top of page
Tento web byl vytvořen v editoru webových stránek od . Vytvořte si svůj vlastní ještě dnes.Začít
.com
Charakteristika:
23 let | 12.9. | Panna | 177 cm | 62 kg | Zelená, černá, béžová
Běhání, golf, zpěv, kytara, čtení, poslouchání hudby, botanika
Bianca Lawton je dívka ze které na první pohled vyzařuje půvab a elegance. Spoustu lidí si tedy typuje spoustu povolání, ale snad nikdo by do ní neřekl, že pracuje v posilovně. A ano, na trenérku by se asi moc nehodila ale to, že dělá na pozici recepční se zdá trochu reálnější. Ale ono se vždy nabízelo, aby v ní pracovala. Vlastníkem totiž není nikdo jiný než její otec, a tak není divu, že hned co otevřete skleněné dveře, co jako první spatříte je právě Blančin ksichtík s úsměvem od ucha k uchu. Tuhle tmavovlásku jistě zná každý, kdo tělocvičnu Vincenta Lawtona aspoň jednou navštívil. Ať už si pamatuje její neposlušné tmavé vlasy a neurčitě jiskřící hnědo zelené oči nebo sarkastický smysl pro humor s velkou várkou zvonivého smíchu. Má kolem sebe jistou veselou ale svým způsobem klidnou auru, a tak je pro většinu lidí skvělým společníkem. Bianca je převážně extrovertní a otevřená osobnost. Ráda se baví, navazuje nové přátelství a nalézá radost v interakci s ostatními. Je přirozeně charismatická a přitahuje pozornost, ale zároveň je skromná a laskavá vůči ostatním. Její oblíbené barvy jsou hlavně neutrálnější barvy jako černá, všechny odstíny hnědé ale i světlounce zelenkavá které perfektně odrážejí její vkus, styl ale i osobnost. Když se díváte na Biancu, vidíte, že se stále snaží lépe se zdokonalovat v tom, co dělá. Kromě své práce v posilovně má Bianca také své zájmy a koníčky. Jako dívka z Calgary byla už od malička vedená k dělání všech různých sportů. I když je v její rodné provincii počasí na bruslení či jsou u nich populární převážně míčové hry tak ona vždy i přes svoji extrovertní povahu holdovala sportům které jde dělat o samotě. Ráda si totiž čistí hlavu běháním. Protože není nic krásnějšího než si za ranního sluníčka zaběhat do lesa plného cvrlikání ptáků a orosené trávy. Vždy když se vrátí z běhu je maximálně zrelaxována a vyklidněná a vše ji jde rychle od ruky. Už od dětství se taky věnuje golfu. To ji naučil její otec, který tento sport miluje stejně tak jako Bianca běhání. Jak ji jednou jako menší vzal do golfového klubu naprosto si to máchání holí, zamilovala. Jako malá si na golfovém kroužku našla většinu svých kamarádů, ale teď si spíš chodí zahrát, když si zrovna na něčem potřebuje vybít vztek. Ono se to nezdá ale do takové dobré rány do míčku jde vložit tolik zlosti a když se podaří dokáže tak spravit náladu, že návštěva golfového hřiště následuje snad po každé hádce v Blančině životě. U většiny věcí taky poslouchá hudbu. Nemá jeden jediný vymezený hudební žánr. Sama je schopná si poslechnout klasiku a pokračovat metalovou písničkou. Sluchátka na uších nebo aspoň na krku nesmí chybět u žádného jejího outfitu (jakože nemyslete si, že by si je vzala na ples, ale chápeme se). Protože tráví dost času s její matkou, kterou bere spíš jako nejlepší kamarádku ráda s ní pracuje na zahradě a celkově se zajímá o botaniku, která ji fascinuje svou krásou a rozmanitostí přírodního světa. Když byla menší vždy snila o tom, že začne pracovat v botanické zahradě v jejích městě kam tak ráda a často chodila ale nakonec byla přeci jen práce v posilovně její první volbou. I tak je Bianca také obdivovatelkou rostlin a vždycky se usmívá, když vidí různé druhy rostlin kolem sebe. Mezi její další „odpočinkové“ zájmy patří četba. Jelikož její milostný život je prakticky nulový tak dost čte hlavně romantické příběhy a ne, vůbec si pak nepředstavuje že něco takového taky zažívá. Vůbec ne. Ještě však nekončíme. Bia hraje na kytaru a zpívá. Jsou to jen pokusy ale její coverový kanál už celkem rychle roste. Abychom si ještě probrali její povahu. Bia je, a to je asi její úplně nejvýraznější vlastnost, strašně optimistická. Skoro nikdy ji neuvidíte bez zářivého úsměvu na tváři. Tedy