top of page
Tento web byl vytvořen v editoru webových stránek od . Vytvořte si svůj vlastní ještě dnes.Začít
.com
Charakteristika:
51 let | 12.8. | Lev | 173 cm | 64 kg | Žlutá, oranžová, zlatá
Alternativní móda a práce s látkou, keramika, folkový zpěv a tanec, sběr harampádí, vyprávění příběhů, hledání krásy v maličkostech, spiritualita, přivádění svého manžela k šílenství, tvoření rodinného alba, dělání i nicnedělání se svou rodinou
Výstřední. Bláznivá. Excentrická. Angelica je přesným opakem elegantních dam, které jsou prototypy hrdých královen. Toto upovídané stvoření se lví hřívou (nebo rozevlátou kšticí, chcete-li) se dá popsat mnoha způsoby, ale „tichá“, „bedlivá“ nebo „pokojná“ mezi ně určitě nepatří. Je člověk, kterého vždycky bylo a bude všude plno. Samotná její existence jako by představovala hlasitost, pomyslný lví řev, ze kterého srší energie a divokost – a co si budeme, občas trochu i všetečnost.
Angel je vskutku energický tvor, který má daleko od ostýchavosti a zapšklosti. Její žertovná povaha jde ruku v ruce s rázností a průbojností, na povrchu je silná a nezdolná, ale zároveň působí přátelsky a láskyplně. Člověk se jen nesmí nechat smést jejím přirozeným bonitským temperamentem, který je ještě zesílen určitou obhroublostí, jež získala během života v Dakotě. Z té už má sice pramálo, nicméně kombinace jejich původů jí propůjčuje právě onu pověstnou ráznost a schopnost umlčet lidi pouhou změnou tonu, či mávnutím ruky, pokud je to potřeba.
Lidé si o ní myslí, že má obrovské srdce (a ještě větší žaludek) a mají rádi její přítomnost – ať už je to kvůli tomu, že jim svou živostí vlije znovu krev do žil, nebo si jen užívají zaujatost, se kterou jim Angelica naslouchá. Naslouchat totiž umí jako málokdo. Za jednu ze svých největších předností považuje to, že za žádných okolností nikdy nikoho nesoudí. Umí přijímat lidi se všemi chybami a neduhy, které mají a vlastně má pro tyto nedokonalosti slabost. Neprahní po dokonalosti, ale po duši. Po reálnosti. Možná je v tomhle takový dekadent.
Jako barmanka v dakotském maloměstě jednala se všemi místními pobudy, kterým sice častokrát vynadala pěkně od plic, ale právě tyhle ztracené existence mají v jejím srdci speciální místo. Lidé na okraji společnosti ji odjakživa zajímali, a ne kvůli tomu, že by jich litovala. Otevřenost, se kterou se stavěli k světu, jí byla blízká, a proto je měla jednoduše ráda. Co jí však připadá podezřelé, je dokonalost. Když je něco na první pohled perfektní, tak o to jen málokdy projeví zájem. Ke všemu rozbitému, zlomenému, nebo opuštěnému, přistupuje s laskavostí a empatií. Nepleťte si ji ale s těmi věčně pozitivními sluníčky, které nepotkáte jinak, než s úsměvem na tváři! Angie umí být občas protivná a náladová. Není těžké naštvat, a i přes veškerou její srdečnost se dokáže pěkně vytočit! V situacích, kdy vybuchne, se projeví její temperament v plné síle. I když je emocionálně založená bytost, se kterou občas její vlastní nálady pěkně cloumají, tak nemá sklony k sebelítosti. V posledních letech občas surfuje na vlnách nostalgie, za což pravděpodobně může přibývající věk a fakt, že už jsou skoro všechny její děti dospělé. Nedá se ale říct, že by byla vyloženě citlivá. Snadno se dojme i vytočí, nicméně k ní daleko více sedí slovo „emotivní“.
Je třeba podotknout, že obrovskou roli při tvorbě její osobnosti hrály kulturní poměry v Bonitě a v Dakotě. Provincie prérií v ní vypěstovala určitou oprsklost, kterou obyvatelé Dakoty považují spíš za otrkanost. Otrkaná je tedy pořádně, ale v paláci se naučila svou troufalost krotit – špetka drzosti jí však nikdy neopustila. Do selekce přišla se silným dakotským dialektem, který by se v češtině dal nejlépe popsat asi jako kombinace pražského a ostravského nářečí -> výrazy jako „bejt“, „umejt“, „bo“ a „děvucha“ u ní byly na denním pořádku. Na své mluvě musela samozřejmě zapracovat ještě dřív, než se z ní stala královna, proto dnes komunikuje už bez gramatických chyb. I když je pravda, že když navštíví svou rodinu v Dakotě, tak jí po návratu do paláce sem tam nějaké nespisovné slovíčko ujede. Když však odečteme Angeličinu ráznost, slabost pro kovbojské boty a country hudbu, tak už by jen málokdo poznal, že většinu svého života strávila v Dakotě. Co rozhodně nezapře, je její bonitský původ. Svým vzhledem zapadá mezi hispánské obyvatelstvo téměř dokonale. Dlouho odmítala přijmout fakt, že možná není tak typická Boniťanka, jak by si přála, ale dnes už je smířená s tím, že je perfektním mixem své bonitské a dakotské stránky osobnosti, díky kterému se stala obyvatelkou Angeles a královnou celé země. Kulturní dědictví Bonity v ní zůstává nadále. Projevuje se například v tom, že Angie stále slaví latinskoamerické svátky, jako je například Den mrtvých. S tím se pojí i fakt, že je šíleně pověrčivá. Děsí se rozbitého zrcadla a pro jistotu radši třikrát zaplive, když uvidí přes cestu přecházet černou kočku. Věří na uhranutí a nejrůznější kletby, naštěstí má nějaké znalosti v kouzlech, bylinkách a krystalech, pomocí nichž prokletí odvolává. Čarodějnické rituály stejně jako spirituálno mají kořeny právě v Bonitě, takže na ně Angie nedá dopustit. Palác z ní její duchovní založení nevymýtil a Angie se víry svých předků drží i přes cynismus lidí kolem ní. Je rodilá mluvčí ve španělštině a vzhledem k tomu, že se s Cameronem domluvili na bilingvní výchově svých dětí, tak má Angie sklony k spanglish. Často nahrazuje slova ve větě jejich ekvivalenty ve španělštině, nebo při komunikaci s dětmi plynule přejde do své mateřštiny. V jejich domácnosti sice převládá spíš angličtina, ale Angie dbá na to, aby s rodinou aktivně španělštinu používala. To je jen jeden z mnoha úkazů toho, jak moc provincii svého původu miluje.
