Před několika lety se jedna mladá dívka rozhodla jít studovat na školu do Nové Asie. Měla více než štěstí, když získala stipendium na jedné z elitních soukromých škol pro bohaté jedince. Jak to, tak bývá běžně i tady nastoupila po čase láska. Do koho jiného než do syna z rodiny Hao. Nejprve nastala ona známá neopětovaná láska ze strany mladého dědice, který se bál svého otce a jeho názoru na mezinárodní vztah. Jenže Lin Hao dávno věděl o všem, co se ve škole šustlo, aby ne, když škola patřila pod jeho křídla a byl jejím hlavním patronem. Měl na tohle vlastní pohled a plán, nejspíš proto mu nevadilo, aby se jejich vztah časem vyvinul kladným směrem. Jednalo se koneckonců o mladšího z jeho synů. Celá situace mu jen hrála do karet. Nechal nevinnou zamilovanost vzkvétat a růst. Samozřejmě, že postupem let a času přišlo i to, aby se pár, šel zeptat na povolení ke sňatku. Podmínkou otce mladíka bylo to, že převezme rodinné vlastnictví, které měla jejich rodina v Illey. Neviděl v tom v prvopočátku žádný problém. Jeho milá se totiž stejně musela navrátit do své domoviny. Svatba těchto dvou nebyla proto jedna, ale rovnou dvě, jak už to, tak bývá. Jedna tradiční asijská a druhá dle západních tradic. Rodina Nii, přijala jejího ženicha úplně bez problémů, dá-li se to tak říci.  Přesně potom se náš mladý v té době nevinný mladík dozvěděl, proč jeho otec tak bezproblémově souhlasil s jeho sňatkem. V jeho případě to jako vždy, nebo zcela jednoduché. Věděl o dosahu svého otce, ale netušil, že se v Illey skrývá natolik rozrostlá část majetku jejich rodiny. Rodina Hao? Nejznámější počítačová a designová společnost? Ano Herní vývojářské středisko? Ano. Spektrum a síť známých luxusních hotelů? Ano Sponzoring škol a vzdělání? Ano. Bylo toho zkrátka hromada, která padla na ramena tomuhle 23letému muži. Nebylo nikoho, kdo by v provincii St.George tohle jméno zkrátka neznal a dosah do jiných částí země nebyl malý. Snaha o potomstvo začala úplně nenuceně a Nia vlastně do třetího měsíce netušila, že je vlastně těhotná, jelikož menstruace probíhala, pořád normálně. Dvojčátka byla pro pár takovým šťastným dárečkem, když se narodila. Jun a Mei Li, tahle jména nesly ty malé uzlíčky radosti. Hlasitý chlapec, který toužil po pozornosti a hodná malá dívenka, která pořád spala. A takhle to vydrželo do jejich třetího roku věku, než se to doslova otočilo a povahy těch dvou jako by někdo vyměnil. Jun zahleděný v knihách toužící po vědomostech a Mei Li netušící co dělat dřív. Přihlásit holčičku na balet, protože si myslíte, že se díky tomu uklidní zkrátka není zrovna nejlepší volba. Měla talent, který se neobešel bez hromady pláče, než to její rodiče vzdali úplně. Tímhle začalo to, že častokrát bylo právě v dětství po jejím. Z chlapce se vyklubal introvertní génius s fotografickou pamětí a z dívky? No…k něčemu takovému měla hodně daleko. Mei Li potřebovala mít kolem sebe lidi a to, aby jí měli zkrátka rádi. Domácí výuka se po čase, přestala líbit jejich dědečkovi, který se je v jejich desátém roce rozhodl odvést společně s ním do Nové Asie. Den kdy se ti dva stali doslova nerozlučnými nastal při nástupu do soukromé školy, kde nikoho neznali, a přitom každý znal je. Nikdo se v takové situaci nemůže cítit komfortně. Kromě Mei Li, která tu ale musela být pro své dvojče, jak nejlépe dokáže. Čas byl neústupný pro oba, každý se s nimi chtěl kamarádit. Nedokázali ovšem poznat, kdo to myslí zcela upřímně a kdo je chce jenom využít. Oba začali projevovat talenty na jiné věci, Jun byl skvělý v programování a sám uznal, že herní odvětví je mu nejblíže. Introvertní, pohledný a talentovaný, přesně to byl on. Mei Li, tu neopustilo to, že potřebuje být v centru dění, ráda navazuje známosti a je ta oblíbená. Nepříjemné na tom akorát bylo to, že každá dívka pomalu chtěla seznámit s jejím pohledným bratrem. Projevil se u ní talent na učení cizích jazyků a láska k cestování, proto dědečka často právě ona doprovázela na obchodních jednáních. Od svých patnácti byla ve vztahu s mladším z potomků královské rodiny Zhao. Štěstí? Kéž by, zamilovanost a ta čistá láska trvala přesně do doby, než se musela vrátit zpátky domů, do Illey. Půlka jejich života patří a nejspíš vždy část bude patřit do Nové Asie. Přesně před půl rokem se naši dva sourozenci vrátili a jejich otec měl naprosto jasno v tom, komu z nich předá, jakou část rodinného dědictví. Není to mnoho dní, kdy vyhlásili Selekci, netušila nic o zdejší královské rodině, její hlava pořád ležela jednoduše tam, kde byla několik posledních let svého života. Stejně jí něco nedalo a přihlášku se rozhodla vyplnit, minimálně tím získá zajímavou zkušenost.