Narodila se rodičům Holly a Lucasovi jako jejich první dítě. Oba dva z ní byli úplně nadšení a připomínala jim jejich malého andílka, proto se dohodli, že jí pojmenujou Angelica. Jak tak známe Lucase, její matka Holly si myslela, že se o maličkou dívku Lucas starat nebude, přesto byl opak pravdou. Angelica měla krásné dětství plné pozornosti a dárků, dokud se po třech letech jejího života nenarodil její bratříček Matheo, který byl celý otec a nebyla to samotná Angelica, která jím byla úplně unesená. Možná byli ale rodiče unešení trošku více, protože na malou Angelicu trochu zapomněli, ale nebylo to nic, co byl malá Angelica nepřežila. Ani jí to moc nevadilo. Matheo byl člověk, za kterým se vždycky mohla schovat, který byl vždycky středem pozornosti, což přesně ona nechtěla. Samozřejmě, že začátku se věc neobešla bez žárlení, ale to se postupem času zmírnilo. Jako by nestačili dvě děti, po dvou rocích se pětileté Angelice narodil další mladší bratříček Adrien. Ze začátku to pro ni byl šok, protože chtěla jako všechny holky malou sestřičku, se kterou by si mohla hrát na starat se o ni, ale zvykla si na něj a měla ho ráda stejně jako všechny ostatní. Rodinka si žila šťastně, dokud se přibližně po roce a půl nenarodila druhá holčička, tedy čtvrté dítě rodiny. Krásná byla – Angelica konečně překypovala pýchou nad svojí malou sestrou – ale byla drobounká a moc šancí na přežití neměla. Holly se o ni tak strašně moc bála, že z toho opomněla svoje děti, no naštěstí to malá Marleen přežila a Holly se všem ostatním dětem věnovala i nadále. Holly svoje děti vychovávala, jak mohla, ale bůh ví proč bohužel dostala infarkt. Z toho se celá rodina zhroutila a právě Angelica jako nejstarší dcera snad nejvíce. Lucas byl ale silný a o děti se staral seč mohl, stal se z něj velmi zodpovědný otec, který svoje děti miloval co nejvíce mohl. Celé dva roky bojovala její matka o život a dvanáctiletá Angelica a sedmiletý Matheo se o ní statečně starali, seč mohli. Tímto museli rychleji dospět a do života jim to dalo spousty zkušeností, za které byli později velmi rádi. Lucas se zase postaral o zbylé dvě děti a když se Holly uzdravila, všechno bylo jako při starém. Začali nepatrné oslavy, protože byla maminka zpátky a Holly se začala všem dětem věnovat jako nikdy. Po roce od uzdravení se Angelice narodil poslední bratr Felix a ten řadu potomků i zakončil. Čas plynul, děti vyrůstali ve skvělé výchově, Angelica měla naštěstí o velké poznání mírnější pubertu než Holly a nadešel čas, aby se právě Angelica postavila na vlastní nohy. Jelikož již odmalička poslouchala vyprávění Holly, jak pracovala v paláci a potkala tam svojí osudovou lásku, která ji změnila život, rozhodla se, že zkusí pracovat v paláci také, protože jí to i docela láká. Tak se přestěhovala do Angeles a začala pracovat v paláci jako dvorní dáma. Práci si velmi oblíbila a až teprve pak si uvědomila, jak moc velkou pravdu o práci v paláci její matka měla. Bohužel jí tam ale začaly postihovat spánkové paralýzy, které zdědila po matce, ale Angelica byla statečná a řekla si o pomoc brzy, takže se málo kdy vracejí. Pobyt v paláci jí ale nijak neublížily, naopak ji posilnily. Také zde Angelica zjistila, že se jí nelíbí kluci, ale že je vlastně lesba. To však tají, dokonce i před svojí rodinou, protože se bojí, jak by na to reagoval zbytek paláce a její příbuzní. Však ono to dřív nebo později vyplave napovrch, čehož se asi bojí nejvíce