Faith se narodila do krásné a prosluněné Dominici, na což si nikdy ani jediným slovem nemohla ztěžovat. Svůj domov milovala snad od první chvíle kdy z toho mohla mít rozum, stejně jako lidi tam. Nikdo by pomalu ani neřekl že by mohla být dcerou svých rodičů, jelikož její otec měl černé vlasy, zatímco její matka se mohla pyšnit vlasy tak světlými že občas působili že jsou až bílé, no a z toho vznikla ona, nepřehlédnutelná zrzka. Její starší sestra Judith ale získala stejně zrzavé vlasy jako ona a tak nebylo pochyby, kdyby teda někdo nějaké měl. Pokud jde o práci, její máma pracuje v cestovní kanceláři, zatímco její otec je instruktor surfování. Hodně času proto jako malá trávila právě s otcem, který byl ten kdo jí naučil nejdříve plavat a potom i surfovat. Bylo pak těžké jí vůbec dostat z vody, její otec si pak často dělal legraci že je mořská panna. Jak ale pak šli léta, začali jí bavit další věci a to hlavně malování. Nejdřív to vypadalo že to bude prostě jen jeden z jejích dalších koníčků, ale jak šla postupně léta tak se ukázalo že to tak není. Už od svých osmi let věděla že malování a celkově umění bude něco co bude její život provázet. Její rodiče z toho sice nikdy nebylo zrovna moc nadšený, ale chtěli jí podporovat ať už se jednalo o cokoliv. Hodně se snažila soustředit na školu kvůli tomu aby měla dobré známky a aby se dostala na školu na kterou si přála, což se jí nakonec povedlo. Když začala chodit na střední, našla si brigádu aby jí rodiče nemuseli všechno platit a aby si zároveň mohla peníze šetřit do budoucna, jako třeba na vysokou. Když ale měla volný čas, chodila se svými přáteli na pláž kde surfovali vždy když to jen šlo. Vždy milovala hlavně noční surfování, které bylo podle ní naprosto okouzlující. Měla ráda celou svou partu, nejraději z nich ale měla dívku jménem Lucy, se kterou se znala už od školky. Byly nejlepší kamarádky a vždy si ve všem radily a jedna druhou bránila. Byly dlouhá léta nerozlučný, skoro jako sestry. Vlastně se tak na veřejnosti i chovaly, lidi kteří je znali to brali už jako normální věc. Když ale Faith bylo osmnáct, začaly se svou kamarádkou postupně odcizovat, až se skoro vůbec nevídaly. Ona měla nejdříve za to že je to kvůli tomu že nemá čas kvůli škole a práci, ale od svých přátel brzy zjistila že za to nemůže její nedostatek času na kamarádku, že se prý Lucy nebaví už s nikým z party. Hodně dlouho jí to vrtalo hlavou a několikrát se snažila se svou kamarádkou promluvit, když to ale jednou skončilo opravdu ošklivou hádkou, nakonec se snažit přestala i když kvůli tomu měla výčitky. Vydržela asi týden než se rozhodla za ní jít a klidně s prosíkem se jí omluvit za všechno. Proto se hned po práci vydala k ní domů aby zahájila svůj plán, ale dívka jí vůbec neodpovídala. Zvonila a volala jí, ale nic. Telefon slyšela doma a to bylo první znamení toho že bylo něco špatně, nikdy by neodešla bez telefonu. Proto poznala že je doma, navíc měla zatažené závěty a ty si vždy roztahovala, i kdyby neměla pak stíhat. Bydlela sama, byla od dva roky starší než Faith, vždy chtěla žít sama a navíc ani nevycházela se svými rodiči, takže ani neměla komu zavolat a tak si raději našla její náhradní klíč a vešla dovnitř, toho ale později velice litovala. Všude v jejím bytě byl bordel jako kdyby tam něco něco hledal. Nejhorší jí ale čekalo v pokoji, její kamarádka ležela v posteli a všude, opravdu všude po pokoji byla krev. Několik minut tam jen stála a dívala se na tu spoušť, než se rozhodla běžet k ní a pokusit se jí pomoct, ale nebylo jí pomoci. Později se dozvěděla že se zapletla do drog a že dlužila několika lidem peníze, na což nakonec doplatila. Od té doby se jí vždy při pohledu na krev udělalo špatně, nemohla jí vidět ani cítit. Na nějakou dobu se uzavřela do sebe, ale po pár týdnech se z toho k překvapení všech dostala a byla z ní ta stará dobrá Faith, kterou všichni znali a milovali. Přesto v ní ale ta bolest ze státy kamarádky stále byla. Víc se začala soustředit na školu, až se jí nakonec povedlo dostat na její vysněnou školu. Když se vyhlásila selekce, dlouho váhala nad tím jestli to má zkusit a pak váhala i už s vyplněnou přihláškou, kterou nakonec ale poslala.