Joel se narodil, jako první dítě královské rodině a tak jeho život už od prvního pláče byl jasně naplánován krok po kroku. Už odmalička měl na hlavě onu pomyslnou korunu a tak nebylo div, že s ním tak bylo i zacházeno. Neustále soukromé lekce a snaha z něj udělat skvělého budoucího krále. Lhalo by se, kdyby se říkalo, že byl poslušné dítě. Právě naopak, díky tomu, že neměl moc možností si žít, jako normální kluk, třeba oproti jeho o dva roky mladšímu bratrovi, to s ním nebylo lehké. Neustále někam utíkal, schovával se a na společenských akcích se představoval, jako malý ďáblík. Uklidnit ho šlo vždycky jen dvěma způsoby buď dinosaury anebo hvězdami. To mu zůstalo až do dospělosti, kdy i teď spí s povlečením s malými dinosaury. Možná tady zůstala většina jeho dětského já a energie. Postupem času, kdy rostl, chápal své povinnosti a začal se jim věnovat. I v pubertě zkoušel pár negativních postojů, ale ty postupem času začal ventilovat díky sportu a obzvláště během a plavání. Z Ethanovi strany, aby spolu měli něco společného, kdy přece to byl jeho mladší bráška a on s ním chtěl být zadobře, se začal věnovat zbraním a od toho přešel následně na létání s helikoptérou. Ve svých osmnácti letech už definitivně pochopil, že nemá cenu vzdorovat svým povinnostem a začal se jim věnovat do podrobna. Díky tomu si našel další zálibu v politice, historii a v knihách. Byl i připraven se stát budoucím králem snad možná i malý kousek jeho se na to i těšil. S otcem často podnikal i diplomatické cesty, kde se učil jazyk a díky tomu jich umí nemálo. Ve svých dvaceti jedna letech, ale podstoupil se svým otcem poslední diplomatickou cestu do Ruska. Prvně na ní ani neměl jet, bylo domluveno, že on zůstane v Ileii a jeho otec pojede sám, ale ještě toho rána se k němu přece jenom připojil. Ani on netušil, že to byla ta největší chyba, kterou mohli oba udělat. Všechno probíhalo super, do momentu, kdy jejich letadlo, začala pomalu klesat, až nakonec se řítilo na zem volným pádem. Jediné co si z toho Joel pamatoval, byl otcův slabý úsměv a snaha zachránit svého syna. Pamatoval si, že mu i něco říkal, ale to už jejich letadlo narazilo a upadl do kómatu na dlouhých osm měsíců. Faktem bylo, že pilot byl součástí atentátu, vyřadil letadlo z provozu a sám díky padáku přežil. Joel při pádu utrpěl několik zlomenin, rozbitou hlavu a další zranění, jež vypadala, že ani nepřežije. Možná proto i neotevřel oči tak dlouho až do úplné rekonvalescence. A kdyby se někdo ptal, co se dělo potom, co se probudil, tak to taky úplně skvělé uvítání do světa nebylo. Netušil, kde se momentálně nachází, k čemu přesně došlo nebo kdo jsou lidé, kteří se kolem něho pohybovali. Ukázalo se, že jejich letadlo dopadlo poblíž zastrčené ruské vesnice, značně vzdálené od větších měst a prakticky jakékoliv významnější civilizace. Místní sutiny letadla prohledali a jakmile zjistili, že Joel přežil, poskytovali mu nejlepší lékařskou péči, kterou mohli až do zázračného probuzení. Potom co Ilea, byla obeznámena s přežitím prvorozeného syna, bylo vysláno několik lidí, jež Joela přivezli zpátky domů. Doma byl zpočátku držen mimo venkovní svět, zaprvé, aby byl zkontrolován jeho zdravotní stav a zadruhé, aby zjistili všechno, co se za tu dobu, co byl prohlášen za mrtvého stalo a samozřejmě podal všechny informace, které si pamatoval. Bohužel jich nebylo mnoho, vlastně pouze detail o přežití pilota, o kterém doposud nikdo netušil. Na základě toho se spustilo pátrání, které nakonec vedlo ke zdárnému dopadení a vyslýchání daného muže. Poskytnuté informace nasvědčovaly, že za to mohla Brazílie. Jednak samotná výpověď pilota, ale taky dopátrané dokumenty s projednanými detaily atentátu. A nakonec přišel i fakt, že jakožto prvorozené dítě opět vstoupí do role následníka trůnu, díky čemuž zároveň přebere právě probíhající Selekci. Nejenom kvůli tomu, ale taky válce s Brazílií nemohl rekonvalescencí strávit moc dlouho a dostal čas leda k rychlému zorientování o událostech posledních měsíců včetně rozloučení s Ethanem, jež nastoupil do války než se musel postavit čelem veřejnosti i svému poslání.