Nemůžeme mluvit o Angličiném charakteru bez toho, aniž bychom zmínili její styl oblékání. Ten byl dlouho jediným aspektem osobnosti, kterým si byla jistá. Po přestěhování do Dakoty velmi postrádala barevnost a pestrost každodenního života v Bonitě, která se mimo jiné projevovalo i v oblékání tamních lidí. Na začátku selekce byla Angie bezpochyby tou nejkontroverznější účastnicí i z hlediska oblékání. Její styl byl velmi výstřední, a to dokonce i na někoho, kdo pochází z Bonity. Byl všechno, jen ne minimalistický, plný barev, kombinací nejrůznějších vzorů a látek. Angie si vždy stále a názorem, že styl odráží osobnost a ta její byla perfektním mixem bonitské pestrosti a dakotské drzosti. K ní se ale dnes už přidává taky královská uvědomělost a klid. Angie stále ráda experimentuje a šokuje, jenže se do jejího stylu promítnula také osobnost královny, takže je její styl o trochu umírněnější než dřív. Stále má však daleko ke konzervativnosti a rozhodně nikdy neztratil svou nevšednost. Celkově se dá říct, že se stal přizpůsobivější a Angeličiny outfity hodně záleží na její aktuální náladě. Dříve bez svého stylu nevěděla, kým je, ale dnes už to ví, tak si už prostě užívá radost z módy jako takové. Ta nadále zůstává alfou a omegou jejího života, minimálně co se koníčků týče. Zároveň si našla způsoby, jak může propojit svou vášeň s užitečností, a to zejména skrze projekt „Helping Dolls“ a pořad „Next in fashion“. O tom si však povíme v její historii.
Ve svém volném čase Angie samo sebou navrhuje oděvy a když jí to povinnosti dovolí, tak si je i ráda šije. Pamatuje si doby, kdy v Dakotě recyklovala staré oblečení, přešívala ho dle aktuálně dostupných zdrojů a svým švadlenkovským uměním byla v okolí vyhlášená. Do sebeobyčejnějšího kousku vkládala špetku nevšednosti (nebo celou tunu) a stejnou taktiku používá i dnes. Jako královna má tentokrát neomezené zdroje, ale i tak se snaží staré oděvy recyklovat a přistupovat k nim udržitelně. Neomezenost zdrojů se bohužel nevztahuje na časové možnosti, takže už neplatí, že si všechno své oblečení šije Angie sama. Někdy je tak zahlcená povinnostmi, že si sotva ušije spodničku a zbytek šatů musí dotvořit komorné. Ty však vždy postupují dle Angeličiných instrukcí a dle jejich vlastních návrhů – přes to nejede vlak. Projevování vlastního stylu je pro Angie natolik důležité, že dokonce trvala na tom, aby její děti sami rozhodovali o tom, co chtějí a nechtějí nosit, a to už od útlého věku. Takže jakmile se naučili lézt po čtyřech, tak si sami vybírali kombinace jednotlivých kousků, které pro ně Angs ušila. V ručních pracích nachází Angie spoustu radosti, a ještě se nestalo, aby se Cameronovi, nebo jejím dětem roztrhl kousek oblečení a zašíval ho někdo ze služebnictva. Nejenom, že ji práce s látkou baví, ale zároveň se tady projevuje její pečující povaha. Když vyrazí na rodinný výlet, tak trvá na tom, aby to byla ona, kdo udělá všem svačinky, jako správná máma. (Samozřejmě si vyhrává s jejich vizuální stránkou, v případě potřeby odkrojí kůrky chleba, anebo udělá vafle ve tvaru srdíček.) Její kreativita se uplatňuje také v keramice – zaručený pocit spokojenosti se dostaví, když je celá ušmudlaná od hlíny a kaolinu a v dílničce může pracovat na vázách, či jiných nádobách. Ty zdobí většinou mexickými folklorními vzory a motivy, které ji na chvilku přenesou do Bonity. Na tyto aktivity má Angel sice jen minimum času a upřímně řečeno – radši omezí své záliby, aby mohla trávit čas s rodinou. Na omezené časové možnosti byla zvyklá už před selekcí. Kvůli tomu, že její rodina vlastnila bar i statek, tak byla už od střední školy zaměstnána pomocí v obou podnicích. Práce barmanky ji zaměstnávala natolik, že neměla pořádně čas se věnovat škole a v podstatě pro ni neexistovala možnost, že by po maturitě mohla studovat dál, i kdyby tomu třeba její známky vypovídaly. To je další věc, která se od selekce změnila – Angie nastoupila na dálkové studium sociologie a získala bakalářský titul. (Dodnes si z ní přátelé z Dakoty dělají legraci, že ji vylučují jako šprta z party.) Po ukončení bakalářského stupně vzdělání začala studovat dějiny umění, ale ty už nově vzniklými povinnostmi ohledně New Order nedostudovala. Svou roli v tom sehrála taky bezpečností rizika a fakt, že prokoukla skrz Cameronovy obavy, když opouštěla stěny paláce. Ale zpátky k původnímu tématu – už v Dakotě se Angelica naučila, jak spojit povinnosti se svými záliby a bujarým sociálním životem, a podobný systém si nalezla i jako královna. To poukazuje na její živost a energičnost – o Angie se rozhodně nedá říct, že by se řadila k líným jedincům.
Sice už dávno nechodí na tancovačky, ale duch pařmenky v ní nadále zůstává. Zpěv a tanec k ní neodbytně patří, navíc jako hispánka má smysl pro rytmus a melodii a může tak dát průchod své přirozené vášnivosti právě skrze pohyby na parketu. Tam to vždy roztočí a je jedním z těch lidí, co sebou začnou houpat vždy, když uslyší hudbu.