maximálně při švihání golfovou holí. To se většinou neuvěřitelně šklebí buďto soustředěním nebo vztekem. Jinak je to prostě takové slunce, kdykoliv přijde mezi lidi, dodává jim energii a zlepšuje náladu, i kdyby se jí samotné dělo cokoliv. S přáteli mluví, vtipkuje a je pro každou zábavu. Na druhou stranu ale zná meze, a když jde do tuhého, umí si poradit. Kdybyste byli s ní, úplně byste zapomněli, co je to nuda a ticho, protože pořád mluví. Mluví hodně, ale většinou nezachází do žádných osobních témat. Samozřejmě ale taky má, snad jako každý, svoje dny, kdy tolik nemluví, nedělá si srandu, ale sluníčko to je pořád. Často upřednostňuje potřeby ostatních před potřebami jí samotné. Někdy až moc, takže jí nezbývá moc prostoru pro ni. Kdykoliv vidí někoho v nesnázích, snaží se být oporou, a to ať se k ní daný člověk chová sebevíc zle. Byla by schopná dojít i za tím největším grázlem, kdyby ho viděla smutného. Dokonce je schopna pomoct lidem, kteří ji zradili, nebo ublížili. Žije toho názoru, že až už je člověk k ostatním jakýkoliv, zaslouží si nějakou pomoc v těžkých situacích a hlavně, že osobní problémy nebo vztahy s daným člověkem prostě musí počkat. Když si to nějak promyslíme, je vlastně dost naivní. Bylo by hezké, kdyby její povaha byla jen pozitivní, ale i ona má nějaké své 'vady'. Například je dost nešikovná, takže není novinou, že něco rozleje, rozbije. Další z jejích špatných vlastností je citlivost. Vážně, ač se to na první, druhý, ale ani třeba tři sta padesátý pohled nezdá, je extrémně přecitlivělá. Své emoce ale nikdy nedá najevo ani sebemenším projevem. Je schopna je dusit v sobě a ve svém deníku. Moc dobře ví, že to není moc dobře, ale ona prostě nebude nikoho zatěžovat svými problémy i kdyby se stalo cokoliv. Celkově lze ale říci že Bianca Lawton je mladou ženou s neuvěřitelně přitažlivým vzhledem a energickou povahou. Je jisté, že se její charisma a radost ze života promítá do všeho, co dělá. Tak tohle je Bia.
Minulost:
Matka- Monica, otec- Vincent, mladší sestřička- Léonie
Možná, než se dostaneme k samotné Biance můžeme se podívat taky na její rodiče. Seznámení jejích rodičů je celkem zajímavé a než se dali dohromady bylo kolem toho možná až zbytečné drama. Matka Bianci Monica pracovala v době, kdy potkala Blančina otce v klenotnictví. Byl to den jako každý jiný. Monica seděla za pultem v obchodě plném třpytících se prstýnků a náhrdelníků a brousila si nehty s připraveným tmavě zeleným lakem ne nehty. Její oblíbené barva. Tedy normální den to byl, dokud necinkl zvoneček a ze dveří se nevynořil mladý hnědovlasý muž s pronikavě modrýma očima. Překvapeně na něj začala koukat, než zjistila, že na ní mladík už nějakou dobu mluví a ona na něj zírá jako na přízrak. Musela se tedy zeptat znovu co potřebuje. Trapas. Muž přišel s přáním, že shání zásnubní prsten. Najednou jako kdyby se probrala z transu. Má snoubenku. Pomohla muži vybrat zlatý prsten z malým bílím kamínkem a myslela si, že tím to skončilo. O pár dní později se seznámila s ženou jménem Teresa. Po pár dnech bavení ji potkala v kavárně. Pak si ale všimla že se její kamarádka drží za ruku s nějakým mužem. Podívala se na jeho obličej a zjistila že je to onen muž co si kupoval prsten pro jeho snoubenku. Tou snoubenkou byla Teresa. Polkla a zatřásla hlavou. Ale stejně to Terese přála. Pořád ale na Vincenta (jak zjistila že se Teresin budoucí muž jmenuje) nemohla přestat myslet. Nic s tím ale nešlo udělat. Byla pozvána na jejich svatbu. Tam ale nakonec nešla. Prostě nemohla. Přála jim to, ale nechtěla je vidět. Nebyla Teresina úplně nejlepší kamarádka, takže tam ani nutně jít nemusela. Jejich svatební den strávila zavřená doma v posteli, kde brečela a jedla čokoládu. Další den se ale dozvěděla to, že svatba se úplně nevydařila. Theresa totiž řekla ne. Bylo to pro všechny velké překvapení. Ona však nic nevysvětlila a hned následujícího dne odletěla do Angeles. Byla zmatená. Proč?! Vypadalo to, že jsou tak zamilovaní. Po vzpamatování se ale rozhodla něco udělat, když