Bylo těžké se objevit po roce v komatu a najednou svému bratrovi všechno vzít. Určitě to nebyla procházka růžovým sadem ač dívky byli skvělé. Nerad si pouštěl někoho k tělu nebo spíše do jeho vnitřního klidu. Snažil se, aby se všichni cítili jako předtím než se objevil. Musel se smířit, že Ethana viděl jen pár dnů, než zmizel do války. Vlastně se smiřoval s hodně věcma. Když posílal dívky domů, když se prohlubovali city k dívkám. Kdy byl zmatený, co chce. Mohl za to tribunál, kdy v jeho hlavě naskočili nějaké pochybnosti k jeho matce. Občas je měl i po telefonátech s jeho bratrem. Jenže byla to rodina. Kdo by šel proti svojí rodině a po někom kdo ho porodil. Ne, že by byla jeho matka roku nebo láskyplná, ale v jeho případě jí měl stále rád. Byl její prvorozený, a ač by nerad, tak byli stejní. Proto ho hlodalo, že by měl proti matce jít. Jenže postupně, když hledal informace, nacházel akorát pravdu slov generála. V tu chvíli přišel i s nápadem, aby ukončil Selekci, vzal si dívku, aby stála při něm v době, kdy půjde proti svojí matce. Matka byla nadšená, že si najde dívku, aby mohla manipulovat i s jeho ženou. Lyann však nepožádal o ruku, právě kvůli tomu, aby měl vedle sebe jenom někoho. Opravdu ji miloval, dny kdy trávili spolu, kdy kradli nepatrné pohledy, polibky či doteky, pro něj neskutečně znamenali a on věděl, že i když jsou oba nějak zničení a zlomení, tak se podrží a on potřeboval mít někoho silného vedle sebe. Možná bylo více štěstí než na které měl mít právo, kdy po pár dnech přišel o svého bratra. Bolest, kterou v tu dobu zažíval, znamenalo, že jejich svatba se odsunula a vzali se až po několika měsících v soukromí.
V době, kdy přišel o Ethana, se našlo několik důkazů proti Lucienne. Důkazy byli neprůkazné a nic jiného než říct pravdu jí nezbývalo. Musel říct, že poslat svoji matku do vězení, bylo pro něj to nejhorší, co za celý svůj život udělal. A děsilo ho to kromě jeho nočních můr z pádu letadla i tohle. Matka, která na něj mluvila přes mříže a snažila se ho zmást. V tu dobu, měl největší podporu právě v Lyanně, která vzala na sebe všechny povinnosti královny a on naopak byl velmi brzo korunován králem a to zejména, aby dokázal klidnit obyvatele, kteří věřili, že ve vlastizradě jede taky. V tu dobu, přemýšlel o všem možném, že zmizí. Nechá spadnout monarchii, ale díky podpoře, to přečkali. Po svatbě, která se uskutečnila v soukromí, a byli tam jen ti nejdůležitější lidé, jejich líbánky odložili a zmizeli do daleké budoucnosti. Bylo na starosti zcela něco jiného, mírové smlouvy, provincie, válka, ostatní země a jejich pomoc a naopak, obyvatelé, rada, kralování. Po čtyřech letech se však na čtyři týdny našel čas na jejich líbánky. Cesty do Domici většinou nechával na Lyann, ale občas i on se před jejím nemocným otcem objevil. Snažil se, aby měl co nejlepší péči a ty nejlepší doktory. O dítě se předtím nijak nesnažili. Věděli, že pokud nebyl čas na svatbu a na líbánky, tak na děti už vůbec. I když oba chtěli, přáli si, aby prvně jejich zemi bylo všechno v pořádku. Bylo překvapením ale tím příjemným, když po návratu z jejich líbánek a za několik měsíců, budou tři. Jako pravý chlap si přál, aby první dítě byl kluk, a když se dozvěděli o pohlaví, nechávali si ho pro sebe. Po devíti měsíců se opravdu narodil malý Cameron Axel Schreave. Když po dvou letech přišla další radostná zpráva a to další potomek tentokrát holčička, byl ten nejšťastnější muž. Teda až v momentě co malou Auroru Liath Schreave držel v rukách. Její narození nebylo nejjednodušší a strach, že přijde o jednu z nich nebo obě, byl velký. Na doporučení doktorů o další dítě dali, dva ďáblové jim stačili. Jeho děti pro něj byli vším a jejich výchova byla zcela jiná oproti jeho. Snažili se otočit o několik stupňů, ukázat povinnosti i v jiném světle a hlavně jim ukázat, že oba jsou tady pro ně. Možná ta hodná stránka se jim vrátila v době rebelského období Aurory, kdy byli noci bez spánku a strachu o dítě. Cameron byl naopak stejný jako on a rád se uzavíral do sebe a řešil věci po svém. Takže tohle období byli chvilky, kdy si přál být bez dětí a užívat si klid. V posledních letech vztah s rodinou Tirneyů hrotil a jejich propaganda o to sesadit z trůnu Schreave kolovala po celém světě. Díky tomu se nepokoje zase naopak zvětšovali, až došlo na atentát. Pokud mu někdo řekl, že v tu chvíli viděl celý život před sebou, tak by přiznal, že to bylo po druhé ve svém životě, kdy se bál, že přijde o dalšího člověka, co miluje. Jeho žena se postavila před něj a kukla ji zasáhla. Byly to dny plné bezmoci, kdy snad poprvé za tu dobu došel za matkou pro radu. V tu dobu jí navštěvoval jen v určité svátky, jen aby nebyla sama, avšak nikdy se nezdržel dlouho. Svoji dětem všechno řekl a nechal na nich, zda jí budou chtít v životě, kdy každý se rozhodl sám. Na uklidnění Ileii a vlastně celého světa se i jeho syn objeví v Selekci a podstoupí ji. Se svoji dcerou má taky plány, se kterýma souhlasila a poprvé bylo víceméně na jeho dětech, jak jejich země bude vypadat v budoucnosti.