top of page
Tento web byl vytvořen v editoru webových stránek od . Vytvořte si svůj vlastní ještě dnes.Začít
.com
Hayley Stewart
Výška: 158 cm
Váha: 49 kg
Oblíbené barvy:
žlutá
Stav: Svobodná
Rodina: otec Lewis, matka Caroline, dvojče Vincent
Zájmy: procházky v přírodě, sledování východu a západu slunce, práce s dětmi
Provincie: Hansport
Vek: 20 let
Datum narození: 16.8.
Znamení: Lev
FC: Kelsey Simone
Status: Chůva na hlídání dětí
Vzdelání: Základní
Úcastnice Selekce
Charakter:
Hayley, jméno dívky jenž netouží po stabilitě a bezpečí. Je to jméno dívky, která touží po svobodě a nezkrotnosti. Touží po dlouhých dnech bez konce a nových neotřelých dobrodružstvích. Její osobnost je stejně barevná a pestrá jako motýli křídla. Přesto je křehká a lehce chycena do sítě, když se snažila uniknout.
V oříškově hnědých očích se skrývají jiskřičky čiré radosti, ale i jiskry plné myšlenek na neprobádané nápady. Nepoddajné hříva kudrnatých vlasů je často sčesané do neupraveného ohonu a jen pár pramínků ji padá do očí. Se svou výškou a drobnou postavou se častokrát ztratí v davu, ale její průbojnost a hlučnost dokáže vydupat místo ve společnosti, když i ona o to stojí.
Panenkově malé ruce jsou poseté drobnými jizvami a mozoly, které by mohly vyprávět nezapomenutelné příběhy o jejím životě. Mohly by vyprávět o její tvrdohlavosti, horké hlavě a nerozvážnosti. Jedná se o pár jizev ve tvaru škrábanců od všelijakých větvích, na které se stihla během svého života napíchnout. Ke zbytku došla při pomáhání otci na palubě lodi. Ale rozhodně ji na kráse neubírají.
Její drobný obličej zdobí příjemně hovořící ústa, jenž mají úzké horní rty, které většinu času odkrývají snad i hřejivý úsměv. Po celém obličeji a pak i těle se nesou nespočet pih.
Mohlo by se tedy jednat o přívětivé děvče, ráda kolem sebe rozdává úsměvy a lásku. Věří, že čím více bude lásky, tím více bude šťastných lidí. I když žádnou velkou zamilovanost nezažila. A čím více bude šťastných lidí, tím méně bude utrpení. Kde je teda problém?
Ale její něžná stránka se dostane do kouta, když dojde na cizí osobu, jenž ji překříží cestu. Ví, že lidská duše je barevná. Není jen plná medu nebo jedu, je oboje. Náhoda s osudem hrají pak o ní kostky a probudí v ní všechny možné esence. Má proto problém s někým navázat hlubší vztah, a když už se někomu podaří se dostat do jejího osobního života, nejen že ho už jen tak nepustí, bude pak pro ní dotyčný tolik znamenat, že to jen slovy těžko vyjádří.
Avšak takové děvče má i svou druhou stránku, která není pro každého až tolik přívětivá. V některých chvílích by se dá popsat jako malý čertík v krabičce, který vyskakuje v nevhodných chvílích. Často si nevidí do pusy a možná proto často vyštěkne pravdu i v momentech, kde by jedná malá lež neuškodila. I její upovídanost ji často dostává do problémů, ze kterých snad nikdy neutíká. Není už nic nezvyklého, že lidem často skáče do řeči a nenechá člověka něco dopovídat. Často vyštěkne odpověď ještě dříve, než se otázka položí celá. A když už konečně mlčí, je malá pravděpodobnost, že druhou stranu opravdu vnímá. Čím nakusuje svého odvěkého nepřítele, čím se stala její vlastní mysl.
Dělá ji problém soustředit i na banální věci. Její mysl oplývá tolik myšlenek, že občas zapomene na činnost, které se doteď věnovala nebo ji vypadla z hlavy celá konverzace s blízkým kamarádem. A když ji opravdu něco nebaví, člověk by neměl počítat s tím, že by to mu nějakou svou pozornost dala.
Člověk by si neměl dělat ani plané iluze o společném trávení času. Pokud už je Hayley donucena sedět, bude neustále klepat nohou, prohrávat si s rukama nebo se houpat na židli. Nevydrží ani na chvíli sedět, nevydrží dělat nic v tichosti. Ráda bude druhou stranu nakonec probouzet k zábavnější činnosti.
Není ani dobrý nápad ji něco svěřovat nebo se s ní na něčem domlouvat. Často na věci zapomíná a i nezbytně důležité věci dokáže někam založit, to jestli se vůbec někdy najdou, no, to je ta druhá věc. Ztrácí se i v času, není novinkou, že chodí neustále pozdě.
V závěru je to nepředvídatelné děvče, které se spíše řídí myšlenkami a emocemi, které jsou občas silnější než ona.
Minulost:
Hayley neměla už od mala ustláno na růžích, spíše měla ustláno na palubě lodi a to doslova. Skoro celý svůj život prožila na rybářské lodi jejího otce.