tedy dostala takovou šanci. Byla však jenom náhodná kamarádka Vincentovi bývalé a ani na něj vlastně neměla žádný kontakt. Takže se vrátila do svého každodenního života. Zase si lakovala nehty za pultem klenotnictví, když se objevil Vincent. Ve své hlavě si představovala, jak až ho uvidí rozběhne se k němu a řekne mu vše co k němu cítí. Nikoli. Jen tam tak seděla a usmívala se na něj. Byla ale zmatená. Co tam sakra dělá?! Po chvilce ji to ale už bylo jasné. Přišel vrátit onen prsten co u ní před časem koupil. Ani vlastně nevěděla, proč si myslela že si prsten nechala Teresa. Co by s ním asi dělala. Vše tedy bylo vyřešeno. Monice bylo jasné že tohle je její poslední šance. Vyjádřila tedy lítost nad jeho nepovedenou svatbou nenápadně navrhla, že ho zve na kávu, kde by si o tom mohli pohovořit. A on? Souhlasil! Od té doby se bavili mnohem víc. Monica nebyla oporou jenom jemu ale i on jí. A jejich přátelství? Po nějaké době sám Vincent přišel s pugetem růží a dali to dohromady. Jejich láska kvetla, a nakonec se Vincentovi konečně svatba vyvedla. A to s nikým jiným než s Monicou. Rovnou rok po svatbě se narodila šťastnému páru holčička. A to už je naše Bianca. Dívka s tmavými vlasy a velkýma hnědo zelenýma očičkama. Měla vcelku veselé dětství. Pěkný rodinný baráček s před zahrádkou, s velkou třešní, kam se dalo vylézt. Jednou, když se Bianca vrátila domů ze školy, táta ji řekl, že jedou na výlet. Bia byla strašně natěšená kam ji tatínek vezme. Zabrzdil u velkého hřiště a vysvětlil ji, že jde o hřiště golfové. V televizi už golf viděla a nemohla se dočkat až ho zkusí. I když se to mohlo pro dítě jevit jako nudný sport ji to bavilo, a tak byla po prosení rodičů přihlášená do golfového klubu. Tedy do dětského golfového klubu. Byla tam sice nejmladší a nejmíň zkušená ale Bianca si z názorů jiných nic nedělala a dělala co ji baví. V klubu se seznámila i s její nejlepší kamarádkou se kterou se baví do teď. Její extrovertní povaha se ji celkem šikla a neskončila jen u jedné kamarádky. Pak byl čas nastoupit do školy. Na to že se tam tak moc těšila ji škola celkem zklamala. Sedět a psát nějaké divné runy kterým její učitelka říkala čísla pro ni bylo skoro mučením. Mnohem radši se hýbala, hrála golf, kopala si s tátou nebo lezla na mladou třešeň. Ovšem škola je nutná. A to to s velkou nevolí ale stejně přetrpěla. Ale jak se asi nabízelo začal ji dost bavit tělocvik. Ne že by v něm byla úplně nejlepší ale ráda si třeba oproti ostatním holkám, co při každé hodině otráveně koulily očima s kluky zahrála basket. Ten se taky stal její školní vášní. Hrála v holčičím týmu stěží poskládaném na roli křídelního hráče. A byla celkem dobrá. Jenže golf měla přeci jenom radši. Jak kvůli kolektivu, tak protože ji vyhovovalo že si ho mohla zahrát kdykoli se ji zachtělo a trénovat na další turnaj a nemusela nahánět celý tým který se sešel stěží jednou týdně. Základní školu absolvovala a byl čas nastoupit na střední. Ano, těšila se, ale zároveň věděla, jak ji všichni budou chybět. Tedy do posledního dne, kdy se se spolužáky loučila. Z nějakého důvodu jim přišlo vtipné ji celou dobu zesměšňovat kvůli tomu, že se chová jako kluk. Přitom žila v Calgary, kde sporty kralovali vší zábavě. Nechápala to, a i když by nad těmi primitivními urážkami co ji byl řečeny někdo jiný jen lhostejně mávnul rukou a zasmál se jim tak Bianca zrovna nebyla ten typ člověka. Z rozlučky s brekem utekla a od té doby na staré spolužáky radši ani nepomyslela. Střední ji bavila výrazněji než základní škola. Sice tam už nebyl basketbalový tým, ale to ji vcelku vyhovovalo, protože kdo by měl čas an to se věnovat dvoum sportům, když se dennodenně musela šprtat na tisíce tesů, aby aspoň prolezla. Ne že by byla úplně hloupá. Byla prostě průměrná studentka ale v oblastech matematiky, fyziky a chemie musela celkem zabrat, aby dostala vždycky aspoň béčko. Její středoškolský život nebyl nějak moc zajímavý. Nikdy nebyla typ člověka, co by měl potřebu chodit na party každý večer a chodit v noci domů