Její povaha byla dlouho spjata s chaosem. Neměla pořádně jasno v ničem – v tom, kým je, dokonce pochybovala i o vlastní orientaci. Dnes už má v sobě jasno, ale zrnko chaosu v ní zůstává i nadále. Projevuje se například v míře nedisciplinovanosti a neorganizovanosti, kterou oplývá. Co se týká plánování, tak je Angie chaotik. Když třeba organizuje nějakou společenskou událost, tak se nechává strhnout kreativní vlnou nápadů a v plánovací fázi se nachází déle, než by měla, takže ve výsledku nakonec nic nestíhá. Moc tomu nenapomáhá ani fakt, že spoustu věcí nechává na poslední chvíli. Při realizaci projektů má ve všem svůj vlastní, značně chaotický systém, který nedokáže téměř nikomu vysvětlit, a tak nejradši na všem pracuje sama. To jí není vždy umožněno a kámen úrazu vzniká ve chvíli, kdy se musí podřídit systému někoho jiného. Angie si zkrátka potřebuje dělat věci po svém, i když ostatním třeba nedávají smysl. V týmových projektech klidně vymyslí strategii, která bude vyhovovat všem, hlavně když v ní bude mít dostatečně prostoru pro svou kreativitu a chaos. Momentálně ho ve svém životě vnímá značně pozitivně, je pro ni vyjádřením svobody, nespoutanosti a nezávislosti. Nepatří k lidem, kteří by byli v zajetí společenských konvencí a jako královna sice musí dbát na pravidla, ale ráda balancuje na jejich hraně.
Další její negativní vlastností je netrpělivost, občas propadá frustraci, když věci nejdou tak rychle, jak by si přála. V průběhu selekce jí byla často vyčítána lhostejnost, kterou nahradila emoční zainteresovanost ve všem, co Angie dělá. Svým cílům je naprosto oddaná a zklamání z neúspěchu snáší jen těžce. Od toho má však svého manžela. Ten ji vždy dodá sílu postavit se na nohy a zkusit danou věc znova. Díky němu ví, jak se nevzdávat věcí, co jsou pro ni důležité.
Angie nemá prvoplánově líbivý charakter. Pro spoustu lidí je až příliš nekonvenční, ale jsou to nakonec právě tito lidé, co si ji oblíbí pro její bezprostřednost a autenticitu. Možná to budou ale detaily, které právě vás přinutí si Angelicu zamilovat. Třeba ten, že její oblíbené zvíře je velryba, ale má velkou slabost pro včely a pro krtky. Má silnou alergii na jahody, ale to jí nezabrání v tom, aby se jimi přecpávala při každé příležitosti, i když potom vypadá jak angorák. Má sklony sbírat nejrůznější harampádí, od listí, nálepek z ovoce, až po víčka od plechovek. Její pokladnice cenností připomíná sbírku předmětů z lidského světa princezny Ariel, ale inspiraci si Angie rozhodně nevzala od ní. Ráda vysedává na střeše, dívá se na město a vymýšlí příběhy lidí, kteří v něm bydlí. I přes to, že občas bývá zapomětlivá, tak si pamatuje až znepokojivé množství nedůležitých faktů ze světa kolibříků a jiného zvířectva. Má pořádně nakažlivý smích a když se směje, tak jde slyšet na celé kolo. Ona Angie je obecně docela hlučný človíček. Ráda aranžuje kytice, ale nedokáže se rozhodnout, která květinka je její nejoblíbenější, a proto to kvůli pocitu viny radši nedělá. Miluje popkulturní narážky, i když občas neví, co znamenají. Kovbojské boty jsou podle ní ta nejvíce cool věc na světě. Jejím nejoblíbenějším hudebním žánrem je latinsko-americká hudba, ale její srdce tluče pro Davida Bowieho a Dona McLeana. Tvrdí o sobě, že umí věštit budoucnost z karet, ale kolik bude na jejím výkladu pravdy, to už musíte posoudit sami. Každopádně vám můžu zaručit jediné – až Angelicu poznáte, tak na ní rozhodně nezapomenete.
Minulost:
Vdaná, manžel Cameron, syn Julian, dcera Phoenix, dcera Vivienne
V jednom z nezvykle klidných, teplých letních podvečerů rodina Palmer Menendez přivítala ve svých řadách dalšího člena. Narodila se jim holčička a vzhledem k tomu, že přišla na svět jako čtvrtá v pořadí, dostala hned tři jména – to proto, že se rodiče mylně domnívali, že jejich dcera bude jejich posledním dítkem. Angelica Patricia Rhiannon to jako první děvče v rodině neměla vůbec lehké – neustále škádlení a dobírání starších bratrů bylo na denním pořádku a
protože měla posléze ještě čtyři mladší sourozence, tak její život připomínal jeden velký boj o své místo. To v rodině měla, aspoň dokud žila v Bonitě. Dokud žila v Bonitě, tak se jí kromě hašteření se sourozenci v životě nedělo nic extra zajímavého. V hispánské provincii milovala každé zákoutí, rušné ulice plné pouličních prodejců a překombinovaných krámků, vůni koření i veselost a uvolněnost zdejších obyvatel. Navíc s ní bydlela také její abuela, výstřední paní s turbanem na hlavě, co pracovala jako bylinkářka a ke které Angie bezmezně vzhlížela. Souznění s obyvateli této provincie napomohlo tomu, že byla takovým typickým „dítětem ulice“, které se nejčastěji loudá někde venku a doma neposedí. Byla šťastnou a spokojenou holčičkou, i když byla odjakživa jiná než ostatní. Svou jinakost si však v pestré mozaice povah hispánců ani neuvědomovala.
