Byť bylo manželství Stefany a Adonise výsledkem sňatkové politiky jejich silně pobožných rodičů, vydrželo úctyhodných patnáct let. Ačkoliv mezi nimi panoval spíše vzájemný respekt, spojovala je zejména láska k pohostinství a vzájemně sdílené hodnoty. Slíbili si, že své děti povedou k vzájemnému respektu – a svého závazku se skutečně drželi. Krátce po svatbě si z našetřených peněz zřídili malý penzion na pobřeží Kalamaty – malého řeckého městečka se sílícím vlivem turismu. Veškeré úspory následně investovali do vybudování typického balkánského ubytování, strategicky umístěného několik málo metrů od nádherných písčitých pláží. S příchodem prvního syna bylo téměř nemožné skloubit výchovu dítěte a provoz penizonu, a proto malý chlapec trávil rané dětství v péči svých prarodičů. Když se o šest let později rodina rozrostla o dalšího syna Eliase, Stefana a Adonis už si mohli dovolit rozšířit svůj skromný personál o pomocnou sílu, která jim výrazně ulehčila každodenní provoz – ne na dlouho. I přes rostoucí zisky bylo stále náročnější uživit dva hladové krky a nadále sponzorovat svůj sen. Prosperující Kalamatu ovládly hoteloví baroni, velké komplexy s luxusními areály a dovolenkové resorty, nabízející to, co jejich rodina zprostředkovat nemohla. Z prosperujícího podnikatelského záměru se stal sotva přežívající přízrak dávného snu. S narozením Orfease se rodina začala propadat do spirály dluhů, a když trojici rošťáckých sourozenců doplnila o dva roky později nejmladší Andromeda, bylo již všem v okolí jisté, že to je jich manželství dříve či později neunese. 
O ni, Eliase a Orfease se staral nejstarší Damian, na jehož bedrech ležel chod domácnosti, ale také výpomoc v penzionu, a neustálá snaha usmiřovat rozhádané rodiče. Právě on se s finalizovaným rozvodem odstěhoval společně s otcem do dalekých Athén, kde začal studovat střední školu. Ostatní sourozenci se s odchodem otce museli velice rychle naučit soběstačnosti. Pro Andromedu a její bratry se stalo zvykem upřednostňovat penzion před domácími úkoly, kamarády nahrazovat umýváním nádobí a na první lásky – na ty neměli ani pomyšlení. Toho, že všechny děti výrazně zanedbávají školu, si všiml jeden z jejich učitelů. Ten si Stefanu pozval do školy na krátkou schůzku, z níž se během následujících let vyklubala velká láska. Zephyr si všechny uličníky postupně osvojil, byť Andromedě trvalo výrazně nejdéle jej přijmout. Jejich vztah byl již od začátku velice komplikovaný, nakonec si k sobě však našli cestu. Nevlastní otec v ní spatřoval potenciál a jen díky němu se mohla přestěhovat za svým biologickým otcem a bratrem do Athén. 
S odchodem na střední školu vyměnila Andromeda koště a smeták za učebnice ekonomiky a slovníky odborné angličtiny. Změna to pro ni byla vskutku veliká, jen těžko si zvykala na život ve velkoměstě, odtržena od zbytku rodiny. Nebýt tohoto kroku vpřed, dnes by nejspíše převlékala postele v apartmánech a snila o tom, že jednou změní svět. Zatímco se připravovala na nástup do školy, její bratr úspěšně odpromoval s doktorským titulem a začal se angažovat v politice. Puberta se jí zdánlivě vyhnula – místo běžných vylomenin si zvykla navštěvovat svého otce v rozsáhlých archivech Ministerstvu zahraničí. Nebyl den, kdy by neotravovala svého staršího bratra na stáži. Skutečně ji inspirovala až vidina bratrovy kariéry, což ji v podstatě okamžitě dovedlo k náročnějšímu studiu a snaze excelovat natolik, aby ji přijali na kompetitivní obor diplomacie a mezinárodního obchodu. 
Několik měsíců po začátku studia na Athénské univerzitě se seznámila se starší spolužačkou Alexandrou, která se k překvapení všech stala její první přítelkyní. Jejich vztah byl poměrně harmonický, přesto odsouzený k zániku. Trvalo dlouhé dva roky, než se přes jejich rozchod přenesla. Mezitím se jí podařilo získat bakalářský titul a stát se předsedkyní několika univerzitních spolků. Objevila také lásku ke psaní a ke zdobení dortů. Na jednom pekařském workshopu poznala Evandera, svého budoucího manžela. Zatímco on snil o otevření vlastní cukrárny, Andromeda následovala svého bratra v jeho politické kariéře. Po svatbě se rozhodla vstoupit do ryze levicové progresivní strany s poměrně nízkou podporou od obyvatel. S manželem plánovali dříve nebo později rodinu a život v centru Athén. Skloubit práci a vztah však začalo být čím dál tím náročnější a Andromedin následný potrat, o němž nikdy nikomu jinému neřekla, byl spíše rozbuškou, která jejich manželství definitivně ukončila. Pravým důvodem bylo ženino časové vytížení a nadměrný workoholismus. Tato událost ji donutila se na několik měsíců vrátit zpět do rodné Kalamaty. Penzion, který si její matka vysnila, byl, kupodivu, stále funkční. Kromě Zephyra jí s chodem vypomáhal také její starší bratr Elias. Orfeas se krátce po odmaturování odstěhoval do Itálie, kde se oženil se starším mužem – Enzem. Andromedu k návratu do Athén přesvědčil až její bratr Damian, který jednoho dne narukoval s kandidaturou na řeckého prezidenta. Krátce po návratu se stala konzulárním pracovníkem na Ministerstvu zahraničí a když Damian po dvou letech vyhrál volby, jmenoval svoji tvrdě pracující sestru řeckou velvyslankyní. Během svého působení v politické sféře se naučila přijímat ostrou kritiku, která její úspěchy přisuzovala spřízněnosti s hlavou státu. I nyní vnímá, že to má jako žena ve veřejném prostoru značně náročné, avšak ani to ji nebrání v tom, aby vyrazila do Illey získat pro Řecko nového spojence a zajistit, že se její rodná domovina konečně vzpamatuje. Svůj úděl bere velice vážně, nakonec, v dalších letech se totiž chystá proti svému bratrovi kandidovat.