Společně s ní v rodině vyrůstalo ještě její dvojče, Vincent, se kterým měla typický sourozenecký vztah. Rvačky a hádky, ale za tím vším byla schovaná jejich sourozenecká láska. I přesto jak se denně dokázali proklínat, nedokázali bez sebe dát ránu. I když je dalo od sebe dalo rozeznat pouze rozdílné pohlaví, povahově si byly na hony vzdálení. Její bratr byl jednoduše beránek, nekonfliktní a tichý. Ale Hayley? Malá a neřízená střela energie, která nedokázala na chvíli zavřít nevymáchaná ústa nebo dokonce se na chvíli zastavit. Když ji rodiče pustili z očí, byla to taková loterie, buď se rozhodla prozkoumat loď nebo už padala z kluzkých kamenů hlavou na zem.
Hayley otec to měl s mladou dívkou těžké pořízení. Bouřila se, neposlouchala a nedokázala se na chvíli na nic pořádně soustředit. Těma zvědavýma očima se dívala na svět, o kterém si myslela, že ho zná. Kostkami osudu byl, ale pozměněný a plný chaosu. Všude bylo tolik zášti, smutku a lidé se neustále z něčeho obviňovali. Na rozdíl od obrázku, který jako malá nakreslila. Obrázek plný lásky a štěstí avšak spláchl příliv a Hay musela čelit kruté realitě, ve které nechtěla žít. Utíkala často z domu a vymýšlela nové dobrodružství se svým dvojčetem, vymýšlela nové a neotřelé nápady na hraní. Nechtěla svůj život trávit na lodi, nenáviděla to. Nepomáhaly ani děsivé příběhy o lesních démonech, které měly děti držet doma. Dívenku po takových historkách lákal les o mnoho více a odnesla si z něho nespočet jizev a modřin, které by mohly vyprávět příběhy jejího života. Mohly by vyprávět o jejím skákání po kamenech při dešti, které nakonec skončili tvrdými pády. O tom, jak milovala lézt po stromech až do korun stromů a vzhlížet na svět z výšky. Sledovat drobné racky jak hýkají a prolétají nad její hlavou, jako by ji snad chtěli vystrnadit. A dívka na ně mohla křičet, že je tohle její země, ne jejich. Mohly by vyprávět i příběhy, kdy putovala lesem a hledala vhodný strom, kde by mohla zavěsit houpačku. Každé ráno a večer se pak k ní vracet, aby mohla sledovat východ a západ slunce.
I přes chudobu, kterou její rodinu sužovala, byla svým způsobem šťastná a bezstarostná. Tímhle stylem života žila do svých čtrnácti let, než nastal velký zvrat, její matka nevyhrála boj s těžkou nemocí. A ona zůstala společně s bratrem na všechno sama, jejich otec musel začít více pracovat, nebyl skoro vůbec doma a celý chod rodiny spadl na Hayleyna bedra. Bylo pro ní těžké se s něčím takovým sžít, byla zvyklá od rána do večera běhat venku a teď musela žít se zodpovědností dospělého člověka. Její bratr se za chvíli přidal k otci a dívenka začala více trávit čas sama. Milovala společnost a něco takového ji pomalu vyčerpávalo. Nastala i řada na ní, aby si našla pořádnou práci. Neměla žádné velkolepé vzdělání, které by mohla uplatnit někde na vysokých místech. Proto se rozhodla hlídat sousedům děti. Ze začátku v ní neměli takovou důvěru, sama byla kvítko. Ale Hay objevila skrytou lásku k dětem. Milovala s nimi trávit čas, vymýšlet jim nové nápady na hry a učit je novým věcem. A kupodivu jí i děti poslouchaly.
Na chvíli se zdál být život opět normální, brzo se však začaly v rodině zhoršovat mezilidské vztahy. Otec byl ze ztráty manželky stále naprosto zdrcený a po těch letech se nedokázal se ztrátou vyrovnat. A proto se rozhodl celou vinu hodit na své děti. Hayleyn otec, měsíce a měsíce, byl zaslepený vztekem. Terorizovat a hanil ty, o kterých si myslel, že mu způsobili takovou bolest. Zaslepená mysl mu rozmazala realitu a ani si nebyl schopný si povšimnout, že jeho syn, s dovršením 20. narozenin, rozhodl opustit rodinu a odejít za svou láskou. Díky své ješitnosti a tyranství mu nezbylo nic jiného než hořké uvědomění. Způsobenou bolest způsobilo jeho vlastní obviňování druhých a teď se cítil prázdný a ukřivděný bez spasení. Avšak Hayley měla už toho všeho plné zuby. Jak se může oba osvobodit z této situace? Jednoduše, vzdala všelijaké snahy napravit vztahy s otcem a zmocnila se příležitosti a poslala přihlášku do Selekce, ješitně doufajíc, že ji nové dobrodružství osvobodí z Hansportu a otce.
The Selection Empire of Illéa
Je zakázáno kopírovat profily jak z grafického, tak obsahového hlediska.
bottom of page