Vše se změnilo v době, když Angie bylo osm let. Na rodinné poradě jí bylo oznámeno, že se budou stěhovat. Angeličin otec pocházel z malého městečka v Dakotě, kde jeho rodina vlastnila farmu a bar, nicméně jeho otec zemřel a matka se už nezvládala o statek starat sama. Na farmě pracovalo také několik čeledínů a ona zkrátka už neměla finance na to je vyplácet. Nehledě na to, že nedávné zemětřesení v Bonitě zničilo továrnu, kde pracoval Angeličin otec a v době krize si nemohl najít práci. Protesty ze strany Angie i abuely byly zbytečné a rodina se přestěhovala do Dakoty. Angel to těžce nesla, obzvlášť proto, že obyvatelé Dakoty byli oproti bonitštím mnohem více hrubí a pesimističtí. Barevné a rušné ulice Bonity nahradily suché, nerůznorodé pláně Dakoty. Dokonce i kamarády si Angie najít nemohla. Dakotské děti nejenom že nebyly tak přátelské, ale i ošklivě poukazovaly na Angeličinu jinakost. Byla pro ně „ta divně tmavá holka“, které se smály za to, že její rodiče jsou určitě narkobaroni. No, a protože to je Angie, dívka oplývající temperamentem už od útlého věku, tak děti sjela na tři doby, nebo jim začala vykládat, že je to pravda a že zrovna včera ji rodiče učili stahovat z kůže nepohodlné lidi. To vše proto, aby ji ostatní pokoj. Z tohoto důvodu se ve škole zapsala jako problémové, nepřizpůsobivé dítko. Cítila se hrozně sama. Starší bratři si na nové prostředí zvykli rychle – neoplývali tak silnou individualitou, jako jejich sestra, navíc byli šikovní na sporty, takže do kolektivu zapadli rychle. A když byli v úzkých, tak měli jeden druhého. Angie pro ně byla spíš otravná mladší ségra, se kterou se hašteřili, než aby jí byli oporou. Do toho všeho se jí nedostávalo odpovědi na dopisy od abuely, jejího vzoru. Abuelina hrdost se totiž nikdy nesmířila s tím, že její dcera se svou rodinou „zapírá“ svůj bonitský původ a jde dobrovolně žít mezi gringos kamsi do Dakoty. Angie byla příšerně sama. Jediné, co bylo malé holčičce útěchou, byl fakt, že na farmě může mít vlastní pokojíček a že konečně poznala svou druhou babičku, která jí hned přirostla k srdci a stala se její rádkyní a kamarádkou. Babička jí naučila krásně šít a vyšívat, a právě díky babičky si Angel vypěstovala vášeň pro modu. Už v tomto období se výrazně odlišovala od dětí ve svém věku, protože se stále oblékala podle bonitských zvyklostí a prostřednictvím svého ojedinělého stylu si zachovávala vzpomínku na domov, který jí tolik chyběl. Ve škole to ani po nějaké době nebylo lepší, protože si Angie zachovávala pověst problémového dítka, co se s ostatními dětmi hádá, pere se a ani učivu moc nedává. Pravda je taková, že na studium nikdy neměla Angs čas. Po škole pracovala na statku, obdělávala pole, dojila krávy a obhospodařovala dakotskou floru. Po nějaké době si ale našla kamarády! Partičku potížistů v jejím věku, o které se rodiče spíš nestarali. Ty děti, co hážou vajíčka na domy svých nepřátel, válejí se v kopřivách a kterým sousedé říkají „co z vás jednou vyroste!“ takovým tím tonem, ze kterého je jasné, že si myslí, že z nich nevyroste nikdy nic dobrého. Mezi nimi našla Angie své místo a vynahrazovali jí stesk po domově. A to není všechno. V tomto období si Angs našla svůj obranný mechanismus, a to hledání krásy v ošklivostech. Květnatým zahradám Bonity se rovnalo jen máloco, a tak se Angie zamilovala do prérijních travin, jako jsou vousatky, kaktusy, nebo ostřice. A co víc! Začala si k nim vymýšlet příběhy, díky kterým se najednou i obyčejné plevely zdály být něčím zajímavým a fascinujícím. I přes svou problémovost a odlišnost si Angie postupně začala získávat dakotské obyvatelstvo. Vybavovala se s místními „tetami“, babičkami, a když šla za matkou pracující v rodinném baru, tak se kamarádila i s lokálními opilci. Ze svého outsiderovství udělala v podstatě trend. Vypěstovala si totiž sebevědomí. To nepramenilo ze sebelásky, ani podobných nesmyslů, ale prostého uvědomění si, že je odpadlík. Že není nejkrásnější holka na světě, ani nejchytřejší a ani nejvtipnější. Je prostě svá. Nášivku outsidera začala nosit s hrdostí, sama na své chyby upozorňovala, přestala se zajímat o to, co si o ni ostatní lidé myslí a přestala projevovat o cokoliv zájem. Dokonce dokázala samu sebe přesvědčit o tom, že žádné ambice nemá a nic od života nežádá. Bylo lehčí se smířit s tím, že v životě ničeho nedosáhne než se nechávat pořád dokola usazovat krutou realitou. A tenhle přístup jí jako mávnutím kouzelného proutku zaručil v kolektivu oblíbenost, o kterou už ale Angie nestála. Byla na střední škole a jediné, co měla v hlavě, bylo popíjení s kamarády a víkendové tancovačky. Navíc musela aktivně vypomáhat v baru svých rodičů, kde začala po ukončení studia pracovat na plný úvazek místo matky, která byla z práce na baru už vyčerpaná. Hluboko uvnitř Angie však věděla, že by se nejradši věnovala módě, ale dakotské maloměsto nenabízelo dost příležitostí v tomhle odvětví – proto se musela spokojit s rolí místního „módního guru“, který pomáhá otcům spravovat děravé oblečení, matkám šít věci pro miminka, a slečnám navrhovat roby, které si vezmou na místní zábavy. Odejít nebylo řešení. Její rodina na ni spoléhala a nebýt Angeličina podílu práce v rodinném podniku, tak by o příjmy z hospody přišli, což by významně poznamenalo finanční situaci rodiny. Na druhou stranu najít místo ní někoho jiného znamenalo zbytečné odvody navíc. Ne, Angie musela zůstat v Dakotě. Navíc si na ten stereotyp už zvykla a v každodenních rutinách se naučila hledat krásu. Čas od času se ale stejně musela vyplížit v noci ven, do divokých pláních Dakoty, kde pozorovala hvězdy a snila. Snila o Bonitě, o možnosti prosadit se v módním průmyslu, o svém „bylo nebylo“. Přes to, že už měla spoustu zkušeností s místními chlapci (i dívkami), pořád ještě nezažila ten pocit, který se stává námětem básní a kvůli kterému lidé ztrácí hlavu. Čím byla starší, tím se její noční dobrodružství stávaly méně častými, až vymizely úplně. Přestala o čemkoliv snít, neodvážila se chtít cokoliv víc. Do selekce se přihlásila kvůli naléhání svého okolí, hlavně tedy svých štamgastů, podle kterých měla Angel daleko na víc, než jen na roznášení panáků a piva.
Cameronovi řekla, že se do selekce přihlásila kvůli tomu, že ji zajímalo, jaký používá kondicionér. Pravda byla trošku někde jinde. Pořád se neodvažovala doufat v lepší život, ale přála si, aby v novém prostředí přišla na to, kým ve skutečnosti je. Protože Angie o tom neměla ani ponětí. Byla jedno velké klubko chaosu, které nemá v ničem jasno. Chodící existenční krize. Vždy si myslela, že je Boniťanka do morku kostí, ale rodinné oslavy s příbuznými z Bonity ji utvrzovaly v tom, že má daleko víc z Dakoty, než si je ochotná přiznat. Na druhou stranu nezapadalo ani mezi Dakoťany… Tak kým do háje vlastně byla? Palác ji to měl pomoct zjistit. Nečekala, že v něm nejde lepší život, ani celoživotní lásku, ale nakonec našla obojí.
