Asyino dětství začíná dne 11.12., což je den, kdy se narodila. Už jako malé, nevinné novorozeně měla šibalský lesk v oku, kterému se museli její rodiče jen zasmát. Zhodnotili, že vypadala roztomile. 
Její rodiče ještě v ten den zasadili strom, který měl vyrůstat společně s ní. Každý ze sourozenců to tak prý měl. Prostě už to brali jako takovou tradici. 
Asya později zjistila, že má dva starší sourozence - Serkana a Yasmin. Byla z nich nadšená! Jako malá chtěla být stejná jako její starší sestřička, protože ta byla v jejích očích jednoduše skvělá! A její brácha? K tomu hleděla skoro jako k dospělému i přesto, že mu do dospělosti ještě několik let chybělo. 
Jako malá byla hodně náchylná na nemoci, takže jí rodiče dost zakazovali vycházet z paláce. Hodně jí to jako malého prcka mrzelo, protože se dívala z okna svého pokoje jak si její dva starší sourozenci společně hrají venku v královských zahradách. Někdy se jí podařilo utéct, ale jak se říká něco za něco.. jakmile jí dostali, že běhá někde po paláci nebo dokonce i venku bez dovolení mohla mít z toho hodně velký problém. A ne nemyslete si, že se bral ohled na její věk. Jedno velké ne. Klidně jí zavřeli na jeden celý den do cely, ano slyšíte správně do cely a nesměla od tama vycházet. Pomalu za ten den nedostala ani pořádné jídlo. A to nebylo jenom kvůli běhání po venku.. bylo to třeba i kvůli tomu, že se jim prostě nelíbilo to co měla na sobě.  Ono v jednu dobu se hodně věnovala navrhování oblečení, a jejím rodičům se to vyloženě nelíbilo. Po pár měsících plných neúspěchů s tímto koníčkem skončila..
A kam se poděli ti hodní rodiče, kteří o ní říkali jak je roztomilá? Zůstali v minulosti. Od doby co se naučila mluvit a chodit se k ní chovali jako k někomu kdo do jejich rodiny nepatří. Prostě jako k černé ovci... Dokonce, když byli nějaké rodinné fotky zakazovali jí se na nich ukázat. Nedokázala si říct proč. Nevěděla jaký mají důvod k tomu aby jí tohle zakazovali, ale prostě jí nezbylo nic jiného než se s tím smířit. A to by nebyl bulvár, kdyby si této dosti podstatné věci nevšiml. Začali vycházet články a spekulace o tom kam se mladá princezna poděla. Chtěli vyjádření od královské rodiny, ale to se jim nedostávalo. Po pár měsících to prostě uzavřeli a vymysleli si, že je princezna vážně nemocná a rodiče o to nechtějí zveřejňovat. Moc lidí tomu nevěřilo, ale královský pár to nakonec nějakým záhadným způsobem ututlat.
V pozdějších letech najali speciálního učitele, který byl jen pro ní. Podplatili jej hodnou dávkou peněz, aby o jejich nejmladší dceři nemluvil na veřejnosti. Samozřejmě, že se mu finanční obnos zalíbil a tak s tím souhlasil.. 
Její vyučování probíhalo jen v jejím pokoji a nesměla z něj po dobu jeho trvání vycházet. Když jí něco jednoduše nešlo musela to dělat do té doby než v tom nebyla dokonalá. A nemohla se tomu nijak vyhnout. Do doby než jí to nešlo jí klidně drželi hlady, nebo jí zakazovali různé věci což byla ještě ta lepší možnost..
Díky bohu, že se nad ní někdo alespoň trochu slitoval a nadělil jí její komornou, která pro ní byla přítelem. V době jejich největšího bavení přišla na chuť tanci a zpěvu. Cítila se s ní prostě uvolněně. Dokonce jí pomohla jak více zapadat, což vlastně už nevěděla jestli potřebuje nebo naopak nikoliv. 
V jejich čtrnácti letech přišla dost špatná léta.. a trvají do jejich šestnácti což je vlastně i teď. 
Bylo to tak, že ve čtrnácti byla její komorná nucena se přestěhovat společně se svou rodinou. A tak Asya přišla o svou kamarádku, o někoho komu mohla věřit.. dost jí to zranilo a hodnou chvíli to dávala za vinu rodičům.. myslela si že její rodinu vyhostili jen pro to aby se přestaly stýkat. Snad protože viděli, že je s ní šťastná? Netuší, ale byli to její teorie, protože rodina její kamarádky nebyla zase tak na mizině, aby si museli hledat místo jinde..
A tak se začala více uzavírat do sebe. Být sama se svými myšlenkami.. jednoduše řečeno začala trpět psychickými problémy, ale na jevo nic nedávala. Nechtěla aby jí každý vidět jako psychicky nestabilní princeznu. Jednoduše na vnějšek zcela normálně vypadající princezna Asya, která se usmívá a dělá jak není všechno v pohodě, ale zevnitř bojovala vlastně sama se sebou. 
Teď když už má šestnáct je za tím nejhorším, ale pořád to není stoprocentě dobré. Chybí jí někdo kdo by jí podepřel, což nedělali už ani její sourozenci. Nebo spíše oni by to dělali jen jim odmítala více věřit. Prostě se bála, že budou stejní jako její rodiče. Na pohled doslova sluníčkový rodiče, ale doopravdy to byli snad potomci Zloby..
Ale šestnáctý rok nepřinesl jen to špatné. Začala i přes tresty více utíkat ven a snažila se si užívat na plno života. Často, když její brácha vařil za ním přišla a ujídala mu všemožné ingredience, které měl přichystané. A se ségrou si navzájem pomáhali se doladit na nadcházející akce. 
Všechno by bylo sluníčkové, kdyby její rodiče nebyli takový zmetci jako byli a ona neměla psychické potíže. 
Po té co jí oznámili, že se svými dvěmi sourozenci pojede do Illey byl to pro ní docela šok. Samozřejmě, že byla ráda, že na chvíli vypadne z dosahu rodičů, ale i přesto. Proč jako nezletilá měla jet někam hoodně kilometrů daleko? Vždyť by bohatě stačilo, aby jela Yas. Ta vždycky všechno dokázala vyřešit a prostě byla ta nejlepší princezna, jakou si Asya dokázala představit. Tak proč se měla v Illey najednou objevit i ona? Asya, která se vytratila úplně ze světa se měla vrátit na scénu? Přišlo jí to spíše jako divadelní film než realita ale nemohla s tím nic nadělat. Prostě nemohla. Nezbylo jí nic jiného než se zbalit a zkusit štěstí někde jinde. Přece jen to pořád byla holka s duší rošťačky. A vždycky bude. Přece to je věc na kterou se nezapomíná, ne? 
Doufala, že se jí v Illey poštěstí a najde někoho, kdo by ji pomohl. Prostě někoho komu by mohla věřit, kdo by jí vyslechl nebo by jí poradil. Někdo kdo by jí dokázal, že o ní někdo stojí. Ale o tom mohla prozatím jenom snít, protože kdo ví co všechno se v Illey přihodí.