top of page
Tento web byl vytvořen v editoru webových stránek od . Vytvořte si svůj vlastní ještě dnes.Začít
.com















Josephine Diana Hadley
Výška: 170 cm
Váha: 58 kg
Oblíbené barvy: černá, bílá, béžová
Stav: Svobodná
Rodina: matka Daphne, otec Joseph, bratr dvojče - Dorian
Zájmy: Střelné zbraně, běh, box, vaření, pečení.
Provincie: Fennley
Vek: 23 let
Datum narození: 31.7.
Znamení: Lev
FC: Kennedy Claire Walsh
Status: Forenzní patoložka
Vzdelání: Vysokoškolské
Úcastnice Selekce
Charakter:
Sladká a dokonale neškodná. Hlásek lehký jako vánek, jemné zdvořilé způsoby a velké něžné zelenohnědé oči, ve kterých tak roztomile jiskří, když na vás mrká dlouhými řasami. Může se vám zdát, že je klidná, mírná a vyrovnaná jako hladina chladného jezera. Ale pozor, je to pouze jedna z jejích rolí. Herectví je totiž její život! Možná proto jí odjakživa přitahovala jeviště a záře reflektorů. Dokáže ztropit bouři, stejně tak jako předstírat, že je sladká a dokonale neškodná. Josephine si je plně vědoma toho, že jí příroda, nebo chcete-li skvělé geny, obdařili takovým temperamentem, chytrostí, půvabem, krásou a sex-appealem, že by stačily aspoň pro tři ženy, a ještě by zbylo. Zdá se vám to přehnané? Nemělo by. Kromě toho s těma krásnýma tajemnýma očima, které dovedou tak jasně číst vaše myšlenky, se nepotřebuje nijak přikrášlovat. Zašeptejte jí do ucha něco romantického, co by jinou dívku zbavilo smyslů, a ona na vás zaměří pronikavý pohled, který odhalí vaše pravé úmysly. Josie je jednoduše lidský rentgen, takže s ní raději nešpásujte a jednejte na rovinu. Nemyslíte-li to s ní vážně, jenom ztrácíte čas a urážíte ji. Trpíte snad komplexem méněcennosti? V tom případě byste raději měli zaměřit zrak na ptáka s méně oslnivým peřím, jestli tedy netoužíte po tom plakat někde v koutku. Nečekejte, že z ní uděláte poslušnou malou husičku, která vám visí na rtech a hltá každé slovo, pokud ona sama nebude chtít. Člověk, který čeká, že mu bude sedět u nohou a zbožňovat ho, je blázen. Ale nebojte se, přesně tohle vás nechá si o sobě alespoň na chvíli myslet. Že ji můžete mít. Že ji můžete vlastnit. Proč? Protože chce. Protože může. Působí totiž sice jako něžné koťátko, no ve skutečnosti je to pořádná lvice, která sice schovává své drápy, nicméně si je stejně každý den brousí. Je si víc než vědoma své ženskosti. Záplava dlouhých blond vlasů rámující něžně vzhlížející obličej, velké modré oči s roztomilými jiskřičkami, plné rty, úsměv, co by dokázal zlomit srdce nejednomu muži a hlas tak líbezný, že jen z něj by se vám mohla klidně podlomit kolena. Ladná chůze, jistý postoj a elegantní gesta jen umocňují její ženské křivky. Ve společnosti je tak oslnivá, že jí většina lidí ráda přizná výjimečnost. Po pravdě řečeno výjimečná rozhodně je. Je inteligentní, vtipná, silná a schopná, přesto neodolatelně ženská. Nikdo se zdravým rozumem to nemůže považovat za běžně. Říkáte si, že s touhle dívkou rozhodně nechcete mít nic společného? V tom případě se nechte vyvést z omylu. Chcete s ní mít společné úplně všechno. I když má na nose ty směšné růžově zabarvené brýle bude vždy trochu prostořeká, protože vidí svět přesně takový, jaký je. Musíte ale uznat, že má velký talent. Leckdo totiž nedovede posoudit každou situaci jasně a logicky, a přitom si zachovat šťastnou víru, že se všechno jednoho dne zlepší, nebo se rozhodnout přijmout věci takové, jaké jsou. Díky jisté prostořekosti a velké upřímnosti máte jistotu, že vám nikdy nezalže, i když si pravděpodobně budete přát, aby to alespoň jednou jedinkrát udělala. Je velmi rozhodná a tvrdohlavá. A ze svých stanovisek obvykle neslevuje a neuhýbá, a vzbudí-li nějaká věc její zájem, je i neúnavným pracovníkem a dříčem. Většina lidí při setkání s Jo reaguje jen dvěma způsoby. Buď beznadějně propadnete jejímu kouzlu a omámeně se