Jejich vztah s Cameronem připomínal sopku. Paradox sopek spočívá v tom, že symbolizují záhubu i život. Jakmile se totiž roztavená láva ochladí a zpomalí, ztuhne a s časem se postupně rozpadá na bohatou a úrodnou půdu. Bylo jen na nich, jestli před sebou utečou, nebo se rozhodnou zůstat a postarají se o vzniklou pustinu. Z té totiž mohli vysadit celý les. Ale pěkně od začátku.
Cam se zpočátku Angie moc nezamlouval. Připadal ji přespříliš perfektní, jako by neměl ani jednu chybičku a tihle rádoby dokonalí lidé připadali Angie vždycky trochu podezřelí. Proto bylo až k nevíře, že si rozumí a co víc – že to mezi nimi nebezpečně jiskří. Na základě určitých událostí byla Angelica přesvědčena o tom, že Cameron je casanova, kterému jde jen o sex, nebo minimálně o to si něco dokazovat. Flirty většinou zahrávala do outu, neviděla důvod, proč by se princi měla líbit. Imperial jí vyhodnotil jako jednu z těch méně atraktivních dívek v selekci a spousta lidí Angie dávala najevo, že v paláci nemá co dělat. Angie odmítnutí dvora čekala, měla od formátu správné královny daleko. Byla buranka z Křupanova, jejíž módní vkus byl pochybný, vystupování příliš kontroverzní a mluva jedna hrubka za druhou. Navíc ani neprojevovala snahu a zájem o to v selekci být. Do hodin se věčně nepřipravovala, v konverzacích se naplno ukazovala její přidrzlá, temperamentní povaha a mohli bychom tak pokračovat dál a dál. S Cameronem si rozuměla, ale nerozuměla jemu, stejně jako on nerozuměl ji. Po incidentu v hudebním salonku, kdy se jí potvrdila domněnka ohledně princových záměrů, byla přesvědčena o tom, že poletí domů mezi prvními. Znovu si připadala sama a opuštěná, v paláci o její přátelství neměl téměř nikdo zájem. I přesto zorganizovala vánoční večírek pro účastnice, protože její laskavá povaha nesnesla pomyšlení, že by se dívky měly cítit osaměle zrovna o Vánocích. Každou účastnici obdarovala a za celý tým selekce předala dárky funkcionářce i královské rodině. Když už jsme u těch Vánoc… ty s sebou přinesly pár zázraků. Jeden byl v podobě Isolde, šlechtičny, kterou s Angie spojoval jejich hispánský původ. Druhý zase přineslo služebnictvo, co začalo Angie zvát na pravidelné „slézačky“ do kuchyně, kde se hrálo na kytaru a popíjelo se. Ráda bych řekla, že nějaký zázrak nastal i ve formě usmíření se s Cameronem, ale k ničemu takovému nedošlo. Na Vánoce mu Angie poslala hrnek na čaj, protože věděla, že čaj nesnáší – chtěla mu tak ukázat, že je stále naštvaná kvůli tomu, že ji tahá za nos. Přesněji řečeno: byla naštvaná kvůli DOMNĚNCE, že s ní nejedná férově a jsou to právě domněnky, co v jejich vztahu napáchalo pěknou neplechu. Cameron se s ní na vánočním večírku chtěl usmířit, nicméně se při tanci dohádali ještě více. Angie uznala, že chyba byla na její straně, a tak Camovi poslala udobřovací psaníčko a dárek v podobě kravího vemene. Chvilku jim trvalo, než dokázali vše vykomunikovat (a ani tehdy nebyla Angs ke Camovi stoprocentně upřímná ohledně svých domněnek), ale nakonec se mezi nimi vše urovnalo. Angie se smířila s tím, že Cameron je možná trochu hajzl, kterému jde jen o sex, ale pořád to bylo lepší, než když ho měla za dokonalé princátko. Pochybovala o tom, že je ochotný překročit určitou hranici, a tak s ním začala naplno flirtovat, jen proto, aby mu ukázala, že má navrch. Jeden takový flirt ho ale dostal až k ní do komnaty, kde byla pořádně v úzkých. Doslova ji zahnal do kouta. Právě díky této návštěvě však pochopila, že mu nejde jen o to se s ní vyspat, ale o to ji pochopit. Taky přišla na to, jak důležitá pro Camerona selekce je a že by podle něj mohla být schopnou královnou. Nehodlala mu lhát – v selekci byla ze svých osobních důvodů. Slíbila mu ale, že bude o všem přemýšlet, když ji výměnou za to dá čas. A tak ji Cameron protáhnul do elity.
Angie byla odhodlaná, že podstoupí pořádnou duševní inventuru, ve které konečně přijde na to, kdo je a co chce, nicméně osud měl jiné plány. Při útoku na palác utrpěla vážné poranění hlavy, takže na duševní pořádky nebyl čas. Ani se nenadála a byla před nimi večeře s královskou rodinou, kde byl otráven král. Krátce na to následovalo rande s Cameronem na pláži, kde vyhotovila den podle jeho představ. Nebyli by to však oni, kdyby se nepohádali. Cam vyčítal Angie její lhostejnost vůči v selekci; to, že ho zbytečně rozptyluje od seriózních kandidátek, co o něho i o korunu mají skutečně zájem. Taky nezapomněl podotknout, že nemá ani jeden racionální důvod, aby si ji v selekci nechával. Angs nezahálela a taky mu vyčetla spoustu věcí. Jejich hádka ale nakonec vyústila v pár pěkných momentů, Angie se od Camerona neodvrátila, ani když ho obklopovala temnota a navrch podvědomě přihodila důvod, proč sama ze selekce neodstoupila.
Po této schůzce zvažovala, že se skutečně začne v selekci snažit a možná by tomu tak i bylo, nebýt živých rozhovorů s elitou. Dle nich totiž vyplývalo, že se Cameron vyspal už pomalu s každou dívkou, což jí akorát nesmyslně popudilo a během svého rozhovoru vyloženě vybuchla. Když tak mluvila o problémech své země, tak ukázala, že jí rozhodně není všechno tak lhostejné, jak se zdá a v rauši mimochodem také prozradila svou sexualitu, se kterou si nebyla do této chvíle jistá. Coming out v přímém přenosu v národní televizi, odložení obranného mechanismu, uvědomění si části vlastního já, pocit ztráty Camerona… bylo toho na ni moc. Celou noc po rozhovorech probrečela a dospěla k zásadnímu kroku: ohledně pokračování své účasti v selekci se bude muset nadobro rozhodnout.
