jeho genetický materiál jednoduše neumí stvořit mužského potomka. A aby ho v tom nějaká vyšší síla ujistila a varovala ho před dalším případnými pokusy, raději toto potvrzení dostal rovnou dvakrát v podobě rozkošných modrookých děvčátek. Naprosto identických dvojčat – Clarie a Camille. Rodina Lovettových tudíž nově čítala další dvě dívčí posily, které se připojily k šestileté Margot, která s neskrývaným nadšením přijala roli starší sestry a nijak se netajila tím, že dívky jsou lepší a otci řekla, že jestli chce chlapce, ať si pořídí psa. Není, žádným tajemstvím, že to taky za pár let od narození dvojčat udělal, aby trošku zvýšil dávku testosteronu v jejich domácnosti. K jeho nebetyčnému štěstí se však malý husky stal pro jeho dcery čtvrtou sestrou, a i přes drsné mužské jméno, které stejně přes ženský parlament neprošlo, měl Finnie krásné růžové vodítko a perfektně ladící misky. Ať tak či onak, domácnost Lovettových byla sice v dámské přesile, ale přesto to bylo místo plné lásky, podpory a smíchu, ať v časech dobrých, nebo zlých. Postupem času, jak dívky rostly, se přeci jen ukázalo, že Camille, je tak trošku syn, kterého si Marianne i Calledon přáli ke starší Margot. Ne, že by nebyla dost dívčí, naopak, ale její povaha a myšlenkové pochody byly charakteristické mužskými rysy. Oproti Claire byl živější, nebojácnější, hlučnější a mnohem průbojnější. Claire byla něžná umělecká duše, charakterická klidnou povahou, zvonivým smíchem, ladnými pohyby a romantickými sny. Milovala květiny, červenou knihovnu a věřila v pravou lásku, která bude naprosto velkolepá a strhující. Často se ztrácela mezi řádky s tím přihlouplým úsměvem, pekla koláče a dorty a raději byla ve svém vlastním světě. Camille byla jejím pravým opakem. Nesnášela romantické knihy, ale raději četla detektivky a horrory, běhala, surfovala a šťourala do věcí, do kterých jí nic nebylo. Na jedné straně si byly Camille a Claire blízké jako nejlepší přátelé. Společně sdílely radosti, starosti, úspěchy i nezdary. Byly si vzájemnou oporou v každé situaci a vždy se na sebe mohly spolehnout. Jejich komunikace byla a stále je hluboká a intuitivní, takže často ví, co si myslí nebo cítí ta druhá, aniž by to musely slovy vyjádřit. Jsou s Claire naprosto stejné přesně tak, jak jsou naprosto odlišné. Jin a Jang, černá a bílá, den a noc, a přesto jedna bez druhé nemohly existovat. Ne nadarmo se říká, že dvojčata mají zvláštní pouto, které si neodkážete vysvětlit. Bylo tomu tak po celý jejich život. Jedna chránila druhou, i spíše Camille byla tou, která rozdávala rány, když to bylo nutné. Podporovaly se, kryly si záda občas vážně byly jako jedna. Čím byly starší tím jednodušší bylo pro jejich rodinu je rozeznat – znali jejich povahy. Okolí však nikdy netušilo, která je která a je vlastně hrozně bavilo, jak zmatení lidé jsou a často se vydávala jedna za druhou – byla to pro ně legrace. Po střední škole, se od nich Margot odstěhovala, ke svému příteli a budoucímu manželovi, přičemž Camille dostala plné stipendium na vysokou školu, kde chtěla studovat žurnalistiku a literární tvorbu, což bylo něco, co se pro ni v posledních letech stalo středobodem vesmíru a věděla, že je v tom opravdu dobrá. Naopak Claire toužila po něčem jiném – chtěla začít své vlastní podnikání. Jejím snem bylo stát se svatební koordinátorku, což bylo pro její něžnou romantickou duši jako přesně padnoucí šaty. Hodně jí v tom pomohla nejen brigáda ve svatebním salonu, ale především starší sestra Margot, která jí dala volnou ruku při plánování její svatby. A přesně tenhle moment nastartoval její kariéru. Claire se ozývaly kamarádky její starší sestry a následně kamarádky kamarádek a tak dál, a tak dál. I přes škobrtnutí, která k životu patří se jejímu malému podnikání daří a ona si tak plní svůj sen. Stejně, jak Camille, která po vystudování vysoké školy získala práci v místních novinách, kam pravidelně přispívá vtipnými sloupky o ženách v mužském světe, ale i články s hlubším významem, které odkrývají občas nemilou a tvrdou pravdu o lidech. Nejednou se díky tomu dostala do potíží, ale jednoduše je to Camille a strkat nos do cizích věcí je její druhé jméno. I když se odstěhovala za prací do většího města, svoji rodinu navštěvuje víc než pravidelně a pořád miluje svůj dětský pokoj, který často okupuje její synovec Ian – syn Margot a otcův nynější parťák. Co se týče romantických vztahů byla úplně jiná než Claire – ta se dokázala zamilovat rychleji, než vyskládáte nákup na pás v obchodě. Chtěla zažít opravdovou lásku, jakou vídala u svých klientů. Toužila po tom, aby jí někdo miloval tak, jako všechny ty dívky v knihách, pod kterými jí praskaly police v knihovně a šla tomu naproti. Sice byla zamilovaná každý měsíc do jiného pana „to je fakt ten pravý“, ale ani tak neztrácela víru. Camille oproti tomu byla skeptická a stála si zatím, že láska není pro všechny. Že má různé podoby a není rozhodně tak epická a hluboká, jak si její sestra představuje. Proto jí i podávání přihlášek do Selekce, na rozdíl od její sestry, nechávalo úplně chladnou. Claire se momentálně nacházela ve fázi zlomeného srdce, kdy se z dalšího pana pravého objevil pan zasnoubený a pan falešné číslo. Vyhlášení Selekce prince Juliana pro ni však bylo jako světlo na konci tunelu a ona se rozhodla, že to taky bude její obrovská love story, kterou bude sledovat celý svět. To by však nesměla týden po poslání přihlášky zjistit, že je těhotná. A tak její život dostal úplně jiný směr, než po kterém toužila. Nevěděla, co má dělat, přesto si byla více než jistá, že na potrat jít nedokáže. První, komu se svěřila byla Camille. Proč? Jsou to přeci sestry, nejlepší přítelkyně, které prochází životem společně, sdílejí radost i bolest, ať už to jsou vítězství nebo porážky. Jsou si blízké na věčnost, jako dvě hvězdy na obloze, které společně tvoří nádherný obraz. A bylo tomu tak, i když měla Camille jiný pohled na věc, byla připravená svému druhému já pomoct, jak jen bude třeba. Byla tu pro ni odjakživa a bude tu i teď.

paper-cherry-blossom-watercolor-painting
paper-cherry-blossom-watercolor-painting

A Girl Should Be Two Things: Who And What She Wants.

Motto:

paper-cherry-blossom-watercolor-painting
paper-cherry-blossom-watercolor-painting
cam.png
cam.png

Novinářka | Columbia | VŠ, žurnalistika, literární tvorba | Sara Crumbleleg | Kath

Camille Ava Lovett

1.jpg
2.jpg
3.jpg
4.jpg
banner3.0.png

The Selection Empire of Illéa

Je zakázáno kopírovat profily jak z grafického, tak obsahového hlediska. 

 

bottom of page