poddáte, nebo se vyděsíte tak, že budete mít chuť běžet pro pomoc. Ale nač ten spěch? Zůstaňte ještě chvíli. Možná se dozvíte hodně o životě. Ona to ví. A naučí vás to. V každém případě by vám mělo lichotit, že vás uznala hodna svého prapodivně svazujícího pohledu. Málokdy dokáže muži odpustit slabost. Hledá v něm ctižádost a odvahu. Musí být silný, mužný a pohlednější než všichni průměrní muži. I přes jistou tvrdohlavost a rozhodnost o věcech hodně přemýšlí, takže pokud se rozhodne, že vás ve svém životě chce, získáte věrného přítele, který bude stát na vaší straně, i když s vámi zrovna nebude souhlasit. Jednu věc se však budete muset naučit rovnou, nebo vaše přátelství nebude mít šanci přežít. Když chcete, aby něco udělala, požádejte ji. Nenakazujte jí to. Technika jeskynního muže pro ni přestala existovat spolu s Tarzanem. Ocení na vás jistě spoustu věcí, ale rozhodně nesnese, aby jí někdo poroučel. Ani její matce to neprojde. Nikdy nebývá afektovaná ani snobsky založená, má však jistou averzi vůči lacinému napodobování a pokrytectví. Její jednání se řídí zásadou rovného s rovným, nikoho nevyvyšuje ani neprotežuje a druhé soudí striktně dle jejich zásluh. Vadí jí jakákoliv omezení a předsudky ve společnosti, kterých je podle ní v dnešním světě až přes příliš.
Josephine překypuje vášní, i když ji pečlivě skrývá chladným, vyrovnaným přístupem, zejména k neznámým lidem a povrchní uhlazeností, která připomíná černý samet. Je to sice žena mnoha tváří, která vám dokáže ze života udělat peklo, pokud jí k tomu dáte důvod. Ale pokud se vám podaří dostat se jí pod kůži a zaujmout ji na dostatečně dlouhou dobu, získáte neuvěřitelně silného spojence, který se rozhodně nenechá nikým vodit za nos. Na to je až příliš inteligentní. Nevěříte? Zkuste to. Garantuji vám, že se svojí lstí skončíte dřív, než se stihnete nadechnout. Předvídavost a schopnost být minimálně dva kroky před vámi je totiž něco, co zdědila po své ctižádostivé matce, tedy kromě nádherných očí a francouzského šarmu. Za svůj život zkusila Jo mnoho koníčků. Od baletu, přes atletiku, sochařství, nebo hry na harfu. Přestože se ani jeden z jejích zájmů, zaplať pánbůh, nestal její obživou i zde se projevuje její mnohostrannost a široký rozhled. Balet už sice aktivně nedělá, ladnost a pevná postava jí však zůstaly a ráda se na něj vždy podívá a její vášeň pro klasickou hudbu s tím jde ruku v ruce. I když z ní není olympijská vítězka v sedmiboji, pořád ráda běhá a boxuje a udržuje si tak nejen formu, ale i čistou hlavu. Sochařství ani hra na harfu sice už v jejím životě místo nemá, zato však láska k umění v ní vzrostla. Její umělecké, francouzské já se nezapře, proto ráda navštěvuje galerie a příležitostně kreslí. Jako odkaz své rodiny si nese um a znalosti ve střelných zbraních, které umí používat možné lépe, než kdejaký muž, což by možná řekl málokdo. Pokud se vám podaří se jí něčím dotknout, je dost možné, že si nadávky vyslechnete v několika dalších jazycích, především ve francouzštině, tudíž pokud ji neovládáte jako ona, ani si toho možná nevšimnete.
Ale v každém je přeci jen kousek dobrého. Nebo alespoň se to říká, ne? Proto, když vám to dovolí a vy ji poznáte, nebudete jí ani zazlívat občasnou aroganci a marnivost, protože zjistíte, že ona toho dobrého v sobě má víc než dost. Má sice v povaze vyvyšovat se nad obyčejnými masami a lidem to zřídka kdy vadí, protože je jednoduše tak okouzlující, ale stejně tak je to žena, která když je milována a respektována, dovede být nejlaskavější a nejštědřejší ze všech žen. Má velkou dávku soucitu především s dětmi, s bezmocnými, nemocnými a opuštěnými. Ale ani tuhle její dobrosrdečnou stránku vám neukáže jen tak. Nemůžete od ní totiž čekat, že jen tak, kvůli vám sestoupí z pomyslného trůnu, který jí byl dán do vínku, na to musíte být vážně výjimeční.