Proto přichystala Cameronovi stezku, kde se mu rozhodla splnit přání, o které ji žádal dlouho: vidět svět jejíma očima. Ukázala mu všechno, všechny její radosti, to, jak nahlíží na jednotlivé věci, svou minulost, i jak obrovské klubíčko chaosu ve skutečnosti je. Vlastní zmatení ohledně sebe samé a taky prostý fakt, že mu nemá co nabídnout. Složila mu k nohám své nejistoty a strachy a ani nečekala, že by je Cam mohl před ní ochránit. To se však stalo a z této schůzky Angelica neodcházela rovnou do komnaty, jak bylo zvykem. Ne, tentokrát její kroky mířily ke dveřím funkcionářky, kterou požádala o doučování. Chtěla dohnat vše, co zameškala, a ještě mnohem víc. Byla rozhodnutá se stát perfektní adeptkou na post královny.
Na charitativní večírek se intenzivně připravovala. Nejenom že na něm prezentovala své modely v rámci módní přehlídky, ale také spolupracovala se zahraničními hosty a obecně to byla perfektní příležitost, jak Cameronovi ukázat svůj progres. To, že začala selekci brát vážně. Její přehlídka zaznamenala fenomenální úspěch. Už předtím se sem tam díky svým outfitům objevila v některém z módních illeajských časopisů, ale tentokrát se doslova strhla lavina s jejím jménem. Instagram se plnil fotkami outfitů s hashtagem #overthetop, odkazující na její styl oblékání a titulní stránky magazínů o módě nesly Angeličinu tvář. Italská Vogue ji kromě obálky věnovala celou šestistranu, kde se nejúspěšnější světoví návrháři vyjadřovali k jejím modelům. Mezi návrháři byl i Raffaelo Candrevara, muž, který znovu přinesl zašlou slávu značce Versace, absolutní bůh textilního průmyslu, známý tím, že do firmy nebere stážisty a s nikým nespolupracuje. Nejenom, že Angeličiny modely vznesl do nebes, ale nabídl jí spolupráci se svou osobou a post kreativní ředitelky značky Versace. Imperial dlouho nečekal a udělal s Angie rozhovor. V něm se Angs zmínila o tom, že o nabídce návrháře skutečně uvažuje. Ještě aby ne, byla to taková příležitost… Vše samozřejmě chtěla zkonzultovat s Cameronem, který si jejího úspěchu jakoby ani nevšiml. Do té doby, než si nepřečetl rozhovor v Imperialu.
Uvědomil si, že by mohl o Angie přijít, a tak se rozhodl ji konfrontovat. Předstíral, že ji vyřazuje, aby viděl, jak bude reagovat. Bál se totiž, že pokud si o tom s ní promluví, tak dá Angie přednost životu bez něho. Asi není třeba říkat, že se příšerně pohádali. Tentokrát mu však Angie do tváře vmetla všechno, každou výčitku, každou domněnku… jen aby ji jednu po druhé Cam vyvracel. Přišla na to, kolikrát si chybně vyvodila jeho záměry, jak moc ostatní účastnice přeháněly, když o Cameronovi mluvily a taky to, kolikrát dal Cam přednost jí před všemi ostatními. Angie si připadala hloupě, a nakonec mu prozradila, že by si nevybrala Itálii, ale jeho. Když se dozvěděla, že na ni vyhazov fingoval, rozplakala se. Napůl štěstím, ale i smutkem z toho, že ji lhal. Jak mu měla věřit, když s ní neustále manipuloval? Cameron se během jejího výlevu dozvěděl o doučování a důvodu, proč si na charitativním večírku dávala tak moc záležet. Tu noc oba přišli na to, že toho druhého milují, ale nedokázali si to říct. Angie si to vlastně ani nezvládla přiznat.
K hloubce svých citů se doznala, až když byl Cameron postřelen. Téměř se z toho zhroutila a jediné, co ji pomáhalo fungovat, byla představa, že až se Cam zotaví, tak z ní bude mít radost. (Nebo ji minimálně odpustí, že málem rozpoutala válku s Ruskem.) Před jeho převozem na ošetřovnu v paláci vykuřovala místnost očistnými bylinkami, pravidelně prováděla ochranné rituály a modlila se ke všem božstvům, aby byl v pořádku. Slíbila si, že až se z toho Cameron dostane, tak mu přizná, jak se ohledně něj cítí. Cam na tom byl podobně, jako Angie – před tím, než byl postřelen, byla Angie jeho poslední myšlenkou. Výčitkou, které tehdy neřekl, že ji miluje.
Cameron se uzdravil a co nevidět se s Angie sešli. Nečekal, že mu Angie bude city opětovat, zvlášť když se přiznal také k mnoha pochybením v rámci selekce. Ale ona ho milovala stejně upřímně jako on ji. Naučila ho tomu, že lásku není potřeba si zasloužit, jen se o ni snažit a pečovat, že odpouštění může být darováno, a že vyhlídka společné budoucnosti stojí za všechny minulé útrapy. On ji zase dal dar ze všech nejcennější – domov. Angie se celý život snažila přijít na to, kam patří. Teď už věděla, že patří k němu. Aby se stala jeho ženou a královnou, musela být Boniťanka i Dakoťanka. Díky mixu Palmer a Menendez se mohla stát Schreave.
Svého „ano“ nikdy nelitovala. To si s Cameronem řekli v nezrekonstruovaném křídle, které v jejich příběhu hrálo svou roli. Po svatbě je čekali pohádkové líbánky v Itálii, kde oslavila dvacáté druhé narozeniny romantickou večeří v horkovzdušném balonu nad toskánskými vinicemi. Společně zažili dovolenou snů – zúčastnili se módní přehlídky v Miláně, v Římě jezdili na skútru a v Positanu zase ve starém chevroletu, plavili se kolem ostrova Capri, navštívili i klasická turistická místa, jako je Pisa, nebo Verona a svůj výlet zakončili v Benátkách, kde ho Angie omylem shodila z gondoly a Cameron tak několik dnů okupoval titulní plátky novin v promáčeném oblečení a s mrzutým výrazem, zatímco se Angie vedle něj popadá smíchy za břicho. V Pompejích zase Angie vzala kámen ve tvaru srdce, aby ho na konci výletu předala Cameronovi jako poděkování za úžasné líbánky a až později se dozvěděla, že tím vlastně spáchala trestný čin. Kámen je dodnes v jejich ložnici hned vedle sbírky alb rodinných fotografií. Angie totiž všechny jejich dobrodružství, ať už se týkaly cestování, nebo rodinných oslav, zdokumentovávala na starý film a vzniklé fotografie ukládala do alba. Dělá to tak do dnes.