vylitá jak váza. Spíš se snažila soustředit na studium. I když se ale nepřetržité učila, nikdo ji nikdy šprtkou nenazval, protože na to její známky tak moc nevypadaly. Snad jediný předmět, co ji krom tělesné výchovy opravdu šel byla angličtina. Ano, docela netypická dvojice předmětů ale už od mala dost četla, a tak získala celkem velkou slovní zásobu a třeba při pasní slohů neměla nikdy sebemenší problém a minimální slovní limit vždy klidně i o nějakou tu stovku překročila. Pak ale v jejím životě nastal zlom. Dost pozitivní zlom řekněme. Její matka ji oznámila že je těhotná. Bia byla celá nadšená a sourozence se nemohla dočkat. Nadšením by skákala klidně i pět metrů do vzduchu, kdyby to dokázala. Ovšem do narození zbývalo devět měsíců. To ji ale nebránilo se každý den netrpělivě těšit až si bude moci bratříčka či sestřičku pochovat. I když Bianca nepatří zrovna mezi nejvíc trpělivé lidi tak tohle úplně nějak urychlit nešlo. Snažila se na to tedy nesoustředit. Čekala ji teď přece maturita, a tak musela pořádně máknout. A to se vyplatilo. Ne že by její maturitní vysvědčení bylo úplně perfektní ale převaha áček na něm byla znát a ona na sebe měla opravdu pyšná. Neuplynul však ani týden od maturity a když se vrátila z procházky na kterou si odpoledne zašla nikdo nebyl doma. Volala otci a ten ji oznámil že jsou oba v porodnici a její matku již převezli na porodní sál. Urychleně si do taška naházela pár věcí a nasedla na autobus. Celou cestu byla jako na trní. Když se však dostala do nemocnice, kam ji autobus odvezl zjistila, že matka je už po porodu na svém pokoji. Na jednu stranu ji spadl kámen ze srdce, ale na tu druhou ji bylo trochu líto že se tam nedostala dřív. Rozběhla se tam a rozbrečela se radostí, když spatřila svou maličkou sestřičku. Byla tak maličká! A tak roztomilá! Jak se od Monicy dozvěděla, pojmenovali ji Léonie. Brečela a brečela a byla tak šťastná. Její maminka si ještě v nemocnici pár dní pobyla, zatímco se Bianca připravovala na vysokou. Dostala totiž stipendium na jedné celkem prestižní univerzitě. Byla tak šťastná. Udělala maturitu, jde na vysokou svých snů a navíc, navíc má sestru! Když se její matka vrátila domů pořád ji i Léonii obskakovala a trávila s nimi každou minutu svého dne. V následujícím týdnu ji čekal golfový turnaj. Pilně se připravovala a když jednoho večera dorazila domů našla Monicu ležet na zemi, třesoucí se a hystericky brečící. Snažila se jí pomoci, jak to šlo. Vincent zrovna nebyl doma, a tak to bylo jen na Biance. Později byly Monice diagnostikovány poporodní deprese a hraniční porucha osobnosti. Navíc na tom nebylo nikdy dobře ani její fyzické zdraví. Měla ji být přidělena pečovatelka. Bia měla odjet na školu a její otec by se nezvládal starat o svou novorozenou dcerku a zároveň o jeho nemocnou manželku. Bianca tu však její rodinu nemohla jen tak nechat. Vzdala se tedy školy. Zůstala ve městě, kde všichni žili a začala pracovat v otcově posilovně. Jen aby mohla být všem třem na blízku. A tak je to vlastně až do teď. Bia každé ráno brzy vstane a po zkontrolování Léonie a Monicy se vypraví si zaběhat. Poté připravuje snídani pro všechny členy rodiny a s obědem v krabičce se vypravuje do tělocvičny. Ještě před otvíračkou si samozřejmě zacvičí, když už na to má čas a má to zdarma a pak sedá za bílí pult a čeká na první návštěvníky. Čas si většinou krátí čtením knih nebo brkáním na kytaru což se naučila podle nějaké pochybné aplikace, ale celkem jí to jde. Občas ji někdo načapá i jak se veprostřed pracovní směny dívá na seriál na Netflixu. Večer si odpálí pár míčků a někdy si dojde projít. To je její klasický den. Asi by to tak bylo i nadále kdyby nebyla vyhlášena Selekce.
The Strongest People Are Not Those
Who Show Strength In Front Of Us,
But Those Who Win Battles We Know Nothing About.
Motto:
Recepční v posilovně | Calgary | SŠ vzdělání | Deva Cassel | ashl1n
Bianca Lawton
The Selection Empire of Illéa
Je zakázáno kopírovat profily jak z grafického, tak obsahového hlediska.
bottom of page