Minulost:
Pokud by báchorky o sudičkách nebyly jen pohádkovými povídačkami, pravděpodobně by ty její kmotřičky 31. července snídaly minimálně vtipnou kaši. Jiné a patrně vědečtější vysvětlení pro rozdílnost a nepatřičnost povah mezi dvojčaty Josephine a Dorianem není. Je všeobecně známo, že nátury dvojčat bývají naprostými protiklady, odlišnými póly a totálním kontrastem. Jinak tomu nebylo ani u sourozenců Headleyových. Jen tady, díky sudičkám, asi došlo k malému nedorozumění a jisté záměně, když jim měly do vínku nadělit povahové rysy jejich osobností. Jak jinak si vysvětlit, že Josephine svojí povahou připomínala spíše nevybouřeného chlapce a Dorian naopak citlivou, něžnou princeznu. Jednoduše si sudičky jejich kolíbky prostě spletly.
Ať to bylo jakkoli, Josephine ani jejího bratra to nijak neomezovalo. Nepřišlo jim na tom nic zvláštního ani nepatřičného, bylo to naprosto přirozené. A jejich okolí si taky zvyklo. Takže nikoho nevyvádělo nijak víc z míry, když rány pěstí v téhle dvojici rozdávala právě Jo – jak jí s oblibou rodina a přátelé říkali. I přes to, že byla Josephine akčnější a živější dítě, pro svoji rodinu to stejně byla ta malá princezna, nebo občas spíš princátko. Ať to bylo jakkoli, Jo ani Dorian nikdy nepocítili ani náznakem, že by si rodiče přáli něco jinak. Měli dvě zdravé a úžasné děti, každé svým vlastním a nezaměnitelným způsobem. Jo byla živá, aktivní, čilá a zvídavá. Do věcí se vždycky vrhala po hlavě, občas až bez rozmyslu. Naproti tomu Dorian byl ten přemýšlivý, umělecký a hloubavý typ, který vyvažoval Josephininu občas až smrtící bezprostřednost. Možná, že díky téhle vší odlišnosti v povahách, si byli o to podobnější vzhledem a bližší svým poutem. Protože, ať tahle dvojka působila sebe rozdílněji, zapřít jeden druhého nemohli ani kdyby se snažili. Modré oči, světlá pleť, jemné rysy ve tváři i blond vlasy, kterým se teda Jo snažila často uniknout, byly jejich poznávacím znamením. Jeden druhému byli oporou, nejlepším přítelem, hnacím motorem i brzou. Byli jako dva délku puzzle, které do sebe naprosto přesně zapadaly a tvořily jeden dokonalý celek.
Josephinino dětství bylo, dá se říct, téměř dokonalé. Měla milující a harmonickou rodinu, bratra, který by se za ni sice popral rád, ale raději to za ně oba udělala Jo, spoustu kamarádů a přehnané množství koníčků, ze kterých si sama nemohla vybrat, který je pro ni ten nejlepší.
Svým moudrým pohledem, chytrými poznámkami a okouzlující povahou si dokázala kolem prstu omotat téměř každého již v útlém věku. Rodiče se ve své malé panence vzhlédli a jednoduše jí splnili všechno, co jí na očích viděli. Co víc si taky může rodič přát než mít dítě, jakým byla právě Josephine, které chce kráčet ve vašich šlépějích? Je to jako sen, který se Headleyovým splnil. Otec pracoval jako forenzní psycholog, matka jako detektiv u policie. A i přes široký rozhled, který už jako malá díky všem svým koníčkům měla, bylo právě odvětví kriminalistiky to, co ji nejvíce fascinovalo a lapilo její duši. Specielně potom soudní lékařství. Nic průměrného, že? Jenže Jo nikdy nebyla průměrná, průměrnost je totiž jen pro obyčejné lidi, ona toužila být výjimečná a jedinečná. Což se jí během života do jisté míry povedlo. Vystudovala vysokou školu, obor soudního lékařství a stala se z ní forenzní patoložka. Nemyslete si, i v tak mladém věku byla v tom, co dělá dobrá, hodně dobrá. A nebylo to způsobené ničím jiným, než pílí a úsilím, které vynaložila právě proto, aby byla nejlepší, aby nebyla jen průměrná.
A i přesto, že jí bylo teprve 23 let, podle Doriana jí v životě něco chybělo. Něco, kvůli čemu prý ztrácela svoji pomyslnou jiskru. Možná jí chyběl jiný druh pozornosti, možná vykročení ze zaběhlého stereotypu, nebo možná láska. Ať to bylo jakkoli, rozhodně při posílání vyplněné přihlášky do Selekce, kterou našel na stole své sestry, netušil, že bude ráně pěstí takhle blízko. Zvlášť v momentě, kdy se právě Josephinino jméno objevilo na seznamu dalších dívek, které mají jít do paláce a bojovat o srdce prince a královskou korunu. Hned po tom, co svému bratrovi málem živě ukázala, co přesně obnáší její práce, se však rozhodla, že tohle je přesně ten způsob, jak nebýt průměrná.

The Selection Empire of Illéa
Je zakázáno kopírovat profily jak z grafického, tak obsahového hlediska.
bottom of page