Začátky vládnutí byly krušné, protože manželé Schreavovi měli v mnoha věcech odlišné názory, a navíc i dost výbušné povahy. Nikdy se však od sebe neodvrátili a společně byli takřka nezastavitelní. V průběhu své vlády obnovili důvěru v královskou rodinu a jejich země jen a jen prospívala. Angie hodlala dodržet svůj slib o tom, že se bude věnovat všem lidem a po necelém roce vládnutí se ji podařilo prosadit projekt ohledně založení Oddělení pro komunikaci s veřejností. Na jeho správném fungování pracovala dokonce celou dekádu. Dnes tedy obyvatelé Illei mají možnost přímo kontaktovat vládu se svými požadavky na lokální, provincionální i národní úrovni. Celý proces probíhá v online prostoru, ale také skrze oficiální přepážky, které jsou dostupné na městských úřadech i v těch nejzapadlejších místech země. Angie vždy dbala na to, aby se každému jednomu člověku dostalo odpovědi – o tom, že jeho žádost byla zaregistrovaná, co brání v jejím okamžitém řešení a případně další postup. O nejčastěji zmiňovaných problémech také diskutovali s Cameronem jednou měsíčně v rádiu a v televizi, aby lidé měli přehled o tom, co se ve vládě aktuálně děje. Angie za pomocí svého týmu navrhla systém efektivní analýzy získaných dat, ze kterého ty nejpalčivější třísky vyplývaly. Z jedné z prvních analýz vyplynula obrovská menstruační chudoba napříč zemí, tudíž Angelica prosadila zmenšení DPH menstruačních pomůcek z 21% na 10%. Práv žen se zabývala po čas celého svého působení a v momentě, kdy z Rady odcházeli někteří její členové do důchodu, tak orodovala za to, aby jejich místa byly nabídnuty právě ženám – ne z hlediska zavedení kvót, ale z prostého faktu, že ve vládě chyběl dostatek „ženských zkušeností“. Pomáhala Cameronovi s rozvojem školství, kde svými zkušenostmi doplňovala mezery v jeho projektu. Společně se zaměřili také na udržitelnost. Přijali přísnější regulace a normy pro textilní průmysl, které se týkají životního prostředí, pracovních podmínek a bezpečnosti výrobků, zavedli požadavky na dodržování udržitelných materiálů, snižování emisí a odpadu, minimalizaci použití nebezpečných chemikálií a zvýšení transparentnosti v dodavatelském řetězci, poskytnuli daňové pobídky a dotace pro textilní společnosti, které investují do udržitelných technologií a postupů a přijali legislativní opatření pro zlepšení systémů odpadového hospodářství a recyklace textilií. Popularitu jim přineslo i zvýšení pokrytí signálu po celé zemi o celých 25%, čímž propojili předtím odlehlé lokality se zbytkem země. Na vyloučené regiony mířili také z hlediska kultury. Jejich cílem bylo rozvinout nabídku pracovních příležitostí i kulturního vyžití právě v těchto místech, aby z nich mladí lidé nadále neutíkali. Angeličina předchůdkyně Lyanna byla pověstná pro svou podporu neziskových organizací a Angie v jejích šlépějích nadále pokračovala, i když se daleko více zaměřovala na talentované umělce. Stala se jejich mecenáškou a založila časopis Queen's Canvas Chronicles. Ten vychází čtyřikrát ročně a nachází se v nich neznámí, začínající umělci, kteří královnu nějakým způsobem zaujmuli.
Dále je důležité zmínit Angelčin projekt „Helping Dolls“, jehož úlohou je spojit illeajské módní návrháře, panenky a hmotnou pomoc potřebným. V rámci projektu návrháři připravují vlastní modely pro panenky Barbie, které posléze prezentují na galavečeru, jenž každoročně pořádá a moderuje právě Angie. Přehlídka se nese v přátelsky soutěživém duchu, protože výherní model pustí největší sponzor akce – tedy firma Matell – do oběhu a veškerý zisk utržený z prodeje panenky věnuje dětem se zdravotním postižením nebo jiným vážným onemocněním. Tento projekt je jeden z mnoha způsobů, jak Angie uplatňuje svou vášeň pro módu i jako královna. Ale není jediným.
Pořad Next in fashion je další věc, díky které se královská rodina začala těšit oblibě. Jedná se o soutěžní reality show, která se zaměřuje na svět módy a návrhářství. Angelice byl nabídnut post porotkyně v tomto pořadu krátce po tom, co začala vykonávat roli královny. Tehdy se show nacházela ještě na streamovacích platformách, ale pro Angeličinu přítomnost si získala takovou oblíbenost, že se nakonec přesunula i do televize. Angie v jednotlivých dílech sem tam sdílela věci ze soukromého života královské rodiny, což přispělo k transparentnosti, o kterou se s Cameronem snažili. Kvůli vladařským povinnostem se nezúčastnila natáčení všech řad, ale pořad krásně mapoval její život. Účinkovala v něm jako výherkyně selekce, těhulka s bříškem, novopečená maminka, žena ve středním věku… dokonce i její děti se v pořadu několikrát objevily.
Byl to Cameron, kdo Angie navrhl, že by mohli mít děti. Chystali se zrovna do práce, když na něj Angie svůdně zamrkala se slovy: „Ale Vaše Veličenstvo, přijdeme pozdě na poradu!“ Nejdřív ji zaskočilo, že to její manžel myslí vážně, ale v průběhu dne si uvědomila, že je na roli matky připravená. Jejich snaha o miminko byla brzy odměněna. Angie v těhotenství jen a jen kvetla a po narození Juliana vyloženě zářila štěstím. První rok jeho života byla přesně ta úzkostlivá máma, která ho doslova nedala z ruky. Následník trůnu ji doprovázel i na porady, kam ho Angie nosila v šátku pro miminka. Když začal v jedenáctém měsíci žvatlat slova jako „mama“ a „papa“ (což je mimochodem běžná doba pro první slůvka dítěte), tak zavolala MENSU, asociaci pro lidi s vysokým IQ, protože její syn byl dle všeho génius. Cameron nad tím jen vrtěl hlavou, ale Angie si stála za tím, že Julesovo „mama“ a „papa“ zní velice uvědoměle. Nikdy mezi dětmi nedělala rozdíly, ale je pravda, že vůči němu byla vždy shovívavější. Po nějaké době přestala být ohledně něho tak úzkostlivá, a naopak Julese už od batolecího věku brala jako parťáka. S oblibou říkává, že Julian uměl dřív tančit, než chodit a nejednou se Cam vrátil z porady, aby je nachytal, jak spolu v komnatě trsají dlouho do noci.
Narození Phoenix s sebou neslo mnoho obtíží. Tohle těhotenství Angelica vyloženě protrpěla nejenom proto, že byli v jeho průběhu s Cameronem rozhádaní. Neustále měla závratě, zvracela, dokonce i v šestém měsíci začala hubnout. Měla neskutečný strach. O dítě, ale i o sebe. Bála se, že se jim něco stane, že se s děťátkem třeba nezvládne spojit. Cam jí byl v tomhle obrovskou podporou. U porodu Juliana si Angie i přes protesty svého muže vyřvala, že si nutně potřebuje zakouřit, tudíž při porodu dcery měl Cameron už cigarety připravené – jen aby ho Angs sjela, že co to je za nápady, cpát rodící ženě cígo do pusy. Narození Phoenix ji přineslo do života klid. Phoe byla už odmalička nesmírně pokojným dítkem, které kolem sebe šířilo mírumilovnost a pokoru. Ze všech dětí byla bezesporu nejhodnější a její odchod na univerzitu Angie těžce nesla. Při jejím odjezdu hýřila úsměvy, ale ještě měsíc poté neusnula bez toho, aniž by si k sobě přivinula Phoenixinu miminkovskou dečku. Byla schopna přerušit poradu, jen aby dceři vzala telefon a poradila ji, na kolik stupňů má vyprat to hedvábné povlečení, nebo jak pozná, že už má tu kachnu vytáhnout z trouby. Když Phoenix přijela na návštěvu, tak z toho Angie dělala slavnostní událost a celý palác hodila do gala. Phoenix se stala taky jediným dítětem, kterému se Angelica začala svěřovat se svými starostmi. Není to tak, že by jí všechno vysypala na hlavu, občas jen prostě ventilovala, čím ji kdo naštval, včetně třeba jejího muže. Jednalo se spíš o malichernosti, avšak Angie byla ráda, že si může na Camerona postěžovat někomu, kdo ví, jak hluboké city k němu chová. Mladší dcera Vivienne na tyhle jejich holčičí dýchánky hrozně žárlila, tak ji s Phoenix přibraly mezi sebe – jen aby po jednom takovém večeru Viv všechno vykecala Cameronovi. Od té doby holky Schreavovic rozdělují holčičí večery na „dýchánek pro všechny“ a „married-only“.
Když už jsme u té Vivienne, tak i s jejím narozením se pojí zábavná historka. Angie byla zrovna na poradě, když ji praskla voda, ale stála si za tím, že má na rození ještě dost času – dokonce i tehdy, když kontrakce byly kratší než dvě minuty. Věděla, že se s ní Cameron na poradě hádat nebude, i když hlasitě dával najevo svou frustraci. Angie ve snaze o kompromis navrhla, aby se porada přemístila na ošetřovnu, že ona si jen odrodí a můžou pokračovat. Nakonec se nechala odvést pod podmínkou, že během porodu podepíše aspoň pár papírů. Vivienne po ní podědila jistý talent na maléry, ale to Angie nezabránilo v tom, aby ji milovala stejně jako její sourozence.
Vždy byla benevolentní máma. Ke svým dětem přistupovala s kamarádským přístupem, často jim povolovala zůstat vzhůru po večerce a schovávala se s nimi pod dekou, když zaslechli Cameronovy kroky. Když pak byli starší, nikdy nezaujímala postoj „žádný alkohol, žádné drogy, žádný sex“- místo toho je učila: „alkohol zajídat něčím tučným; drogy jen od toho, koho znáš a sex jedině s ochranou“.
Rodina pro ni byla vždy v životě nejdůležitější. S dětmi se stejně jako se svým mužem snažila trávit maximum svého volného času. Každou noc jim s Cameronem četla pohádky a vyprávěla personalizované příběhy, dokonce se účastnila i těch smrtících túr a ligy míčových her! Podporovala je v jejich snech a pomáhala jim růst. Byla tu pro ně v jejich nejtěžších chvílích a vždy dbala na to, aby pro ně byla člověkem, za kterým se nebojí se svými trablemi přijít. Když ji povinnosti nedovolily se své rodině věnovat tak, jak by si přála, tak to Angie těžce nesla. Jedinou útěchou pro ni byl fakt, že pro ně pracuje na lepším světě.
Ze selekce má smíšené pocity. Vlastně už ji před lety svému synu vymluvila – jednak proto, že věděla, že ji Julian vnímá spíš jako povinnost a taky kvůli strachu o Camerona. V posledních ročnících selekce králové vždy přišli o život a Angie je dost pověrčivá na to, aby z toho měla špatný pocit... Jedna její část se chce se všemi dívkami poznat, pořádně se s nimi opít na baru, aby dokázala vyvodit, kterou z nich by ve své rodině přivítala nejradši. Druhá její část má chuť je všechny poslat domů. S příchodem New Order se nad rodem Schreave znovu začaly stahovat mračna a Angie neví, jak svou rodinu ochránit. Cítí nervozitu i na Cameronovi, o kterého se bojí ze všech nejvíc. Představa, že by o něj měla přijít, ji vhání slzy do očí. Jsou noci, kdy se k němu přitulí ještě o něco těsněji a šeptá mu, jak moc ho miluje. Před dětmi se snaží být tou mámou, která si ví se vším rady, ale stojí ji to dost úsilí i přes to, že už v tom má praxi.
Family: Where You Are Loved No Matter What.
Motto:
Královna | Angeles | VŠ, sociologie | Ella Eyre | Dolly
Angelica Patricia Rhiannon Schreave
The Selection Empire of Illéa
Je zakázáno kopírovat profily jak z grafického, tak obsahového hlediska.
bottom of page